Drbárna: Souboj blogerek

Zdroj
Víte, co mě nejvíc, ale NEJVÍC baví na blogosféře? Souboje titánů blogerek! (A taky diskuze nad tím, jestli jsou makarónky //anooo// nebo makrónky //neee//, případně jestli je počeštěný výraz bloggerka se dvěma nebo jedním B.)

Bjůtysvět je pro mě docela nová parketa, dřív jsem psala hlavně deníčkové blogy. Ale jak pozoruji po letech praxe, boje se vyskytují všude. Před nějakou dobou jsem si přečetla článek, ve kterém bloggerka vypsala blogy, které jí spamují komentáře s odkazy na GA. Jak vždycky říkám, já mám pozvánky na GA ráda, protože je sama nevyhledávám a takhle se dozvím o spoustě blogů, které pak ráda čtu a odebírám. A navíc k tomu ještě můžu něco krásného vyhrát! Musím říct, že holky, co mě pozvali na GA, mám mnohem radši, než ty, které jsem třeba začala sledovat na začátku, protože kolem nich bylo velké haló, ale ukázalo se, že mě jejich příspěvky prostě nebaví.

Ono je to těžké. Každá bloggerka si totiž myslí, že je spisovatelkou. A co víc, anonymní spisovatelkou s masovým dosahem! Právě ta anonymita je peklo internetové komunikace. Jak často říkáte na ulici někomu, ať jde k vám do deníčku, že rozdáváte pastelky? A jak často tomu člověku odpovíte, ať si tu svou GA strčí někam? Ale to nejsou jen blogy. Tak třeba, jak často vás na ulici zastavují cizí lidé a nutí vás obdivovat fotografie svých dětí? (Asi každá máme na FB nějaké novopečené maminky, ne?) A tak vznikají boje. Od moderovaných a mazaných komentářů, přes blokování uživatelů, k slovním výhrůžkám. 

Zdroj

Na začátku jsem přemýšlela, jak to budu dělat já,  jestli se můj blogís stane trochu známější. Upřímně, pořád nevím. V deníčkových blozích jsem komentáře nikdy nemoderovala, každý si mohl říct, co chtěl. Mazala jsem čas od času spamy a pozvánky na bleskovky. (Pamatujete si na bleskovky? Vážně ale, kdo si pamatuje bleskovky? Tak rozklíčujeme dobu blogerského působení, protože boom bleskovek byl tak před osmi lety :D)

Nu ale, pořád ještě nevím, co tu budu dělat. Na začátku jsem zmateně ob den přepínala v komentářích z možnosti "kdokoli" na "pouze registrovaní" a teď mám zase kdokoli, protože, ještě než jsem přišla na blogger, mě registrovaná možnost navýsost štvala. Ne všichni milují gůglíka a ne všichni se chtějí registrovat jen proto, aby vám řekli, že jste skvělá/hrozná. S registrovanými uživateli sice mizí pravděpodobnost trollů, ale založit si trollovací profil je tak jednoduché, že to snad ani nestojí za řeč. Naopak se taky může stát, že přijdete o někoho skvělého, kdo se registrovat nechce a kdo by vám chtěl do nebes vychválit vaši recenzi. The struggle is real.

Zdroj
Takže co teď? Co dělat, když jsou naše blogísky taková naše malá místečka, veřejné deníčky, které chráníme vlastním tělem a zuby nehty bráníme před nechtěnými komentáři? Nejlepší je prostě zklidnit hormon a nerozčilovat se kvůli takové "blbosti", jako je blog. Stres, rozčilování a negativní emoce stejně nejsou dobré pro naše zdraví, dělají se z toho pupínky a vrásky (bjůty argument :D). Ne všichni lidé jsou na dušičce spokojení a svou zlobu potřebují nějak dostat z těla ven. A proto nadávají, trollují, spamují. Na vás pak je pochopit, že to není VÁŠ problém, ale JEJICH. Pokud se pustíte do vášnivých diskuzí a obrany svého veřejného deníčku, pak jste stejní, jako oni. Vždyť je to přeci jedno. Pravda je relativní, to přeci víme. Názory se různí a člověk s tím nic nenadělá. Vždyť třeba Gallileům názor citujeme dodnes. A jak se v té době lišil, jak se ho snažili zastavit, jak dopadl Galileo, a jak dopadl jeho názor! (to byl teda argument za všechny prachy :D) Objektivita je reklamní trik, ve skutečnosti existuje horko těžko. To úsilí vynaložené hledáním negativních komentářů a obhajoby svého blogísu radši vložím do přípravy nových článků. Nebo, ještě lépe, do svého REÁLNÉHO ŽIVOTA. Protože blogy jsou jen virtuální pokojíčky. Blog mi psa nevyvenčí, nedojede se mnou k doktorovi, nepojede se mnou na dovolenou, neopíká se mnou špekáčky, nenamasíruje mi záda a nevychová mi děti. Není proto lepší ho brát tak trochu na lehkou váhu a radši se zušlechťovat v tom, abychom byli především v reálném životě milí, slušní a vychovaní lidé?

