Na návštěvě u Weledů: Obchůdek + Weleda Skin Retreat

Zdroj
Je první Máj, lásky čas... A ten lásky čas neznamená jen oblizující se páry na Petříně. Je to lásky čas taky a hlavně k sobě samému, sobě samé. Co to znamená? To znamená, že si místo obvyklého "ježiš, to mám zas boky" řekneme před zrcadlem "dneska mi to sluší, dneska mi oči září jako dva drahokamy, pleť se dobře vyspinkala a vezmu si tu svou nejoblíbenější sukni, která mi tak sluší, dám si zmrzku do bříška a celý den mi bude hezky". Kdo nepečuje o svou vlastní sebelásku (a pozor, neplést s egoismem a narcisismem!), ten se žene do náruče všemožných smutných chvilek, kdy bude koukat se závistí v oku po ostatních, místo toho, aby se díval po kvetoucích stromech a užíval si, že je krásný den, že jsme naživu, dýcháme čistý vzduch a vlastně je nám všem hrozně dobře. 

Tohle všechno píšu ještě pod omamným kouzlem Weleda Skin Retreat, té nejlepší možné wellnessové kúře, na jaké jsem kdy v životě byla. Fakt!

Pokud čtete můj blog pravidelně (nebo pokud pravidelně předstíráte, že čtete, a pak pod negativní recenzi napíšete komentář "vypadá to moc hezky" :D), tak už o Weledě něco víte a tušíte. Kdo neví a netuší, tak je to pěkně prosím značka přírodní kosmetiky, která pochází původně ze Švýcarska a vznikla už roku 1921 s posláním vyvinout lék na přírodní bázi, který bude poskytovat prostředky k rozvinutí vlastních léčebných sil v organismu. Jednodušeji řečeno, péče Weleda podporuje naše tělíčko k tomu, aby se začalo samo uzdravovat a regenerovat.

Taky už asi víme, že Weleda nabízí obrovskou škálu všemožné pečující kosmetiky. K tomu všemu byl nedávno otevřený v Praze beauty salón, který nabízí holistické ošetření Weleda Skin Retreat. Takových cizích slov, kterým nerozumíme, co? To abych na vás zapůsobila, jaký jsem vzdělda :D Holistické znamená takové, které se zajímá o celek. To je i celé  pojetí Weledy, ze které vychází třeba i celostní medicína - třeba například je mi zima na nohy. Nevezmu si kvůli tomu prášek, ale podívám se na všechny okolní faktory - třeba sedím v blbé pozici a odkrvily se mi nohy. Třeba by totiž pomohlo rozproudit krev a trochu si zaběhat. Nebo je někde otevřené okno a v místnosti je zima. Nebo nemám ponožky. Nebo mám mokré boty s dírou, do které fouká. Na to všechno si přece neslupnu tabletku, to jsou věci, kterých je třeba na první pohled hodně, ale je potřeba je všechny eliminovat, aby nám bylo dobře.

Nebo ještě další a mnohem častější případ - bolí mě hlava = vezmu si brufen. No jo, jenže... Kolik jsem toho vypila? Co jsem jedla? Nemám náhodou jen hlad a žízeň? Kolik hodin jsem spala? Není moc pozdě a neměla bych jít spát? Neměla jsem moc kávy? Nejsem ve stresu? A pokud ano, z čeho? Neposlouchám moc hlasitě nějakou hudbu? Neklesl mi tlak kvůli změně počasí? Na to, že bude zítra sluníčko, si přece nevezmu brufen!

Tímhle obšírným příkladem jsem chtěla zdůraznit jednu zásadní věc. Ať už děláte cokoli, je potřeba se na to všechno podívat zeširoka. Naše tělíčko má jen omezený počet druhů symptomů, kterými nám dokáže dát najevo to, že je něco špatně. Třeba teď chcípám na alergii. Bolí mě hlava, svaly, mám rýmu, svědí mě oči, bolí mě dutiny a pálí v krku. Ale tohle všechno je taky chřipka, angína a bůhví jaké další nechutnosti ještě. Tělo mi stejnou "bolestí" ukazuje jiné věci.

