Google+

úterý 31. prosince 2019

Papa 2019 + Kam se sunou lifestyle články?


Za okny už několik hodin práskají ohňostroje. Do půlnoci zbývají dvě hoďky. Za chvíli to vypukne naplno. Já mám ale pocit, že nový rok, nová energie a nový život začal už před 14 dny.

V pátek 21.12. jsem se probudila už před sedmou ráno (už, protože si jako freelancer můžu dovolit vstávat až o půl deváté). Zapnul se mi mozek a už nedokázal vypnout. Hlavu jsem měla plnou obav z toho, co nemůžu ovlivnit, už vůbec ne den před začátkem vánočních prázdnin. To, že se člověku čas od času zatřese země pod nohama, je normální. Důležité je to celé ustát.

Od půlky prosince cítím novou energii. Cítím, že to, co se letos chystalo, se v příštím roce konečně začne dít. Na plné obrátky a plnou parou vpřed. Cítím, že vesmír, Buddha, Bůh či kdo nám fandí a nahrává na smeč. Bude to dobré, rychlé a zběsilé. 

S těžkou předvánoční hlavou tápu v celé své existenci. Zazvoní mi telefon (volá pán z Lega) a znovu slyším to, co v životě už několikrát - že jsem overqualified, překvalifikovaná. V tu chvíli se mi po tváři rozline úsměv a konečně mi to dojde. Jak moc se podceňuju, jak nízko mířím, jak moc si nevěřím. Dojde mi, že mám na všechno, co si umanu. Že bych měla mířit mnohem výš, ne níž. K tomuto bodu jsem se snažila dojít už hrozně dlouho a "povedlo" se mi to jen ve chvilkách "vyhecované odvahy". Ale teď, teď jsem to konečně uslyšela a přijala naplno. Jakmile si uvědomíme svou hodnotu, jsme nezastavitelní.

Kéž je pro vás rok 2020 plný splněných snů, překonání překážek a krásných chvil. Kéž si všichni začneme vážit svých dobrých stránek a nehněvat se na ty své špatné. Ať se máme stále čemu usmívat a v duši nám září celé moře hvězd.

Na začátku podzimu jsem sjednotila Instagram, na začátku zimy rozděluji blog (o ou) a lifestyle články přesouvám na adresu veronikarei.blogspot.com. Proč? 

Dlouho jsem byla zaseknutá v psacím bloku a chtěla jsem psát to, co mi jde nejlíp - myšlenkové průtrže, mileniálsky hluboké texty a tak vůbec. Na Primadonku se mi to psát nechtělo. Až před pár dny jsem se dokopala k přehození "knížkového" blogu ze shoptetu na blogger (protože to tu mám ráda a ve vyhledávačích to funguje líp) a došlo mi, že nemá cenu si hrát na nějakou marketingovou fiflenku (na což jsem si původně pomýšlela). Mnohem šťastnější budu sama sebou. Ten pocit úlevy byl k nezaplacení.

Budu ráda, když se na mě přijdete podívat i tam. Chystám se na články ze života, o spisovatelském světě, marketingu, psaní, sociálních sítích a tak vůbec. Od nového roku tomu všemu dám (po své potřebné insta a fb očistě) nový dech, podobu a tvar. Těším se jako malá. Po dlouhé době mě zase baví psát ♥



sobota 28. prosince 2019

Dárečky ze (spolu)práce

I když už jsem docela velká holka, tak se stejně každý rok těším na Ježíška a dárečky. Ani ne tolik na hmotné věci, ale na tu atmosféru okolo - na to, že si na mě někdo vzpomněl a něco vybral jen pro mě. Na čas, který tomu věnoval, myšlenku, kterou do toho vložil. A pak to samotné rozbalování, to mi taky dělá radost. Těch pár vteřin, kdy nevím, co to bude. Letos jsem kromě dárečků od rodiny a přátel dostala dárečky i od blogerských spoluprácí a od kolegů z práce, kde jsme si zahráli na secret Santu (pokud nevíte, co to je, tak u nás se to "hrálo" tak, že se napsali na papírky jména všech a následně jsme si losovali. Nesměli jsme prozradit, koho máme, a toho vylosovaného jsme něčím obdarovali). Dneska vám právě tyhle dárečky ukážku.


