Google+

pátek 24. května 2019

Levandulové blaho - zklidňující mléko do koupele


Mám doma vanu! Přestěhovala jsem se do nového bytu a konečně mám doma vanuuuu!!! A taky, že si jí pořádně užívám. Konečně si můžu nahřát tělo, když je mi zima, zarelaxovat si a naprosto nejvíc si odpočinout. K tomu si postupně pořizuju všemožné přísady, soli, éterické olejíčky a jiné blaženosti, které mi tu koupel zpříjemňují. Mou momentální nejoblíbenější je Levandulová zklidňující koupel od Weledy.


Když už si napouštím vanu, tak je to většinou očistný rituál spojený s mytím vlasů, holením nohou, peelingem a všemi těmihle procedurami, kterými se ta moje vana napustí. Svým ekošíleně poblázněným mozkem musím pořád přemýšlet na ty vysychající toky, úbytky pitné vody... ale vana... vana! Taky musím říct, že v horké vaně nevydržím moc dlouho. Když se moc ohřeju, tak mi to začne být nepříjemné. A varhánky? No tak to už vůbec. Když už ale do té vody na delší dobu lezu, ráda si ji ovoním. 


Zklidňující koupel od Weledy obsahuje éterický olej z levandule. Levandulka je kytička nejen překrásná, ale má relaxační účinek, uklidňuje, uvolňuje a navozuje pocity pohody. Pomáhá taky s usínáním, takže pokud nemůžete večer zabrat, nakapejte si pár kapiček levandulového éterického oleje na vonný polštářek, nebo do vody a rozprašovačem si postýlku ovoňte. Levandulový olej můžete použít i jako zklidnění pro děti, jemně jim promasírovat kůži. Prý se pak uvolní a zklidní.


Zklidňující lázeň má podobu tekutého bílého mléka a na jednu vanu se doporučují 3 - 4 plná víčka. 3 jsou za mě takové lehčí, 4 pak už pořádně voňavé. Ta vůně je nádherná, čistá uklidňující levandule, která obaluje napnuté nervy, uklidňuje nastartovaný mozek, odhání stres a navozuje chvíle blaženosti. Myslím, že pomůže každému roztěkanému člověku (jako jsem já), který při nějaké činnosti už myslí na to, co musí udělat dál. Chvíle klidu a zastavení jsou pro mě poslední dobou nutností, jinak bych si už opravdu zavařila mozeček. A taková pěkná desetiminutová relaxace meditace se zavřenýma očkama a vdechováním sluncem provoněné levandule, to je lék na všechny psychické bolístky.


Levandulové koupelové mléko je schované ve skleněné bytelné lahvičce, tak dávejte pozor, až s ní budete manipulovat v koupelně. Je bytelná dost, ale riskovat pád na dlaždičky se nevyplatí. Naštěstí Weleda myslí i na bezpečnost, proto jsou boky prohloubené s vroubkováním, aby lahvička tolik neklouzala.


Jediné, co je mi líto, je to, jak rychle mi Levandulová koupelová přísada mizí. Používám ji cca jednou do týdne a po dvou měsících jsem v polovině. Nu, když o tom teď tak přemýšlím, tak to není zase až tak drastický úbytek a myslím, že se budu ještě další dva měsíce vesele koupat v levanduli.


Kouzlo relaxačních koupelí jsem nemohla zahájit lépe než s Levandulovým mlékem do koupele od Weledy. Vůbec jsou ty jejich koupelové přísady úžasná věc. Některé zklidňují, jiné zase nabuzují a vybere si určitě každý milovník relaxace ve vaně.

Moc děkuji Weledě za úžasné levandulové blaho ♥

Máte radši sprchu, nebo vanu?


středa 22. května 2019

Dobroty z NuSpring: Sušenky s lískovými oříšky bez lepku a laktózy


Tuhle jsem slyšela takový hezký pojem o tom, že "zeleninu mám rád přefiltrovanou přes krávu". No, já mám ráda ovoce nejradši přefiltrované přes sušenku :D Ale to je jen vtip, já mám ovoce ráda furt. A oříšky taky a moc. Ty jsou totiž výborné na správnou funkci mozku (jojo, ořechy jsme všichni tláskali při maturitách a zkouškách na vysoké), vyživují vlasy, nehty, pokožku... Pět mandliček denně vám udělá obrovskou službu. A co, že je ta mandlička někdy obalená v čokoládě... Dneska mám pro vás recenzi na oříškovou mlsku, kterou jsem dostala od holek z NuSpring. O sušenkách MaKe! jsme si četli už dvakrát - první jsem ochutnala čokoládovo-malinové, druhé kokosovo-citronové a dneska to završíme lískovým oříškem


O suškách jsme se v předchozích dílech dozvěděli, že jsou bezlepkové, bezlaktózové, neobsahují sóju, palmový tuk ani žádné umělotiny. Takže to jsou vlastně takové sušenky pro zdravé mlsání. A já si na nich pochutnala moc. MaKe! lískový oříšek jsem si nechala schválně na konec, protože mi chutnaly ze všech nejvíc.

