Google+

úterý 29. května 2018

Skin Food v akci: Záchrana roztřepených konečků


Pamatujete si na můj zoufalý a smutný článek o marném boji s roztřepenými konečky? Už to jsou dva měsíce od jeho sepsání a v té době jsem byla nesmírně zoufalá. Mé zoufání umocňovaly vlastně i vaše rady a komentáře, ve kterých jste mi psaly, že jste nikdy s třepením konečků problém neměly (y my ženy). Mě trápí roztřepené konečky snad odjakživa. Roztřepené konečky, lupy a svědivá hlava, to je moje. Kdybych měla indiánské jméno, tak by to určitě bylo jedno z toho. 

Ze zoufalství jsem popadla nůžky a dobrých 10 centimetrů vlasů šlo dolů. Jednou roztřepený koneček totiž znovu neslepíte. Začala jsem taky přemýšlet o tom, co to vlastně mám na hlavě za vlasy. Dobře znám svojí pleť, ale s vlasy se vlastně pořád ještě poznáváme. Víte, na co jsem přišla? Že jsou suché. Že potřebují víc výživy. Že se možná stalo to, že když se po přechodu na přírodní kosmetiku vymyly všechny ty silikony a podobné věci, tak jsem jim nedodala potřebnou vzpruhu a ony se prostě oslabují a třepí. V jednu chvíli jsem dokonce zvažovala, že si pořídím CHEMICKÉ kondicionéry a masky, kterými je začnu zachraňovat. Nakonec to ale dopadlo úplně jinak.


Z Weledy mě v dubnu a květnu pozvali na dvě blogerské akce - březové dopoledne a představení nového kosmetického salónu WELEDA SKIN RETREAT. Na akci jsme taky dostaly dárečky. A mezi těmi dárečky byl i kultovní krém Skin Food. Tenhle zázrak na všechno jsem už před lety zkoušela. Když se teď zpětně koukám na svou recenzi, tak vidím, že na vlasy jsem ho nezkoušela, i když jsem si myslela, že na ně je určený taky. V té době jsem ho používala hlavně na pokožku a zahojil mi mé pravidelně zimou vysušené ručičky. Po dopotřebování jsem si na něj ani nevzpomněla. Až do teď. 


Vlastně nevím, co byl ten prvotní impulz k tomu, abych si Skin Food napatlala na vlasy. Možná jsem si na všechny pověsti a báje, které se kolem něj tradují, vzpomněla až ve chvíli, kdy jsem ho po letech zase držela v ruce. Nebo to byla fáze "vyzkouším cokoli". Ať to bylo jakkoli, jednoho dne jsem se prostě probudila s tím, že si Skin Food na vlasy dám jako masku před mytím.

Ve chvíli CHÁ jsem si do dlaně vymáčkla oříškovou dávku skinfůdu, vlasy rozdělila do dvou dílů a začala mazat konečky. Už jste si někdy zkoušely mazat vlasy hutným krémem? Jde to pěkně blbě. Když jsem byla po několika vteřinách opatlaná víc já než vlasy, měla jsem chuť se rozplakat a utéct pryč. Pak mi padlo očko na mandlový olej od Weledy na poličce a bylo to jasné - zkusím to naředit olejem. A stal se zázrak! Vytvořená mastná kašička se krásně nanášela do vlasů. Masku jsem nechala působit dlouho, skoro tři hodinky. Pak jsem umyla stejným způsobem, jak když smývám z vlasů olej. 


Už po třetím aplikování SkinFoodové masky bylo vidět, že jsou vlasy krásnější, zdravější, pevnější... a neroztřepenější! Fakt! Skin Food mi prostě zachránil vlasy! Teď už ho používám skoro měsíc a dávám skoro před každým mytím a je to tak obrovský rozdíl, až bych štěstím plakala. Zázrak nad zázraky!

Zkoušela jsem už všemožné variace - na suché/mokré vlasy, s různými druhy olejů (kokosový, mandlový nebo jakýkoli, co mám zrovna po ruce) a vlastně jsem žádnou nejlepší nenašla, všechny mě totiž baví a takhle obměňovaný způsob mě neomrzí. Nechávám masku působit tak dlouho, jak to jen jde. Vždycky alespoň hodinku, někdy klidně tři a víc. Na vlasech je to neskutečně znát. Konečně jsem jim dala napapat! 


