Google+

úterý 31. července 2018

Recenze, na které jsem zapomněla

Vždycky, když si domů přinesu nějakou kosmetiku, tak jí jdu jako první vyfotit. Pak si fotky hodím do blogovací složky, postupně a pomaličku se jimi propracovávám, přednost mají vždycky spolupráce. Asi po půl roce blogování jsem už měla víc materiálu, než jsem byla schopná sepisovat. A teď, po třech letech, už se to přesunulo do fáze, kdy jsem na polovinu věcí úplně nebo skoro zapomněla. Nedávno jsem si tu svou složku procházela a řekla si, že bude nejlepší, když se těch fotek zbavím takhle - upřímnou recenzí o produktech, které mi prošly pod rukama, ale o kterých vůbec nevím, co jsou zač :D A možná, že mi dokonce dokážete poradit právě vy. Pokud jste některou z následujících kosmetik zkoušeli, napište mi to do komentáře. A třeba mi pomůžete oživit vzpomínky :)


První čtyřka jsou dva Baleácké a dva Ívrošácké produkty. Na ty Yves Rocher si jakž takž pamatuju. Ostružinový sprcháč krásně voněl a hruškový byl zase takový luxusní. Oba jsem spotřebovala už před lety. Balea hand cream si vůůůůbec nepamatuju, netuším, jak voněl, jaké měl účinky... nebo že jsem ho vůbec měla :D Když se dívám na poslední citrónový Balea peeling, tak se mi matné vzpomínky vybavují, ale vůbec netuším, kdy jsem ho měla, jaký byl... asi zapomenutelný. 


Řasenku ze Sephory si vůbec nepamatuju. Byla vůbec moje? Netuším. Kdo z vás ji vyzkoušel?
To druhé je sérum pro růst řas, které jsem si přivezla z výletu do Londýna. Pamatuju si jen to, jak jsem ho nanesla moc nebo špatně, dostalo se mi do očí a ŠÍLENĚ pálilo. Samozřejmě, že mi po něm žádné božsky dlouhé řasy nenarostly. No vidíte, nakonec si to přeci jen pamatuju. Možná jsem měla článek nazvat "krátké recenze, které se mi nechtějí sepisovat".


Tekuté linky jsem vždycky chtěla nosit. Aktivně jsem si je malovala asi půl roku a když už jsem měla v ruce jakž takž oukej grif, při kterém se linky na očích alespoň podobaly, přestalo mě to bavit. Od té doby si je nemaluju. Linky jsem ale měla od Gabči Salvette a protože jsem jiné nevyzkoušela, tak nevím, jestli jsou super, nebo hrozné. Přišly mi docela fajn, občas se drolily, občas z očí slézaly, ale nic extra, co bych vychvalovala do nebe.

To druhé je moje první (a poslední) konturovací tužka od bůhvíkoho. Konturku jsem si pořídila s první rtěnkou, protože jsem myslela, že tak se rtěnky nanášejí - nejdřív obkroužit pusu konturkou, pak tu pusu celou vybarvit, pak nanést rtěnku. Nu. Takhle jsem použila asi dvakrát. Konturka i rtěnka leží někde zaprášené jako dvě mumie.

To třetí je prosím pěkně velice užitečná věc, kterou vůbec netuším, kde je jí konec. Vyhodila jsem to? Ztratila jsem to? Darovala jsem to někomu? Nevím. Ale protože si krabičky většinou schovávám, asi jsem ji někde tragicky ztratila nebo zašantročila. Je to tuhý parfém od L'Occitane. Dřív jsem to nosila s sebou v kabelce a když bylo potřeba, mázla za uchem nebo v podpaždí. Nebo že bych to zapomněla v nějaké kabelce, kterou teď nenosím? Záhada.


Přišla jsem do DMka, uviděla tekutý olejíček na rty od Alverde, zaplatila, vyšla ven, rozbalila a vidím, že to je Balea! Nevím, co to bylo za zkrat v mozku, každopádně to bylo něco příšerného a okamžitě jsem to někomu udala. Ani už nevím, komu to bylo.

To uprostřed byl tělový pudr od Marks and Spencer, který jsem dostala k nějakým narozeninám. Měla jsem ho strašně dlouho a vůbec nevěděla, co s ním budu dělat. Miluju mazání, ale zásyp? Jsem snad opruzelé miminko? (spíš zpruzené miminko :D) No, nakonec jsem ho vypotřebovala (protože pokud to jde, nevyhazuju nic). Myslím, že poslední sypání šlo do bot, zasypávala jsem si sandály a bačkory, aby voněly. 

To poslední vpravo je slupovací maska od Avonu. Nikdy jsem si sama od Avonu ani Oriflejmu nekoupila, protože jsem nikdy žádnou Avon a Oriflame lejdy nepoznala a nákup přes katalog mě nelákal. Možná jsem přišla o spoustu zážitků, možná ne. Tuhle masku jsem u někoho vyhrála a byla zajímavá. V té době mě tyto zasychací a slupovací masky dost bavily. Dneska už jedu spíš jílové a vyživující. 