Oproti zbylým dvěma jsou tyto sušenky tvrdé, čokomalina a koko-citron byly spíš měkčí, takové čerstvě upečené. Tyhle jsou hezky křupavé. Mají jemnou lehce nasládlou oříškovou chuť. Takovou, jako když vezmete čokapik, uberete půlku cukru, přidáte lehce vláhy a hrst oříšků. Je to velká dobrota, veliká. Ale takovým zvláštním zdravým způsobem. Jsou plné chuti, mé chuťové pohárky explodují radostí a už teď se mi po sušenkách stýská.


Co v sušenkách najdeme? Složení kopíruju pro jistotu rovnou ze stránek NuSpring:
Lískové ořechy (40%), kokosový cukr, tapiokový škrob, vejce, mleté mandle, kakaový prášek, sladidlo: eritrit, kokosový tuk, jitrocel, bambusová mouka, antioxidanty: kyselina askorbová, kypřící látky: hydrogenuhličitan sodný.


Na začátku, když jsem balíčky se sůšama otevřela, jsem si říkala, jak jich je málo. Pak jsem si uvařila kávičku, dala si 3 - 4, už jsem nemohla, sušenky vrátila do krabičky a celý proces takhle opakovala několikrát. Měla jsem na začátku 3 balíčky sušenek, v každém jich bylo cca 7 a po třetí kávě, když v balíčkách zbývalo ještě docela dost sušenek, jsem svůj původní názor přehodnotila. Jsou totiž poměrně syté, takže mi jich jako zákusek stačí jen pár.


Nebyla bych to já a nebyl by to správný test sušenek, kdybych je nenamočila do kávy. U tohoto případu mi namočené sušenky zas tak moc nechutnaly. Ony se totiž ani moc nenamočily, takže jsem je k odpolední kávičce přikusovala "na sucho" takové, jaké jsou. Moc příjemné je i to, že nejsou přehnaně sladké. Co nejím mléčné výrobky, tak jsem cukru hodně odvykla. Jo, miluju sladké, o tom žádná, ale konzumuji ho v jiné podobě. Čokoládu můžu jen hořkou, do pečení cukr spíš ubíráme a když se náhodou rozhodnu, že je na čase zkusit nějaké Kindr Bueno (a následně přetrpět bolení bříška), tak už mi to vůbec nechutná, protože je to tak neskutečně sladké... brrr (ale samozřejmě, že po čtvrtém kousnutí už si chuťové pohárky zvyknou). Proto ve svém běžném životě vítám jemně slazené dobroty. Sušenky MaKe! jsou oslazené eritritem, což je přírodní rafinovaný cukr, který je takovým alternativním sladidlem ke krystalovému i třtinovému cukru.


Během zkoušení jsem postupně jsem měnila svoje preference a řekla bych, že na prvním místě vyhrávají Lískooříškové sušenky, na druhé příčce jsou čokoládovo-malinové a na třetím místě pak citronové-kokosové. Výběr sušenek u těchto tří ale nekončí, ještě se vyrábějí kakaové, pomerančovo-skořicové a vanilkové. Když si pospíšíte, seženete je v obchůdku NuSpring se slevou za 49 Kč.

Máte rádi sladké? Jaké sušenky vás zaujaly nejvíc?



neděle 19. května 2019

Koření na kuře od paní domácí


Nevím, jak vy, ale já ráda jím. Jídlo mi chutná a snažím se ho vychutnat. Pravidlo jste to, co jíte je stopro pravdivé, ale než k tomu člověk dojde, chvilku to trvá. Jídlo a pohyb jsou pro tělo důležité, ale věděli jste, že jídlo je dokonce až z 80% zásadnější? Asi všichni známe pocit přejedených bříšek, klížících se očí po obědě a únavy po jídle. A někteří z nás možná znají i opak, chuť něco dělat, příval energie a dobré nálady. Jídlo nás ovlivňuje a my ovlivňujeme to, co do sebe cpeme. Přeci jen je to naše ruka, která přibližuje vidličku k puse. 

Když jsem byla mladší, bála jsem se jídla po setmění. Doma jsme byly naučení, že po šesté/sedmé večer se už nepapá. To proto, abychom nešli spát s nacpaným břichem a aby mělo tělo dost času všechno vytrávit. Na vysoké jsem pak jela na erasmus do Barcelony a tam s překvapením zjistila, že můj český jídelní rytmus je úplně jinde. Tam se teprve v devět večer začíná přemýšlet, co se bude k večeři vařit! To byl asi můj největší šok v mezikulturních rozdílech (Španěle zase šokovalo naše "dobré chutnání a bez povídání", protože oni se u jídla scházejí hlavně proto, aby se povídalo). Jídlo je důležité, dáváme mu různá pravidla a zákazy a dost ho hrotíme. Snažím si proto najít svůj vlastní rytmus, který mi bude vyhovovat.


Zatím jsem přišla na to, že stresovat se jídlem je první krok k neštěstí. Má druhá rada zní jídlo je radost, proto si vybírej to dobré. Jasně, že i káefko může být pro někoho radost, ale mé chuťové buňky mnohem víc ocení chuť syrového rajčete. Další důležitou věcí je balanc. Já mám třeba například fakt ráda sladké, takže začínám sladkou snídaní. Abych z toho ale nebyla unavená, volím dobré jídlo. Takové, které mě nabije energií, neunaví a chvíli mi v bříšku vydrží, do svačinky nebo do oběda. A právě tím obědem se ladně přesuneme k tématu dnešního článku, kterým je Koření na kuře od Sonnentoru. Chtěla jsem udělat nějakou ladnou a lahodnou okličku o tom dobrém jídle až k Sonnentoru, ale nějak jsem se rozpovídala až moc. Jídlo je pro mě velké téma, jsem naučená "dobrým způsobům" a vždycky se hrozně divím, jak jedí jiní (mé poslední podivení bylo na to, jak jedna kolegyně v práci zapíjela hroznový cukr kolou... brrr). Abych vás ale neupovídala, radši si další jídelní myšlenky nechám na jiný článek. 


