Google+

pondělí 30. března 2015

Stres - jak proti němu bojovat

Nevím, jak vy, ale já se dokážu stresovat z každé maličkosti. Že neodevzdám včas zadaný úkol (to je
běžné), že nestihnu vlak (každodenní rutina), že si nevezmu deštník a bude pršet, že nestihnu nakoupit dárky na Vánoce, že zapomenu někomu popřát k svátku, že mi rupne igelitka s nákupem (zlaté plátěnky!)… Prostě ze všeho se u mě stává boj.

Stres není vždy špatná věc. Je to obraná schopnost našeho organismu proti útokům zvenčí. Nemyslím proti bakteriím a virům, myslím fyzický útok, kdy v době kamenné muži lovili zvěř a museli být ve střehu, jinak by neulovili ani mamuta. Co je ale důležité vědět je to, že i když už nežijeme v jeskyních, kde na nás v noci může zaútočit nějaká tlupa, a jsme relativně v bezpečí, tak se naše tělo stále chová stejně. Když je tělo ve stresu, omezí se některé tělesné funkce – trávení, okysličování buněk, tvorba nových… Známe všichni takový ten poobědový unavený čas, kdy se všechna síla soustředí do trávení a nám to vůbec nemyslí? Super. Tak si představte v tomhle stavu lovit ty mamuty. Prostě to nejde. Krátkodobě to nevadí, na to je tělo připravené. Ale z dlouhodobého hlediska je to nebezpečné. Kdo ještě nevěří na spojitost fyzických onemocnění a psychického stavu, ten by se měl dobře zamyslet nad tím vším, s čím lítá k obvoďákům, kteří mu pak řeknou „ale vám nic není“. A druhá věc – stres je původcem rakoviny. A to právě kvůli neokysličeným buňkám, protože rakovina nemá ráda kyslík.

Stalo se vám někdy jako malým dětem, že jste odjeli k babičkám/na tábor/na školu v přírodě a hned jste dostali teplotu a onemocněli? Stres. Stalo se vám někdy, že jste před velkou zkouškou/testem/pololetkou/jednáním v práci dostali horečku, kašel, případně jinou nepříjemnou nemoc? Stres. Mohla bych pokračovat donekonečna. Situace, které nám stresové vlastně vůbec nepřijdou, protože jsme naučení, že to tak je normální, jsou nejhorší. Nikdo nás nenechá doma proto, že se bojíme jít do školy kvůli testu. Měla ses víc učit. To je právě ten nejhorší stres a jsme do něj zataženi už odmalička.


Takže, co teda s tím stresem uděláme?

Nejtěžší, co si budeme muset uvědomit, je, že jsme ve stresu. I když se tak necítíme. Nervozita není to samé, co stres. Dlouhodobý stres už si ani neuvědomujeme. Ale příznaků je spoustu, třeba tiky v očích, klepající se ruce, nespavost, nadměrné pocení, nechuť k jídlu, ale i zvracení, teploty… Vlastně úplně všechny „běžné“ nemoci. Naše tělo bohužel neumí speciální příznaky pro chřipku a jiné zase stres (to jsem použila blbý příklad, ale víte, jak to myslím, žejo). Z těch několika symptomů se musíme naučit rozeznat, kdy jsme „jen“ nemocní, a kdy už je to stres. Jenomže stres je taky vlastně nemoc, že?

Krok 1 je tedy uvědomit si, že příčinou našich problémů je stres. Zastavit se, zamyslet se nad naším životním rytmem a uvědomit si, co je to, co nás nejvíc trápí. „Nemám čas na relax a meditaci“ může být první signál, že je něco špatně. Takové rozjímání a nicnedělání je totiž hrozně důležité. Nejsme roboti, ne, abychom pracovali 24/7. Pamatujte na to. Ke kroku 1 taky patří jedna zásadní věc – vykašlat se na to, co si o vás budou myslet ostatní lidi. „Jsem ve stresu,“ řeknete jim. „No to já taky a ještě víc, než ty, ty si vlastně nemůžeš vůbec stěžovat,“ může být jejich odpověď. Kašlete na to, co si myslí a co vám budou říkat. Že jste si uvědomili vlastní problém je přeci skvělé a klíčové. Že vám ostatní podrážejí nohy proto, že se chcete mít dobře, je přeci naprosto špatné.