Kočička vlevo je tělové mléko od L'Occitane (víme všichni, že se to čte loxitán?), ale jak vonělo? Netuším. Druhé je tělové mléko Eveline, které jsem dostala jako dárek k nákupu, myslím. Nepamatuju si o něm nic. Prostřední je Lactacyd, umývání na holčičí partie. Občas jsem si něco takového pořídila, protože jsem si myslela, že mě to spasí. Pak jsem se dozvěděla dvě věci - jednak se to "tam dole" obhospodařuje samo a jakékoli mýdlo a spol tomu akorát narušuje rovnováhu. Druhak laktózová intolerance = oslabení střev = příčina kvasinek. Přestala jsem s mléčnými výrobky, posílila imunitu střev a jsem bez problémů. Pokud si teda nedám "cheat day" a kinder čokoládu. To pak můžu začínat nanovo.

Dvě věci vpravo jsou krém na nohy a deodorant na nohy Yves Rocher. Krém si moc nepamatuju, ale deoš byl silně naprd, tak divně zasychal a nic nedeodorantoval. 


Nahoře vlevo "polštářky" s maskou na vlasy, které jsem svého času milovala. Fakt jsem měla pocit, že je vlásky milují. A svého času asi milovaly. Hrozně se mi líbil ten gumovoplastový obal (to se dneska ale nesmí říct nahlas, protože oceán trpí a my s ním), vydrželo mi to tak na tři/čtyři umytí. A už jsem je tak tři roky nepoužila. Nahoře vpravo je balíček vzorečků, které jsem chtěla zrecenzovat, ale nakonec jsem je asi rozdala. Kdo ví. 

Dole vlevo je balíček růžové kosmetiky + tvářenka Essence, které jsem vyhrála. Bylo tam mejdlíčko, něco na rty a dva vzorečky. Vonělo to jako "babička" a to na rty bylo dost nepříjemné. Mýdlo jsem vymydlila, ale co se stalo s tím na rty, to netuším. Tvářenku pořád mám a jednou za půl roku použiju společně s bronzerem. Respektive tmavým pudrem od Alverde z limitky Oriental Bazaar, která byla krásná, ale celkem naprd. Pudr se mi brzy rozbil, přesypala jsem ho do krabičky a používám jako bronzer. 

Vpravo dole je můj první balíček z LoveLula, kde jsem si koupila vzorečky John Masters Organic a dva balzámy. Simply Bee si už vůbec nepamatuju, Hurraw mám ráda dodnes, občas si ještě nějaký koupím. Vzorečky se mi líbily a od té doby po Džonovi toužím.


Vlevo jsou krémy na ruce, chtěla jsem o tom napsat recenzi v začátcích blogování. Nikdy jsem nenapsala. V té době jsem vlastně věděla o kosmetice docela kulový.

Uprostřed jsou krémy na bebíčka, o těch jsem taky chtěla napsat recenzi. Traumaplant a to prostřední už asi nemám, kostivalovou mastičku používám na záněty šlach na rukou, tu mám doma permanentně. A Voltaren, ten snad máme doma na natažené tělo všichni. Dneska bych tam přidala ještě hřejivou Cannaderm Thermolku, která mi kolikrát zachránila ztuhlý krk a skříplý nerv.

Vpravo je balíček, který jsem taky vyhrála. Lak tuším taky k někomu putoval, o Argan Oil jsem recenzi dokonce sepsala. Borůvkový Lip Butter voní božsky jako borůvkový jogurt, ale na rty mi nevyhovuje, druhý voní krásně po čoko koko, je to vlastně vazelína a na rty taky nic moc. Oba rtové ještě pořád mám, s vazelínovým si mažu lokty a borůvkový na svůj úděl ještě čeká.


Balíček vlevo je z dob, kdy byl pro mě Yves Rocher bůh. To trvalo asi půl roku, než jsem vyzkoušela spoustu věcí a zjistila, že mi zas tak moc nesedí. Takhle krásně ale zabalili dáreček pro tátu. Ani nevím, co to vlastně dostal.

Uprostřed je nějaký pokud o článek o tužidlech a pěnách na vlasy (o stylingu jsem asi chtěla napsat), ale protože jsem je přestala časem používat a vůbec si je nepamatuju (hlavně ty přední dvoje, ten modrý ještě tuším, ale co bylo to malé vpravo?), tak z toho sešlo.

Vpravo je další pokus o souhrnný článek na téma zdraví a péče, ale na jaké zaměření? To nevím. TeaTree olejíček je ale (doufám) součástí každé domácnosti. Kosmínem jsem zase mazala vždycky nos během rýmy, stejně tam tím helle balzámem. A vpředu je tygří mast, kterou nikdy neumím otevřít, prosím muže kolem sebe a nebo ji páčím nožem a nůžkama na nehty :D Kam se hrabou zavařovací sklenice od okurek, tohle je prosím pěkně terno! Tak tu jsem si dřív dávala, když mě bolela hlava. A teda, pálí to jako čert. Kde ji asi tak dneska mám?