Už to bude rok, co jsem začala spolupracovat se Sonnentorem a uvědomila si, že i v jídle existují "přírodní varianty". Pokud Sonnentoří rodinu ještě neznáte, tak je to rakouská společnost s přesahem do České republiky, která podporuje malé zemědělce, biodynamické zemědělství a kvalitní suroviny. Spousta bylinek pochází ze zahrádek českých pěstitelů, kteří nepoužívají žádné chemie. Koření, čaje a další mlsky jsou proto čisté a zdravé a obsahují jen to nejlepší. Hrozně ráda chodím do jejich voňavého obchůdku v Praze v Jindřišské, kde vždycky nechám půlku výplaty :D A hlavně vím, že i svému tělu nabízím opravdu jen to nejlepší.


No dobře, ale co to kuře teda? Už se k němu dostáváme :) Koření paní domácí, kterému přezdívám babiččino kuře, je přesně taková ta třešinka na dortu, díky které bude kuře chutnat jako kuře. Pro mě je to chuť dětství, když jsme jezdili na víkend k babičce a jako slavnostní oběd bylo vždycky pečené kuře s takovou tou křupavou kůrčičkou, kterou jsem snědla vždycky jako první. Už podle vůně jsem věděla, že to je přesně to vono, co ke kuřeti potřebuji, co mu dodá tu chuť vzpomínek. 

Co najdeme ve složení? Červenou papriku, rozmarýn, tymián, česnek, citronovou trávu, mořskou sůl, koriandr a černý pepř. Dohromady je to pikantní aromatická vůně, která pasuje úplně božsky ke všem masům. Pro mě jsou kořenící směsi záchranou, protože stačí jen vzít a nasypat. S kořením na kuře kořením nejen kuře, ale dávám ho všude, kde se mi chce! V tom Sonnentoří kořeníčka miluji, protože jsou sice zaměřené s doporučením, na co je použít, ale zároveň jsou docela univerzální, takže pak snadno dochutím třeba vařenou zeleninu nebo pečené brambory. 


Na kuřátku vám bude toto koření moc chutnat. Nemusíte použít ani nic jiného, protože bohatá a plná chuť koření úplně staří. Já si většinou ještě s dovolením přidávám nějakou další bylinku, aby bylo koření zelenější, spíš pro barvu než pro chuť, protože Koření na kuře paní domácí se o chuť postará samo. Z vyzkoušených Sonnentořích koření je tahle kombinace zatím nejvoňavější a nejurčitější - čuchnu si a přesně vím, k čemu se bude hodit. Červená paprika je takové rovnítko u pečeného kuřátka a koriandr je zase záruka dobrosti a mňamóznosti. No, začaly se mi sbíhat sliny, co si budem :D

Co bych vám tak doporučila na závěr? Papejte dobře a dobré věci, pijte hoooodně čisté vody a radujte se z toho, že vám chutná. Udělejte si z vaření i jezení hezké rituály, radost se pak přenese i do samotného jídla a tím i do vašeho bříška :)



pátek 10. května 2019

Ekologické okénko: Pratelné bambusové utěrky


Taky se vám stává, že objevíte něco úplně nového, co jste nikdy předtím neviděli ani nezkoušeli, přinesete si to domů a ta věc najednou jakoby splyne s vaším domovem a vy máte pocit, že tam byla odjakživa? Přesně tohle se mi stalo s bambusovýma utěrkama Eco Egg, když jsem je vybalila z krabičky od Míši. Během prvního týdne jsem se s nimi tak sžila, že už si nedokážu představit je nemít. Dokonce ani nevím, jak jsem fungovala předtím. 


Když jsem ve svém eko-úklido záchvatu hledala, čím bych začala obměňovat běžné věci za ty ekologičtější, padlo mi očko na sekci utěrky na eshopu Krásná každý den. Utěrka je pro mě "látkový hadr na utírání nádobí", všechno ostatní je pro mě buď žínka (placatá houbička) nebo hadr. Proto jsem si myslela, že to, co rozbalím, bude sada těhle látkových utěrek, ale že budou z bambusového vlákna. A ono vůbec! Je to ohromně zajímavý materiál. Vlastně je to spíš taková alternativa k papírovým utěrkám (které ze srdce nesnáším, protože mi přijdou jako největší plýtvání). V roličce je 20 bambusových utěrek a každou můžete opakovaně prát až do roztrhání. Po vyprání utěrky neuvěřitelně změknou a jsou heboučké. Zatím jsem je prala už alespoň 10x a pořád jsou jako nové. Každou utěrku lze prý prát až 85x. Schválně, až budu načínat novou, udělám pokus a budu si zapisovat, kolik vyprání vydržela. O tom si popovídáme asi nejspíš na Instagramu, tak jestli mě ještě nesledujete, šup tam.


