Google+

středa 17. července 2019

Primadončí půlročník - fotky a povídáníčko

Ohlédnutí za životem jsou články, které mě u spolublogerek baví úplně nejvíc (a ještě fotky jídla z akcí, ňami ňam), ale sama je nedělám skoro vůbec. A vlastně ani nevím proč. Možná proto, že zas až tak moc po akcích a kavárnách nechodím a teď jako domácí freelancer vlastně nechodím vůbec nikam :D Řekla jsem si ale, že to tentokrát zkusím a ten uběhlý půlrok rozepíšu do měsíců a hajlajtů, které se mi staly. Jen nečekejte žádná kafíčka a drahé restaurace, dovolené a zkrášlující pobyty. Takový život já nemám...

Leden
Celý leden se nese kolem jedné jediné věci - moje knižní prvotina Zbožňuju tě navždy. Z tiskárny mi ji přivezou v půlce prosince a já padnu vyčerpáním. Teprve v lednu se dostávám k takovým věcem, jako je eshop, domlouvám spolupráce s knihkupectvími, nesu knížku do knihoven a vezu velkou várku do skladu Euromedie, která knížku distribuuje do Luxoru, Knihy Dobrovský a všech dalších. Udělám eshop a po první objednávce udělám jiný. A tak nějak vlastně na to svoje životní dílo nemám vůbec chuť. Zabralo to skoro rok příprav a sebralo veškeré moje finance a já jsem krásným případem vyhoření na vlastním projektu. Na otázky "Tak co knížka?" odpovídám "ale jo, tak se to pomalu rozjíždí", ale nechci o ní moc mluvit. Místo toho, abych se věnovala její propagaci a slávě, pracuju na jiných projektech a klientech. Do toho taky hledáme s Kocourkem nové bydlení.

Primadončí poučení: Když už do něčeho vložíš veškerou energii a finance a dotáhneš to do konce, tak se za to sakra nestyď a užij si svou chvilku slávy. Když už něco dokážeš, buď na sebe pyšná!

Únor
Únor je ještě hektičtější než leden. Balancuju mezi knížkou, prací a stěhováním. Ze starého bytu chci být uco nejdřív pryč a na nic jiného mi už nezbývá čas ani energie. Balím krabice, uklízím, přenáším, přejíždím... a děsím se dnů, kdy mi nepůjde internet, protože jako online markeťák jsem na něm závislá. "Stěhování? To už je lepší vyhořet," říkal mi kolega v práci. "Ale pak to začne být dobrý." A měl pravdu. Stěhování bylo děsné (zvlášť pro někoho, kdo se neumí rozloučit s věcmi a radši je schovává všechny, kdyby náhodou něco...), ale jakmile jsme si zvykli a zabydleli se, dostala jsem se najednou z pekla do ráje. Ze třetího patra mám navíc ty nejkrásnější výhledy na západy slunce. A tak po večerech okouzleně stojím u okna, fotím a kochám se. Navíc, až bude jaro a obrostou ty stromy, bude to tu ještě nádhernější.

Primadončí poučení: Dvakrát řež... Stěhovala jsem se totiž po půl roce a dobře si nerozmyslela ten první byt. Příště raději v klidu, s rozmyslem a víc časem. A taky se zbav všech přebytečností. Jo a stěhovat 600 knih ručně v 9 večer je taky docela bžunda.

Březen
Nevím, co dělají jiné páry, ale my si s Kocourkem jako první pořídili formu na bábovku :D A ne jen tak ledajakou, vybrala jsem rovnou super designovou a pekelně drahou, která na mě vykukovala z instagramu. Nejdřív jsme byli nadšení, ale od desátého pečení přestala fungovat, takže jsem ji zase poslala zpátky. Kupovala jsem ji z Bonami a ač je forma hrozná a nedoporučím ji, jejich zákaznický servis je super, vrátili mi peníze za formu i za poštovné.