Tak, to byl poměrně neužitečný článek o tom, co jsem měla, ale nepamatuji si to :D Znáte některý z produktů? Chtěli byste na tohle téma další článek, nebo to dneska úplně stačilo?




neděle 29. července 2018

Chai Polibek orientu + recept na (skoro) veganskou zmrzku


Všimli jste si, jak je teď na Instagramu ohromně moderní pít Chai Latté? Tuhle "Chai" kořenící směs znám ze svých čajovnických dob jako čaj Masala nebo Yogi čaj. Bývaly doby, kdy jsem si to vařívávala doma. Černý čaj, chai koření a mléko, mňam. Výborné na teplo i na studeno. Logicky jsem zajuchala a běžela do první kavárny tohle Chai Latté ochutnat. A při prvním napití jsem to málem vyprskla ven. Sladký jak cekek to bylo! Mám sladké ráda, ale tohle na mě bylo moc. Docela mě to zklamalo, měla jsem to všeho všudy třikrát a dost. Přemýšlela jsem ale, jak bych si to mohla uvařit doma po svém. A světe div se, v balíčku zkoušecích dobrůtek od Sonnentoru na mě vykoukli roztomilí sloníci a Chai Polibek orientu. Asi chápete, že jsem se okamžitě výskokem radosti vznesla deset metrů do vzduchu a tleskala jak blázen. Mňam!


Chai Polibek orientu  je orientální směs květů a koření s cukrem od značky Sonnentor, která je zastáncem "čistého" a přírodního jídla, eko a bio zemědělství a výrobků, které nejsou vypěstované s tunou chemie. V nabídce mají obrovskou škálu dobrůtek, jako je třeba bylinková směs Štěstí je být ženou nebo grilovací koření Steak That

Ve složení najdeme řepný cukr, skořici, květ slunečnice, nové koření, kardamon, zázvor a hřebíček, všechno v bio kvalitě. Asi si umíte představit, jak nádherně toto sladké koření voní. Jako perníčky, Vánoce a všechny pohádky najednou. 


Mé první hokusy pokusy samozřejmě směřovaly k tomu Chai Latté. Do mlíčka jsem rozmíchala lžičku koření. A další. A zase další. Až jsem tam dala asi čtyři. A pořád to nebylo to kavárnové chai latté, které jsem si chtěla připravit líp. Co mi nedošlo je to, že skořice & spol se jen tak nerozpustí. Vlastně se vůbec nerozpustí. Takže jsem si uvařila sladké mlíčko se skořicí. Kavárenské směsi, které tam používají, budou pravděpodobně rozpustné. Chai pití jsem tedy odložila stranou a vrhla se na chai jídlo. 


U papánek se směs osvědčila dokonale. Začala jsem ji pravidelně používat místo "obyčejné" skořice. Prakticky cokoli, co si představíte, s orientálním kořením funguje - ovesná kaše, palačinky, koláče a dorty všeho druhu, lívance, knedlíky na sladko, nebo třeba jen do jogurtu s oříškama. Jen si dejte pozor, ať nepřesladíte, protože ve směsi už je obsažený cukřík. 


Ani to pitíčko jsem nezavrhla. Chai Polibek orientu je dokonalý jako posyp na kafíčka - latíčko, kapůčo a další, nebo třeba do šejků a smoothie. 


Tady ho vidíte v akci právě s ovocem a jogurtem - směs se do jogurtu krásně vpije a je to ohromná dobrůtka. 


A teď pozor, přichází slibovaný recept. Znáte takové to, kdy si nakoupíte banány, těšíte se, jak je budete pravidelně jíst, ale nějak na ně zapomínáte, až vám změknou, zhnědnou a vám už se moc papat nechtějí? V takovou chvíli přicházejí na řadu originální receptury, které z nich vykouzlí třeba právě to smoothie, lívanečky nebo zmrzlinu


Banánky jsem nalámala do mixéru a společně s trochou vody a bezlaktózového mléka rozmixovala na kašičku. Pozor, s mlékem a vodou výsledná směs ztuhne na kámen, takže pokud byste si přáli mít jemnou "krémovou" zmrzlinu, tak vám stačí rozmixovat banán samotný a zamrazit. A to "skoro" veganské znamená, že lze zmrzlinku připravit s kapkou čehokoli - já používám bezlaktózové mléko, ale můžete dát i sójové, normální nebo jakékoli rostlinné. 


Umixovanou kašičku jsem dochutila nejdřív skořicí, než mi došlo, že mám vlastně taky sladké koření Sonnentor, takže jsem vlastně dala skořice dvojnásob :D Každopádně dochucovat můžete podle chuti čímkoli, co máte rádi. Umím si představit třeba vanilku, oříškový posyp, kakao, kousky čerstvého i sušeného ovoce, semínka...