Jako první jsem dostala balíček od Saloos. Na něj se těším každý rok, protože kromě milého PFka mě taky zásobí diářem. Během listopadu jsem měla velké diářové drama a prozkoumala snad celý internet, abych našla to, co potřebuju. Jeden jsem si taky koupila - je krásný, barevný a francouzsko anglický, což mě hrozně mate. Když jsem z balíčku vytáhla ten Salusí, zalila mě vlna klidu a pořádku - na tenhle formát jsem si zvykla a jiný už nechci. Saloos tak bude můj pomocník i v dalších letech a ten krásný barevný si nechám na doma na plánování svých pracovních aktivit.

Kromě diářku jsem dostala dva vonné olejíčky (takže jsem si hned do dopisu pro Ježíška dopsala vonnou lampu, která mi v mém novém bydlení chybí) a Švestkový olej, který je prostě to nejlepší a nejvoňavější, co sneslo kosmetické nebe. Pokud milujete marcipán, tak toto je něco, co hodně potřebujete.

Se Saloos spolupracuji třetím rokem a díky nim jsem do svého života ve velkém přivítala oleje, kterým jsem předtím vůbec nerozuměla. Je to česká přírodní kosmetika s tím nejlepším čistým složením. Pokud ji ještě náhodou neznáte, určitě si dejte jako jedno z předsevzetí na rok 2020 "seznamka s oleji". Chvilku to trvá, ale kdo jednou okusí, už nemůže jinak.

Moc děkuji za milé překvapení a těším se na další spolupráci ♥


Teď na chvilku odskočíme ze spoluprácí a koukneme se na secret Santu. Párkrát do týdne teď chodím do designového studia Butterflies & Hurricanes, které navrhuje ekologické obaly s přesahem do brandové identity od webu přes logo po online prezentaci. Právě ekologie je to, co se mnou silně rezonuje a tato myšlenka byla i při vybírání a balení dárečků. Jedním z projektů, které má studio pod palcem, jsou látkové obaly na dárky Thank you wrap, v něm jsme všichni dostali od firemního Ježíška čajík od Sonnentoru a je to ten pytlíček vzadu. Od svého tajného Santy jsem dostala roztomilé hrnečky, tradiční korejské ponožky a záložky do knížky.

Ekologickými obaly jsem se inspirovala i při balení dárečků pro rodinu a přátele. Všechno jsem do látek zabalit nedokázala, ale snažila jsem ušít pár pytlíčků z dosloužilého pyžama, použít papíry, které by jinak už byly na vyhození a tak dál. Na příští rok bych chtěla balit do látek už mnohem víc, protože to ušetří čas, je to krásné a hlavně se u toho člověk nepořeže! Tomu jsem se ještě před měsícem smála, ale když jsem vzala do ruky první papír (využila jsem i tu roličku hnědého papíru, do které je zarolovaný balicí papír), hned jsem se řízla. Látky jsou budoucnost a švadlenka Verunka se pustí do večerního šití :D


Poslední dáreček, který vám dneska ukážu, je od Míši z obchůdku Krásná každý den. S Míšou spolupracujeme skoro od začátku mého blogování a jestli mi někdo otevřel oči a dveře do světa přírodní kosmetiky, je to právě ona. Svým milým přístupem ke klientkám (a klientům), balením balíčků, zpětnou vazbou a neuvěřitelnou přátelskostí patří, alespoň dle mého, k průkopníkům přírodní kosmetiky u nás. Dneska už každý druhý eshop balí balíčky krásně, s osobním vzkazem a v ekologickém balení, ale začala s tím právě Míša. 

Když jsem si šla na poštu pro balíček, nečekala jsem obří krabici. Upalovala jsem domů a hned se dala do prozkoumávání. Krabice ukrývala (ne)adventní kalendář Joik. O značce přírodní kosmetiky Joik jsem na blogu už taky párkrát psala. Patří k mým oblíbeným a považuji ji za luxusní. Adventní kalendář Joik jsem od Míši dostala už loni a letos byl koncipovaný zase úplně jinak. Až vyzkouším, tak vám o něm napíšu trošku víc.

