Google+

sobota 12. října 2019

Kde koupit diář na rok 2020? 13 barevných tipů

Tuhle otázku si kladu už několik týdnů. Letos mě touha po diářích přepadla už celkem brzy, asi proto, že jsem na rok 2019 žádný speciální diář neměla. Pro letošek jsem se totiž rozhodla počkat, co mi "vesmír" nadělí, tedy využít reklamní diáře, které dostávám. Radost mi tak dělá diář od Saloos, se kterým jsem moc spokojená. Jenže, má touha na příští rok je jiná, kreativní a barevná, takže hledám zajímavý diář, který má nejen krásnou fasádu, ale hlavně barevné stránky s obrázky. Prostě s něčím navíc. A to je docela oříšek. Obálku mají v papírnictvích a knihkupectvích na tisíc způsobů, ale hezký vnitřek? To už je menšina. Navíc mám ráda i české svátky a jména. Co jsem zatím našla?


V Levných knihách mají diář Můj báječný rok 2020. Ten jsem viděla u Martinky, obhlídla ho naživo a moc mě neoslovil, přijde mi takový prvoplánový a ne všechno, co je uvnitř, mě zajímá. Rozhodně je ale zajímavý. 


DMko se letos pochlubilo vlastní kolekcí diářů, které jsou na motivy několika evropských měst. Jsou krásné, mají barevné stránky se zajímavými tipy, co ve kterém městě navštívit, ale ani to není můj vysněný ideál. Celý rok s Prahou, Římem nebo Paříží vlastně ani nechci.


Krásný a inspirativní diář má Paulo Coelho, ilustrovala ho Catalina Estrada. Patří k těm TOP diářům, které mají nádherné hladké stránky a je skoro škoda do nich psát. Měla jsem ho pro rok 2012 a taky ho letos úplně necítím.

Překrásné jsou i diáře od malířky Marie Brožové. Ten spodní žlutý se psem jsem před lety měla a celý si ho sama pokreslila. Paní Maruška se navíc stala mou knižní kmotrou, takže i když nemá diář barevné stránky, je mi srdíčkem velmi blízko. Pokud by se vám zalíbil, seženete ho na stránkách Galerie Pastelka, nebo přímo v jejich pražské galerii.



Zábavný kalendář Kateřiny Winterové jsem objevila náhodou na stránkách Luxoru. Herečku neznám (v českém šoubyznysu se moc neorientuju), ale obrázky vypadají hezky. Diář bude asi zaměřený kytičkovým a bylinkovým směrem.


Kdo četl P.S. od Ani Geislerové, tak stejně jako já zajuchá (juchy juch). Od 7. 10. má být v prodeji i diář, na který se do knihkupectví určitě skočím podívat, protože mě zajímá papír i (snad barevné) stránky, rozložení dnů a všechno takové.
Kdysi dávno jsem měla milý diář příjemné kabelkové velikosti s ilustracemi autorky Laurel Burch. Diář vydává Paperblanks, má klopu na magnet a obrázky jsou se zlatými detaily. Jediné, co mi tolik nesedělo, byla absence českých jmen a svátků.


Diář, po kterém letos asi sáhnu, je od The Bright Side a je boží! Je celý v angličtině a nemá česká jména, ale už jsem ho jeden rok měla, má super plánovač u každého měsíce, je milý a vtipný. Ale je potřeba si ho objednat nebo přivézt ze zahraničí (já přivezla z Londýna a letos bych asi objednávala).

Další anglický diář je od Paperchase. Od nich jsem měla kdysi úplně božácký barevný diář s lesními zvířátky, ale letos ho nemají. Zaujal mě jen uninspirational diary, neinspirativní diář. Ale nevím, jestli je to přesně to pravé.


Na střední jsem milovala Honzu Volfa a jeho Básničkový diář, ten jsem měla roky po sobě i s různými sešítky. Míval kroužkovou vazbu a v té době (před deseti a více léty) byl jedním z těch "jiných a kreativních" diářků.


Diáře jsem hledala i na Fleru. Mám ráda lišky a tenhle se mi líbí moc. Najdete ho tady a zvažuju ho jako jednu z variant. Líbilo by se mi, kdybych diářkem mohla něco nebo někoho podpořit - umělce na Fleru, nebo třeba "kup diář, zasadíme strom". Nevíte o něčem takovém?

Krásný liščí diář se zajímavým vnitřkem jsem objevila na stránkách Vazárny. Už jsem o nich trochu slyšela a jejich přístup a filozofie jsou mi sympatické. Navíc by to byla podpora malého českého brandu.