Přijdu si jako Sherlock. Objevila jsem sama pro sebe nejlepší hojící věc, která na slabé, suché a roztřepené vlásky funguje. Teď už nedám na Skin Food dopustit a hodlám si udělat zásoby na doživotí :D Pokud vás taky trápí roztřepené konečky a slabé vlásky, tak za mě je Skin Food fakt absolutně nejvíc kouzelná věc, která existuje. 

Zároveň jsem se poučila o spoustě nových věcí. Musím si víc všímat svých vlásků v celku a nebrat je jako jeden celek. Musím jít po částech hezky rozděleně - pokožka hlavy chce jednu věc, konečky chtějí druhou. Nesmím taky zapomínat na řádné olejování a maskování před mytím - moje vlásky mají tendenci být suché a musím jim dát pořádně napapat. Co mi bohužel nefunguje, to jsou olejíčky PO mytí, ty mi vlásky akorát zmastí a můžu umývat znovu. Ale před umýváním oleje miluju, to skoro vidím, jak vlas tu vláhu blahodárnou nasává. 

Když jsem zkoušela Skin Food od Weledy poprvé, vlastně jsem moc nevěděla, jak s ním zacházet. Krémů na ruce jsem měla doma mraky a nenapadl mě žádný způsob, kromě suchých praciček, jak ho využít. A přitom je v něm obrovský potenciál. Stačí ukázat na problém a Skin Food ho za vás vyřeší. Jen čekám, kdy na něm někdo začne smažit řízky :D Jak byste Skin Food využili vy?


Jaký je váš největší kosmetický objev?



sobota 26. května 2018

Meruňkový peeling od Yves Rocher


Byly doby, kdy jsem do Yves Rocher chodila pomalu každý týden. Ty barvičky a vůně mi učarovaly. A taky sbírání bodů na kartičku, co si budem. Vyzkoušela jsem toho strašněmoc, něco bylo skvělé, ale něco byla naprostá hrůza. Můj pohár trpělivosti přetekl ve chvíli, kdy se mi z jejich pleťového krému udělala peorální dermatitida, kterou jsem léčila dlouhé měsíce. A nejen mě, mojí mamce taky. Asi máme geneticky podobné tvářičky, které se s něčím od YR nesnesou. Po téhle zkušenosti jsem se jim začala naopak obloukem vyhýbat. Teď už tam chodím jen jednou do roka - když mám narozeniny. Dáreček si přeci nenechám ujít, žejo. Loňským dárečkem byl tenhle tělový peeling. Nejdřív jsem na něj nedůvěřivě koukala, ale pak jsem si ho zamilovala. Fakticky. 


Co se mi na něm ohromně líbí, je to, že obsahuje meruňkový pudr, neboli rozdrcená meruňková jadýrka, která slouží jako peelingové částečky (alespoň teda doufám, že je to tak). Okolní gelík je jemný s hnědooranžovou barvičkou, průhledný a krásně voní. Celý peeling mi připomíná meruňkový koláč, čerstvě vytažený z trouby od babičky. 


Účinky byly docela fajn. Peeling je docela drobeček, takže mi vystačil jen na pár peelingování a byl fuč. I tak to s ním ale bylo příjemné. Pokožku hezky hladil a masíroval, kousíčky na mě nebyly vůbec hrubé a příjemná vůně celý můj prožitek ještě umocňovala.


Musím říct, že mě peeling fakt mile překvapil a kdybych se nezařekla, že už si tam nikdy nic nekoupím, tak bych si ho byla bývala asi pořídila znovu. Teď se jen těším, až budu mít letos narozky a uvidím, co připravili za dáreček.



středa 23. května 2018

Borůvkové mýdlo od Mara Naturals


Za ty tři roky, co si tu tak hezky bloguju, jsem toho už vyzkoušela požehnaně. Čeho tu ale moc nenajdete, to je high-end kosmetika. Já prostě toho strejdu Diora a tetu Ívsalorá doma nemám (když nepočítám nějaké ty vůně). A to hlavně proto, že jsem nechtěla kupovat tak drahou kosmetiku na blind. V dobách, kdy bych o takové kosmetice vůbec uvažovala, jsem na ní prostě neměla penízky. A teď, když už pracuju a sem tam bych si něco luxusního dovolit mohla, to nepotřebuju a nepoužívám. Vyměnila jsem během let totiž luxus brandu za luxus zdravé pokožky. A to je, podle mě, nad všechno zlato světa.