Bambusová pratelná utěrka je univerzální pomocník při úklidu a ideálně zastoupí všechny žínky a papírové utěrky. Já je používám nejčastěji na utírání rozlitých kapek - od vody na pití (taky se občas netrefíte do pusy a polijete se?) po vodu u přelitých květin, to je totiž moje specialita. Květina, která neplave ve vodě, jako by nežila :D Dřív jsem na toto používala staré posmrkané papírové kapesníky (trochu nechutná metoda, kdo má citlivý žaludek, nechť přeskočí na další odstavec). Než mi díky bezodpadové výzvě došlo, že se dají látkové kapesníky nejen nosit i na ven, ale dokonce ušít ze starých látek, nosila jsem samozřejmě papírové. Pořád smrkám, ale spíš je to takové psychické smrkání, než že bych onudlila kapesník. Během alergického období mám sennou rýmu, která plynule přejde během podzimu na zimní rýmu. Kvanta kapesníků, které kvůli tomu posmrkám, jsou obrovská. Nebo byla, dokud jsem si nezačala nosit vlastnoručně ušitý kus hadru se sloníčkama ven. Najednou ho tahám už měsíc a pořád je jak čistý. Ty papírové kapesníky se totiž strašně trhají. Proto jsem vždycky vyprázdnila kapsy a nechala je někde "oschnout" a následně je využila znovu - při lakování nehtů na otírání, když jsem někde něco rozlila, jako ubrousek...


Kdo přeskočil na nový odstavec, ten se nemusí bát, že by o něco přišel. Bambusové utěrky používám při utírání všeho rozlitého a špinavého, vytírám s nimi podlahu, utírám prach (na sucho i na mokro), klíčím v nich mango. Zkoušela jsem je používat i jako kapesníky (a už jsme tu zas, smrkání je moje oblíbené téma), ale na to nejsou dostatečně tenké a navíc jsou chlupaté. Z toho důvodu třeba nejdou použít na odsávání mastnoty z jídla při vaření. To je asi jediná funkce papírových utěrek, kterou jakž takž toleruji (když vaří chlap). Pokud jste nějakou ekologickou alternativu k odmaštění jídel našli, napište mi prosím do komentářů!


Jak je prát? Na přebalu se píše na šedesát, ale v českém popisku i u Míši na webu zase na 40°C. Já bych řekla, že tu šedesátkou klidně zvládnou a můžete to vyzkoušet. Sama je peru nejčastěji na 40. Co bych jim trochu vytkla je to, že se mi ne vždycky podaří vyprat úplně všechno. Pokud jsou utěrky ušpiněné od prachu, rozlitých věcí a tak, tak je to v pohodě. Jakmile je tam ale nějaká tužší špína, pak si s tím moje pračka úplně neporadí a část žmolků na utěrce zůstane. Jak jsou totiž chlupaté, tak ty bambusové chloupky tento typ špíny nechtějí pustit. Případně pokud vás napadne stejný experiment, jako mě, klíčit v nich řeřichu, tak pak se vám taky bude poměrně blbě prát :D Možná bude dobré to na tu šedesátku přeci jen zkusit. Ale nemusíte se bát chlupacení - i když jsou utěrky měkké, tak chloupky nepouštění, ani při suchém leštění obrazovek a stírání prachu.


Už jsem říkala, jak jsou krásně savé? V tom jsou srovnatelné s papírovými utěrkami. Sají tekutinu jako blázen, takže jako příruční záchranář neštěstí při rozlití jsou mým nezaměnitelným parťákem.

Budete je potřebovat? Já myslím, že jo. Překvapivě vám nahradí spoustu jiných neekologických způsobů utírání a uklízení, od takových těch houbičkoidních žíněk po papírové utěrky. Navíc jich je dost na všechny typy uklízení - jednu nechte na utírání kuchyně, druhou si vezměte na podlahy, třetí na prach... Postupně se s nimi sžijete jako já a budete se divit, jak jste mohli doma uklízet v éře před nimi :)

Bambusové utěrky EcoEgg seženete u Míši v obchůdku Krásná každý den.

Co vy a eko domácnost? Jaké jsou vaše tipy? Nebo vás tohle téma vůbec nezajímá?


středa 8. května 2019

Dobroty z NuSpring: Kokosovo-citronové bezlepkové sušenky


Mlsáte rádi? Já na tuhle otázku nejen odpovídám jednoznačné ano, ale zároveň začínám slintat při představě všech dobrot, které bych si hned chtěla dát. Aby mě moje hříšné chutě nepřišly moc draho, snažím se mlsat s rozumem, což znamená, že své chutě prostě musím krotit. Jasně, že bych i ve svém pokročilém dospělém věku dokázala snídat zmrzlinu, obědvat čokapik a večeřet palačinky s čokoládou, ale vím, že bych si tím moc dobře neudělala. Navíc nejsem žádný přehnaný sportovec, takže kila tak nějak úplně nevypotím. Když už něco mlsám, tak se snažím vybrat to, co mi bude nejen chutnat, ale bude to pro mě i trochu dobré.