Poslední diář, nad kterým plesá srdce mé, je z eshopu ePipí a zaujala mě jak obálka, tak i vnitřek. Eshop vůbec neznám, ale je to moc sympatický umělecký pár, který kreslí a své výtvory dává k radosti do širého světa.

Jaký diář se vám líbí nejvíc? A jaký budete mít pro rok 2020 vy?



sobota 5. října 2019

Přírodní balzám na rty s měsíčkem Alterra


Jsem vyléčený balzámový závislák. Nebo možná balzámový závislák na cestě k vyléčení? Ať tak či tak, dobrovolně se k této závislosti hlásím a přiznávám ji (třeba tady v článku o své balzámové závislosti). Mám mnoho balzámů, ale je nutno říct, že už je většina přírodního ražení (a ty ostatní jsou buď zbytky z minulosti, nebo dárky, protože lidé dávají kosmetiku rádi, ale často ne úplně tu správnou). Mým cílem je najít jeden pravý balzám na rty, který budu milovat a kupovat už jen ten. To se snažím vůbec se všemi kosmetickými hračkami - jeden pravý deouš, jeden pravý šampon... Ale pořád to ještě není ono. Balzámy mám moc ráda od Alverde, hlavně ten heřmánkový. Čas od času ale DMko podvádím s Rossmannem a Alverde s Alterrou. Obě značky mi přijdou hodně podobné (jak vtipné by bylo se dozvědět, že se vyrábí ve stejné továrně, jen se na ně lípne jiné logo, co?) a tak se musí lidé prostě rozhodnout, co budou mít radši. Alverde má trošku víc sortimentu a větší výběr, proto častěji chodím právě na něj. Naposledy jsem ale sáhla po balzámu na rty od Alterry a jsem z něj mile překvapená.


Nevím, kdo se po kom opičí, ale i Alterra má heřmánkový balzám na rty s přírodním složením. Oproti tomu alverdímu je ale méně žlutý a má na rtech trochu jinou konzistenci. Hmm... až teď mě napadá, že jsem mohla rovnou udělat srovnávací článek, když už srovnávám. Příště! Když k balzámku čuchám, necítím skoro nic, když se snažím a zapojím fantazii, tak mi vůně připomíná takový ten obrovský bílý jelení lůj, trochu včelí vosk a něco sladkého. Ale fakt hodně mírně.


Obsažený výtažek z bio heřmánku má za úkol zklidňovat. Nedávno (ve spojitosti s heřmánkovou květinovou vodou) jsem se dozvěděla, že heřmánek vysušuje. Kosmetika je obrovská věda a chemie (a tím myslím to slučování složek dohromady tak, aby vytvořili kýžený efekt - jako vaření, to je taky chemický proces) a každá složka musí ladit s těmi dalšími, jinak pak vznikají spíš maléry. Ze složení čtu na prvním místě ricinový olej, kokosový olej (který prý taky vysušuje) a včelí vosk. Heřmánek je tam asi hlavně pro dodání puncu přírody a "zdravého" produktu.


Trochu jsem se balzámu na začátku bála (vždycky se bojím, když zkouším novou kosmetiku, aby mi neudělala spíš hůř, než líp), ale jsem nadšená! Balzám je moc příjemný, rty hezky hydratuje a vyživí a nemusím ho nanášet ani moc často. Jediné lehké mínus je, že občas zanechává po nějaké době působení na rtech lehký film, když ho nanesu moc, který je mi nepříjemný, takové zbytečky balzámu v koutcích a po okrajích. Praxí jsem ale množství vychytala a už se mi to neděje tolik, jako ze začátku. Balzámku totiž stačí opravdu jen tak přiměřeně.


Juchám nad překonáním své komfortní balzámové zóny a vyzkoušením Alterra heřmánkového balzámu na rty, protože je super. Zatím jsem v půlce a určitě se u mě v kabelce ještě několikrát objeví. Ráda vám ho doporučím :)

Alverde, nebo Alterra?