Tímhle podivným začátkem jsem chtěla říct, že jsem se nedávno seznámila díky Míše z Krásná každý den s lotyšskou kosmetickou značkou Mara Naturals, která mi hned po Joiku učarovala tím, že je to absolutní luxus. Jestli je mezi přírodní kosmetikou nějaký high-endový standard, tak Mara to splňuje na plné čáře. Stačí se jen podívat na ty krásné černé obaly s odleskovým potiskem. Ach ♥


Asi jste už poznali, že dneska si popovídáme o průhledné lahvičce z tvrdého plastu, která má na sobě černou na pohled jak samet vyšívanou přelepku s téměř neonově blýskajícím se nápisem ve fialové barvičce. V lahvičce se ukrývá něco tekutého průhledného. Jmenuje se to Sprchový gel/pěna do koupele Borůvka a opravdu to sprchový gel a pěna do koupele je. Lahvička, jak uvidíme na dalších fotkách, byla ještě ochráněná plastovým ochranným plastem (rozumíme si :D). To mě vždycky potěší, když vím, že mi do kosmetiky předtím nikdo  nelezl. V drogérkách člověk nikdy neví, u eshopů si užívám ten pocit luxusu, že lahvičku nedržel v rukou a neočuchával zástup po kosmetice lačných milovnic (jako to dělám třeba já, že).


Co je na gelopěně taky super je to, že má vyklapovací otvírátko (dneska mi to vyjadřování jde fakt na jedničku. Kdybyste jen viděli, jak si u psaní pochvalně pokyvuji hlavou :D). Však vy to na další fotce uvidíte a pochopíte. Prostě se to zavírání jen zmáčkne, ono se vyšpulí nahoru, všechny nalakované nehty zůstanou bez újmy a bez úhony, nikam si nepřivřete nešikovný prst nebo kůžičku a celý otevírací proces je velmi elegantní a high-end. Protože mám se spoustou otvírání obrovský problém, nevím proč, tak takovéhle malé bonusy vítám.


Přiznám se, že jsem paní Borůvku jako pěnu do koupele nezkoušela. Ráda se s ní totiž mydlím a moc často si vany nedávám, jsem spíš na to rychlé sprchování, když už člověk skoro padá na hubu únavou, to je moje :D Pění tak zajímavě. Není to žádná záplava pěny, kterou známe z drogérkových sprcháčů. Je taková nenápadná a vzniká pomalu. Nejdřív se mašluju jenom gelem, který postupně začne jemně pěnit. Nejvíc podle mě pění ve chvíli, kdy ho z těla smývám a dostane se do vany :D Takže ho vlastně taky používám jako pěnu do koupele.

Úplně nakonec jsem si nechala vůni, protože to je ta nejzvláštnější věc... Ona je totiž docela hezká, ale malinko hnusná. Je krásně sladká, fialová, borůvková, bonbonková, jako miska ovoce, pytlík bomparů. Jenže má takový malý ocásek, který mi připomíná kočičí pyžmo. Majitelé koček budou tuhle "vůni" znát - takový ten trpký podtón, když vám kocour označkuje barák. Vlastně nevím, jak přesně tuhle vůni popsat. Sladká vůně s jakoby trpkým podtónem. Není nepříjemná a když se rozline po koupelně, je krásně sladká a povzbuzující. Vždycky mě ale ten neidentifikovatelný ocásek překvapí. Setkali jste se někdy s takovou vůní? S vůní, kterou byste neuměli identifikovat nebo nevěděli, co si o ní myslet?


