Google+

středa 4. prosince 2019

Ledové osvěžení na podzim?


Kvůli svému letnímu čajovému nepití jsem úplně probendila jednu věc, kterou jsem si přivezla ze sluníčkového bylinkobraní v Čejkovicích. Ledové čaje. Nutno říct, že všechny nápoje (káva, čaj) piju ledové - uvařím je sice horké, ale popíjím tak dlouho, až vystydnou. Od Sonnentoru jsem dostala k vyzkoušení dvě letní osvěžení - Ledový džbánek pomeranč - bazalka a Ledový džbánek jahoda - zázvor. Pořádně jsem se k nim dostala až teď na podzim.


Přiznám hned na začátek, že ledové čaje mě moc nelákají. Nikdy jsem v nich nenašla smysl. Během léta čaje nepiju vůbec, nebo si je dávám horké. Ledové mi totiž dělají tak podivně kyselo v krku (hlavně ovocné), že na ně prostě nemám chuť. Jednou za léto si taky udělám macerovaný zelený čaj. Možná i proto jsem "zkoušení" čajů od Sonnentoru trochu oddalovala a nechávala to na tu správnou příležitost. Párkrát jsem je přes léto přeci jen uvařila, někdy s medem, jindy s ledem. Získaly si mě ale až teď.


Ledový džbánek jahoda - zázvor má zajímavou osvěžující a nakyslou chuť. Nejvíc cítím ibišek, který na pití miluju, protože vytváří pozoruhodné harmonie s medem. Ibiškový čaj je vlastně jediný, který sladím. Čaj je ohromně osvěžující, úplně z něj tu svěžest a vitalitu cítím. Najdeme v něm kousky jablek, ibišku, zázvoru a jahod. Na stránkách Sonnentoru se dokonce dočteme, že po vylouhování se dá sáček roztrhnout a ovoce sníst. 😮


Jediné, co se mi příčí jak kartáč proti srsti, je doporučené dávkování. Čtyři sáčky na litr jsou na mě hrozně moc! Jasnačka, že ve studené vodě se čaj louhuje jinak a méně intenzivně, ale čtyři sáčky mě vyloženě bolí. Zkoušela jsem proto více variant - od jednoho ke čtyřem. A nakonec, nakonec jsem udělala něco nemyslitelného. Čaj jsem zalila horkou vodou.


Tak, jak byl ve studené vodě jemný, lehký, osvěžující, ale skoro nevýrazný, tak se po vylouhování v horké vodě změnil. Najednou je výrazný, aromatický a báječně nakyslý (ahoj ibišku milovaný). Rázem tak pro mě získal mnohem větší kouzlo. A navíc nestudí, ale hřeje!


Jeden sáček s horkou vodou doporučuju pro intenzivní chuť na 300 - 500 ml (ahoj velké hrnečky) a pro jemnější pitivo pak klidně na litr. Na podzim mě ovocné čaje baví celkem dost a ráda si do nich přidávám i med. Tento je pro něj jako dělaný.


Ledový džbánek pomeranč - bazalka má úplně jinou chuť. Ve studené variantě mi chutnal víc než jahodový, ale v teplé zaujímá druhé místo. Je docela voňavý (teplý), protože obsahuje rozmanité kousky sladkého ovoce - mango, banán a pomeranč. Kromě toho taky nálož koření - echinacea, bazalka, tulsi, citronová tráva, meduňka, ostružiník, černý bez a můj oblíbený ibišek. Celá harmonie tvoří sladkou kompozici, ve které nejvíc cítím broskve, které tam ale vůbec nejsou.


Ze složení jsem dost nadšená, protože je odvážné, pestré, ale tvoří jednolitou chuť. To v Sonnentoru prostě umí, snoubit spolu bylinky a dávat jim nové rozměry. Je to zajímavý čaj se zajímavou chutí, která stojí na pomezí bylinkové a ovocné.


I přes původní obavy a prvotní zkoumání "jak na to" jsme se s Ledovými džbánky skamarádili a vytvořili báječný tým. Na střídačku je popíjím v práci z obřího hrnečku a vychutnávám si jejich chuť. A protože popíjím fakt pomalu, na začátku mám horké zahřátí, které se postupně změní na studené osvěžení.

Děkuju moc za čajíky ke zkoušení ♥

Máte radši horký, nebo ledový čaj?


sobota 30. listopadu 2019

Řasenka, kterou už nikdy nechci


Když jsem do svého života začala víc a víc vnášet principy udržitelnosti, přestala jsem dělat spoustu impulzivních nákupů. Ne, že bych si tak nějak pro radost chodívala pravidelně po práci kupovat oblečení, nad tím jsem vždycky dumala o něco víc, ale drogérka... ta pro mě byla nebezpečnou cukrárnou plnou lákadel. Takhle impulzivně jsem si jednou domů přinesla tuhle řasenku od Alverde. Už při placení na pokladně jsem věděla, že to bude průser. Místo černé jsem si totiž omylem vzala hnědou v odstínu 020 Braun, čehož jsem si všimla až když paní pokladní řasenku naskenovala. Je to označené takovou malou kulatou přelepkou na spodní straně řasenky a tak nějak, jak jsem šáhla automaticky, mě nenapadlo si to zkontrolovat.

Hnědé řasenky jsem do života zařadila o trochu víc hlavně díky 100% Pure. Myslím, že dělají hezké a přirozeně vypadající řasy, zvlášť na takových "světlých" typech, jako jsem já. V principu se jim proto nebráním, ale tohle byla taková "nečekaná" událost, že jsem se trochu vyděsila.