sobota 28. září 2019

Lahodná růže a tlející kompost - dvě květinové vody Purity Vision


Před nějakou dobou jsem na Instagramu rozvířila diskuzi, když jsem sdílela Heřmánkovou vodu od Purity Vision s tím, že je to asi nejsmradlavější kosmetika vůbec (kuk sem). Spousta z vás mi psala, že to cítíte (doslova) stejně, jiní mi psali, že to je přirozená vůně. Ozvali se mi dokonce i z Purity Vision, že je má zkušenost mrzí a jejich hydroláty mají specifickou vůni. Během celého toho diskutování mi došlo, jak málo takových upřímných příspěvků poslední dobou vídám. Všechno už je spolupráce a málokdo si troufá na upřímný názor, protože se třeba nějakým firmám zalíbit chce a raději bude chválit. Tím nechci říct, že jsem nějaký punker, který najednou půjde proti proudu s pravdou. Spíš je to jen takové "očekávání", že o všem budeme mluvit hezky. Když mi někdy nesedne produkt, který jsem na recenzi dostala, řeknu to mírně a zároveň se snažím vymyslet, pro koho by to bylo, když ne pro mě (třeba u tuhého šamponu Ponio). Ale když mě něco naláká na vůni medu (kterou miluju), zaplatím za to z vlastní kapsy a při prvním použití se málem pozvracím, pak už si jemnosti a servítky prostě brát nebudu. A tak tedy vítejte u recenze dvou květinových vod.


Tahle fotka je stará tři a půl roku a vypovídá hodně. Před třemi a půl lety jsem vyzkoušela svou první květinovou vodu a vznikla tak láska na celý život. O Růžové vodě Purity Vision jsem si v té době přečetla nějaké hezké recenze a následně si ji koupila v DMku. A zamilovala se do ní. Pak jsem ji měla ještě jednou, koupila ji i mamince a je to taková moje záchrana ve chvíli, kdy bych doma neměla nic jiného. Díky všemožnému množství vůní se mi ale víc zamlouvá Saloos. I proto jsem měla radost, že kromě klasické Růžové, Levandulové (která podle Bebe voní jako slaměnka) přibyla i Heřmánková.


Pokusím se teď vrátit do svých čuchových vzpomínek, protože květinovou vůni nemám před sebou. Co si pamatuju, tak voněla hezky růžově, jako klasické přírodní růžové vůně (tedy ne mýdlo našich babiček, ale taková ta růžově růžová, která potkala alespoň jeden okvětní lístek růže). Intenzita byla taková střední, nasládlá a příjemně uklidňující. Vzhledem k tomu, že to byla má úplně první květová voda na pleť, mohlo to dopadnout všelijak. Vyvolala ke mně ale lásku k celému tomuto odvětví a bez lahvičky květinové vody si to doma neumím představit.


Velmi praktický je rozprašovač, díky kterému je celá aplikace značně zjednodušená. Používám ji nejčastěji k odličování zbytků makeupu, k dočištění pleti a jako podklad pod večerní oleje - párkrát stříknu na pleť a následně nanesu olej. Taky ji používám při tvoření masek na obličej, které se míchají s vodou (třeba jílové). Celý výčet možností použití jsem vypisovala u vody Neroli nebo Rosaliny, tak pro inspiraci koukněte tam. Možnosti použití jsou totiž skoro nekonečné.


Růžová voda Purity Vision je za mě moc fajn, i když ty od Saloos seženete levněji (což jsem doteď nevěděla a mám z toho docela radost). Růžová voda Purity Vision 100 ml stojí 189, stejná velikost od Saloos 171 korunek.


Od růžového snění se ale přesuňme ke zklamání roku 2019 (či snad dokonce celého života do roku 2019?). Letošní novinkou je totiž Heřmánková voda, kterou jsem kupovala kolem dvou stovek chvíli poté, co se dostala do DMka. Nalákal mě jak heřmánek (protože ho miluju a považuju za výborný lék. Taky jste jako malí požívali na bolavé bříško heřmánkový čaj s piškoty?), tak slibovaná "jemná květovo medová vůně, která zklidňuje psychiku, zmírňuje nervozitu a podporuje klidný spánek". Hlavně ten med na mě zapůsobil.


Protože jsem zvyklá aplikovat květinové vody rovnou na obličej, tak jsem si hned po příchodu domů radostně stříkla heřmánkovou pro osvěžení přímo do ksichtíku a málem jsem se pozvracela. Jemná vůně? Ani omylem. Lahvička ukrývá hodně silnou a hodně výraznou vůni. Med? Velmi vzdáleně. Asi jako když med nalijete do kompostu, ten zavřete a po nějaké době k němu čuchnete. Vůně mě rozhodně neuklidnila, ale hodně naštvala, protože to jsou pro mě vyhozené peníze. Ať má voda sebelepší účinky, je mi z ní fyzicky špatně a nedokážu ji používat. Podobný šok jsem zažila i u nimbového oleje, který je taky dost smrdutý. Používala jsem ho na vlasy a díky na rady štědrému internetu jsem do něj dávala esenciální levandulový olej, který tu silnou vůni (zvratek) lehce usměrnil.