Kdo je bezlaktózáč jako já, tak prosívám, nejvíc mi vyhovuje toto mléko. Je tak trvanlivé, že i po otevření vydrží staletí, což sice znamená, že je napumpované chemií, ale pokud bez něj nemůžete žít (zatracená kapučína a vápník), tak doporučuju Meggle. Zkoušela jsem jich několik a překvapivě je mi i po "bezlaktózových" výrobcích někdy špatně. Z tohohle je mi vždycky dobře. Pak mi ještě dělá dobře čerstvé bezlaktózové mléko Dobré ráno od značky Kunín, ale to často nestíhám spotřebovat.


Nu, aby bylo v té zmrzce ještě víc zdravých dobrot, nakrájela jsem hořkou čokoládu. Nejdřív jsem ji zkoušela rozsekat v mexéru, to se mi nepovedlo. Pak jsem na to vzala mlýnek na mák, to se taky nepovedlo. Tak jsem ji pracně nakrájela nožem :D Čokoládu používám hořkou bez mléka.


Čokošku jsem naházela do kašičky, ještě párkrát protočila v mixéru a nalila do prázdné vaničky od zmrzliny, kterých máme doma bambilion, protože skladujeme všechny obaly, které by se mohly do budoucna hodit, většinu roku leží ve spíži, ale jakmile přijdou Vánoce (cukroví), nebo léto (zmrzliny, ovoce, marmošky), tak se o ně skoro pereme. 


Zmrzku jsem pak šoupla do mrazáku a nechala zmrazit. Jak už jsem říkala výš, ztuhla mi na kost, takže jsem před jezením nechávala vaničku chvilku na lince roztát a následně dolovala zmrzku nožem. Jojo, jsem kuchařinka na vdávání :D


Tak, miláčci, to je pro dnešek všechno. Budu ráda, když mi napíšete další varianty na domácí zmrzku, případně na něco dalšího osvěžujícího, co přes léto mlsáte :)

Děkuji moc Sonnentoru za výborně dobrou dobrůtku k ochutnávání ♥ A na Chai Polibek Orientu můžete mrknout rovnou tady.



čtvrtek 26. července 2018

Jemná čistící pěna Weleda na pleť


Nevím proč, ale hrozně dlouho se mi nechtělo o čistící pěně od Weledy psát. Asi proto, že vždycky, když dopíšu nějakou recenzi, produkt "dosloužil" a přesouvám se k aktivnějšímu zkoumání jiného. Vždycky mám takový pocit, jako kdybych poslala dítě do školy a mezitím si hrála s jiným a když se zase vrátí zpátky, tak už mě tolik nezajímá. Z toho vyplývá jediné. Budu skvělá matka :D Taky je to asi proto, že jsem ještě nikdy žádnou čistící pěnu na obličej nezkoušela. Měla jsem nějaké mejdlíčko a gel, kterým jsem umývala tlamičku ve sprše, to jo. Ty mám ráda, protože mi tvář jakoby odmastí, smyjí zbytek malovátek, které na první dobrou nevzalo předkoupací odličování. Ale pěna? Co když nepoznám, co vlastně dělá? Ale protože jsem holka nebojácná, tak jsem se k recenzování přeci jen dostala. Ona je totiž ta Jemná čistící pěna Weleda fakt super.


Nejprve bychom si měli vyjasnit jednu věc. Až doteď pro mě byla Weleda pečující péče, která se vstřebává. Měla jsem za to, že Weleda jsou prostě mlíčka a krémíčky, které mi zachraňují suchou kůži (i konečky vlasů). A šampony to jsou teda taky a celá vlasová péče. A olejíčky. A balzámy na rty. A vlastně to jsou i siroupky. A asi bambilion dalších věcí. Ale nějak jsem tam v tom svém seznamu "co je Weleda?" odličování obličeje neměla. Když mi milá Pavla psala, že mají ve své péči novinku a jestli ji nechci vyzkoušet, byla jsem nadšená. "A teď je Weleda kompletní", pomyslela jsem si. Kdysi dávno v začátcích blogování, když byly moderní takové ty "TAG 10 věcí o mě" bylo v jedné otázce něco jako "kdybych si měla vybrat jedinou značku kosmetiky, jakou bych používala". Tehdy jsem plácla nějakou blbost, ale dneska se na první příčky silně "valí" právě Weleda. Jo a kdo ještě neviděl spot na čistící pěnu, tak honem kouknout, protože v ní hraje hlavní roli naše krásná weledí Pavla :)


Poté, co pěnu už několik měsíců používám a podezřívám ji, že je nekonečná (asociace na Daniela Nekonečného si nechám na jindy), mě napadlo, že by bylo fajn se nějak podívat dovnitř, kolik jí tam je. Když s ní sice zatřásám, tak cítím, kolik tam pěny zbývá, ale jistota je kulomet, jak jsme říkali vždycky na střední. Připravila jsem se na páčící proces, který se buď povede, nebo celou pěnu zničím. Jenomže ono páčení vůbec potřeba nebylo, pěna jde jednoduše rozšroubovat :D A víte, co je uvnitř? VODIČKA! Nažloutlá voňavá vodička, ze které se pumpnutím udělá venku pěna. Wow! Objevy. Samozřejmě, že jsem tušila, že uvnitř pěna nebude, ale stejně jsem byla trochu překvapená, jak jednoduché to je. Po měsících používání, kdy pěnou rozhodně nešetřím, protože s ní smývám mastné masky na obličej, mi tam zbývá lehce pod polovinu. Ta pěna je opravdu nekonečná, jako samo šumsvistum (tak jsem tomu říkala jako malá, netušíc, že to jsou dvě slova šum svistu).