Už si trochu rozumíme s tou celostní medicínou? Ne? V pořádku, protože jsem se do toho sama zamotala :D Radši vám budu povídat už jen o hezkých věcech, které jsem díky Weledě minulý týden zažila. A pozor, dnešní článek bude dlouhý...


Lidé ve Weledě přemýšlí, protože její zakladatel nezaložil jen "kosmetiku". On založil celý filosofický směr antroposofie. Jednoduše řečeno antroposofie je moudrost člověka, zkoumání duchovna prostřednictvím vědy. Proč je to důležité? Protože díky tomu propojujeme mysl i tělo, harmonizujeme duši i naši hmotnou schránku. Určitě sami na sobě víte, že když vám není dobře na dušičce, necítíte se dobře ani ve svém vlastním těle. A naopak. Proto je tak moc důležité se zastavit a poslouchat, co nám naše dušička říká.

Díky tomu všemu bylo vyvinuto kosmetické ošetření, které doslova a do písmene navrací rovnováhu duše a těla. Proto se tak celá procedůra jmenuje Weleda Skin Retreat, je to vlastně takový návrat, únik, ústup z celého našeho hektického života sám k sobě. Víte, co je naprosto neuvěřitelné? Toto kosmetické ošetření bylo vymyšleno v Holandsku a Česká republika je teprve druhou zemí, která má vlastní salón, ve kterém se to celé provozuje! Předčili jsme tak všechny další velikány! Už to samo o sobě něco říká a možná to něco vypovídá i o nás. Jsme připraveni ustoupit o krok zpět hektickému životu, hodit balanc do pohody a naladit smysly na správnou strunu? Co myslíte?


V čem celé ošetření spočívá? Pracuje se tam s klíčovými rostlinami, které z péče Weleda už dávno známe - mandle, růže, kosatec, granátové jablíčko a pupalka. Každá z těchto rostlin se hodí k jinému člověku, protože má jiné účinky. Ke každé z kytiček se váže také úplně jiné ošetření, které se rostlinkami inspiruje a díky jejich pozorování taky vzniklo. Zní to trochu komplikovaně, ale postupně vám to všechno vysvětlím.


V pražském studiu, které je schované hned za Weledím obchůdkem, uděláte jako první hačačá, dáte si čaj nebo jiné bumbů a začnete si s kosmetičkou povídat. O tom, jak se máte, jaký máte před sebou týden, co máte za sebou, jak se cítíte, jaký máte život, co byste si přáli dokázat... Povídáte a povídáte a podle toho kosmetička zjistí, jaký jste typ a co od péče potřebujete. Každá jsme jiná a pro každou z nás bude vhodná jiná rostlinka. Během vybírání rostlinky se už začínáte pomalu uvolňovat, nasáváte nádhernou uklidňující vůni éterických olejíčků a připravujete se na první božskou věc - koupel nohou. Kosmetička vám připraví ke křesílku umyvadýlko s připravenou lázní, vy do ní ponoříte nožičky a je vám prostě hrozně fajn. Lahodnost koupelí nohou jsem objevila teprve nedávno, ale řeknu vám, to je něco tak skvělého!


Když si dostatečně vycachtáte nožičky a popovídáte, je na čase zahájit samotnou procedůru. Budu se opakovat, ale kdo mě sleduje pravidelně, ten ví, že MILUJU naprosto nejvíc mandlovou péči od Weledy, takže jsem tajně doufala, že jí budu mít. A taky že jo! Mandlička se hodí pro citlivou pokožku, kterou zklidňuje a dodává jí obranyschopnost. Na duši působí velice podobně. Jsme vystaveni strašné spoustě věcí, pořád se kolem nás něco děje, všechno je hektické a z toho na nás působí přemíra stresu. Jo, v tom se poznávám. Naše duše i pokožka je okolnímu světu příliš otevřená, příliš všechno vstřebává a z toho jsme pak hrozně utahaní, citliví a zranitelní. Hledáme pak klid, bezpečí a ticho, ale zároveň chceme pokračovat v plném životě. A hodně přemýšlíme. Mandle nám tento pocit bezpečí poskytuje.