Každý máme jiný nos a každému zavoní něco jiného, proto je jasné, že co nesedí mně, může někdo jiný milovat. Ale zase si myslím, že by mohl být výrobce lehce empatičtější a namísto "jemná květovo medová vůně" napsat "výrazná specifická vůně pro šmajnfejkry". Pak bych se totiž nezlobila za "nepravdivou" (z mého pohledu) informaci, ale za vlastní touhu zkoušet všecko nové. Z komentářů, které jste mi na IG psali, jsem se dozvěděla spoustu (ne)voňavých asociací - od tlejícího kompostu k tlející mršině. Psali jste mi, že i ty vaše jsou "zkvašené" a že to berete jako nepodařenou várku. To ale taky není pravda, prostě se tahle várka povedla takhle intenzivní a ta další už může vonět úplně jinak.


S kosmetikou zásadně neplýtvám a snažím se využít do poslední kapičky, proto mi bylo proti gustu tuhle vodu vyhodit nebo vylít. Dopotřebovávám ji proto na vlasy - před nanesením olejů vždycky hojně nastříkám vodou a až pak nanáším olej. Jenže i tady je trochu problém, protože heřmánek obecně vysušuje, používá se proto na mastnou pleť a vlasům moc neprospívá.

Já se prostě cítím tak trochu podvedeně, protože když se řekne med, natěším se na med, očekávám med, ale není po něm ani stopa. Jasně, že se ne každým produktem strefí výrobce do gusta každého, ale toto je prostě fuj.

Zkoušeli jste heřmánkovou vodu? Co na ni říkáte?



sobota 21. září 2019

Tuhý šampon Ponio s vůní orientu


Čo s tým čudom šampuchom vo vnútri? Když jsem si tuhle větičku na krabičce tuhého šamponu Orient Chai od Ponio poprvé (podruhé i potřetí) přečetla, vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Ponio  je slovenská značka přírodní kosmetiky, která je hrooozně sympatická. Pár hraček jsem od ní už vyzkoušela a taková Kakaová masážní kostka mě vnáší do extáze, jen si na ni vzpomenu. Navíc čtení krabiček, obalů a popisků patří k mé oblíbené zábavě, hlavně třeba když nanesu do vlasů kondicionér a nevím, co během těch pár minut čekání dělat. Člověk se tam mnohdy doví spoustu užitečného (třeba že tu věc používá někdy úplně jinak) a někdy se trochu liší i české přelepky od anglických, tak si alespoň ujasním, jak a co. Někdy mám totiž pocit, že se proti mně kosmetiky spikávají a pokud je nepoužívám přesně podle návodu (nebo pokud nevymyslím zase úplně opačný postup), nefungují. Nebo fungují přesně naopak. To se mi totiž stalo i se šampukem Ponio.


Tuhé šampony jsou taková moje vysněná kosmetika. Jednoduché, bez náročných plastových obalů, vydrží věčnost, jsou skladné a snadno se převážejí... ale často mi mastí nebo vysušují hlavu. Ještě jsem jich nevyzkoušela moc, ale to, co zatím prošlo mýma rukama, bylo přinejlepším "meh", přinejhorším naprostá tragédie. K těm trochu světlejším momentům bych zařadila třeba nové tuháče od Alverde (až na to, že vysušují pokožku hlavy, která se pak rychleji mastí - paradox - a Kocourkovi po pravidelném používání začaly vypadávat vlasy... ehm) a taky tenhle bobík od Ponio.

Když začínám s novou kosmetikou, vím, že té či oné musím dát čas v řádu měsíců, aby si na ni má pokožka zvykla a začala přinášet kýžené výsledky. Tuhý šampon Orient Chai jsem začala používat během května (takže nějaké tři měsíce zpátky). Hezky jemně pění, vlásky umývá bezvadně, poradí si skvěle i s naolejovanou hlavou. Voní jemně orientálně, po vlahých nocích v tajemné poušti, po hřebíčku a skořici, po čaji masala, který krásně prohřívá... Jenomže se mi po něm první týden udělaly lupy.