Vůně... To je, prosím pěkně, taková krásná nádhera! To je jako nadechnout se po ránu čistého vzduchu pěkně za východu slunce, kdy je země ještě čistá a nezasmogovaná. Jako les po dešti. Ta vůně je sama čistota. Jako jemný vánek, který mi čechrá vlasy a nese v sobě vůní celé květinové louky. Je to jemná nasládlá vůně, trochu bylinková, trochu jako cukrová vata. Není zase až tak výrazná, jak by se mohlo z popisku zdát, ale je moc podobná Čistícímu toniku, které je jednou z letošních Weleda novinek společně s čistící pěnou. Tonikum doma taky testuju a ta vůně je tak nádherná, že vždycky před odličováních chvilku jen čuchám :D


Jemná čistící pěna obsahuje výtažek vilínu virginského, který slouží na zklidňování pokožky, zároveň má i pěstící účinky, osvěžuje a zjemňuje póry. Vůni popisují na weledím webu jako kombinaci levandule s tóny citrusu a pomeranče. Víte, co? S tím docela souhlasím. Když nevím, jak něco voní, tak je to většinou levandule. Nevím proč, ale často mám problém jí identifikovat. Čistící pěna jemně čistí zbytečky makeupu, odmašťuje pokožku a čistí nadbytečný maz, ale pleť nevysušuje. Naopak ji tak načechraně hladí, ošetřuje a pomáhá očistit.


Víte, na co ji teď nejčastěji používám? Na smývání čistícího krému od Akamuti, který je mastný jak blázen. Pěna ho krásně smyje (poutřebuju na něj dvě až tři smývací kola). Tahle mastná čistící maska je pro mě takový zkoušecí extrém. Jestli pěna smyje tohle, tak umyje úplně všechno. Kromě smývání masek a čistících krémů jde pěna použít i sama o sobě na dočištění obličeje. Už ji mám vyzkoušenou, takže vždycky pumpnu dávku do dlaní, zuřivě pak žmužlám obličej včetně zavřených očí, s prskáním na sebe namířím sprchu a smývám. Takhle opakuju, pokud je to nutné. 


Nevěřila bych, ale bez čistící pěny mi to moje večerní umývání a odličování nepřijde kompletní. Jako kdybych se sice vykoupala, ale nepoužila mýdlo. Co se mi líbí, tak je ten pocit čisté a odmaštěné pleti, která ale vůbec není vypnutá a suchá, naopak je taková pružná a připravená na další péči. S pěnou se kamarádím a ještě dlouho budu, fakt mi přijde nekonečná. 

Moc děkuju Weledě, že mi pěnu poslali na zkoušení ♥


úterý 24. července 2018

Jak se správně česat + Černý ricinový olej na vlasy


Víte, jak byste mě nalákali prakticky kamkoli? Stačilo by na zem v různé vzdálenosti položit šipky s nápisy "péče o vlasy tudy" nebo "olej na vlasovou pokožku" případně "toto vám stoprocentně vyléčí svědivou hlavu". Šla bych za tím jako oslík za mrkví. Olejíčkům totiž věřím a mým cílem je vyzkoušet všechnu olejovou péči světa na vlasy. 

Ještě nedávno jsem byla asi ve svém vlasově nejzoufalejším momentu. Abyste tomu rozuměli, trápila mě svědivá hlava a suché roztřepené konečky. Jsem klasický příklad cíle reklamy na vlasové produkty. Mastná svědivá pokožka hlavy s lupy plus suché konečky. Čím víc jsem toho vyzkoušela a čím víc toho nefungovalo, tím víc jsem byla zoufalejší, ale o to víc jsem se snažila najít TO, co mě spasí. 