Jakmile vás položí na lehátko, začne první fáze Body Balancing. Na rovinu přiznávám, že mám z celé wellness péče takové lehké devadesátiminutové okno :D Já jsem se totiž tak vybalancovala, že jsem odplula do nějakého polokómatu, kde jsem si spokojeně relaxovala, dokud mě na konci jemně neprobudili. Hrozně ráda bych vám do detailu popsala každou vteřinu, ale já prostě nevím... A lepší důkaz snad ani najít nejde :D Pár všemožných ošetření jsem už během života absolvovala, masáže i kosmetické. A nikdy jsem u nich nedokázala úplně vypnout. Pokaždé tam byl nějaký rušivý element - nepohodlné lehátko, bolí mě za krkem, mám studené nohy, lechtá mě to, bolí mě to, není to příjemné... Čím víc nepříjemných "zákroků" jsem absolvovala, tím ostražitější jsem a tím míň se mi je chce podstoupit znovu. Takže když někdo řekne "dala bych masáž", naskočí mi husí kůže a v hlavě mám představu malých thajek, jak mi lámou ruce v profesionálním chvatu...


Jenomže tohle je úplně jiné. Harmonické. Na začátku jsem si odložila oblečení a jen v kalhotkách šupla pod ručníky a deky. Jsem totiž hrozná nestyda a pohodlí je pro mě nade všechno. Paní kosmetička mě do ručníků a deky pořádně zabalila a postupně na mě taky začala provádět všemožné chvaty. Jemné masáže rukou i nohou, dokonce tam bylo i takové houpání půlky těla. To všechno mě tak uvolnilo, až jsem odpadla a vždycky jsem jen vnímala, jak mi ujíždí hlava vlevo, což se mi stává, když usínám :D


Dál mě čekalo čištění pleti a teplé obklady obličeje (mmm blaho) a aplikace čistící jílové masky, která byla tuze příjemná a vůbec mi nestahovala obličej, jako to někdy samotný zelený jíl dělá. Během působení masky mi kosmetička zase masírovala tělo. Víte, to na tom bylo taky příjemné, že se tam pořád něco dělo. Že jakmile mi myšlenky začaly ulítávat tam, kam bych nechtěla, vrátila mě masáž rukou zpátky do balancu. Nejnebezpečnější je pro mě dlouhé bdělé ticho, kdy vám třeba na kosmetice nanesou masku a na půl hoďky čau. Co půl hoďky, deset minut stačí, aby byla myšlenková pohroma na světě. Když ke mě začaly přicházet takové myšlenky, které jsem nechtěla, soustředila jsem pozornost jinam - na masáž, na vůni, na jemnou hudbu, která celou dobu hrála.


Po pečující masce přišla na řadu masáž s klíčovou rostlinkou, v mém případě mandle. Mandlová masáž je speciální v tom, že vychází přímo z tvaru mandle. Pohyby rukama kopírují skořápkový tvar plodu mandle, "obalují" obličej a vytváří tak pocit bezpečí. Masíruje se i část vlasů a celými těmi pohyby je z těla odváděno napětí a stres. Pracuje se i s naší energií, kterou naopak nikam neodvádíme, ale pracuje se tak, aby v těle zůstávala.


Po masáži přijde na řadu další maska, tentokrát výživná. V této fázi mi paní kosmetička namíchala mandli s růží, protože růžička je harmonizující kytička a dohromady s mandlí dělají bombastickou kombinaci. I to se mi na ošetření hrozně líbí, není to jen nějaká tabulkovina, odpovídá opravdu přesně potřebám každé z nás. Po pečující masce přijde fáze "rozvinutí", kdy se jako kytička na jaře budíme ze zimního spánku. Abychom se začali probouzet doopravdy, na obličej přijdou chladivé obklady. Následuje jemné probouzení.