Kdo pilně přečetl celou recenzi, ten už asi tuší, jaké bude závěrečné zhodnocení Borůvkového sprchového gelu od Mara Naturals. Je to šetrné mýdlo s téměř přírodním složením. Neobsahuje SLS, SLES, PEG, parabeny, alergeny (třeba břízu, ta je moje). Naopak tam najdete třeba výtažek z aloe vera nebo vitamín B5. Hrozně by mě zajímalo, co byste říkali na jeho vůni. Ať to ale vezmu z jakéhokoli úhlu, je to prostě skvělý doplněk na umývání. A jak už jsme si říkali na začátku, díky obalu je pro mě Mara Naturals hvězdička ve světě high-end kosmetiky.



neděle 20. května 2018

Deouš pro holky od JOIK


Nedávno jsme si povídali o klučičím deodorantu od Joiku. K našemu holčičímu nadšení existuje i jeho dámská varianta, kterou jsem tentokrát testovala na vlastní kůži (a tím samozřejmě myslím podpaždní kůži). Přírodní deodorant s citronem a muškátem jsem dostala ze svého zamilovaného obchůdku s přírodní krásou Krásná každý den. Přírodních deodorantů jsem vyzkoušela už strááášně moc, většinou to byly tuhé deodoranty nebo takové mazací. Smutně jsem si myslela, že jsou všechny trošku blbé a nebudou mi vyhovovat na sto procent. Pak jsem se někde dočetla, že kuličkové Alverde je super, tak jsem si ho hned pořídila... a opravdu je hodně super! Dřív jsem kuličkové deouše nikdy nepoužívala, protože ty chemické divně zasychají, zůstával mi po nich bílý povlak na kůži, který se pak otřel do trička, byly lepkavé... Takže jsem se logicky vyhýbala tomuhle odvětví i u přírodních. A prohloupila jsem, protože kuličkové jsou teď momentálně moje nejky ♥


Značku přírodní kosmetiky Joik jsem si hrozně zamilovala. Je pro mě symbolem luxusu mezi přírodou. Ty krásné obaly, které kombinují černou, to je naprosté designové blaho. Těžká skleněná lahvička je taky naprosto blbuvzdorná. Pokud máte taky jako já pocit, že máte místo rukou snad olej, jak vám přechno padá a prokluzuje, pak se nemusíte bát, že by se deouš rozbil. Teda samozřejmě pokud s ním nemrsknete o dlaždičky. Převážím ho sem a tam, podíval se se mnou i na nějakou tu dovolenou a není na něm ani škrábnutí. A nevytéká. Občas mi totiž ty drogérkové kuličky vytekly do tašky a to vůbec nebylo vtipné. Ale nejhorší, co může vytéct, je rozhodně Aktimel :D To mi jednou vyteklo do kabelky na střední a to byl takový smrad! No, pojďme si radši říct, jak hezky deodorant Joik voní.


Omluvte prosím moje dnešní čichové buňky. Alergie mi dělá letos nečekané problémy (a hned na podzim letím na jakékoli vakcíny budou mít) a vlastně poslední měsíc nic necítím :D Včera jsem měla radost, že jsem ucítila po dlouhé době skořici a bazalku, ale je to trochu takové všechno zkreslené. Deouš voní hrozně hezky, tak jemně a žlutě. Rozhodně tam je něco citronového plus takový kytičkový ocásek, což by klidně mohl být muškát, který mi nikdy nevoněl, protože má takovou zemitou a ustálenou vůni. Ve složení najdeme i špetku šalvěje, kapku aloe vera, esenciální olejíček z pelargonie a minerální sůl, která potlačuje růst bakterií, které mají na svědomí to smrdění během pocení. Vůně je to taková nevšední, hezká, nevtíravá a příjemná. 


Z účinků jsem nadšená. Nemůžu slíbit, že vám vydrží celý den, většinou dělám během dne to, že když už začínám pocení v podpaždí cítit, jdu se opláchnout, umyju si pazušky a na čistou kůži nanesu deodorant znovu. Jsem totiž potič obecný a žádný deodorant mě nemůže zastavit, haha. Každopádně tenhle od Joiku je hodně dobrý. Až překvapivě dobrý. Společně s kuličkovým Alverde jsou moje absolutní špičky na poli deodorantů. 

A jak jsem mluvila o tom barvení u pánského deouše, tak mě nic tenhleten neobarvil. Nechávám ho zaschnout a všechna světlá i bílá trička přežila bez nějakého znatelného ušpinění :) Takže bůhví, co to ten chlap vymýšlel...