Od NuSpring jsem dostala na ochutnání tři balíčky sušenek MaKe! (pokud by vás zajímalo povídání o tom, jak značka MaKe! vznikla, koukněte na první sušenkový článek tu). Už jsme si spolu popovídali o čokoládovo-malinových sušenkách a dneska se seznámíme s jejich kokosovo-citronovou sestřičkou.


Pokud dáváte pozor na všechno co říkám (haha vtípek), tak asi víte, že jsem bezlaktózová. Nemohu mléko, sýry, smetanu, jogurty, máslo... nic, co obsahuje mléko. Zdá se vám to jako tragédie, protože jste milovníci sýrů? I já bývávala. A taky mi bylo po každém jídle zle a trvalo docela dlouho, než jsem přišla na to, z čeho to vlastně je. Od té doby se mi obrovsky ulevilo a překvapivě jsem přestala jíst tolik cukru. Třeba skoro všechny mléčné čokolády a sušeny obsahují mléko v nějaké podobě (třeba syrovátku), všechny jsem vyřadila a když se mi náááhodou dostane takové kindr bueno nebo ferero rošér do pusy, tak mi vůbec nechutná, protože je to neskutečně sladké. A to jsem určitě byla cukrový závislák. Laktóza je mléčný cukr, který moje tělo nedokáže štěpit na glukózu a galaktózu (alespoň myslím), protože se mi netvoří dost enzymů, které toto štěpení provádějí. Nerozštěpená laktóza se tak dostane do střev a tam dělá neplechu. Jinými slovy to znamená, že je mi po tom prostě blbě. V dnešní době se dá štěpící enzym koupit a sníst před nebo po požití něčeho mléčného. Zároveň je taky velká nabídka bezlaktózových potravin, které už prošly tímhle štěpícím procesem a jsou lehčí ke strávení. A jen pro zajímavost, malé děti a kočky tento enzym taky nemají, takže pokud své číče kupujete drahé "kočičí mléko" ve zverimexu, radši vezměte litrové bezlaktózové za třicet korun v obchodě pro lidi.

Já se mléčným výrobkům vyhýbám úplně, protože mi ani ty bezlaktózové nedělají dobře. Co to ale má společného se sušenkami MaKe? Ty jsou totiž bezlepkové (ti, co nemohou mouku), bezlaktózové, neobsahují sóju (velký alergen) ani palmový tuk. Víme, že palmový tuk nebo olej není dobrý ani pro naše tělo, ani pro planetu, protože jeho získáváním probíhají masivní deforestace, což vede k oteplování a všem hrůzám, proto kterým všichni na instagramu bojujeme. To bylo takové přenesené až přihlouplé sdělení, ale je to tak. "Eko bio neplastuj" je dneska taky trochu trend a taky byznys. Jsem na nás v Čechách moc pyšná, jak se s tím skvěle pereme, kolik znovupoužitelností vymýšlíme, ale proti nám stojí velcí giganti, kteří jedním šmahem zničí celý les. A bez lesa nebude kyslík. Proto fandím všem, kteří potraviny s palmovým olejem nebo tukem nevyrábějí ani nekupují.

Malá žlutá sušenka a kolik myšlenek se k ní najde, co?


Zpátky k mlsání! Kombinace citronu a kokosu je pozoruhodná. Už na čoko-malino suškách mě fascinovala suchomokrá, suchošťavnatá chuť. Nic podobného jsem ještě nejedla. Samozřejmě jsem podrobila sušenku i pokusu namáčení do kávy a výsledek byl zajímavý. Kladně hodnotím to, že se sušenka nerozpadla a nezahučela do hrnečku s kávou (což se u většiny sušenek stává), na druhou stranu se ale sušenka ani moc nenamočila a tekutinu do sebe nevsákla. Tuhle prasárničku jsem se naučila na stáži v Londýně, kde jsme po obídku vždycky všichni svorně pili černý čaj s mlékem a medem a do něj si namáčeli sušenky. Měli jsme dokonce jednu celou poličku vyhrazenou sušenkám a každý čas od času nějaké přinesl.

Sůši mi asi nejvíc chutnají pořádně namočené v kávě. Když je tam totiž podržím o něco dýl, tak získají úplně novou jemnou a krásně šťavnatou chuť. Mňam. Jinak je pro mě kombinace citronu a kokosu spíš nečekaná. Chuť samotných sušenek je svěží, lehká, letní, šťavnatá, ani jedna ze složek výrazně nepřebíjí tu druhou a spolu tvoří zajímavou kombinaci. Kokos válčí s citronem, chvíli cítím to, pak zas ono, je to fakt obdivuhodná kombinace. Ze tří ochutnaných (čokoláda-malina, kokos-citron a lískový ořech) mi chutnají nejmíň, ale pořád chutnají.


Kokosovo citronové jsou oproti čoko-malinovým i ořechovým víc rozpadavé. Malinové byly takové vláčnější (asi díky tomu ovoci), oříškové jsou zas tvrdé. Tyhle se tak příjemně rozpadají na jazýčku.