Když jsem po devadesáti minutách otevřela oči, měla jsem pocit, jako bych se vrátila z jiného vesmíru. Rozespale jsem mžourala s očima zalepenýma olejíčkem. S oleji se pracuje hodně a celou dobu, ale musím vám říct, že to pokožku vůbec nepřetížilo. Oči jsem otřela kapesníčky, které mi kosmetička hned podala, a bylo. Pokud byste si přáli, tak vám upraví i obočí, což jsem odmítla, protože já si teď naopak nechávám obočí dorůst a zatím mám takovou krásnou pěšinku uprostřed :D

Zatímco jsem se pomalu vzmátořovala, nechala mě kosmetička samotnou, abych se mohla v klidu obléct a připravit na návrat do světa tam venku. K salonu patří i malá koupelnička, kde je k dispozici suchý šampon, pokud si potřebujete upravit vlásky, kterým se olej taky nevyhne. Samozřejmostí je i hřeben a tolik ručníků a kapesníčků, kolik jen budete potřebovat.


Když jsem se dala do kupy, šla jsem omrknout i Weledí obchůdek, kterým se do salonu prochází. Jsem z něj nadšená, je to taková cukrátková pastva pro oči. Zkoumala jsem péči na sluníčko a nové BB krémy, které ještě neznám.


Po ošetření je dobré hodně pít a je lepší si ten den už nic neplánovat, protože můžeme být unavení. Ono se to řekne, si tak relaxovat skoro dvě hoďky, ale tělo se zbavovalo spousty toxinů a negativní energie a celý ten oživovací proces byl velkým výdajem energie, ať chceme nebo ne. Ten den už jsem měla docela odpočinkový, ale padlo to na mě večer tak, že jsem si musela jít lehnout.


Myslím, že mám hezkou pleť, protože geny a protože se o ní hezky starám. Nechodila jsem proto nikdy pravidelně na kosmetiku, jen jednou za čas, když jsem si řekla, že když chodí všichni, asi bych měla zajít taky. Co mě vždycky překvapilo, bylo to, s jakou pletí jsem odcházela. Sama kosmetička mi zamejkapovala celý obličej a ještě čtrnáct dní se z toho moje pleť vzpamatovávala. Poprvé jsem byla na kosmetice někdy v patnácti a to jsem ještě žádný makeup nepoužívala. No, nechápu to. Jít na kosmetiku a odcházet s roznípanou pletí... Proto jsem byla nadšená z toho, jak je Weledí ošetření jemné a vůbec ani malinko mi to s pletí nic neudělalo. Občas, když je nějaká péče moc hutná nebo je jí prostě moc, se mi ucpou póry a vyskáčou pupínky. A tady? NIC! Naopak pleť září ještě dneska a měla jsem pak pocit, že se nemusím dva dny mazat, tak krásně byla tvářička napapkaná.


Tak. A to je asi tak nějak všechno. Myslela jsem teda na začátku, že vám tu shrnu úplně všechno dohromady raz dva. Pak mě chytily tyhle filozofické myslíkárny, takže jsem začala v půlce panikařit, jestli nemám článek radši rozdělit do dvou částí. Nakonec jsem si řekla, že prostě napíšu, co ruka dá, a uvidíme. Druhou část vám připravím taky, ale ta se bude týkat hlavně popisu klíčových rostlinek, abyste si mohli sami vybrat, která by se pro vás hodila nejvíc. Dneska je ten článek sice dlouhý, ale o to víc zážitkový. A můj.


Na závěr bych vám chtěla popřát krásný první máj a mějte se rádi :)



Komentáře

Okomentovat

Děkuji za komentář ♥