Krok 2 – nebojte se požádat o pomoc
Stres není vaše chyba! Ale utápět se v něm a nevyhledat pomoc, to už ano. Nemusí to být hned psychiatr a bílé kazajky, stačí si napoprvé pořádně popovídat s někým, komu důvěřujete. Pokud nikoho takového nemáte, zkuste si vypsat všechno, co vás trápí. Když jste na problém sami, vždycky je to horší, než když je vás víc. I kdybyste měli zajít za obvoďákem a říct mu, co vás trápí, i to je první krok. Pokud bude následovat terapie, tím lépe. Otevře mám to oči, uvědomíte si, co vám stres způsobuje, a naučíte se ho ovládat a pomalu mu předcházet.

Krok 3 vypište se
Nějak to prostě musí ven. Ať už to bude řvaní někde v lesích, nebo psaní doma u čaje, musí to z těla ven. Stres je přeci nemoc, které se chceme zbavit. U rýmy a kašle smrkáme a chrchláme, u stresu píšeme. I když vám to přijde jako pitomý nápad, tak není. Je to neskutečně terapeutická činnost a dost pravděpodobně vám to doporučí i terapeut, pokud jste poslouchali u kroku 2. Dostat ze sebe své pocity před cizími lidmi je těžké, ale na papír je to snadné. A zakazuji vám se stresovat o tom, že si to někdo přečte, že to někdo najde… NO A CO. Tak to pište fikaně. A když si to někdo přečte, alespoň si uvědomí, že by na vás měl být hodnější.

Krok 4 – meditujte
Nemusíte hned posedávat pod stromy a odříkávat Óm. Najděte si čas na sebe a relaxujte. Někomu pomůže procházka v lese, se sluchátky ve městě, chvíle čtení s knížkou, nebo se naložit do vany s vonnými olejíčky. Musíte odpočívat. Pokud si teď říkáte „né, já nechci. Nemám na to čas.“ tak laskavě začneme číst od začátku tak dlouho, než vám dojde, jaký máte problém. Namísto sledování Ulice a klikání na „aktualizovat“ u emailové schránky, nebo čekování lidí na FB vypneme počítač a půjdeme se nadýchat toho jarního vzduchu, co je venku. Nikdo po vás nechce hodiny sezení v tureckém sedu. Stačí pár minut vleže na podlaze se zavřenýma očima a relaxační hudbou. Hluboké dýchání a klid. Dýchání je vůbec důležitá věc, různým tempem dokážeme ovládat stres. Ne nadarmo se říká, že se před důležitými a stresujícími situacemi musíme párkrát nadechnout a vydechnout, a pěkně zhluboka. 



Stres je příčinou civilizačních chorob, o tom se už ví. Ale nemluví se o tom, protože jsme podivně naučení, že o svém psychickém stavu mluvit nesmíme, aby si o nás nikdo nepomyslel, že jsme blázni. Pomohla by vám znalost, že tohle prožívají všichni, ale všichni se za to stydí, nemluví o tom a předstírají, že jsou v největším chillu a pohodě? Nu, je to tak. Byla bych ráda, kdybyste si z tohoto článku vzali alespoň jednu jedinou radu a zkusili ji používat v běžném životě. Určitě vám pak bude mnohem líp.

Co vy a stres? Stresujete se? Jak zvládáte těžké situace? Máte nějakou radu, jak se nepodvolit stresu?







K napsání tohoto příspěvku mě inspirovat tento článek z portálu Hello Giggles.

Obrázky tady, tady, tady a tady

2 komentáře:

  1. Veru vypísať sa mi pomáha alebo kvázi meditovať, skrátka zastaviť sa, nadýchnuť sa a usporiadať si myšlienky.
    Bianka

    OdpovědětVymazat

If you don't have anything nice to say, say it sarcastically ;) Děkuji za komentáře, zlatíčka! ♥

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...