Aby se neřeklo, že vůbec nikam nechodím, tak v březnu se konal galavečer ku představení nové rozšířené řady Skin Food od Weledy, kde jsme dostali nádherný balíček se živou violkou. To byla jedna z prvních kytiček, které jsem v novém bytě měla, ale brzy putovala na zahrádku k našim, kde je jí mnohem líp.


Taky jsem se byla podívat na veletrhu kosmetiky Interbeauty Prague, kam mě pozvali ze Saloos. Mé mozkové stěhovací zmatení se projevilo tak, že jsem vesele dojela do pražských Holešovic na výstaviště a až tam zjistila, že se veletrh koná v Letňanech... Stánek Saloos byl nádherný a já se s rýmou snažila očuchat alespoň pár novinek. Odnesla jsem si výslužku a hned na první namazání se zamilovala do švestkového oleje. O tom vám musím napsat, protože je to neskutečná nádhera - voní jako marcipán!

Začínám si taky stavět své freelancerské vysněné pracovní místo (v kuchyni :D) a začínám se pomalu cítit v klidu. Užívám si ten pocit stability, který najednou přichází a který jsem dlouho neměla.

Knížka? Tu s sebou tahám všude, až je obálka upatlaná a rohy zohýbané. Postupně ji znovu pročítám, píšu si do ní, podtrhávám chyby a stydím se o ní říkat lidem. Ještě pořád jsem si v hlavě nesrovnala, co to vlastně je. Co jsem to vlastně dokázala. Přistupuju k ní jako k něčemu, za co bych se měla spíš nervózně ošívat, než z plna hrdla vykřikovat hurá. Přitom vím, že je dobrá, že se lidem líbí. Chodí mi na ni krásné ohlasy. A ty ilustrace? Ty jsou samo nebe ♥

Primadončí poučení: Ty bambulko malá unavená. Víc odpočívej a míň se trap tím, co není. A užívej si, že jsi spisovatelka!
Duben

Duben byl ve znamená zabydlování a ustálování. Do nového bytu jsem začala postupně tahat kytky (poté, co si Kocourek přečetl, kolik zplodin se vyprodukuje při vaření a já si přečetla, jaké kytičky co odbourávají, mi je v nestřeženém momentu dovolil a dneska je tu s námi pěkná džungle). V předchozím bytě nebylo téměř žádné světlo a všechno mi tam chcípalo, tak jsem ve svém živlu. Začínám taky víc tvořit rukama a kreativně se vyžívat právě v těch kytičkách. Objevím sukulenty a jsem jimi naprosto fascinovaná. Odtrhnu list a vyroste z něj nová kytka? Hrňte je sem!


Zbožňuju se zabydluje ve světě a já se na něj chodím dívat do knihkupectví. Nejdřív jsem smutně hledala mezi novinkami a bestsellery, ale tyhle poličky bych si musela zaplatit, tak se spokojím s tím, že se najdu v českých autorech pod R.


S Kocourkem si počíháme na správnou sobotu a vyrazíme obhlídnout pražský podzemní kryt Folimanka, který je jednu sobotu v měsíci otevřený a můžete si ho zdarma projít. Je to pozoruhodná a obří podzemní stavba, tak pokud jste pražští nebo sem máte cestu, určitě si na další datum prohlídky počíhejte, stojí to za to.

Primadončí poučení: Stěhování sice byla hrůza děs, zvlášť roztahaná do dvou měsíců, ale zabydlování a tvoření společného domova je opravdu krásné, tak, jak všichni říkali. A když je nejhůř, běž na procházku a všechny chmury nech tam někde venku, ať si odletí do vesmíru a ty se vrátíš s klidnější duší.