Zdroj



Komentáře

  1. Hezký článek, píšeš fakt skvěle, říkám to pořád. Co jsou bleskovky, to netuším. S pozvání do GA v komentářích to vnímám stejně jako ty, ráda se mrknu a případně zasoutěžím. Nějak mi uniklo, kdo kde kdy to kritizoval. (?). Ani by mě nenapadlo googlit, jestli mě někdo někde nepomlouvá, to někdo dělá? :D Mám se co učit, i když tímhle bych vlastně čas a energii ztrácet nechtěla. :)

    OdpovědětVymazat
  2. A komentáře mám povolené všechny, opět jak říkáš, ne každý má účet na google a kdo si chce založit fake profil, si ho lehce založí. Ale za celé 2 roky jsem smazala jen jeden hnusný komentář, takže podle mě není čeho se bát. :) I negativní připomínky beru, je to přeci názor čtenáře a proč bych mu na něj upírala nárok.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bleskovky byly takové rychlé soutěže, třeba prvních 5 komentářů získalo banner, ikonku a podobně :) Mě to hrozně vytáčelo :D Komentáře jsem nakonec dala pouze pro registrované, protože jeden anonymní uživatel útočil na jednu mou čtenářku (konkrétně Genevru u první soutěže), a takovéhle zbabělé nadávání tu trpět nebudu...

      Vymazat
  3. Spominany clanok o giveaway som pred casom citala tiez a na tuto problematiku mam podobny nazor ako Zdenka. Ono je totiz rozdiel ci odkaz na svoj blog ci pozvanku zanecha niekto kto blog pravidelne cita, resp. nemusi blog citat pravidelne ale aspon si precita clanok, ktory komentuje. Tu ide skor o individua ktore vyslovene pozvankami spamuju. Potom vznikaju situacie ze niekto napise clanok o svojom boji s anorexiou a hned prvy komentar svieti pozvanka na smiesnu giveaway bez toho aby si dotycna clanok vobec precitala. Druha vec je to, ze clanok nic nevyriesil a hoci ho dotycne urcite citali spamuju dalej. Co sa tyka pozvanok na giveaway na mojom blogu nemilosrdne mazem. Dotycne sa aj tak znovu na blog nevratia lebo im slo iba o zanechanie odkazu. Naopak co sa tyka odkazov na blog pod komentarom, ktory sa tyka clanku, na ten rada kliknem. Je to vsak o osobnom pristupe. Komu vadia odkazy nech si nastavi zakaz hypertextovych odkazov v komentaroch a ma pokoj. Obcas zachytim, ze na instagrame su velke konflikty medzi blogerkami, ale tam nechodievam a nemam naladu plytvat moj cas na taketo zabomysie vojny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý má svůj názor :) Třeba ho časem změním, snažím se to tu ale nebrat tolik vážně. Souhlasím s tebou, zbytečné boje jsou naprosto zbytečné :)

      Vymazat
  4. Mám ráda tvůj styl psaní, asi se opakuju, ale je to tak. A bleskovky si náhodou pamatuju. Nesnášela jsem je. Co se tak dívám na naše blogové životy, tak toho máme dost společného. Můj první blog ve formě deníčku a depresivních gothic obrázků (:D) jsem si zakládala na blog.cz asi v roce 2002 a vydržel mi kupodivu dlouho, pak jsem přešla na sblog (lide.cz) a kdyby to tam nezrušili, jsem tam asi dodnes. Také deníček a pak i fanpage různých kapel :D Až ted je to rádoby beauty blog.

    Co se týče komentářů, tak jsem jeden čas měla nastavené, že můžou psát pouze registrovaní, ale protože jsem těch komentářů měla málo (:D), tak jsem to zrušila a je. Vzhledem k faktu, že nejsem nijak známá, tak mi tam zatím hateři nechodí a když budou, tak uvidím co s nima udělám. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Depresivní gothic obrázky taky pamatuju :D Sblog byla nejlepší platforma, ale bůhví, co by se s ní stalo dneska. Na fanpage jsem úplně zapomněla, to taky hodně letělo :D

      Vymazat
  5. Napsala jsi to krásně a ten poslední odstavec je pro mě teď hodně důležitý.. Protože jsem si tak nějak začala uvědomovat, že sama neřeším ve svém životě nic jiného než práci a blog.. Musím to rozložit i do dalších činností, protože si začínám uvědomovat, že pak vlastně nedělám nic jiného než se nervuji v práci a pak kvůli blogu a to ostatní mi prostě uniká mezi prsty.. :) Jinak bleskovky pamatuji a měla jsem je vždycky ráda, hlavně takové ty "designové", kdy se dělaly různé ikonky, avatary, blendy a tak :D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem to tak měla, první měsíce, než se blog "rozjel" jsem tu trávila tolik času. Pak jsem najednou začala mít víc práce a zjistila jsem, že na blogu vlastně nic neuteče :D

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář ♥