Alverdí řasenky nejsou žádný vrchol kosmetiky, ale najdou se i docela dobré. Já na ně měla v poslední době spíš smůlu. Nothing but volume je řasenka s obřím kartáčkem, která podle jména asi slibuje objem. No, tomu se ještě podíváme na zoubek.

Musím začít hned tím kartáčkem. Nejblbější kartáček, co jsem kdy zkoušela! Je obrovský! Tak obrovský, že s ním vždycky upatlám celé oko kolem dokola, aniž by se dotkl řas. Horní ještě jakž takž, ale malé spodní? Hrůza! Jestli nějaký volume dělá, to vůbec netuším, protože při tom vztekání si upatlám půlku oka, takže pak řasenku spíš odličuju... no, boje to jsou.


Výdrž? Ta teoreticky není zlá, když je léto. Jakmile je mlha (jop), trochu vlhčí vzduch nebo nedejbože lehce poprchává, tak se řasenka obtiskává a rozmazává. To se mi už stalo u předchozích Alverdích řasenek. A doufám, že jsem se poučila a už si další domů nepřinesu. Kromě rozmazávání mi řasenka totiž dráždí oči! A to je naprosto poprvé, co se mi něco takového z řasenek dělo. Normálně mi po namalování začnou oči slzet, svědit a škrábat.


Jediné (asi?) plus je vůně, je taková jemná a nasládlá. Jenže i to může být problém. Řasenky od Alverde, co jsem měla předtím, byly docela smrduté, tak se možná snažili přidat kapku parfému, ale tím podnítili i alergickou reakci? Možná. Složení na řasence bohužel vůbec není.


Takže tak. Ušetřete si penízky a tuhle řasenku si nekupujte.

Jaká je vaše nej řasenka?


středa 27. listopadu 2019

Rtěnka od Ere Perez, která mě nemá ráda


Ještě nikdy se mi nestalo, že by mě nějaká kosmetika neměla tak moc ráda, jako tahle rtěnka. Často s kosmetickými novinkami ze začátku bojujeme, ale pak si na sebe zvykneme a je nám hej. Ale se rtěnkou od Ere Perez jsem souboj nevyhrála ani po půl roce. Po velmi milé zkušenosti s rtěnkou od 100% Pure jsem se těšila na další přírůstek do přírodní dekorativní rodiny, jenže tahle rtěnka je spíš koule u nohy... Ale vezmeme to celé od začátku.


Když jsem přírodní rtěnku Ere Perez poprvé vzala do ruky, padla jsem úžasem. Absolutní minimalismus, nádherné bílé a robustní balení. Rtěnka je na omak příjemná, těžká, luxusní. To bude ale pošušňáníčko, těšila jsem se.


Rtěnka se pyšní veganským složením s kakaovým máslem a ricinovým olejem. Z barevné nabídky jsem zvolila odstín Hoopla (který je momentálně u Míši nedostupný, ale podobný je mu třeba Runway). Odstín mi totiž připomíná mou nejoblíbenější rtěnku ever od Kiko Milano (povídám o ní ve velké rtěnkové recenzi). Takový příjemný, lehký, trochu nude, ale zároveň zvýrazňující decentní odstín. 


Jde se malovat! Zaradovala jsem se, vysunula rtěnku na lety a praxí vyzkoušenou délku, začala malovat na rty a rtěnka se zlomila. Odlomila se přesně ve spoji. Míša na stránkách má upozornění, že se rtěnky mohou lámat v létě, když je na ně příliš teplo. Obsahují totiž oleje, které se v horku roztékají. Moje blbost, řekla jsem si a rtěnku hned šoupla do ledničky (samozřejmě poté, co jsem se ji snažila tlakem opravit a akorát jsem si s ní upatlala tu krásnou bílou tubu).


Co se konzistence týče, tak je jemná a máslová a lehce matná. Nezasychá a na rtech příjemně klouže. Když ji porovnám s tou od 100% Pure, tak má o něco lepší hydrataci, ale o chloupek méně vydrží (jídlo ani sváču vůbec, to se stahuje do okrajů, ale občasné napití zvládá, i když se všude obtiskne).


Barva hezká, konzistence příjemná, tak v čem je tedy ten problém? Ve zlomeném srdci i krčku (nebo co to ty rtěnky mají). Protože se mi rtěnka zlomila hned při prvním použití, nemohla jsem si ji užít jako jiné, co mám doma nezlomené. Bydlí v ledničce, kde na ni bohužel často zapomínám, ale i tak mi přijde hodně měkká při nanášení. Pokaždé, když to s ní zkouším, tak nanesu moc, protože se musím trochu víc opřít, aby zůstala na místě a nekvrdlala v obalu. Následně roztírám ještě prstem. Nebýt toho zlomení a měkkosti, tak je dokonalá. Nádherný odstín, který je přesně podle mého gusta, nevysušuje a je přírodní.


S těžkým srdcem tak musím říct, že jsme si s rtěnkou vůbec neporozuměly. Každá máme asi jiná očekávání, přání a sny. Nevím, jestli to nebyl třeba jen nějaký vadnější kousek, jestli jsou všechny rtěnky takové, nebo je to třeba touhle řadou s kakaovým máslem. A tak má cesta hledání za dokonalou přírodní rtěnkou ještě stále trvá.

Moc děkuju Míše z obchůdku Krásná každý den za rtěnku k recenzování. Pokud vás zaujala, koukněte na celou značku Ere Perez, která ukrývá poklady, jako povzbuzující zelené sérum nebo ovesný makeup. Nebo koukněte i na další přírodní rtěnky.