Mám z téhleté recenze velikou radost, protože najít dobrý deodorant na poli přírodna je občas veliké terno. Joik v mém srdíčku zabodoval a mám prostě velikou radost ♥ Míše z KKD moc děkuju, že mi ho dovolila vyzkoušet, protože je to prostě šampion!



pátek 18. května 2018

Fotosešit na zkoušku se Saal Digital


Když na mě na Instáčku mrkla reklama (protože já jsem asi jediný člověk, který má reklamy rád :D) na akci se Saal Digital, ve které nabízeli vyzkoušení fotosešitů za recenzi, zajuchala jsem. Takovéhle fotoknížky mám totiž hrozně ráda a strašně ráda je dávám dohromady. Ukazuje se ale bohužel akorát můj nevkus, protože vždycky, když si stáhnu editorský program ve kterém se taková fotoknížka tvoří, tak tam chci nacpat co nejvíc fotek a co nejvíc různého pozadí, samolepek nebo fontů. Vznikne z toho samozřejmě splácanina, kterou pak hrdě dávám babičkám a rodičům ke všemožným výročím a Ježíškům. 

Od Saal Digital jsem dostala kupon v hodnotě 600 Kč, který jsem mohla použít k vytvoření vlastního fotosešitu. Fotosešity jsem si nakonec vytvořila dva ve dvou velikostech, jeden totiž bude jako dáreček, proto vám ho tady z bezpečnostních důvodů neukážu (aby to totiž zůstalo překvapením :). Co vám ale ukázat můžu, je fotosešit z dovolené v Benátkách, kde jsem byla na podzim.

K tomu, abych si mohla fotosešit vytvořit, je nejdřív potřeba si stáhnout program Saal Designer. Bez něj to bohužel nepůjde. Program je ale velice chytrý a pokud chcete, můžete jednoduše naházet fotky do programu a on za vás tu fotoknížku nebo fotosešit vytvoří. Já z toho chtěla vytřískat maximum, takže jsem si vytvořila prázdnou šablonu a ubírala a přidávala fotky a prvky tak, jak se mi chtělo a jak se mi líbilo. Na výběr je taky spousta doplňkových věcí, motivy, podklady, pozadí a samozřejmě můžete použít i písmo.

Když mi po pár dnech přišel fotosešit domů, příjemně mě to celé překvapilo. Líbí se mi, že je sešit chráněný plastovou průhlednou stránkou, která je taková hrubá a matná. Jakmile jsem ale otočila, vykoukly na mě kvalitně zpracované fotky, taky v matném provedení. Tloušťka papíru je podobná fotkám (jestli si ještě pamatujete, jak se dřív dávaly vyvolávat filmy a vybírali jsme si z matných nebo lesklých fotek. Pak se to všechno prohlíželo ČISTÝMA RUKAMA, aby se ty posvátné obrázky nezapatlaly, ukládalo do alb... krásné to bylo). Kroužková vazba je úměrně velká k poměru fotosešitu, takže se stránky hezky otáčejí a není ani moc velká, ani moc malá. 

Upřímně jsem z fotosešitu nadšená a takhle malinký formát ani nevyjde na moc peněz. S takovou knížečkou z dovolené se vejdete klidně do dvou/tří stovek podle formátu velikosti a počtu stránek. Můžete si tak udělat z každé dovolené hezkou vzpomínku. A na velké události pak fotoknihu, které mám taky moc ráda.


Jak se vám můj fotosešit líbí? 
Tvoříte si taky fotoknížky a fotosešity?


úterý 15. května 2018

Podzimní Alverde čokočili limitka


Na podzim se stalo přesně to, čeho se vždycky nejvíc bojím. Podívala jsem se na Instagram a viděla, že si někdo koupil limitku od Alverde s vůní čokolády a chili. A co jsem asi udělala? Nasprintovala do nejbližšího DMka, limitku popadla a utekla zpátky do svého doupěte, kde se s ní mazlím až doteď. Mám tak slabou kosmetickou vůli, až je to smutné. A vůbec nevadí, že jsem kosmetikou úplně zavalená. Stejně nutně potřebuju nové a nové věci, které nikdy nevypotřebuju (ahoj dekorativko).