Mám opravdu dost citlivou pokožku (a tu hlavovou tuplem), takže přechod na jakoukoli novou kosmetiku snáším metodou nejdřív šok, pak smíření. Po lupovém zděšení jsem šampon na týden vysadila, hlavu víc opečovávala a dopřávala jí hřebenovou masáž, po týdnu šampuk zase nasadila a lupy (proti kterým má bojovat) se neopakovaly. Ve stejnou chvíli začal šampuk používat i Kocourek, který tuhle mou zkušenost nesdílel. Ten je se šampukem hodně spokojený a vlasy mu po něm ani v nejmenším nevypadávají, dokonce jsme ho nasadili vlastně jako protilék proti Alverde, protože Ponio tolik nevysušuje. Ty mé se po něm mastí o něco rychleji než po tekutých šamponech (cca o jeden až dva dny dříve musím umývat vlásky). 


Můj verdikt je ke vztahu k tuhému šamponu Ponio trochu rozpačitý. Je to jeden z nejchválenějších šampuků (jen koukněte na recenze v obchůdku Krásná každý den), ale mně nesedí. Není vyloženě zlý a po prvním šoku si na něj pokožka hlavy zvykla, ale vlasy jsem musela umývat mnohem častěji, protože se dřív mastily. Kocourek umývá hlavu skoro denně, někdy jednou za dva max tři dny a tahle frekvence mu vyhovuje. Jenže to mé dlouhé háro si vyžaduje jinou péči a snažím se umývat co nejméně, jednou za tři a více dní, což se šampukem Ponio nešlo.

I tak si ale myslím, že bude spoustu lidem vyhovovat, zvlášť, pokud mají suchou pokožku hlavy, které navrátí přirozenou rovnováhu. Obsahuje totiž pyrition zinku, což je antibakteriální a antifungicidní látka, která čistí a uzdravuje. Zinek se používá k léčbě různých kožních onemocnění, proto je i proti lupům mocnou zbraní.

Kde si Tuhý šampon proti lupům Orient Chai od Ponio prohlédnout? Koukněte k Míše do obchůdku Krásná každý den :)

Zkoušeli jste tuhý šampuk Ponio? Jaký s ním máte zkušenosti?



sobota 14. září 2019

Test bambusových kartáčků na zuby


Brčka nepoužívám, odpad třídím, co víc ještě můžu udělat pro tu naši Matičku Přírodu? Ahá! Vyzkouším bambusové kartáčky na zuby! To bude ale skvělá alternativa těch zlých tvrdých plastů, které nakonec skončí zapíchnuté v nose karety obrovské v rozlehlém oceánu. Tak nějak jsem se sebou konverzovala, když na mě vyskakovaly všemožné reklamy na dřevěné kartáčky a další eko šmakocinky. Chvíli mi trvalo pochopit, že ekologie a udržitelnost se změnily v hodně dobrý byznys a dneska se na téhle vlně veze kdekdo. A mě to pěkně štve. O tom ale radši někdy jindy. Dneska si porovnáme 3 + 1 bambusové kartáčky na zuby, povíme si moje subjektivní pocity a nakonec i celý názor na tenhle druh kartáčkového byznysu.


Když už do něčeho jdu, tak celým srdcem a bez troškaření. A když se pro něco nemůžu rozhodnout, vezmu si všechno... Takhle se mi v jednu chvíli doma sešly tři značky dřevěných kartáčků na zuby - Ecoheart, Humble Brush a Mobake. Než si o nich ale popovídáme, prozradíme si ten +1, který jsem vyhodila dřív, než mě napadlo vůbec nějakou recenzi psát. Byl to babusový kartáček Mama Natura z DMka. Ten jsem si pořídila už před víc jak rokem a v té době měli jen jednu tvrdost. Kartáček měl tak tvrdé štětiny, až jsem se bála, že mi rozedřou dáseň. Ani po měsících používání nezměkly a kartáček putoval do koše.


Kartáček na zuby Ecoheart
O značce Ecoheart jsem slyšela už předem, pochází totiž ze Slovenska a nejvíc se vizuálně podobá Curaproxu, který jsem používala a používám dodnes. U kartáčku je totiž důležití, aby měl rovně zastřižené štětinky, takové ty všemožné hi-tech tvary a délky jsou naopak mínus, protože při správných tlacích na zuby a pohybech se nedostanou všude tam, kam mají.