Jaká je vaše nejoblíbenější rtěnka?


sobota 23. listopadu 2019

Přírodní maska na pleť Marocký jíl


Máte taky někdy takový ten den, kdy sice od rána něco děláte, ale čas vám prokluzuje mezi prsty a ve výsledku vlastně nic neuděláte? Teď, když sepisuju článek, mám přesně takový den. Od rána je pošmourno, přes svetr mám mikinu a cítím se jak mišeliní maskot, nedokážu se soustředit a už vůbec ne vybrat to, co bych měla dělat. V říjnu jsem začala dvakrát týdně chodit copywrajtit do jednoho grafického studia a najednou se pak doma nedokážu hodit do flow a najet na pracovní vlnu. Tomu nepřispívá ani Kocourek, buntošící v kuchyni, která je zároveň mou "pracovnou". Jsme sice svých srdcí šampióni, ale k "freelance couple goals" máme ještě daleko. A tak tu teď sedím, pofrfňávám a rozhodla jsem se, že si odškrtnu alespoň jednu věc ze seznamu. Tou je sobotní recenze na Marocký jíl od Saloos.


Marocký jíl (známý také jako Rhassoul) byl v dávném pravěku úplně první jílovou maskou, kterou jsem na pleť vyzkoušela. Letos ho ke svému zelenému a bílému zařadili do svého sortimentu i v Saloos. Jako milovnici jílových masek na pleť mě hned zaujal, ale dostala jsem k němu upozornění. Některé testerky si stěžovaly, že po něm mají červenou pleť. O to víc mě to zaujalo, protože jsem chtěla vyzkoušet, jestli je "něco" s jílovou maskou, nebo je to "problém" těch děvčat. A tak jsem dostala pixličku ke zkoušení taky.


Marocký jíl slibuje šetrné čištění, odstranění mazu, zlepšení hydratace pleti a tím i zpomalení procesu stárnutí. Při pravidelném čištění je prevencí proti černým tečkám a rozšířeným pórům. Čistí důkladně a hloubkově, pleť dělá jemnou a hebkou. Zní to skoro jako zázrak, že?


Použít se dá několika způsoby - na tělo, pleť a vlasy. Osobně ho používám jen na pleť a dekolt. Doba působení je na (mém starém) přebalu 20 - 30 minut, ale to je na mě hodně, nechávám ho tak 10 - 15. U jakékoli kosmetiky si každý musíme najít ten správný postup, který nám vyhovuje. U tohoto typu to platí obzvlášť. Kreativitě jsou dveře otevřené a je škoda možnosti nevyužít.

Pleťová maska je způsob, jakým marocký jíl používám nejčastěji. Ze sypkého prášku vytvořím kašičku smícháním s vodou (obyč nebo květinová), pro zjemnění někdy přidávám i kapku oleje (maska pak tolik nevysychá a pleť nerudne). Masku nenechávám úplně zaschnout, ale jakmile mi pleť pne, zvlhčuji vodou v rozprašovači. Pleť pak mám lehce načervenalou, to ano, ale nepovažuji to za žádný problém. Přeci je na ni nanáším celkem účinně čistící a prokrvující masku. Pro legraci můžete do masky přidat třeba trochu kakaa.

Jemný peeling dělám z jílu tak, že buď umíchám kašičku a peelinguju, nebo ho přidávám třeba do čistícího oleje. Jemně kroužím prsty po obličeji, pak nechám chvilku "odpočívat" a smývám. Můžete přidat taky krystalový cukr, skořici a další legrácky. Maska se dá umíchat i z medu, a to je pak voňavost veliká.

Suchý šampon je asi nejodvážnější způsob, jak marocký jíl použít. Naučila jsem se to už u bílého jílu, který jsem smíchala s kakaem (návod tu). Zvykla jsem si trochu víc experimentovat - vlasy někdy osvěžím jen kakaem, kadeřnice mi doporučila karob a nakonec jsem zkoušela i marocký jíl, který je taky hnědý, takže ve vlasech nedělá bílé skvrny. Za mě docela dobré, mytí na chvíli oddálí (u mě je to většinou jen v řádu hodin).


Marocký jíl od Saloos je další kosmetickou pomůckou, kterou jsem si zamilovala. Na škále jílů bílý - marocký - zelený ho řadím doprostřed. Bílý je nejjemnější a byl mi nejpříjemnější. Zelený byl docela silný, pleť mi po něm červenala a když jsem nechala moc dlouho, tak i svědila. S marockým jsem si díky tomu věděla rady. Přeci jen máme každá a každý jinou pleť a musíme jí uzpůsobit způsob použití. Proto myslím, že se ho nemusíte vůbec bát, naopak vám udělá velkou službu. Při pravidelném používání je to na pleti znát - tolik se nemastí, černých ťupek není tolik a celkově mi pleť přijde čistší a "míň unavená". Marocký jíl je super věc a vždycky můžete masku něčím zjemnit - třeba ho smíchat s bílým jílem, kakaem, karobem... čímkoli. Hrajme si, tvořme si a radujme se, že máme tolik veselé kosmetiky, která nám dělá dobře :)

Moc děkuji Saloos za další báječnou věc ke zkoušení ♥

Jaká je vaše nej maska na pleť?




čtvrtek 21. listopadu 2019

Na volné nožce: Jaké to je být freelancer?