Milá Míšo, moc vám za úžasný dárek děkuji! Děkuji za naši spolupráci a těším se, co nám další rok přinese ♥



Tak, to jsou všechny dárečky, o kterých jsem vám chtěla povědět :) Co vy? Dostali jste taky nějaké (spolu)pracovní? Z jakého dárku jste měli největší radost?



sobota 21. prosince 2019

Kávové tělové máslo od Alverde


Jednou z věcí, kterou Alverde umí, jsou tělová másla. V přední linii stojí kultovní máslo makadamiový ořech, které připomíná (vzdáleně) marcipán s cukrovou vatou. Ten se dá sehnat i na zkoušku v malém balení a ráda ho tak naděluji přátelům. K minulému Ježíšku jsem dostala limitku s vůní kávy, která mi vydržela až doteď. Hodně jsem si ji totiž šetřila. Svou hutností mi vyhovuje spíš na podzim a během zimy. 


Alverde má dvě základní vůně a voní tak skoro všechno - první je vůně podivných citrusů, druhá je právě zmíněná nasládlá marcipánová. Kávové tělové máslo voní podobně, ale v trochu nižších vonných tónech. Je to hezčí vůně až se závanem čokolády. 


Konzistence je jemná, příjemně hutná tak akorát, hezky se vstřebává a na pokožce se jemně rozvoní. Příjemná je nejen na tělo, ale i na ruce. Na obličej jsem ho nezkoušela, na to mi přijde hustý až moc.


A to je vlastně všechno :D Na takhle krátké recenze nejsem zvyklá, ale nevím, čím víc bych vás ještě zdržovala. Tělová másla od Alverde jsou taková stálá dobrá klasika, která je hezká jako dáreček, nebo pro samu sebe jen tak pro radost. Čas od času se objeví ve voňavých limitkách a velmi často to jsou hodně povedené tělové péče.

Máte rádi tělová másla?


pátek 13. prosince 2019

Napsala jsem knížku a konečně se za ni nestydím - Zbožňuju tě navždy od Veroniky Rei


Dneska je to rok, co jsem v obýváčkoložnici skládala paletu knížek. Mých knížek! Mé prvotiny Zbožňuju tě navždy, kterou jsem vydala pod uměleckým jménem (respektive zkráceným příjmením) Veronika Rei. 13. prosince (2018) pro mě bude vždycky velký životní milník, mezník, krok a posun blíž ke snu, který se každý den snažím žít.

Ahoj, já jsem Verunka, spisovatelka.


Málokdo mi věří, že spisovatelkou jsem nikdy být nechtěla. Asi stejně, jako freelancerem, tím jsem nechtěla být už vůbec. Dneska jsem oboje a ráda. Nechtěla jsem se stát spisovatelkou, protože jsem jí už dávno byla. Někdo se narodí s talentem malovat, jiný umí výborně komunikovat. Já umím psát. Miluju psaní, odmalička jsem si psala deníčky, povídky a pohádky, od patnácti taky blog(y). Vylévala jsem si srdíčko, písmenka byla mou terapií i přáteli. Miluju fyzické psaní, jak ruka klouže po papíru a píše písmenka. Psala jsem po všem - po penále, po sešitech, po oblečení, po bílých hodinách, po pet lahvích, které jsem nosila do školy na pití (eko jsem byla už dávno, vždycky jsem je doma naplnila kohoutkovou vodou a nosila tak dlouho, dokud se nezahnusaly). Říkala jsem si malý grafoman.


Zbožňuju tě navždy měla být druhým dílem o tom, jaké to je být ve vztahu na dálku. První díl, který měl Zbožňuju předcházet, je půlroční fňukání a čekání. Když jsem si svoje poznámky četla, rozhodla jsem se, že tuhle smutnou a zoufalou věc radši přeskočím a vrátím se k ní, pokud to bude potřeba. Osud to ale chtěl úplně jinak.

První knížka, ta měla být úplně jiná, o cestování. Veselá, vtipná a plná slunce. Prvních třicet stránek jsem napsala už před třemi lety, ale pak se začalo v mém životě dít všechno kolem Zbožňuju a já ji uložila do šuplíčku. A je to dobře, s odstupem bude lepší, vtipnější, vyňuňanější. Pokud vesmír dá, vydám ji v příštím roce 2020.