Nakonec jsem se ve své zoufalosti objednala na vlasovou analýzu do jednoho alternativního centra. Terapeutka mi projela vlasy takovou tou vlasovou kamerou s tak velkým přiblížením, že vidíte vlasové kořínky. Koukala jsem na to jak spadlá z višně. Dobrou zprávou bylo, že mám "jen" suchou hlavu a vlásky potřebují dodat víc výživy. Hlava zase potřebuje víc prokrvit. Koupila jsem si dvojitý hřeben z déemka (kratší štětinky + delší takové ty tyčinky, jak má každý hřeben :D) a začala se správně česat. Správně pro mě. Až do teď jsem při česání vynechávala hlavu, protože se přeci češou jen vlasy a pokožka hlavy ne, ta by se tím zbytečně dráždila. A ono je to přesně naopak! Naopak pokožka hlavy je to, co se "češe", respektive masíruje a prokrvuje. Začala jsem si česat vlasy doporučeným způsobem - nejprve v předklonu od krku směrem k týlu dopředu a různě příjemnými tahy tak minutu masíruju spodní část vlásků. Potom půl minuty až minutu češu vlasy zleva doprava, potom stejnou dobu na druhou stranu. Nakonec češu minutu vlasy zepředu dozadu. Přiznávám se, že jsem byla na začátku v šoku. Česat vlasy v předklonu? A TO SE JAKO SMÍ? Myslela jsem si, že to je nezdravé. A víte, co? Připravovala jsem se v životě o to jediné, po čem jsem toužila - aby mě nesvědila hlava.

Efekt byl vidět okamžitě. Změnila jsem jen způsob česání a stal se zázrak. Hlava se mi prokrvila, přestala svědět a nějakým zázrakem nemusím vlasy ani tak často umývat. Halelůja! Když o tom ale přemýšlím, tak je to naprosto logické. Pokud se nějaká část dostatečně neprokrví, začne "vysychat" a nemůže tam být "zdravá úroda" vlasů. Tohle česání stačí dělat dvakrát denně. Kdo chce, může k tomu přidat masáže hlavy (prstíkama cokoli příjemného), masáž krku a masáž všeho, co nás bude bavit. A teď se konečně dostávám k tomu, o čem bude dnešní recenze. Hlavu si masážuju společně s olejíčky před umytím. Od holek z Ladybio jsem dostala ke zkoušení olejovou směs Tropic Isle Living vlasová terapie s jamajským černým ricinovým olejem. Na začátku jsem vám chtěla hned říct svůj česací objev, abyste si mohli taky ty své kadeře hezky opečovávat. A teď bude následovat podpůrná výživa, kterou můžete vlasové pokožce dát. 


Olejíčková směs od značky Tropic Isle Living je navržená tak, aby pomáhala slabým a padajícím vláskům. Obsahuje jamajský černý ricinový olej, olej z černého pepře, olej z vlašských ořechů, esenciální olej ze skořice, olej z jamajského pepře, kapku levandule a citronu. Takovouhle kombinaci jsem u olejíčků ještě nezkoušela. Asi už tušíte, že vůně bude velmi zajímavá. Nejvíc je cítit kombinaci pepř - kmín, oslazený něčím sladkým, s přidanou hrstí koření a s takovým skořicovým oříškovým dozvukem. Myslím, že voní víc pepřově než kmínově, takže ani ti, kterým kmín nevoní a nechutí se nemusí úplně bát, že by to byla trefa vedle. Navíc, jak jsem teď zjistila u smrdutého nimbového oleje, není nic, co by nespravil levandulový éterický olejíček :D Mi se vůně olejové směsi líbí, přijde mi originální, cizokrajná a povzbuzující.


Použití mě hned na začátku trochu zaskočilo. Každý den vmasírovat trochu do vlasové pokožky. Znám už svoje vlásky jako své boty, takže vím, že jakýkoli olej je prostě zamastí. Jsou suché, ale ne tak, jako třeba kudrnaté vlasy, které oleje přímo sosají (jsem slyšela). Můžu proto olejovat pouze před plánovaným umýváním. Ze začátku jsem to ale chtěla vyzkoušet, takže jsem olejíček opravdu aplikovala každý den malinkato. Po dvou týdnech neustále mastných vlasů jsem to nechala na svou běžnou olejovou rutinu.


Lahvička má ohromně praktické otvírátko a aplikátor v jednom. Sosátkem na konci lahvičky stačí lehce pootočit, otevře se a vy kapete přímo na vlásy. Olej je středně hustý, ale stejně si radši nejdřív vyzkoušejte, jak moc lahvičku nahnout a kolik oleje vyteče. 


Olejíček jsem tedy zařadila do svého olejového rituálu před umytím hlavy. Olejuju alespoň jednou do týdne a nechávám na vláskách působit několik hodin. Většinou jsem líná dávat "zahřívací" pomůcky (igeliťák a ručník), takže jen naolejuju vlasy a nechám působit, dokud není čas večer vlásky umýt. Ze začátku používání olejíčku s pepřem a kmínem jsem měla pocit, že na pokožce hřeje sám od sebe! To mám někdy i teď. Že by to bylo tím pepřem? Je to takový příjemný pocit, jako kdyby se pokožka prokrvovala. Olejík vlásky hydratuje a pomáhá jim růst. Je dobrý taky na ekzémy a lupy. To můžu potvrdit. Začala jsem ho používat už před pár měsíci ještě před svým česacím objevem a je to fakt - díky olejíčku mě hlava svědívala méně a méně.