Když jsem dávala dohromady první věty k článku o Obědové sadě od Sonnentoru, zamotala jsem se do myšlenek ohledně svého freelancování. Chtěla jsem se okličkou dostat k tomu, že jsem na dva dny v týdnu začala chodit do kanceláře a po roce a půl zase přemýšlím nad svačinkami a obědy. Protože jsem ale věčný rozkecávač, rozepsala jsem se o tom, jaké to volnonožskářství ve skutečnosti je. Podnětů bylo tolik, že jsem text přesunula a rozhodla se napsat celý článek o své životní obživě, protože věřím, že může spoustě lidem otevřít oči. Já si na to totiž musela přijít sama.

Když lidem vyprávím, jakým způsobem pracuju, nejčastěji slyším "jéé, ty se máš, já bych toho doma tolik udělal/a". Práce doma má svá pro, ale i proti, stejně jako práce v kanceláři. Ještě pár let zpátky jsem na volnou nohu jít nechtěla, ne a ne. Chtěla jsem být na plném úvazku a užívat si jistotu, kterou jako podnikatel člověk má vždycky tak trochu na hraně. Ani nevím, co přesně se změnilo. Možná za to mohla knížka, kterou jsem začala chystat, nebo naprosté vyčerpání a vyhoření. Já jsem prosím po dvou a půl letech na plném úvazku normálně vyhořela. Před tím jsem pět let studovala vysokou, na půl úvazku pracovala už od patnácti. Po škole jsem tak měla desetiletou praxi v oboru. Živí mě online marketing a copywritting. Už jen po vysoké by měl být "zákon odpočinku" a čerstvě vyšťavený exstudent by měl mít nárok si na rok odpočinout a dát vyčerpanou hlavu do pohody.

A tak jsem začala rovnou pracovat v interním marketingovém týmu. Měla jsem na starosti celý online svět, ale protože nás nebylo dost a práce moc, tak jsem se podílela i na eventech a dalších legracích. Poslední rok a půl jsme střídavě pracovali víkendy a přesčasy, abychom si trochu přivydělali, přecházeli nemoce a samozřejmě končili na nemocenské. V jednu chvíli už toho bylo dost, když jsem se rozbrečela na firemní vánoční párty, kterou jsme připravovali. Šéf bezpečnosti v naší firmě totiž "našel" moji kabelku, začal se v ní hrabat a pokřikoval na mě takové hnusy, ožralý až na půdu. Výpověď letěla na "sekret" a já se rozhodla, že srát na hlavu si už nenechám. Jsem princezna, něžná duše a to je bonus, který "se mnou" moji klienti dostávají.


Být holka v marketingu není jednoduchý, protože vás soudí podle vzhledu. Je mi 29 let, mluvím dvěma jazyky, pracovala jsem v Londýně a praxi mám obrovskou. Ale protože vypadám tak, jak vypadám (něžné děvčátko s babyfejsem) mě lidé (čti muži) neberou tak, jako berou jiné muže mého věku byť s menšími zkušenostmi. A to mě štve. Předstíráme tu takovou tu rovnoprávnost žen a mužů, ale stále se tak nehodnotíme. A tak jsem toho prostě měla dost a loni si založila živnostenský list. S ním jsem získala obrovskou svobodu, volbu volit si, pro koho budu pracovat. Zároveň je to příšerný stres, neustálé hlídání faktur a učení se sebekázně. Má největší překážka je pravidelnost a řád, které jsem si musela sama vytvořit. Nikdo mi neříká, kdy vstávat, jak dlouho pracovat, často ani co dělat. Jsem sama šéfem svých projektů, čas musím spravedlivě rozdělit a nenechat se zlákat rozruchy kolem sebe, protože nemám jednu místnost jako kancelář, od které bych zavřela dveře a práci nechala za dveřmi, nene. Pracuju vlastně pořád a hlava mi často ani nechce usnout.

Pořád se ještě učím, jak freelancování funguje. Nejdůležitější je si udělat denní plán. Nebo týdenní. Ideálem je rozepsat si práci už na týden dopředu, den po dni, hodinu po hodině. Nezapomenout zahrnou jídlo, odpočinek a relaxaci. A hlavně si dovolit odpočívat. Určit si začátek pracovního dne, ale hlavně jeho konec a nezlobit se na sebe, když práce nejde, inspirace nepřichází a vy si potřebujete odpočinout. I přes to, že freelancování vypadá jako svoboda, je potřeba tomu dát řád.


K tomu vás čeká překonávání spousty nástrah, jako je vytváření faktur (dělám je v Excelu, protože je chci mít podle sebe a nechci se o data dělit s třetími online poskytovateli), podávání daňového přiznání (na to si platím účetní), placení sociálky a zdravotního pojištění (pět tisíc měsíčně v tahu) a pokud jste žena, pak taky placení nemocenské (kolem dvou stovek měsíčně), protože pokud jednou budete chtít jít na mateřskou, musíte to platit už dva roky předem, abyste na ni vůbec měla nárok. Jako živnostník máte taky směšný důchod a nechtějí vám dát hypotéku. Pokud si vyděláte nad 400 tisíc ročně, zvyšují se vám odvody. A jakmile překročíte milion, musíte začít platit DPH.

Často na tyhle "drobnosti" přicházím úplnou náhodou a říkám si, proč nás takové věci neučí ve škole? Řezy krychle mi opravdu k ničemu dneska nejsou, zato malý exkurz do povinností člověka ke státu by mi nevadil.