Kartáček Ecoheart má strašně měkké štětinky. Mám ho v měkkosti extra soft, protože v obchodě jinou neměli, a je to hrůza. Štětinky jsou tak jemné, že se s nimi nedá pořádně čistit. Hned po prvním použití se navíc začaly vytahávat a vypadávat. Jedna vytažená štětinka mě šimrala na patře a z toho mi lehce natahovalo, tak jsem ji musela odstřihnout. Prvních pár týdnů taky dřevo kartáčku smrdělo nějakou napuštěnou chemikálií, jak kdyby ho někdo vykoupal v chlórovém bazénu. Štětinky mi připomínají spíš štětec než kartáček na zuby. Schválně si představte, jak si by se vám zuby čistili štětcem? Znovu už ho opravdu nechci.


Zubní kartáček Mobake
Kartáček, který se mi zalíbil na první pohled, byl motivační kartáček Mobake, který taky pochází ze Slovenska. Nikdy bych nevěřila, kolik roste na Slovensku bambusů! Vlastně i v tom použitém materiálu se ztrácí eko smysl, protože to nemůže být lokální výroba. Z jejich webu jsem vyčetla, že dovážejí bambus z Číny. A to k nám není zrovna kousek. A podle fotek se v Číně i vyrábí. Na příběh koukněte tu.


Co mi při nakupování v kamenném obchodě nejvíc vadilo, bylo to, že jsem si nemohla kartáček osahat a vyzkoušet tvrdost štětin. Vzala jsem si proto medium a s nápisem Dream. Believe. Achieve., abych byla i při čištění zubů namotivovaná do budoucnosti.


Štětinky jsou mi nejpříjemnější ze všech tří, i když nejsou tak husté u sebe, jako je má Curaprox, a taky jsou lehce špičaté, takže mi čas od času nějaká zajela pod dáseň. Jo. Velký au.


První dny po čištění kartáčkem Mobake se mi objevil zánět, opar nebo něco zevnitř dolního rtu. Asi po týdnu mi došlo, že to není zánět nebo opar, že ten překrásný vzor na rukojeti, který mi rozdírá pusu zevnitř. Jo. Jako struhadlo. V tu chvíli jsem kartáček odložila do hrnečku k ostatním a zdráhám se k němu vrátit.


Kartáček na zuby Humble Brush
Poslední "objev roku" je kartáček Humble Brush, který jsem kupovala v Biooo. Tvrdost byla jen jedna, tak jsem si vzala růžový, protože prostě princezna.


Humble Brush má asi ty nejblbější štětinky, se kterými jsem se v životě setkala. Jsou plastové, zastřižené do vlnky a v puse hrozně nepříjemné. Vůbec se s ním nedá čistit, je sice hrubší než Ecoheart, ale pocit v puse je strašně nepříjemný. Ani se mi to nechce nijak obcházet, pro mě prostě není.


Tak moc jsem se snažila kartáčky milovat a tak těžce nesla zklamání z každého z nich. A to prosím nejsou žádné levné záležitosti, Humble Brush stojí kolem stovky, Ecoheart kolem 140 Kč a Mobake asi 115 korun. V tuhle chvíli to je 350 vyhozených korun z okna, ze kterých navíc vznikne odpad (i když se nejdřív pokusím udělat z kartáčků nějaké podpory na kytičky asi, nebo s nimi budu čistit škvíry v koupelně).


Hodně jsem bambusovým zubním kartáčkům fandila, ale teď už je nechci ani vidět. Vyzkoušela jsem čtyři, takže si už troufnu podat nějaké srovnání, a všechny byly horší jak Curaprox. Navíc kartáčky Curaprox už rozjíždějí zpětné vrácení (na Slovensku), takže je doma odkládám a až se tam jednou vydám, tak jim je vrátím a oni z plastu odlejí zase něco dalšího. Ve srovnání plastový versus bambusový zubní kartáček pro mě vítězí plasty.


Velmi důležitá věc je i samotná hygiena kartáčku. Dřevo je živý materiál, který nasakuje vodu. Četla jsem, jak ho zubaři nedoporučují, protože se v něm rychleji množí bakterie. Navíc, a to mi přijde strašidelné, se můžou začít ulamovat minitřísky, které se můžou zapichovat uvnitř pusy. Brr.


Tak. Šáteček a pápá, mávám bambusovým kefičkám a vracím se ke staré dobré klasice. Možná jsem Curaproxy zhýčkaná, protože jsou pro mě opravdu velkým luxusem, na kterém nešetřím, ale stejně důležité jsou pro mě moje zuby. Snad vám tohle srovnání bambusových kartáčků na zuby trochu pomohlo v rozhodování, jestli ano, nebo ne. Budu ráda, když mi napíšete, jestli máte s nějakou značkou zkušenosti a jaké kartáčky používáte teď.



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...