Ten den, co mi domů knížku přivezli, jsem necítila vůbec nic. Ani špetku radosti. Příprava nebyla jednoduchá, celý proces jsem v hlavě měla naplánovaný jinak, o půl roku dřív. Loňský prosinec jsem konečně držela v ruce svoje první životní dílo a srdce jsem měla jak z ledu. Neuměla jsem se radovat. Hned jsem popadla první knížky a běžela je rozdat přátelům - jednou z prvních byla i paní Maruška Brožová, která se stala mou knižní kmotrou. Měla jsem štěstí, že zrovna malovala ve své pražské galerii a já jí tak mohla knížku předat osobně. "Vítejte mezi spisovateli," řekla mi a já nemohla věřit svým uším. Já, spisovatelka?


Za týden byl Ježíšek a já zkolabovala. Nahrnulo se na mě všechno a projevilo se to na zdraví, tři týdny jsem kurýrovala zánět nosohltanu. Všechny potlačované emoce, vzteky, radosti, ale i prožitky z knížky, které jsem tam vložila. Často se ptáte, jestli je to všechno pravda a jak to nakonec dopadlo. Jako každá beletrie je i Zbožňuju vymyšlené, trochu. Jsou to příběhy inspirované životem, ale jsou sepsané tak, aby tvořily emociální vlnu. Staly se, ale jinak, v jiném pořadí a někdy s jinými lidmi. A hlavně - hlavní vypravěčka nejsem já a nejmenuje se Veronika, s touhle nepravdou se setkávám na internetu celkem často. Hlavní hrdinka v knížce nemá jméno a já jí ani žádné nedala.


Víte, jak se vždycky všechno sejde najednou? Nemoce, nehody, práce, ale i dobré věci? Stejně tak se i mně loni všechno sešlo a vyčerpalo mě to fyzicky, ale i finančně. Věděla jsem, že knížku nechci nabízet vydavatelům, že si za ní chci stát sama. A tvrdohlavě jsem si ji chtěla i sama zaplatit. Našetřila jsem si na ni, vypočítala si svůj život po výpovědi (od února do května, kdy měla knížka původně vyjít) a poprvé v životě si udělala měsíční plán. A samozřejmě to vůbec nevyšlo. K tomu jsem se (impulzivně) rozhodla se přestěhovat sama do vlastního bydlení a postupně mi začala finanční rezerva ubývat. Musím vám říct, že to rozhodně není žádní prd♥l a asi bych to nikomu nedoporučovala. Příště o spolufinancování poprosím přes Startovač. Rozjíždět freelancování, odpočívat po pracovním vyhoření, pracovat málo a do toho si ještě přidat knížku? Nevím, jestli bych to podruhé ustála.


Dlouho mi trvalo, než jsem se za ni přestala stydět. Já vím, že je to blbost, ale je to tak. S otevřeným srdcem na dlani a holou kůží jsem šla na trh a předložila něco, na čem jsem dlouho pracovala. A okamžitě se začala bát. Že se nebude líbit, že na mě budou lidi zlí, že mi budou nadávat. První měsíce jsem se nedokázala soustředit na nic jiného než na ty chyby, které tam zůstaly. Na zdrobnělinky, kterých je až moc. Kdybyste viděli ty večery, kdy jsme knížku finišovali a do vypálených očí opravovali a upravovali. V jednu chvíli mi už hořel mozek a nemohla jsem se na to ani podívat. Už mi to bylo všechno jedno a řekla jsem dost, stačí. Konec úprav, musí to ven. Doteď jsem knížku znovu nepřečetla. Na jednu stranu je úleva, že je venku, na druhou stranu je to balvan, který jsem si domů přinesla.

Pokaždé, když mi blikne upozornění, že si knížku někdo objednal, tančím v obýváčku vítězný tanec a pokřikuju na Kocourka "JEŽIŠMARJA NĚKDO SI OBJEDNAL MOJÍ KNÍŽKU TO NENÍ MOŽNÝÝÝÝÝ". Vybírám tu nejhezčí, vybírám stužku, papír, dárečky, vymýšlím věnování. Jsou to nádherné chvíle.

Pokaždé, když mi některá z čtenářek (ale i čtenářů) napíše své pocity, dojmu se k slzám. Půlka knížek je pryč a já konečně začínám věřit tomu, že to mělo smysl. Protože se vám líbí. Syrové emoce k vám mluví. Poznáváte se - ve vztazích, v cestování, v pracovním vypětí. Poznáváte se i v plnění svých snů, v mých housličkových eskapádách. V knížce je od každého trochu, jsou to obyčejné příběhy napsané neobyčejným pohledem na svět.