Limitovaný balíček obsahoval tři produkty - sprcháč, tělovou emulzi a krém na ruce. Celé to bylo zabalené v tvrdé papírové krabičce, která se mi hrozně líbila, takže jako všechny obaly letěla samozřejmě hned do koše. 


Nejvíc ze všeho jsem se těšila na vůni, protože čokoládu miluju ve všech podobách. A proto hned na začátku musím říct, že se mi vůně zase až tak moc nelíbí. Jako není špatná, voní to hezky, ale čekala jsem opravdičtější a autentičtější čokoládkovou vůni. 


Tělová emulze Alverde, která je teda spíš vlastně takové máslo v tubě, voní tak jemně sladce, jako když se smíchá med, granko a chili paprička. To chili tam trochu cítit je a možná dělá celé té vůni takový plastový ocásek. Nejdřív udělá na kůži takovou bílou vrstvu, ale po chvilce se začne vstřebávat a za další chvilku po tom není ani stopy. Říkám tomu máslíčko, protože přesně takovou hutnou strukturu to má. Podobnou, jako jiná Alverďácká máslíčka, kteroé znám ale většinou ze šroubovacích kelímků. Co se hydratace týče, tak ta je poměrně slušná. Inženýři z Alverde vědí, jak udělat zimní krém :)


Krém na ruce Alverde má skoro stejnou vůni jako emulze. Je o něco jemnější, při roztírání žádnou bílou vrstvu nedělá a hezky se vpíjí. Je to taková normálka mezi krémy na ruce. Jsem s ním spokojená, protože je dostatečně výživný, aby mé ručičky udržel od suchého neštěstí, které si na ně každou zimu brousí zoubky. Zároveň ale nedělá žádnou mastnou vrstvu, takže prakticky hned po nanesení můžu zase datlovat do klávesnice. 


Sprchový gel Alverde je takový čirý třaslavý gel, je hezky hutný, takže když ho nanesete do dlaně, hned nezačne nikam stékat ani utíkat. Voní z nich nejvíc po chili, má trochu jinou vůni, takovou jakoby čiřejší a výraznější. Jakoby byly vůně krémů zabalené v máslíčku, ale protože to sprcháč nemá, tak má i jasnější vůně. Zase nejvíc převládá ten chili ocásek s takovým jemných nádechem kakaa, který si ale musíte trochu víc představovat. Umývá hezky, pění tak střídmě a celou koupelničku mi tou svou vůní vždycky hezky provoní. To je vlastně docela príma věc, ta vůně všech produktů je výrazná a když se rozline po místnosti, tak i příjemná. Z kůže je cítit ještě dobrou chvilku, když se nakrémuju. 


Abych pravdu řekla, tak zas až tak moc jsem z téhle limitky nadšená nebyla. Těšila jsem se na čokoládovou vůni, ale místo ní jsem získala takové granko s ocáskem. Nejvíc se mi na tom všem líbila asi ta krásná krabička z tvrdého papíru, ale ta letěla do tříděného jako první. Pro příště bych ale volila jen obyč střídmou čokoládu bez toho chili, protože to vám dělá opravdu takový podivný zakroucený ocásek. 



sobota 12. května 2018

Veganský lak na nehty Glossworks


Musím se vám k něčemu přiznat. Když jsem rozbalovala balíček testovacích pokladů od Ladybio a vypadl na mě tenhle lak, vůbec jsem nevěděla, kde se tam vzal. Přihodily mi ho tam holky z Ladybio jako dáreček? A pokud ano, jakto, že se trefily do tohodle odstínu? Okoukávala jsem lak jako ten největší poklad na světě a hrozně se z něj radovala, protože to je přesně moje barva! Tyhle tlumené nude alá není mě vidět mám ze všech nejradši. Holky mě znají! Radovala jsem se přesně asi pět minut, než jsem našla mail, ve kterém si ho na testování vybírám sama. Ehm. Jak zpívá strejda Migáček v písničce Kalhotky si sundej: "Známe se, neznáme se". Viditelně se sama neznám a nepamatuji si nic :D Tak jako tak ve výsledku mám tenhle překrásnej lak.


