Jarní únava aneb Jsem na pár facek

Tak to na mě padlo. Jarní únava. Ať už se tomu říká jakkoli, je to hrůza. Za normálních okolností mi 8 hodin spánku přijde málo, ale teď mi ani třináct nestačí. Fakt. Minulý týden jsem šla jednou spát už o půl osmé. A to ranní vstávání mi vůbec nedělá dobře. Ani zdvojnásobení dávek kávy mi neudrží očíčka otevřená a mozeček v pohotovosti. Často se přistihnu, jak sedím několik minut u počítače bez pohybu a jen si držím víčka. Když můžu, tak si na pár minut složím hlavu na pracovní stůl a nenápadně si odpočinu. To ale není všechno. S únavou by se bojovat ještě dalo, ale ještě ke všemu jsem k tomu všemu hrozně protivná. Copak se mi nějak zbláznily hormony? Nebo jsou prostě všichni lidi v mém okolí naprostí kreténi? Přestávám se ovládám, na všechno říkám "ne" a na všechny házím kyselé ksichty. Což, jak vám asi došlo, není moc dobré, chcete-li si udržet práci a neodehnat od sebe všechny přátele. Co s tím teda dělat?

Přemýšlela jsem o tom a řekla si, že to musí přestat. Takové rozradostněné sluníčko, jako jsem já, si přece nebude přidělávat vrásky! Svůj rozhovor sama se sebou jsem si sepsala v pár bodech a ukážu ho i vám. Mluvím tam sama k sobě a každý si z toho vycucněte to, co zrovna potřebujete.


1. Dýchej
Někdy mám pocit, že se mi až zastaví z toho stresu srdíčko a už se nerozběhne. Že se mi z těch nesmyslů rozskočí hlava. Než něco řekneš, radši se párkrát zhluboka nadechni, hezky tak, jako v józe. Dostaň do mozku kyslík a přemýšlej! A nebo prostě neříkej nic. Dýchej, zklidni rozbušené srdíčko a rozdivočené myšlenky, nech naštvání odplout radši někam daleko a neříkej nic. Tu jedovatou poznámku si odpusť, nic dobrého nepřinese. 

2. Neper se
Nemusíš mít pravdu za každou cenu. Nad rozlitým mlékem nemá cenu se vztekat. Lepší je se znovu zastavit, nadechnout a zamyslet se nad tím, jestli třeba nebylo zkažené. Věci se prostě dějí tak, jak se dějí. Je lepší je přijmout a vymyslet si vlastní variantu řešení, než se hádat (hlavně v práci při poradách) o tom, proč je to stupidní. Navíc, pravda je relativní a každý vidíme něco jiného. Zrovna tuhle jsem se ptala svých mužských kolegů, jestli vidí "červenou nebo oranžovou" u tlačítka v newsletteru, které jsem připravovala pro mužskou cílovou skupinu. Místo toho, abych říkala "nene, to je červená", jsem se v klidu zeptala a napsala nejčastější odpověď. U těch barev je to vůbec složité (pamatujete na The Dress? Pořád je vidím jako bílozlaté :D)

3. Neřeš
"Ježiš, to snad není možný, abych člověku v jeho pozici pořád opravovala tu stejnou chybu!" je můj oblíbený námět k tématu při každém obědě s kolegy. Řešit někoho je na jednu stranu uvolňující, ale na druhou je to naprosto zbytečné, protože se tím člověk akorát naštve... Při pracovních poradách si vždycky do poznámkového bloku čmárám a tuhle jsem se přistihla, jak si nevědomky kreslím malé šibeničky. Je toho prostě moc, ale tak 70 % všech věcí je "řešení" někoho jiného, jiné práce, jiných názorů. Co je teda nejlepší? Prostě zavřít oči a udělat to. Rozdýchat nesmyslný názor, neprat se kvůli němu a nebrat si to osobně. Pokud to bude blbě, ty jen odvádíš zadanou práci a tu zkyslou smetanu slízne někdo jiný. Prostě neřešit a proplout.

4. Buď hodná
Ta chuť někomu vynadat! A nejlíp někomu, kdo za to vůbec nemůže. A ještě lepší, když je to někdo, kdo mě má rád, aby ho to hodně bolelo. Být protivná jen proto, že je prostě divný den. Vynadat někomu za to, že se mi snaží poradit, co by pro mě bylo nejlepší (třeba ať si na výpravu neberu kabelku, ale batoh! Taková nestydatost mi organizovat život!). Umím být pěkně zlá holka, pěkně ťafnout do toho jednoho místečka, které bolí. "Taks to neměl dělat, když jsem ti to říkala," je něco, čemu se hrozně bráním, co nikdy říkat nechci. Místo toho jsem si už před rokem objednala z Aliexpressu takový symbolický Humble & Kind náramek. Nosím ho, dívám se na něj, když jde do tuhého a opakuju si předchozí kroky. A ono to přeci jen jde.

5. Odpočívej
V sobotu jsem přijela po náročném dni domů a byla jsem tak vyčerpaná, že jsem si šla na dvě hodinky schrupnout. Probudila jsem se kolem šesté, sluníčko ještě svítilo a mě čekaly dvě pračky. Šla jsem s roztříděným košíčkem do koupelny a vidím, že se pračka točí. "Ty pereš? Teď? Když jsem říkala, že si potřebuju vyprat?" Vzteky a se slzami v očích jsem si utekla uvařit kafe. Taková drzost, že se svět netočí jenom kolem mě! Únava je to, co moje "stavy" způsobují. Když jsem unavená, jsem zlá a protivná. Kdybych si měla vybrat mezi jídlem a spánkem, tak vždycky zvítězí spánek. Když jsem odpočinutá, jsem sluníčko. Jenomže, ne vždycky se člověku podaří vstávat až v osm a o víkendu v poledne, někdy musí ještě před východem sluníčka vytáhnout paty z postele a dát se do práce. Moje rada pro sebe samou? Spát. Odpočívat. Radši nechat blog ladem skladem a jít si na chvíli lehnout. Tohle období se přežene jako voda a za chvíli zase budu plná energie. Do té doby s ní musím šetřit.


Přeji vám, moji milovaní, ať vás nic z dnešního článku netrápí. Ať jste veselá sluníčka plná jarní energie, ať vám ptáčci zpívají do pochodu a vy si broukáte s nimi. Ať je nám všem krásně ♥




Komentáře

  1. Změna času mi nijak nevadila, ale celý minulý týden jsem byla hodně unavená a taková bez radosti nebo chuti cokoliv dělat. Tento týden jsem už jako vyměněná, ale minulý jsem byla taky na facku :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že jsem nebyla jediná "jarní protiva" :D

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář ♥