Má původní myšlenka byla taková, že nebudu svůj blogový a knižní svět plést dohromady. Že vás, čtenáře, nebudu tou svou knížkou obtěžovat. Že si rozpůlím duši a budu předstírat, že jsem dvě holčičky, Verunka, co píše, a Primadonnka, co kosmetikuje. Ale tomu je konec. Jsem jen jedna duše a vy si zasloužíte znát ji celou.



úterý 10. prosince 2019

Tipy na krásné dárky od malých umělců, které znám

Vidíte za věcmi konkrétního člověka? Já jo. Za pyžamkem mamku, která mi ho dala k Vánocům. Za pletenými ponožkami babičku, která je několik hodin štrykovala. Za hrnečkem kamarádku, která mě překvapila k narozeninám... Maminka ani kamarádka své dary nevyrobily, ale babička, ta ano. A o tom to dnešní povídání bude. O ruční práci, která za výrobky stojí.

Čas od času mě osvítí nějaké uvědomění. Naposledy se mi v mozečku propojila práce a výrobek. Moje hodinová hodnota, má cena za mou knížku v porovnáním s tím, co nabízejí velcí giganti. Část výtisků jsem svěřila do rukou distribuční společnosti Euromedia, která ji následně dodává knihkupectvím (Luxor, Knihy Dobrovský, Martinus, Megaknihy,  Mall.cz...). Má doporučená prodejní cena je 350 Kč, ale tahle cena okamžitě v těchto gigantech spadla mnohem níž. Nejen, že jsem si tak sama podryla svou kupní cenu, ale byla jsem vlastně i smutná z toho, ta hodnota je v rámci konzumních společností prostě úplně jiná, často neadekvátně nízká. Stejně jako hodnota "rychlého" zboží, které na pásech vyrábí děti v Číně (nebo se to tak alespoň šušká).

Díky této své zkušenosti jsem začal jinak koukat na všechny malé výrobce, umělce, pekaře, malé zelinářství... Cokoli, co není super hyper market, za čím stojí opravdový člověk, který do toho vkládá svou hodnotu. Rozhlédla jsem se kolem sebe a hledala věci, které vyrobil někdo, koho znám. Třeba náramky z kamínků - jeden mám od Marušky, vyrobila ho na míru podle knížky Zbožňuju tě navždy a když mi ho dávala, dojala mě k slzám. Diář mám polepený samolepkama od kamarádky Manči (jméno postavy z knížky), která nám je každé z naší pipiparty vyfotošopovala na míru. Náhrdelník, který mi vyrobila kamarádka k Vánocům... Těch věcí je pořád hrozně málo, o to víc z toho ale mám já, ale i oni umělci radost. 

Pokaždé, když si někdo objedná moje dílo, když si někdo objedná knížku přímo ode mě, tančím, křičím, skáču, mám strašnou radost, protože to je někdo konkrétní, kdo mě podporuje a komu se to, co tvořím, třeba líbí. Proto bych chtěla i já dnešním článkem podpořit několik umělců, se kterými se znám a pro které váš nákup není "naplnění kvót" a "výsledek marketingové kampaně". Je to pro ně potvrzení toho, že to, co dělají, dává smysl, že jsou lidé, kteří jejich snahu ocení. 

Obhajoba pastelky Marie Brožové


Maruška Brožová je česká malířka a spisovatelka. Známe se od té doby, co jsem jako malá hrála v ZUŠce na housle a manžel paní Brožové tam učil na kytaru. Když jsem přešla na gympl, chvíli jsem se učila na kytaru u něj. Jednou k nám přijela i paní Brožová a ukazovala nám své obrazy. Bylo mi v té době jedenáct let. Pak spojili sílu dohromady a začali pracovat na projektu Obhajoba pastelky jako výtvarného média. Paní Maruška "bojuje" za pastelky a je přímým důkazem a úkazem, že se i s tak "obyčejnou" pastelkou jdou namalovat neobyčejné obrazy.