Složení:
Sladidlo xylitol, mleté mandle, kokosový tuk (14,9%), kokosová mouka (18,6%), vejce, tapiokový škrob, kokosové hobliny (5,6%), jitrocel, kypřící látky: hydrogenuhličitan sodný, antioxidanty: kyselina askorbová, citronová kůra (1,1%), bourbonská vanilka


Za 50 g (asi 7 koleček) zaplatíte 65 Kč. Při prvním nakouknutí do sáčku (na který jsem potřebovala nůžky, protože mi rukama roztrhnout nešel) mi přišlo, že jich je málo a dala bych si víc. Jenže tohle si myslím vždycky o všem, jak o kosmetice, tak o jídle. Nakonec mě ale překvapilo, kolik toho doopravdy je. Sušenky MaKe! jsou docela syté. Na svačinku člověk asi zvládne celou krabičku, mně stačila 3 kolečka a byla jsem spokojená. Ze všech tří vyzkoušených mi tyto přišly i nejhutnější, nejvíc zasytí.

Můj finální verdikt? Dobýýý! Na takové to domácí mlsání dobrý. Dokonce si trochu pomýšlím i na to, že bych je zkusila napodobit a upéct. S kokosem bych si možná představovala jinou kombinaci (čokoládu, všude bych nacpala čokoládu), ale myslím, že i citron najde své fanoušky.

Co říkáte na kombinaci kokos a citron? Chutnala by vám?


neděle 5. května 2019

Čajíčkování: Jarní beránek se sílou devíti bylin


Kdybych měla Sonnentoří jarní novinku Luční kvítí popsat jednou větou, tak řeknu "čaj, který vám chlap vypije dřív, než stačíte napsat recenzi". V posledních letech jsem si nastavila takové své klidové recenzovací tempíčko a z původní snahy "zkouším 3 týdny a píšu" se týdny proměnily v měsíce, někdy doslova a do písmene. Víte ale, jak dobře za takovou dobu testovací produkt poznáte? Fakt dobře. Zjistíte, jak dlouho doopravdy vydrží, co to s vámi po nějaké době udělá a jestli si ho koupíte potom znovu za vlastní penízky. To se mi stává dost často. Když jsem s něčím spokojená, pořídím si to pak ráda sama znovu. Ze začátku se mi někdy stávalo, že jsem si zapomněla dělat poznámky a když jsem se pak chystala na recenzi, produkt byl spotřebovaný a já vařila vlastně jen z vody a vzpomínek. Tím jsem se už poučila a hlídám si, abych měla vždycky dost podkladů. Ale že by mi někdo recenzovací věc sežral, respektive vypil dřív, než ji stihnu dostatečně prozkoumat? To se mi stalo poprvé.


My jsme s Kocourkem jednoznačně čajový pár. Čaje máme rádi, ráno si spolu připravujeme na nakopnutí zelený čaj a vždycky se u nás kouří z konvičky, ve které se něco louhuje. Nemáme ale úplně stejné chutě, takže máme každý svoje krabičky s tím, co nám chutná.

"Co to pijeme?" ptala jsem se jednou, když jsem si nalila dobroučký bylinkový čaj. "No ten tvůj s beránkem přeci," dostalo se mi odpovědi. Trochu mě to překvapilo, protože chlap mi většinou do zelí neleze a jede si to své zavedené a poznané. Zas až takoví experimentátoři ti muži nejsou. Postupně jsem si všimla, že z Beránka (jak čaji doma říkáme) ubývá. On je totiž takový jemný, lehký, nasládlý a jarní, takže se nevidím, že nám doma chutná. Trochu jsem ale zapanikařila, protože jsem ho ještě sama neměla dost prozkoumaný. Co teď ale? Schovat si ho do šuflíku? Poprosit chlapa, aby ho nepil? Tím bych si ale protiřečila, protože ho učím, aby se naučil pít kvalitní čaje.

Nu, celé toto dramatické povídání se vyřešilo tím, že jsem si taky uvařila konvičku čaje, vychutnala si každý doušek a smířila se s tím, že nám Beránka po dopití prostě zase skočím koupit.


Beránkový čaj Luční kvítí obsahuje devět bylinek a hrušku. Jojo, čtete správně. Hruška čajík příjemně oslazuje. Kromě ní je tam taky pohanková nať, která je skvělá na žíly, mateřídouška citronová, jitrocel, maceška, heřmánek, květ lípy, měsíček, komonice lékařská a verbena citronová. Tahle bylinková kombinace dává čaji jak barvu, která je medově žlutá, tak sluníčkovou chuť, která je jemná, vyvážená, dokonalá. Je to kombinace bylinek, které povzbuzují i uklidňují. Prostě ten typ čaje, který upíjím po hrnečkách a najednou je celá konvička v bříšku.


Takhle nějak musí chutnat jaro. Je v tom síla pučících stromů a prvních zelených lístečků. Cítím tam sluníčko, když první ranní paprsky šimrají travičku pod nosem. Je to čerstvá chuť jara, vitality, přírody. Lehká a jemná, lahodná, lehoučce nasládlá a krásně bylinková. Je to fakt výborný čaj i pro "bylinkové začátečníky", kteří se třeba bojí výrazných chutí. Tady jsou chutě opravdu jemňoulinké a vyvážené, až skoro zapomenete, že do sebe vpravujete bylinky a léčivou sílu. Jen si užíváte tu lahodu, která zaplavuje chuťové buňky, necháváte si ohřát krk i bříško a užíváte si rozlévající se pocit pohody v celém těle.