Květen

Moje sukulentní obsese vrcholí! Dnem i nocí na nic jiného nemyslím a čas od času prosím Kocourka, aby mě fyzicky zadržel, nebo se rozeběhnu do prvního květinářství... Vypravím se alespoň na výstavu pohádkových krajinek ze sukulentů v botanické zahradě na Albertově, odkud si přinesu spoustu zajímavých květinových krás. Výstavu pořádá strašně milý pán (kuk na web sem), který takhle objíždí celou republiku. Kytičky má rád a je to znát (rým jen pro vás). A já už se těším na příští jaro.

Na konci měsíce se jdu podívat na stejné místo do skleníku na další výstavu věnovanou kaktusům a sukulentům a odcházím znechucená. Sukulentní usměvavý pán nasadil vysokou laťku a protivní dědkovci na druhé výstavě mě dost rozladili. I  z téhle výstavy jsem si odnesla pár kytiček. Abych se v těch suku kuku kytkách vzdělala úplně nejvíc, akčně jsem se přihlásila na workshop vyrábění sukulentních zahrádek, takže mám doma i velkou skleněnou kouli se třeba sukulentíkama (kterou příští rok předělám a přesadím).

Podívala jsem se i na jednu blogerskou akci - tiskovku při uvedení české konopné kosmetiky Canneff na trh. Akce byla milá a velkolepá, přicucla jsem se na Charmedku (která mě zná a já z toho byla odvařená :D), holky ze Sisters Hoods a Elišku z Shelf of Beauty. Občerstvení nám podstrojoval Roman Vaněk a na zkoušení kosmetiky jsem se moc těšila. Není přírodní, ale všechno to znělo tak super, že jsem se rozhodla dát jí šanci. Péči o obličej za mě zkoušela mamka, která má stejný typ pleti (tam jsem po peorálce fakt hodně opatrná).

No... kosmetiku mám sice překrásně nafocenou i s kytičkama, ale nakonec ji vůbec recenzovat nebudu. Dohodla jsem se tak s nimi proto, abych nekazila image. Canneff mi totiž moc nesedla, nejlépe dopadl noční pleťový krém (který po pravidelném používání "jen" ucpává póry), denní krém je hodně slabý na suchou pleť, krém na ruce není zlý, ale dělá film a v horku se mi pak potily ruce, jinak je na suché tlapy docela slabý. Na zázračný gel jsem se těšila nejvíc, ale příjemný mi není, připomíná vazelínu a na rtech je to docela brrr zážitek. No a tělové mléko... to jediné jsem měla pocit, že léčí, ale taky bych ho rovnou vrátila do laborky - vždycky, když jsem si ho nanesla po sprše, se mi na rukách udělala vyrážka. K tomu se mi otočné cvakací víčko rozbilo hned druhý týden (zaseklo se a přes sílu jsem to urvala i s hrdlem). České kosmetice fandím, ale Canneff pro mě není. Přírodním produktům, na které jsem zvyklá, se nevyrovná. Chtěla jsem vám to takhle shrnout a vyřešit tím trochu svoje morální dilema - zatajit před vámi svoje zkušenosti kvůli dobrému jménu značky.

Primadončí poučení: Sukulentům zdar! A příště si radši dvakrát rozmysli, na jaké pozvánky a spolupráce kývneš, ať to pak pro tebe není spíš za trest než pro radost. 

Červen

Červen byl ze všech uplynulých měsíců nejlepší. Jsme zabydlení, balkon se mi zelená, mám dost práce (což je moje freelancerská noční můra č. 1), je teplo, knížka se mi hezky prodává, vymýšlím nové, hezčí a zírouvejstovější obaly a blíží se dovolenkové léto. Kocourek má taky práce dost a díky němu se podívám na ten nejpozoruhodnější skorotajný festival Junk Town. Většinu času tak před festivalem trávím ne se sukulenty, ale v sekáčích vymýšlením postapokalyptického oděvu.