Upřímně vůbec nevím, jestli budu freelancerem navždy, nebo za pár let nastoupím zase někam na plný úvazek. Oboje má své dobré i špatné stránky. To, co dělám teď, jak žiju teď, je pro mě velkou životní zkouškou a zároveň i terapií. Teprve teď, po roce a půl, začínám nalézat sebe sama. Svůj hlas, styl, kreativitu. Pracuju mnohem míň (a za míň peněz), ale dopřávám si dost odpočinku, který má hlava tak nutně potřebovala. "Uzdravuju" se pomalu, ale krůček po krůčku.

A ta má knížka, ta o mém pracovním neštěstí vypráví taky. Ve Zbožňuju tě navždy některé pracovní historky vyprávím. Lehké čtení to není, ale věřím, že se v tom spousta z vás pozná.

Děkuju všem, kdo dokázal dočíst až sem ♥ Pokud byste mě chtěli podpořit, adoptujte jedno Zbožňuju pro sebe a další pro kamarádky. Až do Vánoc jsem knížku zlevnila, protože nechci zruinovat něčí kapsy. Seženete ji na www.veronikarei.cz přímo ode mě i s věnováním, nebo v knihkupectvích (Luxor, Knihy Dobrovský a další).



sobota 16. listopadu 2019

24 kosmetických minirecenzí - Adventní kalendář JOIK


Při sepisování tohoto článku se vracím do vzpomínek. Už je to skoro rok, co jsem během prosince otevírala boží adventní kalendář Joik, který jsem dostala od Míši z Krásná každý den. Byla jsem čerstvě přestěhovaná do debilního bytu a zároveň jsem z toho malého pekla chtěla utéct a tahala se s majitelkou o ukončování. Na první pohled nebyl vůbec špatný, ale byl tmavý a studený, s okny v přízemí, co drnčí pokaždé, když kolem projede tramvaj. S vchodovými dveřmi, které se nedovírají a táhne jimi tak, že jsem je měla obalené dekami. Ale úplně nejhorší bylo bušení na okna (!!!), když se třeba někdo z odečtů energií s majitelkou domluvili, že na mě mají zabouchat, protože jsem přeci furt doma (freelanceří život), aniž by se mi to obtěžovali říct. Když se to stalo poprvé, málem jsem chytla psotník, protože to je něco, co prostě nečekáte. Naštěstí mě z mého unáhleného rozhodnutí Kocourek vysvobodil a teď spolu bydlíme v krásném a světlém bytě. A tohle všechno se mi vrátilo, když jsem vytáhla rok staré fotky, na které jsem se snažila nahnat tolik světla, kolik se jen dalo.


Adventní kalendáře miluju, od dětství jsme vždycky měli nějaké čokoládičkové a je to tradice, které se mi těžko vzdávalo, když jsem přešla na bezlaktózovou stravu. V posledních letech se ale objevilo tolik druhů, že mi to ani nemusí být líto. Pravidelně si kupuju čajový adventní kalendář, ale po kosmetických jen toužím. Nejsou nejlevnější a nikdy jsem se nemohla rozhodnout, který vlastně chci. A tak to pro mě byla úplná novinka a naprostá prvotina!


Estonskou přírodní kosmetiku JOIK miluju. Díky Míše a KKD jsem jí naprosto propadla. Má nádherné obaly, vypadá luxusně a je skvělá. Díky 24 krabičkám jsem poznala značku a její produkty skrz naskrz. Miniaturky vůbec nejsou miniaturní a vydržely mi vlastně celý rok. Cestují se mnou, protože jsou praktické. A tak bych vám o nich dneska chtěla vyprávět.


Připravte si hrnek čaje, kávu a nějakou ňamku a jdeme si číst o 24 inspiracích na dárky nejen pro sebe.


Zleva na horním obrázku:

Sprchová pěna grep a mandarinka
Zvláštní vůně, taková hořkosladká, na první čuch bych grep ani mandarinku nepoznala, po přečtení názvu už je to ale jasné a necítím nic jiného. Není to vyloženě citrusová vůně, je víc sladká, zemitá. Pěna pěnila moc hezky a dobře se s ní umývalo. Určitě bych si pořídila i velké balení. Jak se vypotřebovaného obalu zbavím s myšlenkou Zero Waste? Pumpičku vyhodím (bohužel), ale zbytek nádobky si nechám, trochu ho seříznu a zasadím do něj sazeničky kiwi. Nevyhodím tam 100%, ale jen cca 60%. Tuhle na pohled malou redukci se snažím aplikovat u všeho, co vyhazuju.

Tělové máslo s pomerančem a mátou
Máslo je jemné, hebké a dobře se vstřebává jako všechny krémy od Joiku, co jsem zatím vyzkoušela. Vůně je pozoruhodná, citrusy nejsou tak silné, máta docela přebírá vedení a jako kombinace je to pozoruhodné. Chvíli cítím hořký pomeranč, jindy zase svěží mentol. Vůně je zajímavá, v nose se mi střídá s příjemná i trochu otravnou, je pro mě lehce neustálená. Pro velké balení bych si asi vybrala jinou vůni, s malým ráda mažu ruce, protože je máslo skvěle hydratační a hutné tak akorát.

Tělový olej citrus a bergamot
Olej krásně voní, na první dobrou cítím citrus, na pokožce se pak rozvoní do kořeněné a lehké vůně. Pozoruhodné je, že má rozprašovač, což je docela praktické, prostě ho na pokožku jednoduše nastříkáte. Není ani tak mastný, naopak je lehký, pokožku dělá hebkou. Super produkt, který bych si v plném balení nechala líbit.