Pokud ještě Sonnentor neznáte, tak se jedná o výrobce čajů, koření, bylinek a dalších dobrot, které jsou pěstovány v biodynamickém zemědělství, což znamená v souladu s přírodou, bez chemie, dopování a všeličeho, čím se v dnešní době potraviny ládují, aby rostly rychleji. Spousta bylinek, které v čajích najdete, pochází od pěstitelů z České republiky. Jsou to reální lidé, kteří věnují bylinkám lásku, každodenní péči, sbírají je rukama a výsledek je setsakramentsky znát. Tohle poselství je pro mě čím dál tím důležitější. Chci podporovat takové produkty, které mají hodnotu pro mě i pro celou planetu.


Pokud jste milovníci bylinkových čajů, pak vám Luční kvítí musím všema chuťovýma pohárkama doporučit. U nás už jedeme druhé balení a brzy načneme třetí. Do pražského Sonnentořího obchůdku v Jindřišské chodím ráda a chystám se tam pro dárečky ke dni maminek a pro novinky pro babičku a dědečka, které mají ty nejroztomilejší obrázky a složení, ze kterého se mi sbíhají sliny.

Jste čajomilci? Jaký čaj máte nejraději?


středa 1. května 2019

Lahodnost na entou - Granátové jablko od Saloos


Občas si na začátku psaní nové recenze říkám, že tentokrát se budu držet trochu zkrátka. Žádné přehnané blahořečení, óchání a áchání. Chválím totiž poslední dobou úplně všechno, tak mě někdy napadá, že taková pěkná hejtící recenze by nebyla od věci. Pak mi ale dojde, čím to je. Po letech kosmetického zkoumání jsem si našla ty svoje produkty a značky, které mi dělají dobře a kde téměř vždy šáhnu po něčem, co budu mít ráda. Třeba právě Saloosovská řada univerzálních balzámů bio karité je něco, kde se nedá sáhnout vedle. Už jsem jich pár vyzkoušela a je to pro mě produkt, který chci mít vždy doma, protože se vždycky na něco hodí. Než se plně přesunu k juchání nad granátovým jablíčkem z této řady, tak si něco povíme o tom, proč je to balzám do každé domácnosti.


Říká vám něco bambucké máslo? To je totiž základem těchto Saloosáckých balzámů. Karité, shea butter nebo česky bambucké máslo pochází ze stromu, který se jmenuje máslovník africký. Z jeho plodů se extrahuje právě toto výživné máslíčko, které je považováno za jeden ze zázraků v kosmetice. Je totiž extrémně výživné, proto je skvělé nejen jako příměs, ale i samotné, proto ho najdete i v podobě 100% bio karité balzámu. Umí prakticky všechno, na co si vzpomenete - hydratuje, regeneruje, zvláčňuje, vyživuje, omlazuje, hojí, je skvělý pro suchou pokožku, na jizvy... Prostě na jakékoli libovolné mazání. Je ohromně multifunkční a účinné. Saloos ho mají v bio kvalitě a s příměsí dalších účinných látek, které ještě víc zvýrazňují léčivé účinky. Navíc to balení je ohromně praktické - plastová šroubovací krabička. Kdybyste s sebou na cesty nechtěly tahat žádnou kosmetiku, s tímhle si úplně vystačíte. Tělo, pleť, vlasy, ruce, suché lokty, tvrdé paty... ale i odličování (jen doporučuji předtím trochu rozehřát v dlaních a zapracovat do navlhčeného odličovacího tamponku). Pro tuto univerzálnost a účinnost tyhle krabičkové balzámy miluju bezmezně a navždycky.


Při posledním výběru produktů na testování jsem si z této řady vybrala bio Karité granátové jablko. Granátové jablíčko je v kosmetice směřované ženám, které potřebují omladit, nahodit jiskru, oživit pleť, proto se doporučuje pro "zralou" pleť. Já ho mám ráda proto, že nádherně voní, jako cukrové lízátko z pouti. Navíc jsem měla během podzimu takové vyschlé pocity a potřebovala jsem se trochu omladit - pleťově i duševně. 


Kromě bambuckého másla najdeme v granátovém balzámku taky olej z jader granátového jablíčka, sezamový olej, slunečnicový a jojobový, všechny lisované za studena. Dále 100% esenciální oleje - pomeranč bez temperu, ylang ylang a růžové dřevo. Nakonec je tam ještě včelí vosk a kandelina. Celá tuhá směs voní jako sladká orientální noc. Mohla bych k tomu čuchat klidně celý den a nervy bych měla tak klidné, jako nebe bez mráčků. Cítím tam velkou porci sluníčkové síly, radosti a sladkosti. Máte rádi kosmetiku s granátovým jablkem? Pro mě je jedna z nejvoňavějších. 


Ještě se na chvilku vrátím ke krabičce - ta je z tuhého plastu (který se nejvíc recykluje), po odšroubování víčka najdete ještě takový tácek se šťopkou, který produkt chrání. Tenhle průhledný tácek si schovávám a používám jako různé podložky, nebo třeba když si míchám tekuté rtěnky, tak je míchám na tomhle jako na takové paletě. 

A jen drobná poznámka k fotkám - trochu mi ujelo upravování a balzám uvnitř je žlutý jak ranní sluníčko. Ve skutečnosti je to barva o něco oranžovější, spíš jako večerní sluníčko nad mořem.