S Kocourkem se těšíme na akci snů - Sluneční bylinkobraní v království čajů a koření Sonnentor v Čejkovicích. Pro mě je to předěl, kdy mi začne léto a trocha odpočinku. Vyrazíme už o den dřív, protrajdáme si Brno, jako správní hipstři zajdeme několikrát do Skogu a je nám hezky. Další den se rozjedeme s plným rozesmátým autobusem lidí na políčko, kde začne náš bylinkový den sklizní měsíčku a chrpy, které následně převezeme do sušárny, obhlídneme sklad a zpracování a jak utržení nakoupíme bambilión skvělých čajů a koření ve voňavém obchůdku Sonnentor. Je to jeden z nej dnů - nejpozoruhodnější, nejkrásnější, nejsluníčkovější, nejvícjsemsetohodozvědělaejší :D Odcházím plná dojmů nejen z toho, jak hezky se lze chovat k přírodě a jak pěstovat kvítka i bez chemie, ale taky, jak se hezky chovat k sobě v práci. Sonnentor jde velkým příkladem i ve vztahu mezi zaměstnavateli, partnery a kolegy. 

Primadončí poučení: Jaký si to uděláš... A tak si to dělej měsíc od měsíce hezčí. Co je náročné, to se překlene a není čas ztrácet čas nad rozlitým mlékem a něčím, co tě neposouvá kupředu.

Uf. Tenhle článek smolím od začátku června a dal mi docela zabrat. Snad se vám okénko do mého života trochu líbilo! Dejte mi vědět v komentářích, jestli byste takovéhle shrnovače událostí chtěli číst víc :)






neděle 14. července 2019

Meduňkový polibek pro krásné rty​​


Je tu mezi námi taky nějaká bylinková víla, jako já? Která šalvějí léčí záněty dásní, mátou bolavé bříško a řebříčkem holčičí trable? Já jsem na bylinkách vyrůstala a už od dětství se učila poznat alespoň ty základní. Doma mám bylinkovou lékárnu větší než tu s paraleny. Bylinky jsou totiž přírodní lékárna. Věřím hezkému rčení, že na každou nemoc jedna kytička existuje. Mezi prvními kytičkami, které jsem se naučila znát a milovat, byla meduňka. Pěstuju si ji na balkonku a do čajové směsi přidávám pro zklidnění, když mě bolí hlava a potřebuju se zrelaxovat. Taky kvůli chuti, kterou má citronovo medovou. V kosmetice jsem se s ní mockrát nesetkala, jen v podobě květinové vody, takže když jsem z balíčku od obchůdku NuSpring vytáhla meduňkový balzám na rty dieNikolai, byla jsem moc mile překvapená. 


Die Nikolai je pro mě ještě nová rakouská značka přírodní kosmetiky. Zatím jsem od ní vyzkoušela moc příjemný růžový krém na ruce. Balzámů na rty nemám nikdy dost, tak jsem se hned dala do testování. Na první ošahání mi přišel balzám docela malý - jen 5 ml. Jako vždy mě ale překvapila výdrž. Používám ho denně několikrát už 4 měsíce a jsem v polovině. Ono totiž když používáte kosmetiku, která opravdu funguje a dělá to, co má, není potřeba ji používat tolik. Dobrou kosmetiku poznáte tak, že vám pomůže navrátit pleť do normálu, obnovit samoregenerační procesy a pružnost. Přesně s tím mi balzám pomáhá u rtů. Ještě před pár lety jsem bez balzámů nevydržela co pět minut a bylo to utrpení. Vždycky jsem musela mít jeden v kabelce. Když jsem ho zapomněla doma, šla jsem si hned koupit nový, jinak bych měla rty vysušené a nepřežila bych těch pár hodin ve městě. Dneska? Balzámy používám většinu času pro radost, jen v menšině pak na suché rty. 


Teď jsem se vrátila po pár dnech z minidovči a přivezla jsem si suché rty i ruce. Snáším poměrně těžko změnu vody, na kterou má pleť hned reaguje vysušením. A je fuk, jak moc se mažu, první týden se pokožka prostě přizpůsobuje - a pak už většinou jedu domů. Rty jsem měla suché tak, až se drolily. Za dva dny je ale dal právě tenhle malý balzámek zase dohromady. A jsme zpátky u toho léčivého bylinkového úvodu - bylinky do kosmetiky patří a léčí a meduňkový balzám je toho důkazem.