Povznášející kávový peeling s kávou a cukrem
Tak toto je naprosté blaho, už jsem ho zkoušela v plné velikosti a nemůžu se ho nabažit. Stačí mi k němu jen čuchat a můj život je o sto procent lepší. Jestli něco můžu doporučit všem kávovým milovníkům, tak je to tenhle peeling, který se povedl k dokonalosti.

Rychle absorpční mléko na ruce jsem už zkoušela v plné verzi a je boží, hodně. Voní jako banány, je jemné, lehké, opravdu se vstřebává rychlostí blesku a skvěle hydratuje.


Zleva na horním obrázku:

Pleťové mýdlo
Mýdlo na pleť v kostce jsem předtím nikdy nezkoušela, tak jsem byla na začátku opatrná, ale hned jsem se do něj zamilovala. Nevysušuje, vydrží strašně dlouho (docela ho používám a pořád nejsem ani v půlce) a dobře smyje i masku z oleje, kterou si čas od času na pleť dávám. Mám po něm takový čistý pocit, jakoby mou pleť oživilo, zbavilo nečistot z venku a vrátilo do normálu. Používám ho nejčastěji s houbičkou, která je úplně vpravo.

Tělový peeling šťavnaté jablko
Ta vůůůůně!!! Jablíčková řada Joik je neskutečně voňavá, šťavnatá a lahodná. Mňam! Peeling je se solí, takže ho používám jen na neoholenou pokožku a bez poranění, jinak by mohl štípat. Je příjemný, postupně se rozpouští a ta vůně... Lahodnost na entou! Taky moc doporučuju.

Pleťové tonikum
Pravda je taková, že tonikům zas až tak moc neholduji. Tohle mělo super praktické balení, takže jsem ho brala na dovči, jemně očistilo nečistoty, dalo se s ním i odličovat, ale k srdci mi nepřirostlo. Má takovou zajímavou nasládlou kytičkovou vůni a je dvousložkové. Vím, že je to ale o spíš moje "nesnaha", tonikum jsem do své pleťové rutiny pravidelně zařadit nedokázala, žádné.

Hydratační denní krém
Skvělý jemný krém v geniální velikosti na cestování. To na miniaturkách miluju, když vydrží dlouho a dobře se s nimi cestuje. Jen vůně mi není moc příjemná, je taková mrkvová ocásková, skoro ji ani nedokážu přesně zařadit. Hydratace je taková průměrná, není to špatné, ale někdy nanáším dvakrát. Na léto ale super. Akorát bych asi sáhla po jiném provedení kvůli vůni.

Gumová houbička na čištění pleti
Takovouhle houbičku jsem si dlouho přála a měla jsem z ní velikou radost. Když se používá pravidelně, tak funguje. Používám ji na namydlenou pleť a jemnou masáží obkroužím obličej. Moc příjemné čištění.


Zleva na horním obrázku:

Mýdlo wild berries
Joiková mýdla jsou hodně super. A vydrží strašně dlouho. Tohle malé červené pořád mám, i když se ho snažím používat co nejčastěji! Voní po brusinkách, nedělá žádnou přehnanou pěnu (což je dobře, protože pěnivé sulfáty vysušují) a chtěla bych ho v plné verzi.

Limon & Vanilla Foaming Handwash
Mycí pěna na ruce je vyloženě zábavná věc. Jsem zvyklá na tuhé (a v kuchyni tekuté) mýdlo, pěna pro mě byla úplným zjevením. Je to fakt legrace! Vůně není špatná, vládne citron s ocáskem. Asi by se mi to víc líbilo naopak, kdyby byla dominantní vanilka. Jinak je to ale legrace a čas od času mít doma něco takového by mi nevadilo.

Tělové mléko růžový grep
Tělové mléko není tak hutné, jako tělové máslo, ale pořád má dost výživy. V adventním kalendáři byla hned dvě - růžový grep a jablko. Grepové bych si v plné verzi nepořídila, protože má hrozně zvláštní ocásek, připomíná mi to kočičí pižmo, kterým si značkují teritorium. Taková hořká vůně v kombinaci se sladkostí. Prostě jako grep. Jinak co se hydratace týče, tak ta je bombová.

Osvěžovač vzduchu
Fragrant Room Spray mě v kalendáři moc potěšil, protože je to něco jiného. Má nádhernou jemnou a čistou vůni, takovou lehkou jasmínovou. Občas s ním osvěžím vzduch, občas se s ním navoním sama, protože je fakt super. Koukala jsem k Míše, co by se vůní mohlo podobat, a do oka mi padla svíčka Divoký jasmín. Svíčky JOIK totiž nádherně voní a tahle vůně mi jasmín připomíná.

Super hydratační balzám na rty s esenciálním olejem z pomeranče
Balzámy na rty mě vždycky potěší a v kalendáři bylo plné balení. Už jsem jeden od JOIKu zkoušela, a to čokoládový. Ten ale tak moc barví, že jsem ho nakonec začala používat jako masku, když maskuju celý obličej. Zato pomerančový balzám nebarví vůbec, je jemný i hydratační. "Superhydratační" bych mu sice neřekla, ale docela obstojí. Patří k mým oblíbeným a vydržel mi doteď, už jsem skoro na konci.