Myslím, že tohle je jedna z nejzajímavějších olejových směsí na vlasy, jaké jsem vyzkoušela. Je příjemná, exoticky voní a ještě jako bonus pomáhá snižovat svědění hlavy. Na růst vlasů mi nijak zvlášť nepomohla, ale to už taky vím, že není jen tak samo sebou. Že je potřeba tu pokožku prokrvit a zařadit do svého rituálu česací masáže. 

Během toho svého vlasového ošetření ze začátku článku jsem se taky dozvěděla tip o olejíčkách. Sice to bylo mířeno na péči, kterou tam prodávali, ale je to něco, co se dá podle mě aplikovat vždycky, protože je to logické a funkční. Poté, co olejíček do vlasů nanesu a do pokožky vmasíruju, hlavu ještě přestříkám květinovou vodou (asi by stačila i kohoutovka). Tím se vlásky jakoby "zalejí" a mohou růst. Víme, že olej s vodou alespoň v kosmetické oblasti pracuje velmi dobře a díky vodě se do pokožky lépe vstřebává. Praktikuji to tedy ke své spokojenosti i takhle. Olejíčkové směsi mám ještě spoustu, i přes to, že nešetřím, nejsem ani v polovině. Na pokožku hlavy je ohromně příjemný, pomáhá jí uzdravovat a snižuje svědění. A kdo ví, třeba mi začnou vlásky ještě divoce růst :)

Moc děkuji Ladybio za božský olejíček ke zkoušení ♥




neděle 22. července 2018

Křupavé kuřátko s kořením Steak That od Sonnentor


Moje babička si celý (můj) život přeje jednu věc. Aby ze mě byla hospodyňka a kuchařinka. Babička, jako vyhlášená kuchařka všemožných českých specialit (ledvinky, držková, svíčková) velmi trpce a těžce nesla mou laktózovou intoleranci, ale během let se naučila spoustu věcí, kterými mohla nakrmit můj hladový krk a citlivý žaludek. Místo smaženého kuřete v trojobalu s bramborovým salátem tak začala vařit dušenou zeleninu a pečená křidýlka. Pravidelně v intervalech od ní dostávám knížky s recepty, které pravidelně ukládám do archivu knížek a trochu nad nimi opovrhuji nosík. Recepty a já totiž nejdeme dohromady. Za prvé proto, že pravidla jsou něco, co mě baví spíš ohýbat a přetvářet, za druhé proto, že málokdy mám doma všechny ingredience, které v receptu jsou, a za třetí proto, že tak jako tak musím většinou másla a mléka nahrazovat jinými alternativami. 

V životě jsem měla tři velká období, kdy jsem vařila. Dva pobyty v zahraničí na Erasmu a poslední půlrok, kdy mám vedle sebe šikovného kocourka, který vyvařuje samé dobroty. Překvapivě to, že nemusím vařit, mě naučilo o vaření úplně nejvíc. Přirozeně jsem se naučila, jak a co a přirozeně jsem začala chtít jíst něco jiného než tousty k obědu. Vaření mě začalo bavit a jezení dobrot, které uvaříme, ještě víc. Možná i proto jsem poprosila Sonnentor, jestli by nechtěli začít spolupracovat. Jejich dobrůtky mě oslnily na první ochutnání. Už jste si mohli přečíst o božské bylinkové čajové směsi, která oslavuje ženy. Dneska si dáme něco na papání. A pozor, příspěvek bude obsahovat obrázky mrtvého masa, tak všichni nemasíčkáři řadši přestaňte číst a překlikněte na ten bylinkový čaj. 


Jídlo je pro tělíčko důležité. Je taky důležité pro naše zdraví. Lidé říkají, že jídlo tvoří až 80% správné životosprávy a toho, jak budeme vypadat. Proto je pro mě důležité, abych do tělíčka necpala zbytečně to, co mu nebude dělat dobře. Bývaly doby, kdy jsem maso skoro vůbec nejedla. Zato jsem byla milovnice sýrů (a následně trpěla a vlastně nevěděla proč). Od té doby, co jsem úplně vysadila mléko (a takové to, že jednou za tři měsíce olíznu lžičku nutelky, se nepočítá) jsem začala cítit větší touhu po mase. Takovou, jakou jsem kdysi vůbec nepociťovala. Moje tělo žádalo určitý druh živin, které jsem mu radikálně odsekla. Moje první volba je sice pořád zelenina, ale maso jsem do jídelníčku zařadila pravidelně. I proto si dneska budeme povídat o kořenící směsi Steak That od Sonnentoru.