Co obsahuje? Olej z hroznových jader, včelí vosk, olej z lískových oříšků, makový olej, meduňkový olej, výtažek z medu. Tahle nabušená kombinace je dohromady příjemně jemná a lehká, rty jako bych si potírala ranní rosou a jemnou mlhou v jednom. Nedělá žádný nepříjemný film a hezky se vstřebává. O regeneraci se stará první ingredience - olej z hroznových jader, který má velké hojivé účinky. Meduňka přidává balzámu hezkou vůni, má antiseptické účinky, hojí a bojuje i proti oparům. Pokud jste taky jako já bohyně oparyně, tak si balzám vždycky pohlídáte do zásoby. Opary se mi už nedělají tak často, jako dřív, ale co 14 dní cítím to nepříjemné pulzování nebo pálení v koutku. Kdysi jsem o tom dokonce psala článek (kuk tady). Všechna zmíněná léčiva pořád používám, dneska s rozšířeným arzenálem. Zajímalo by vás, co se dá z přírodní lékárny na opary použít?


Vůně balzámku je zajímavá. Cítím tam hodně medu a trochu meduňky. Není to vyloženě sladká vůně a mění se - když čuchnu ke kalíšku, cítím spíš včelí vosk, na prstu už se rozvoní trocha meduňky a na rtech se pak balzám hezky rozpustí a okamžitě je zvláční. Vůně je příjemná, sladce tlumená a vlastně trochu nevýrazná. Protože během léta smrkám alergii jak o závod, tak balzámem občas přetřu i nos. To s balzámy na rty vždycky nejde, hlavně s těmi, co mají třeba zabarvení nebo nedejbože třpytky... A Meduňkový polibek nos zvláční stejně krásně, jako rty. 


Pokud bych měla něco vytknout, tak je to balení a způsob nanášení. Oceňuju skleněnou lahvičku, kterou si po vypotřebování schovám na drobnůstky (třeba korálky, semínka nebo naušnice - na dovolené, nebo třeba na svatbu s přespáním si naušnice a šperky vždycky dávám do nějaké krabičky, mám i takové super kovové s přihrádkami). Co je ale trochu nešikovné, je její tvar - užší hrdlo a širší spodek. Vzniká tak taková jeskyňka, kam se prsty špatně dostává. Samotná aplikace prsty mi doma nevadí, ale venku s neumytýma rukama bych si to nikdy nedovolila - třeba právě kvůli oparům. A prosím vás, foťák mi zkreslil barvu balzámu (a nebo je to chameleon) - není zelený, ale spíš takový nažloutlý, jako na obrázku na stránkách NuSpring.


Takový malý prcek a kolik kouzel dokáže, co? Ze začátku jsem k němu přistupovala spíš obezřetně, ale po té, co mi několikrát vyléčil popraskané rty, jsem se do něj zamilovala. Přitom to dělá tak samozřejmě a nenápadně. Určitě si na něj počíhejte. Teď je u NuSpring sice vyprodaný, ale stojí za to ho doma mít, právě pro všechny ty léčivé účinky a velkou hojivost. Nebo můžete vyzkoušet jeho rozmarýnového brášku, který taky vypadá moc dobře. A navíc je ve slevě :)

Pro přehlednost přikládám odkazy rovnou do obchůdku NuSpring:


Jaký je nejlepší a nejhorší balzám na rty, co jste kdy vyzkoušeli?


neděle 7. července 2019

Čistící olej na pleť Resibo


Je to mastné a voňavé, co je to? Čistící olej na pleť od polské značky přírodní kosmetiky Resibo. Olejů i čističů na pleť jsem už vyzkoušela nespočet, ale mám pocit, že takovouto kombinaci ještě ne. On to totiž není přímo odličovací olej (i když i to umí). Je to prostě takový kouzelný olej, který čistí, hydratuje, zvláčňuje i odmašťuje... Tak přistupte blíž a čtěte dál :)