Zleva na horním obrázku:

Vyživující vlasový olej
Jsem nadšená, jaká škála produktů v kalendáři je, od hlavy až k patě (doslova). Výživný olejíček na vlásky používám, překvapilo mě, že nemá žádnou specifickou vůni. Míchám ho s dalšími oleji (dělám si takovou vlastní směs "co dům dá", naposledy s ricinovým a ostropestřecovým). Složení je směs olejů, na první místě je kokosový a olej z gardénie tahitské, olej ze semínek hroznového vína, olej z olivovníku, jojobový a avokádový olej, olej z lopuchu a závěrem sojový olej. Alespoň tedy doufám, že mě strýček gůgl při překladu neoklamal.

Tělové mléko šťavnaté jablko
Mňam! Nejlepší! Konzistence stejná, jako u grepového tělového mléka, ale ta vůně! Ta je zase stejná, jako u jablíčkového peelingu. Miluju! Navíc to má super pumpičku, takže stačí pumpnout a jdu. Obě tělová mléka používám nejvíc na ruce a s pumpičkou je to hodně praktické. Jablíčkovou sadu vám doporučuju všema deseti, je sladká, šťavnatá a báječná.

Levandulová sůl do koupele
Od té doby, co máme v bytě vanu, jsem jako v rauši. A to hlavně teď, co začalo být venku chladno. Miluju horkou vodu a strašně ráda si ji něčím ovoňuji. Akorát nikdy nevydržím déle než pár minut, protože mi pak začne být horko a začnu se nudit. I tak je to ale báječný pocit. Navíc jsem teď v listopadu začala dělat jednu báječnou eko věc - vodu z vany nevypouštím, ale splachuju s ní záchod. Važme si toho, že nám z kohoutku teče pitná voda a zkusme ji využít lépe, praktičtěji. Na to konto - kdo má rád soli do koupele, tak je levandulová moc fajn. Jemně voní, ne příliš intenzivně. U Míši nejsou soli do koupele skladem, ale našla jsem alternativu na nohy - Solná hřejivá koupel na nohy se zázvorem a hořčicí. Zkoušela jsem chladivou variantu s mentolem a mátou, na zimu bude ale lepší ta hřejivá.

Softening & Deodorizing foot lotion
Krémy na nohy moc ráda nemám, protože jsem líná je používat. Ty deodorantizující mají ve zvyku dělat takovou divnou vrstvu, která mi není příjemná. Nožičky si mažu většinou večer po koupeli, než jdu do postele, a to deodorantování nepotřebuji. A co víc! Někdy ty krémy na nohy dokonce chladí, což nesnáším, protože mám nohy vždycky studené a hledám spíš opak. Joikovský krém na nohy není tak hrozný, má mentolově kořeněnou vůni, je docela dost tekutý a jemný. Moc jsem ho zatím nepoužívala, protože tento typ kosmetiky prostě nemusím.

Peelingové mýdlo na nohy
Zato tento produkt na nohy miluju! Má hrubé částečky (možná pecičky?) a krásně do hebka vypeelinguje nohy a chodidla. Pochvaluji si ho moc, používám čas od času a taky ho pořád mám. Super!


Omlazující elixír
Tak z tohoto produktu jsem byla od začátku nadšená. V malé verzi je jako roll-on, v plné u Míši bude mít asi nějaké kapátko. Má velmi jemnou až nepatrnou nasládlou vůni směsi květů a zlaté třpytky!!! Složení je naprosto luxusní (kuk sem) - rakytník, vitamín C a B3, kyselina hyaluronová, výtažky z jablka, echinacei, prvosenky, slézu, kontryhele, meduňky, řebříčku a protěže alpského. Náruč květin namačkaná do lahvičky se zlatým hvězdným prachem navrch. Z těch třpytek jsem byla na začátku trochu nesvá, ale jsou drobné a brzy se ztratí - někdy dávám večer a do rána jsou pryč, někdy dávám i ráno a pod pudrem a dalším malováním zmizí, naopak tu pomohou dosáhnout takového jasného a zářivějšího vzhledu. Sérum se vstřebává fakt rychle a ani nemám potřebu další péče. Jestli si chcete dopřát luxus (nebo třeba mamce pod stromeček), tak tohle je vončo.

Citrusový lanýž do koupele
Truffle do koupele jsem vypotřebovala jako první. Nejdřív jsem trochu nevěděla, co to vlastně je, protože bomby a jiné věci do vany moc nepoužívám (protože jsem dlouho žila jen se sprcháčem). Nejdřív jsem se snažila truffle rozčtvrtit, pak rozpůlit. Částečky začaly ve vodě šumět a mně to došlo - to je prostě šumák do vody! Půlka mi nestačila, tak jsem to tam hodila celé. Šumělo to hezky, koupelnou se rozvoněla taková pomerančová šumáková vůně a voda získala mastnější "příchuť". I na těle jsem cítila trochu mastnoty, jako by mě ten šumák naolejoval. Pokožku sice neprovoněl, ale už jsem pak neměla potřebu si mazat tělo. A pěkně omastil i vanu. Uvnitř se schovávaly takové oranžové kostičky (mrkev?) a okvětní plátky něčeho žlutého. Vanu jsem pak musela trochu vydrhnout.

Oh, Christmas Tree
V posledním největším okýnku byla svíčka Oh, Christmas Tree, která voní krásně, lehce sladce a tak vánočnojarně, že ji po troškách pálím celý rok. Joik má skvělé svíčky, tohle je má druhá, první jsem měla perníčkovou a to je prostě blaho. Pokud jste milovníci svíček, tak koukněte třeba na kombinaci jahoda rebarbora, nebo vanilka a lístkový ořech. Svíčky mám ve zvyku si šetřit, přes léto bývají schované v šuplíku, ale s podzimem si s nimi dělám útulné večery. Vždycky bojuju s tím, jestli si svíčku šetřit, nebo ji vypálit co nejrychleji, abych měla tu skleničku, ve které je :D

Omlazující denní krém
Jemný krém se zajímavou sladko kořeněnou vůní, trochu bobulek, hlíny a šípku. Krém má lehkou strukturu a podvědomě si ho šetřím, ani nevím proč. Oba pleťové krémy jsou příjemné, ale tenhle mi o krapítek víc přirostl k srdci. Zase je to velká luxusárna a krásný dárek. V plném balení bych si ho pořídila určitě.