Paní Maruška se v září taky stala mou knižní kmotrou. Pražští ji najdou v centru v Galerii Pastelka (Malé náměstí 11, Praha 1 v pasáži, kterou projdete na Staromák). Galerie je to jako z pohádky, stěny zdobí její obrazy, čas od času tam paní Maruška i maluje a můžete ji vidět naživo. Koupit si můžete jak obraz, tak pohledy, bločky, sešity, diáře, ale i nádherné knížky, tři pro dospělé a dvě pro děti, z čehož je jedna omalovánková.

Eshop           Web          Facebook          Instagram



Notasheep


Za projektem Notasheep stojí Hanka, se kterou spolupracuji už dobrých deset let. Hanka je grafička a svou lásku k designu vkládá i do šperků. Objíždí s nimi designérské veletrhy, šperky najdete v designových obchůdcích a má i svůj eshop. Všechno, co tvoří, je milé, krásné, designové a přesně takové to "co pro kamarádku k Vánocům?", takže jestli ještě pro někoho nevíte a váháte, tak tady je záchrana.
Eshop          Facebook          Instagram


Anna Jiroutová - Středočeský výletník

Aničku znám dva měsíce a to, že jsme obě vydaly knížku, jsme zjistily v kuchyňce v práci při vaření kávy. Anička je grafička a knížku Středočeský výletník vytvořila jako svou diplomku (nebo bakalářku? eh). Následně ji vydalo nakladatelství Albatros. Zatím jsem si knížkou jen náhodně listovala a na začtení se teprve chystám, ale je to hrozně krásné veledílo! Ruční malování a do toho velmi vtipné popisky (uchechtávání zaručeno). Myslím, že takhle hezkou knížku by měl mít v knihovničce každý (nebo ji nadělte jako dárek někomu, kdo má poznávání nových míst rád).

Tím, že knížku vydalo nakladatelství, ji nemá Anička pod palcem tak, jako já svoje Zbožňuju, ale i tak jí z každého kusu nějaká korunka putuje. Mnohem víc je ale každý prodaný titul oceněním práce (protože tohle muselo dát strašně práce! Všechno je tam nakreslené ručně!) a odvahy jít s kůží na trh.



Moikind / Gigil


Dalším pracovním seznámením z kuchyňky je Lenka, grafička, která sedí naproti Aničce. Během hovorů jsme narazily na její projekty Moikind a Gigil. Moikind je Lenka sama, Gigil je trojice designérek, které daly hlavy a arty dohromady. Z prodejů posílají část peněz na dobročinnosti. Věci to jsou hrozně milé a designové a nemůžu z nich spustit oči (a vybrat si :D).

Moikind          Eshop          Instagram
Gigil          Eshop          Instagram


My Moods

Úplně nakonec jsem si nechala nechala projekt, ve kterém mám tak trochu (hodně) prsty. My Moods jsou eko a bio trička (a brzy i další produkty) s originálními a ručně kreslenými potisky. Za projektem stojí (taky jmenovkyně) Lenka, která si uvědomila, že chce podporovat pomalou a kvalitně vyrobenou módu s hezkým grafickým (ekologickým) potiskem podle snů a nálad. A tak společně tvoříme, zkoušíme a radujeme se. Musím říct, že díky My Moods jsem se dozvěděla spoustu věcí o ekologické módě a na vlastní kůži vyzkoušela, jak boží jsou trička ze 100% bio bavlny.

Kdo mě sledujete i na Instagramu, tak jste už něco o tričkách podle nálady možná zaslechli. Postupně všechno ještě ladíme, spouštíme, navrhujeme, dočančáváme... a brzy vypustíme do světa. Pokud by se vám už teď nějaký z motivů zalíbil, pište mně, nám, všude! Budeme jen rády :)


Eshop          Facebook          Instagram

A to je prosím prozatím všechno. Dejte mi vědět, ke kterému z umělců vás srdce nejvíc táhne! :) A pokud si od někoho něco přeci jen objednáte, klidně pište do poznámek, že to máte od Verunky. Potěšení pak bude na všech stranách. :) A pokud i vy něco tvoříte, napište své weby, eshopy, prezentace, moc ráda se podívám a podpořím!