Co tento poklad ukrývá? Habešský olej, avokádový olej, lněný olej, hroznový olej, tokoferol - vitamin E. S habešským olejem se setkávám úplně poprvé. Jedná se o výtažek ze semen katránu etiopského, což je taková jednoletá kytička původem z etiopské vysočiny. Kombinace olejů má čistící účinky, pleť vyrovnává, suché pomáhá získat vláhu a vitalitu, mastné pleti zase pomáhá regulovat mazové žlázy. Oleje jsou pro pleť prostě úžasná věc a tvrzení "mám mastnou pleť, olej by ji zmastil víc" jsou nepravdivá. Některé oleje (třeba kokosový) například vysušují. Vždycky je dobré pracovat s olejem "na mokro" - pečující nanášet na mokrou nebo vlhkou pokožku. Jedině tak proběhne ten správný chemický proces a oleje se do pokožky vsáknou. Na suché pleti totiž zůstávají na povrchu, kde samozřejmě tvoří mastné a nepříjemné pocity.


Značka Resibo si mě získala svými nádhernými barevnými květinovými obaly už u toneru na pleť a hydratačního krému. Čistící olej je stejně krásný. Taky má super papírový obal, ze kterého je teď stojánek na tužky. Moc chválím i pumpičku, to je u olejů chytrý a praktický nápad.


Když jsem lahvičku s olejem vybalovala, byla jsem hodně překvapená. Balení totiž obsahuje i malý ručníček z mikrovlákna. Spa moment se vším všudy! K tomu je ještě jako bonus krásná vůně oleje, která je taková lehká, nasládlá a lehce kytičková.


Jak olej používám? Nejdřív si trochu očistím pleť a odlíčím oči. Na ty je mi olej nepříjemný (jakýkoli), pak si šupnu do vany, pumpnu trochu oleje do dlaní a začnu krouživými pohyby masírovat obličej. Když jsem spokojená, tak vezmu ručníček, namočím ho do teplé vody a celý rozložený položím na obličej :D Pak na chvilku zavřu oči a představuju si, že jsem ve vyhřátém stanu. Pak jemnými přikládacími pohyby olej pomocí žínky z pleti odstraňuju.


Jsem zvyklá si po sprše dávat na pleť ještě sérum a na závěr olej, ale když tento čistící použiju výše popsaným způsobem, tak nemusím nanášet vůbec nic, protože je pleť dostatečně mastná. Někdy proto po ohadříkování ještě pleť umyju pleťovým mýdlem, abych smyla všechen olej, a nanesu svou večerní péči.


Zkoušela jsem ho používat i jako klasický odličovací olej (makeup, tekuté rtěnky i řasenka super, jen je mi na oči nepříjemný jakýkoli olej, proto je na odličování řasenek nepoužívám) a odličuje krásně. Mnohem víc jsem si ho ale oblíbila jako extra péči, extra očištění a takovou výživnou masku. Ten ručníček tomu dodává fakt obrovský kus luxusu, je krásně měkký a pleť nedrásá, naopak jemně mazlí a čistí. Olejíček navíc krásně voní a já můžu takhle hezky ve vaně relaxovat. Jako bonus vylezu s čistou a hydratovanou pletí.


Čistící olej na pleť Resibo je přesně takový ten typ kosmetiky, o kterém jste nevěděli, že ho nutně potřebujete, ale jakmile ho vyzkoušeli, už si bez něj neumíte představit život. Je krásný a příjemný a kdo má tyhle relaxační a zároveň odličovací rituály rád, ten se do něj musí zamilovat.