Uf! Stručné, jasné a výstižné psaní není můj šálek čaje, tak jsem měla někdy pocit, že jen střílím myšlenky jako páté přes deváté. Nemůžu ani uvěřit tomu, že už je to rok, co mám produkty doma! Pořád mám skoro všechny, šetřila jsem si je, dokud nenapíšu recenzi, a teď se do nich můžu směle pustit. Průřez kosmetickou značkou se opravdu povedl, v porovnání s tím, co často vidím v recenzích, je adventní kalendář Joik na hodně vysoké příčce. Však je to taky královna mezi přírodní kosmetikou - alespoň pro mě, protože ne každému se povede udělat skvělý produkt a zabalit ho do luxusního high-end balení.


Víte, na co jsem se celý rok těšila? Schovala jsem si krabičky a letos je naplním znovu - udělám z nich adventní kalendář pro rodiče.

Jak se vám celá tahle sbírka líbí? Co byste si vybrali? K mým favoritům rozhodně patří kávový peeling, jablíčková řada, balzám na rty a tuhá mýdla. Moc děkuji Míše za tenhle krásný Vánoční dárek, kterými dělal radost po celý rok. Koukněte taky do obchůdku Krásná každý den třeba na vánoční inspiraci.

Jaký si letos pořídíte adventní kalendář?



sobota 9. listopadu 2019

Přírodní barva na obočí od Alverde


Čím dál tím víc neřeším nic - to je motto mého posledního roku. Snažím se do života vnést větší klid a mír a odpoutat se od všeho toho "musím, chci, potřebuji..." protože vlastně nemusím vůbec nic. S tím souvisí i jedna velká životní změna - přestala jsem si trhat obočí :D Víc než dekádu jsem si pravidelně trhala obočí, až mě to doslova ze dne na den přestalo bavit. Upřímně, nikdy jsem ho nijak jinak neupravovala, nebarvila, nelíčila, nekonturovala... neřešila. Mám jemné světle hnědé obočí a jakákoli tvrdší úprava hned bije do očí. S čím jsem ale ve svém odvážném kroku nepočítala, je proces dorůstání. Obočí se postupně vrací na svá přirozená místa, ale stále je ještě jaksi dvojité - dorůstající část není dost hustá a pravidelná, takže tvoří oddělující linii od obočního základu. Občas se s tím snažím něco udělat, ale ve většině případů nad tím prostě mávnu rukou a spokojeně si žiju dál.


V jednu chvíli jsem samu sebe něčím poblouznila (většinou je to článek někoho, kdo si umí upravit obočí, a říká, že bez namalovaného obočí nemůžu vyjít do světa) a rozhodla se, že do své malovací péče zařadím i něco na ty nadočnicové chlupy. Mé první kroky vedly samozřejmě do DMka do stojánku s dekorativkou Alverde. Na Alverde si totiž často zkouším, zda je produkt pro mě a jestli chci jít do vyšších sfér a pořídit si něco lepšího, nebo jestli zůstane ležet doma bez povšimnutí (třeba lesky na rty nebo korektor).


Vybrala jsem si barvu na obočí se štětečkem alá řasenka, měkkým kartáčkem a hřebínkem. Na chvíli jsem se pozastavila nad výběrem odstínů a nakonec vybrala 03 Aschblond. A poprvé v životě jsem se v odstínech trefila naprosto přesně.


Barva mi sedí krásně a se štětečkem se dobře pracuje. Používám nejvíc ten alá řasenka, kterým jen tak rychle přepucnu obočí a hodím ho do latě. Občas zkouším i ty další hřebínky, ale moc se s nimi dělat nedá, obočí zas tak pracné česání nepotřebuje. I když je klidně možné, že by to měly být tři kroky - nejdřív sčísnout plastovým hřebínkem, pak nanést barvu a nakonec uhladit tím štětinkovým?


Koncept barvy na obočí je takový pozoruhodný. Průhledný plastový uzávěr se sundavá, následuje šroubovací část s barvou. Odšroubovat se dá i bez odendání.


Pracuje se s tím hezky, barva sedí, upraví obočí, drží... Ale stejně mi to přijde jako takový produkt, který ve skutečnosti nepotřebuji. Používám ho vlastně jen proto, že ho mám (a jen když si vzpomenu). 


Bohužel (nebo bohudík?) je spotřeba barvy tak malá, že mi vydrží navždy, což je vlastně i výhoda, produktu je hodně a vydrží dlouho, mám ho už dlouhá léta a zatím nevysychá, jako to po čase dělají řasenky. Přemýšlím, komu bych ho doporučila - asi všem, kteří chtějí nějakou jednoduchou věc na úpravu obočí, jen takové srovnání bez násilného vzhledu. Obočí s tím vypadá hezky přirozeně. Vůbec to není špatný produkt, ale až jednou dojde, už ho asi znovu domů nepozvu. Obejdu se i bez něj.

Barvíte si obočí? Jaké kosmetické vychytávky používáte?



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...