Google+

pátek 5. června 2015

Glosátorka: Neumím procházet dveřmi aneb další historka o pitomosti

Zdroj
Dneska bych vám ráda vyprávěla další jednu z mých historek o pitomosti. Jaká jsem nešika už možná tušíte, kdo nečetl příspěvek o tom, jak se mi dostal peeling do oka, tak tuto zkušenost vřele nedoporučuji! Dnešní historka je naprosto nekosmetická. Je to spíš takové povzdechnutí nad tím, jak jsem prostě pitomá. Protože neumím procházet dveřmi jako normální člověk. Vzhledem k tomu, že dveře patří k výbavě všech budov, aut a nevím čeho ještě, je to docela problém. Momentálně mám modřinu na holeni, jak jsem zakopla o práh dveří, a škrábanec dole na hřbetu ruky u prostředníčku, protože jsem se odřela o rám dveří, když jsem je chtěla zavřít. Nemám ale problémy jen s dveřmi, které vedou do místností, problém mi dělají i dvířka k troubě nebo k mikrovlnce. Běžně si do nich přivírám ruce, protože zavírám rychleji, než uhýbám. Normálka. Takhle jsem se ale kolikrát i sama přivřela do velkých dveří. Jednou jsem dokonce prošla dveřmi dřív, než jsem je otevřela, a vylomila tak ten zámek, nebo jak se to jmenuje, z rámu. Mám to prozatím slepené izolepou. 

Zdroj
Doufám, že je vám jasné, o co tu jde. Neumím normálně procházet dveřmi. A aby mi to nebylo líto, že jsem taková nešika, jako ilustrace budou k tomuto článku obrázky koček v květináčích, protože proč ne :D 

Asi nejbolestivější moment byl, když jsem si přibouchla hlavu do dveří u auta. Vystupovala jsem z auta kamarádky, ale ještě jsem jí něco vyprávěla a prostě si tam zavřela hlavu, protože jsem dveře automaticky zavírala. Normální. Hlava ale stále drží, tohle byla jen maličkost. Mnohem horší byl lehký otřes mozku z poutě z bouracích autíček (což je historka 2 roky zpátky, večer jsme po práci celá tlupa dospělých lidí naskákaly do autodromu a bourali do sebe jak o život, doslova). 

No prostě, Primadonna je holka pitomá a nešikovná.

Dneska jsem se na to konto řízla o krabičku od minirajčat, když jsem se jí snažila otevřít, a večer ve sprše o víčko od šamponu. Už jsem si ale zvykla a jen se tomu směju. Co jiného bych mohla taky dělat, že? 

Zdroj
Další z mých specialit jsou pády. Ze schodů naprosto běžně, nebo jen tak při pochodu na ulici. O vše zakopávám. Jeden pád ze schodů si pamatuji jak ve zpomaleném filmu, to jsem byla v podpatcích už po několika drincích v klubu, jdu ze schodů a najednou letím a přemýšlím, že to asi bude bolet, až dopadnu, ale někdo mě zachytil. Vůbec pády jdou s alkoholem ruku v ruce (proto v posledních letech už jen abstinuji), ale i bez něj to umím. Při dobíhání MHD, nebo jen stání ve špatných botách mě často skácí k zemi. Měla jsem kdysi tak třináctiletá žabky na veliké platformě (a měla je na sobě tak dvakrát, ale byly překvapivě hrozně pohodlné). Jednou jsem takhle stála venku na ulici, povídala si s kamarádkou, předklonila se a najednou se válím po zemi. Asi nemám stabilitu, nebo nevím.

Jak říkám, dneska je to spíš takové povzdechnutí nad tím, jaká jsem nešikovná. A taky poděkování mým andělům strážným, kteří se mnou mají asi docela dost práce. Když nepadám nebo nezakopávám, tak si třeba skoro usekávám palec, když doluju pecku z manga a podobně. Občas si říkám, že mám asi taky těch devět kočičích životů.

Co vy a šikovnost? Jste šikovní lidé, nebo taky taková paka, jako jsem já?


6 komentářů:

  1. No mě se občas stane, že zakopnu o práh dveří, nebo když jen tak jdu :D Jednou sem si i přiskřípla o dveře u auta prsty :D Jinak super článeček :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky dobré :D Tak na sebe hlavně dávej pozor! :D

      Vymazat
  2. Pobavilo ma to :D Aj ked, treba si dávať pozor.. :) no ty máš nejakú zlú karmu čo sa dverí týka :D minigiveaway s YR

    OdpovědětVymazat
  3. Jako dítě jsem padala pořád, odřený všechny vystouplý části jako kolena, lokty, čelo i břicho, jsem měla takřka od jara do podzimu. V zimě ne, to jsem prodírala zimní bundy a oteplovačky, ale na kůži jsem se nedostala, maminka mě halila do vícero vrstev :) Pak jsem dospěla a padání omezila, také abstinuji už asi 20 let. Radši. Ale někdy to nevýjde a tak když třeba minule pršelo a já zastavila na zákazu stání, abych si jen rychle doběhla do bankomatu - po přechodu pro chodce, kdy mi z obou stran auta dávala přednost, rozeběhla jsem a plesk. A ještě padám takovým neprofesionálním stylem, že mi nohy vylítnou nahoru a kabelka 2 m daleko. Pak jsem tedy rychle vyskočila ze země a ladně šla dál, předstírajíc, že jsem vůbec neupadla, bylo mi líto těch zděšených řidičů. Odřeniny kolene jsem začla léčit až ve svém autě.
    Dveře a já? Nemám to tak pestré jako ty, ale mám jiný problém - pořád jsem si nezvykla na svou časem se rozšiřující postavu a pořád si v mysli připadám "štíhlá", takže já zásadně narážím do futer boky, prostě prdelí. A to nejen do futer, i do křesel, v horším případě div nepřevracím stoly. Prostě mrknu, myslím si, že projdu a ono se to nepovede. A to mám tu prdel už těch 20 let a ještě jsem si nezvykla. :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vau, tomu říkám komentář :D Děkuju! Hlavně hlavu vzhůru a dávat na sebe pozor :)

      Vymazat

If you don't have anything nice to say, say it sarcastically ;) Děkuji za komentáře, zlatíčka! ♥

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...