Za vyzkoušení moc děkuji obchůdku NuSpring. Teď je sice olej na pleť vyprodaný, ale určitě koukněte na další produkty Resibo - je to pro mě nová značka, ale tři ze tří produktů si mě získaly na plné čáře. A některé jsou ve slevě :)



pátek 5. července 2019

Fotoreport z výletu - Sluneční bylinkobraní v Sonnentoru

Fotka z archivu Sonnentor
Minulý týden jsme si s Kocourkem zabalili batůžky, nasedli na vlak a vydali se na výlet do bylinkového království SONNENTOR v Čejkovicích. Čekal nás celodenní program s názvem Sluneční bylinkobraní.


U autobusu nás přivítal rozesmátý sluníčkový tým a společně jsme vyrazili na první zastávku - Veselou biofarmu Velké Hostěrádky. Tam už na nás čekal pán se slamákem - spoluzakladatel českého Sonnentoru Tomáš Mitáček, který nás přivítal, pověděl o místě, na kterém jsme, o způsobu, jakým zde ekologicky zemědělčí a jaké rostliny tu rostou. Pak jsme popadli košíky a dali se do sběru chrpy a měsíčku. To pro mě bylo něco, jako kdyby mi pomáhal lajkovat příspěvky na Facebooku Marc Zuckerberg... 


S plnými košíky (a v zablácených botách) jsme naskočili do autobusu a jeli dál - přímo na biofarmu, ve které je i sušárna. Čekala jsem nějakou obří halu, ale byl to "jen" takový malý kontejner, upravený pro potřebu sušení. Dozvěděli jsme se, jak tímto způsobe učí další zemědělce, jak co nejvíc využít poměr kvality a peněz. Že nejsou potřeba obří sušárny, ale stačí klidně jedna takhle "malá".


Druhá sušárna byla na půdě, úplně jako kdysi dávno u babičky. Ta půdní využívala k sušení té nejlepší energie - slunce.


Ze sušárny (a po výborné svačince) jsme zamířili přímo do hlavního štábu Sonnentor - skladu, výrobny, obchůdku a kavárny v Čejkovicích. Žlutá veselá sluníčková budova na nás zamávala na kopci (a já si říkala, že ji cvaknu, až budeme odcházet a nebudou tam lidi, ale zapomněla jsem :D).


V Sonnentoru myslí nejen na ekologické hospodaření, ale i na eko ježdění, proto používají služební elektromobily (které stály za rohem).


Občerstvili jsme se a ujal se nás Josef Dvořáček, spolumajitel a ředitel Sonnentoru. Chyběl už jen Johannes Gutmann (zakladatel Sonnentoru v Rakousku, odkud se spolupráce rozšířila do ČR) a omdlela bych fanynkovským nadšením. Četla jsem se Sonnentořími "tatínky" rozhovory a články s nimi, od nich a o nich a měla z nich velký respekt. K mému obrovskému překvapení to jsou "normální" lidé, srdeční a hlavně pokorní. Pokoru a přátelství mezi partnery i na pracovišti taky sami učí další firmy, protože vědí, že jedině tak může firma spokojeně fungovat i prosperovat. 


Pak jsme nasadili čapky, pláště a ochranné návleky a byl čas se podívat přímo do výrobny. Už sklad nás ohromil bylinkovou vůní, výroba byla ještě mnohem voňavější. Až se nám s Kocourkem (alergickému páru z Prahy) spustila rýma a kýchání. Vůně nefalšovaných, pravých a zdravých bylinek byla úplně všude.


Co mě zaujalo byla bezodpadovost, o kterou se v Sonnentoru při zpracování bylin snaží. Prach, který z rostlin zbývá, pak slisují do paletek, se kterými sklad i továrnu v zimě vytápí. Zároveň má budova zelenou střechu, která v zimě izoluje a v létě chladí. 


Část bylinek a koření pochází z vlastních zdrojů, většina se ale vykupuje od českých zemědělců. Další část pochází z udržitelných direct trade spoluprací v zahraničí.