sobota 7. prosince 2019

Regenerace svalů - hořčíkový olej od Saloos


Pokud to o mně ještě nevíte, tak teď se to dozvíte. Nejsem žádný sportovec (čtenáři překvapeně vydechnou). Jako malá jsem vystřídala spoustu různých kroužků, začínala jsem klasicky na tanečkách a gymnastice, chodila na step, na basket, na judo, na kickbox (to jediné mě bavilo a baví doteď v "holčičí" verzi - Les Mills BodyCombat. Pokud to ještě neznáte, tak Les Mills jsou cvičení na hudbu a je to fajn, tenhle program k nám přišel z Austrálie a už ho najdete i ve fitkách. Nebo jako já doma s videem na počítači :D To se dá totiž stopnout, když nemůžete popadnout dech). Čas od času (tak třikrát do roka) jdu běhat. Co nejčastěji se ale snažím cvičit jógu, alespoň párkrát do týdne. Musím. Když necvičím vůbec, tak mě bolí záda. Mám nějakou malou skoliózku a bez cvičení si přijdu jak stoletá babička.


Tímhle úvodem jsem chtěla říct, že nejsem asi úplně ideálním testovačem pomocníka na regeneraci svalů po sportu. I přes to (nebo právě proto) jsem o Hořčíkový olej od Saloos poprosila. Něco mě na něm totiž fascinovalo. Je letošní novinkou a doporučuje se po fyzické zátěži proti bolesti svalů a křečím, odstraňuje napětí, snižuje únavu a vyčerpání. Ve složení najdeme čisté magnesium z mořského dna Zechstein. Pomocí rozprašovače se aplikuje přímo na pokožku.


Hořčíkový olej mám doma od května, což bylo zrovna období mých tří výběhů ven. Běhám docela ráda a olejíček byl takovou mou malou motivací zvednout zadek a protáhnout nohy. Jak jinak bych ho totiž mohla vyzkoušet?

Bývaly doby, během puberty a dospívání, kdy jsem sportovala o trošku víc (myslím, že to byly mé dva roky kickboxu) a mívala jsem ve svalech křeče. V noci jsem se častokrát vzbudila s křečí v lýtku. Kdo tyhle křeče zná, tak ví, jak hrozné to je, měla jsem vždy pocit, že mi bolestí praskne noha. V takovou chvíli se nedá dělat nic jiného, než vydržet a počkat. Teď bych si navíc mohla na místo jako akutní pomoc dát hořčíkový olej. Na křeče mi trocho pomáhalo pití Magnésie, intenzivnější protahování (proto ta jóga) a hlavně správné boty.


Zpátky do přítomnosti. Unavené nohy jsem po běhání vždycky nastříkala hořčíkovým olejem a mám několik poznatků. Ten nejdůležitější je fakt, že to funguje. Ani se u toho nedá moc polemizovat, jako u kosmetiky. Toto je lék, léčivý zachránce a prostě funguje. Pokud sportujete víc, pořiďte si ho, pomůže vám předejít křečím a rychleji zregenerovat namožené svaly. Druhý poznatek je ohledně aplikace - nedávejte ho na čerstvě oholené nohy, pálí to. 

Konzistencí mi připomíná vodou naředěné squalane (suchý olej). Je suchý a zároveň mastný, hezky se vstřebává a při promasírování budete mít na rukou pocit, jako byste tam měli křídu (horolezci a sportovci budou znát z mazání rukou magnésiem, aby se nepotily). Geniální rozprašovač usnadňuje aplikaci na stotisíckrát.


Verdikt je ohromně jednoduchý - funguje to, rychle a intenzivně. S regenerací a uvolněním svalům pomáhá Hořčíkový olej okamžitě. Je praktický s sebou do posilky, na cestování, na hory (uf, jak bolely nohy vždycky na lyžáku), na letní vycházky po horách... Všude. Používat ho můžete na celé tělo a uděláte dobře, když ho budete doma pro všechny případy mít. Za mě je to jeden z top Saloosích produktů. Jakmile má totiž něco přesah přes "krásu" a je to užitečné, získává u mě prostě vyšší hodnotu. Stejně boží je třeba Extrakt z grepových jader, který je za mě nej přírodním lékem a imunitním boostovačem na všechny zimní moribunduse. Tyhle dvě věci by neměly chybět v žádné lékárničce.

Moc děkuju Saloos za báječnou věc k recenzování! Na hořčíkový olej koukněte sem a po něm se koukněte v drogérkách, zdravých výživách a na internetech.

Sportujete? Co, jak a kde?


středa 4. prosince 2019

Ledové osvěžení na podzim?