Během posledního roku se ze mě stal lakovací fanatik do slova a do písmene. V mém pojetí to znamená, že jsem svou sbírku laků rozšířila o spoustu nových barev a prakticky pořád chodím s nalakovanými nehty. Ty mám z praktických důvodů kraťoučké a žádného dlouhého růstu se u mě nedočkáte. Protože si jednou týdně nehty piluju, jsem zvyklá laky střídat. Ale zároveň jsem ráda, když na nehtu vydrží v celku dýl než hodinu (což se mi teď stává u starších Essence laků - zlobí, nechtějí zasychat a loupou se jak brambory na salát). Většinu laků mám klasicky z drogérky, ale už se lepším a pár přírodních se mi doma taky objevilo. Jedním z nich je tahle úplná novinka v mé sbírce od Glossworks, kterou jsem na testování dostala ze zmíněného obchůdku Ladybio


Lak na nehty Glossworks (pořád chci říkat Glossyworks) mám v odstínu Tanfastic Nude, což je jemná béžová nude barvička. Lak na nehty je veganský, není testovaný na zvířatech a neobsahuje celou řadu škodlivin, jako je formaldehyd, formaldehydová pryskyřici, toluen, DBP, kafr, paraben, xylen, ethyl-tosylamid nebo olovo. Pokud by zkoumavé hlavičky zajímalo celé složení, můžete se podívat na stránky Ladybio tady. Pokud ale chcete mít klidný spánek, radši si nečtěte, co všechno tyhle vyjmenované škodliviny našemu tělu způsobují. Protože já si to přečetla za vás (abyste nemuseli) a upřímně, hned jsem začala přemýšlet, jestli mi ta nová závislost na lacích nezpůsobila rozhozené hormony... A proto si dávám za cíl dávat na to, co používám, ještě větší pozor.


Lak má takovou hezkou baculatou a nízkou lahvičku, kterou chválím, protože laky ve vysokých lahvičkách mě trochu trápí. Jakmile odlakuji půlku, už s nimi musím provádět akrobatické kousky, abych lak nalákala na štěteček. Taky to znáte? Nízkost laku Glossworks zaručí do budoucna pohodlné používání :D Musím pochválit i štěteček. Nemá žádný moderní high-tech tvar, u kterého pomalu ani nepoznáte, na co slouží. Je o maličko širší, než jsou tenké štětečky, a je spláclý, což mám ráda. Dobře se s ním lakuje, moc dobře. 


Lak je sice světlý, ale má poměrně dobré krytí. První vrstva je ale málo. I když je sama o sobě taky zajímavá. Dělá takové hezké narůžovělé jemné "nahé" nehty. Druhá vrstva už je v pohodě a dodá potřebné krytí. A když chcete pořádnou pigmentační nálož, tak přeláknete nehet ještě po třetí, což ale nedělám. Jak říkám, dvě vrstvy jsou akorát a i přes to, že je lak docela světlý, má skvělou pigmentaci.



Čerstvé laky jsou prostě pohádka. Lak Glossworks rychle zasychá a už po pár minutách můžu zase normálně žít. Můj celý lakovací proces zabere asi hoďku (podkladový lak, dvě vrstvy a top coat). Top coat nanáším až ve chvíli, kdy je lak opravdu zaschlý a nešpiní štěteček. To je v případě tohoto laku opravdu otázka pár minut, pro jistotu dávám druhé vrstvě tak patnáct až deset. Nehetky jsem lakovala ráno a už za pár hodin jsem mohla vesele umývat nádobí a škrábat brambory beze strachu, že by se mi lak oškrábal. On má totiž i nečekaně skvělou výdrž, které se často od "obyč" laků nedočkám. Samozřejmě hrozně záleží na všech okolnostech - jaký máte base coat, jak moc ruce namáháte, do jak nebezpečných nehtových situacích se dostáváte... Ale můžu říct, že čtyři dny dá bez mrknutí oka, šest dní, pokud dáváte pozor. A to je hodně dobré, že?


Na závěr vám ještě můžu říct, že lak je na nehtech hrozně příjemný a vytváří takový "gelový efekt", což je něco, co jsem si přečetla na stránkách a věřím tomu, protože jsem sama nikdy gelové nehty neměla, tak mi ani nic jiného nezbývá :D

Moc děkuji Ladybio za lak do recenze! A vy mi do komentářů napište, jaký je váš oblíbený lak a jeho barva :)



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...