Každá bylinka má taky svůj rodný list a je dohledatelná, takže když přijde kontrola do obchůdku a zeptá se, odkud je tenhle měsíček, Sonnentoří tým ho vystopuje až na místo, kde vyrostl. Jedině tak je zachovaná kvalita biodynamického zemědělství, které dbá na čistotu a pěstování bez chemie. Něco jako přírodní kosmetika, ale v jídle.


Abychom všechny části exkurze vydrželi a zároveň mohli ochutnat, co jsme "nasbírali", byly pro nás cestou připraveny různé ochutnávky. 


Jedna z věcí, která mě hodně zajímala a na kterou jsem se ptala už před nějakou dobou, jsou obaly. Sonnentor dbá nejen na udržitelnost, ale taky na "neplastování" - obaly jsou proto recyklovatelné. Všechny. To, co vypadá jako plastový celofán, je ve skutečnosti celulóza, která se rozloží na kompostu (při správně zachovaných podmínkách). Čajové sáčky jsou z kukuřičného škrobu, šňůrka z banánových vláken...


Ze zpracování bylinek jsme se přesunuli do obalové části. Stroje tam hučí a sáčkují, zároveň je ale velká část balíčkovaná ručně. V Sonnentoru se totiž zařekli, že žádný stroj nenahradí žádné pracovní místo.


Etikety a přebaly se například lepí ručně, proto jsou vždycky tak hezké a rovné. Taky čaje a koření, které mají v průhledném okénku celý měsíček, se sáčkují ručně. To totiž žádný stroj neudělá.


Tím exkurze výrobou končila a my měli chvilku volného času. Prozkoumali jsme bylinkovou zahrádku svaté Hildegardy, poseděli v kavárně nad kafem a veganskou zmrzkou a poslední minuty pak strávili v obchůdku, kde bych nejradši nakoupila úplně všechno. Domů jsme si přivezli celou tašku dobrot, kterou jsem vám ukázala na Instagramu (klik a kuk)


Pak jsme zase naskákali do autobusu a dojeli do Brna, kde nás čekal velkolepý závěr - pětichodové menu ve vegetariánské restauraci Rebio, ve které vaří z koření Sonnentor.

Fotka z archivu Sonnentor
Fotka z archivu Sonnentor
Fotka z archivu Sonnentor
Když jsme se nadlábli, byl čas udělat pápá, rozloučit se a vydat se na vlak zpátky do Prahy.  

Fotka z archivu Sonnentor
Musím říct, že celý zážitkový den byl pro mě jedním velkým překvapením. Čekala jsem obří pole, velké haly, studené zdi a přísné manažery. Místo toho jsem se setkala s lidskostí, tvrdou prací rukama, úsměvy a pokorou. Je to takové klišé, ale tady v Praze žiju v bublině a nedokážu si představit nic jiného než to, co sama znám. Ve všem vidím korporát, ve kterém nikdo nikoho nezná a ve kterém si nikdo zaměstnanců neváží. Proto jsem sama z takového typu práce utekla na volnou nohu. Vím, že to nikde není samé sluníčko a nádhera, vždycky je to velký kus dřiny a práce, ale v Sonnentoru to umí líp. Váží si půdy, váží si svých partnerů, od kterých vykupují bylinky, váží si svých zaměstnanců a vědí, že díky nim se firma posouvá dál. Celé to završuje pokora. 

Děkuju od srdíčka za tuhle neuvěřitelnou zkušenost. Pro mě to nebyl jen den "putování s bylinkami", byl to i exkurz do jiného pracovního světa, ve kterém si lidé váží jeden druhého. Máme se toho ještě hodně co učit a přála bych si, aby víc firem dokázalo na poli lidskosti to, co v Sonnentoru.

Pokud budete mít cestu kolem, určitě bylinkový ráj SONNENTOR navštivte - ať už do kavárny, nebo na exkurzi. Stojí to za to :)



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...