Kvůli svému letnímu čajovému nepití jsem úplně probendila jednu věc, kterou jsem si přivezla ze sluníčkového bylinkobraní v Čejkovicích. Ledové čaje. Nutno říct, že všechny nápoje (káva, čaj) piju ledové - uvařím je sice horké, ale popíjím tak dlouho, až vystydnou. Od Sonnentoru jsem dostala k vyzkoušení dvě letní osvěžení - Ledový džbánek pomeranč - bazalka a Ledový džbánek jahoda - zázvor. Pořádně jsem se k nim dostala až teď na podzim.


Přiznám hned na začátek, že ledové čaje mě moc nelákají. Nikdy jsem v nich nenašla smysl. Během léta čaje nepiju vůbec, nebo si je dávám horké. Ledové mi totiž dělají tak podivně kyselo v krku (hlavně ovocné), že na ně prostě nemám chuť. Jednou za léto si taky udělám macerovaný zelený čaj. Možná i proto jsem "zkoušení" čajů od Sonnentoru trochu oddalovala a nechávala to na tu správnou příležitost. Párkrát jsem je přes léto přeci jen uvařila, někdy s medem, jindy s ledem. Získaly si mě ale až teď.


Ledový džbánek jahoda - zázvor má zajímavou osvěžující a nakyslou chuť. Nejvíc cítím ibišek, který na pití miluju, protože vytváří pozoruhodné harmonie s medem. Ibiškový čaj je vlastně jediný, který sladím. Čaj je ohromně osvěžující, úplně z něj tu svěžest a vitalitu cítím. Najdeme v něm kousky jablek, ibišku, zázvoru a jahod. Na stránkách Sonnentoru se dokonce dočteme, že po vylouhování se dá sáček roztrhnout a ovoce sníst. 😮


Jediné, co se mi příčí jak kartáč proti srsti, je doporučené dávkování. Čtyři sáčky na litr jsou na mě hrozně moc! Jasnačka, že ve studené vodě se čaj louhuje jinak a méně intenzivně, ale čtyři sáčky mě vyloženě bolí. Zkoušela jsem proto více variant - od jednoho ke čtyřem. A nakonec, nakonec jsem udělala něco nemyslitelného. Čaj jsem zalila horkou vodou.


Tak, jak byl ve studené vodě jemný, lehký, osvěžující, ale skoro nevýrazný, tak se po vylouhování v horké vodě změnil. Najednou je výrazný, aromatický a báječně nakyslý (ahoj ibišku milovaný). Rázem tak pro mě získal mnohem větší kouzlo. A navíc nestudí, ale hřeje!


Jeden sáček s horkou vodou doporučuju pro intenzivní chuť na 300 - 500 ml (ahoj velké hrnečky) a pro jemnější pitivo pak klidně na litr. Na podzim mě ovocné čaje baví celkem dost a ráda si do nich přidávám i med. Tento je pro něj jako dělaný.


Ledový džbánek pomeranč - bazalka má úplně jinou chuť. Ve studené variantě mi chutnal víc než jahodový, ale v teplé zaujímá druhé místo. Je docela voňavý (teplý), protože obsahuje rozmanité kousky sladkého ovoce - mango, banán a pomeranč. Kromě toho taky nálož koření - echinacea, bazalka, tulsi, citronová tráva, meduňka, ostružiník, černý bez a můj oblíbený ibišek. Celá harmonie tvoří sladkou kompozici, ve které nejvíc cítím broskve, které tam ale vůbec nejsou.


Ze složení jsem dost nadšená, protože je odvážné, pestré, ale tvoří jednolitou chuť. To v Sonnentoru prostě umí, snoubit spolu bylinky a dávat jim nové rozměry. Je to zajímavý čaj se zajímavou chutí, která stojí na pomezí bylinkové a ovocné.


I přes původní obavy a prvotní zkoumání "jak na to" jsme se s Ledovými džbánky skamarádili a vytvořili báječný tým. Na střídačku je popíjím v práci z obřího hrnečku a vychutnávám si jejich chuť. A protože popíjím fakt pomalu, na začátku mám horké zahřátí, které se postupně změní na studené osvěžení.

Děkuju moc za čajíky ke zkoušení ♥

Máte radši horký, nebo ledový čaj?


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...