Aby bylo jasno, tak Steak That je grilovací koření. Ale jak už jsem říkala, ta pravidla jsou pro mě spíš takové veselé informační cedulky s možnostmi, takže jsem jako první nadšeně vyzkoušela koření na pečené kuře. Proč? Protože jsem se už nemohla dočkat, jak bude chutnat :D

Kdo ještě Sonnentor nezná, tak je to prosím pěkně "přírodní" značka dobrůtek, čajíčků, koření a všeho možného, bez čeho se v kuchyni neobejdeme. To přírodní si zapište za uši, protože tahle rakouská značka opravdu jede bio kvalitu ještě z dob, kdy slovo bio vůbec neexistovalo a nějaké ekologické hospodářství byl spíš protitrend. I proto jsou všechny jejich výrobky "čisté", bez chemie a s výbornou chutí. Grilovací koření Steak That obsahuje česnek, rozmarýn, tymián, sušená rajčata, černý pepř a cibuli. Všechno vypěstované s láskou, sluníčkem a šetrností k přírodě.


Hned na začátek musím začít tím, co u nás v kuchyni sklidilo ovace ve stoje. Koření NEOBSAHUJE sůl!!! Spousta kořenící směsí od provensálských bylinek přes grilovací směs po chilli dneska obsahuje přidanou sůl. Jenomže když to nevíte, snadno jídlo přesolíte. A občas člověk tu sůl tolik do jídla cpát nechce. Jako druhý bonus jsou ta sušená rajčata. Ta se při kontaktu s olejem, masíčkem, čímkoli tak jakoby hezky rozvinou a chuti dodávají šmakovací aroma. 


Teď si připravte zápisníky, přichází recept! Doma máme ohromně historickou plynovou troubu, která se - považte v dnešní době domácností ovládaných přes telefon - zapaluje škrtátkem! Má jen "dolní" náhon a všechno pečení v ní trvá několikanásobně delší dobu než v elektrické troubě "uber und unter hasse" (nebo tak nějak to mají napsané na troubě naši, prostě horní a dolní pečení :D).

Jako první jsem koupila kuřecí křidýlka a stehýnka, který jsem omyla ve studené vodě a obrala z nich to, co se mi nelíbilo. Pak jsem je dala do pekáče, osolila, naolejovala a přidala koření Steak That. Masíčko jsem hezky promasírovala, aby se koření dostalo všude. Normálně jsem zvyklá koření míchat a kombinovat (moje kořenící klasika je kari + kurkuma + pepř + sůl + provensálské bylinky + nějaká směs typu kuře na gril, americké brambory + sůl + chilli). Mám ráda výrazné a bohaté chutě, kdy si už od prvního sousta řeknu "mm-hmm mňam!". Pro tentokrát jsem ale chtěla vědět, jak bude samotné koření s masem chutnat.

Kuře jsem podlila vodou, pekáč zabalila z horní části do alobalu (protože máme jen jeden, takže to nemáme čím překlopit) a dala péct. Po bůhvíjak dlouhé době, kdy jsem po 15 minutách chodila maso kontrolovat, jsem alobal odklopila a nechala dopéct kůžičku. Maso se pod alobalem vlastně uvařilo a bylo na čase mu dodat barvu a nějakou tu chuť. Stehýnka a křidýlka jsem zase po nějakých 15 minutách otáčela tak, aby se nepřipálila, dolévala jsem vodu a těšila se, jak budeme papat.


K tomu jsme si uvařili rejžičku a poté, co jsme byli s barvou spokojení, šli papat. Trochu jsem se během vaření bála, že nebude mít výsledek dost chuti, viz ty moje klasické kořenící kombinace. Ale překvapila jsem nás oba, chuti bylo dostatek. V popisku koření Steak That se dočteme, že je chuť nekomplikovaná a aromatická. Já bych tomu říkala jemná, plná a bohatá. Mňam. Pomalu začínám slintat, jen si na to vzpomenu. Na kuřátko, které neokořeněné může být často bez chuti, byla kořenící směs úplně dostačující. Vyrobila takovou komplexní chuť, která nebyla zbytečně dráždivá, nevyčnívalo z ní to nebo ono, naopak byla celistvá, jemná a taková "hodná". Díky tomu jsem se přesvědčila o tom, že bude naším novým nejoblíbenějším základem pro všechno další experimentování, grilování a vaření. Zatím jsem tím okořenila toto pečené kuře, stejkové maso na gril, které jsme uvařili asi čtrnáct dní po kuřátku, americké brambory a dokonce i rybu, která byla především díky sušeným rajčatům fakt božská. 


Tak co, už se taky olizujete až za ušiskama? :) Určitě nemusím zmiňovat ani skvělý hravý název (pořád se nemůžu rozhodnout, jestli byla inspirace Take That, Shake That, nebo něco úplně jiného), nádherný design krabiček, které celou kuchyni rozveselí, prozáří a spousta dobrůtek se dá pořídit i v plechových dózičkách, do kterých po dovypotřebování můžete uložit nějaké jiné koření, nebo naopak dokoupit tohle své oblíbené a skladovat ho jednoduše a stylově. Taky se mi osvědčilo, že Sonnentor je skvělý dárek.

Teď už mi nezbývá než vám popřát dobrou chuť a budu ráda, když mi do komentářů napíšete svůj oblíbený recept :)

Kde si můžete na koření pochutnat? Na Steak That mrkněte tu.



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...