U balzámů bio Karité od Saloos nedokážu říct "používala jsem měsíc a najednou jsem krásná". Ona to pravda je, balzámy mají veliké hojivé účinky, používám je na odřeniny, mazala jsem si s tím suché ruce, které se regenerovaly ze zimních vyrážek. Ale nikdy to není takhle jednotvárné, zvlášť u přírodní kosmetiky. Ta chce víc času, účinky přicházejí postupně, pomalu a trvají. V poslední době mám balzám na stole, protože mám zase sušší ruce a čas od času je chci namazat. Jindy po něm týdny ani nekouknu, dokud se mi třeba neudělá opar (na to bohužel trpím) a já pak po odeznění mažu to napadené místečko, aby se jizvičky hezky zahojily. Je to prostě takový univerzální pomocník, kterého je dobré mít vždycky doma pro všechny případy.

Balzám je v kelímku tuhý, ale po kontaktu s teplou kůží se začne roztávat a nakonec se hezky vstřebává. Ale je mastný, takže ho doporučuji nechat dobře vstřebat, nebo vychytat dávkování tak, aby vám byl příjemný. Neumím si už představit, že bychom ho doma náhodou neměli. Baví mě i ten velikánský výběr vůní a směsí, ze kterého si vybere opravdu každý. 


Asi je vám jasné, že když přijde řeč na balzám bio karité granátové jablko, tak žádné hejty nemají šanci. Mám ho ráda moc, jsem s ním spokojená a ještě nějakou chvíli mi vydrží. A až dojde, vyzkouším nějaký další podle nálady, protože tady se člověk opravdu nemůže zklamat :)

Jaké další balzámy bio karité jsem vyzkoušela?
Moc děkuji společnosti Saloos za to, že vyrábějí tu nejvoňavější olejíčkovou kosmetiku pod sluncem ♥


pátek 26. dubna 2019

Univerzální přírodní čistič Zelený čaj


Jakoby... ne, že bych byla bordelář, ale uklízení mi opravdu nedělá žádnou radost. Nesnáším špínu a jakmile vidím sebemenší smítko prachu, tak ho buď sbírám, nebo se vrhám s vysavačem do těch nejmenších koutů. Nevím, jak vy, ale tak půlku luxování trávím v leže a zuřivě vysávám rohy :D A často to odnáším nějakým tím zraněním. Minulý týden jsem si sedřela ukazováček o spodní roh postele. A jakmile se mi stane nějaké bebíčko, které je otevřené, tak najednou nemůžu uklízet. Umývat nádobí s otevřenou ránou? Vyloučeno. A tak se mi to vytírání podlahy a umývání koupelen vlastně posouvá a já si jen čas od času s povzdechem připomínám rozšiřující se seznam toho, co všechno musím...

Od Míši z Krásná každý den jsem si na testování vybrala na podzim pomocníčky do domácnosti. Jedním z nich je i univerzální čistič Yope se zeleným čajem a podivuhodnou kočičko-opičkou na obálce. Říkala jsem si totiž, že by mi to mohlo pomoct v mé uklízecí (ne)chuti. I tak ale trvalo pár dní, než jsem ho vzala poprvé do ruky a vrhla se na začuňané umyvadlo. Nejdřív jsem měla trochu problém pochopit, jak se to vlastně otevírá. Ono je to totiž nejen jednoduché, ale taky je to na konci pumpičky i napsané :D Na jedné straně zobáčku je off a když ji přetočíte úplně na druhou stranu, tak je tam on. A já nevím proč nejdřív přetočila na bok celou hlavu pumpičky a až pak si přečetla popisky. Primadonnka géniusus samouk. Postříkala jsem čističem umyvadlo a... a málem padla na zadek. Ono to totiž NÁDHERNĚ VONÍ! Tak krásně, že si z něj snad udělám osvěžovač vzduchu! Nádherná jemná nasládlá vůně s lístečky zeleného čaje okamžitě provoněla celou koupelnu. A já jen stála, čuchala a bylo mi nádherně.


To poslední, co byste možná čekali, že budu u čistícího prostředku vychvalovat, je vůně. Alespoň já bych to fakt nečekala. Pamatuju si, jak jsem byla malá, ale už dost velká na to, abych pomáhala s úklidem a mytím koupelny. Pamatuju si, jak mi mamka kladla na srdce, ať se těch čističů nenadýchám, že leptají sliznici. A tak jsem uklízela s šátkem kolem úst (a brejličkama, což vedlo k tomu, že se mi horkým dechem zamlžovala skla a já nic neviděla) a bojovala jsem se špínou, ale i dusivými výpary, kterých jsem se samozřejmě vždycky trochu nadýchala.

Nesnáším uklízení taky z toho důvodu, že všechny ty chemické čističe páchnou, nebo při nejlepším "jen" rozežírají tu sliznici. To chránění si dýchacích cest mi zůstalo dodnes a často mám přes pusu kapesník, přes obličej rolák nebo se jinak chráním, protože je to strašně nepříjemné a nemám to ráda. Ale toto? Pan kočičkový čistič Yope? To je něco úplně jiného a odteď už mi domů žádný chemický čistič nemůže.


Univerzální čistič zelený čaj Yope je přírodní čistící prostředek. Složení vás nechám prozkoumat samotné, protože se v něm nevyznám zhola nic. Budu vám ale vyprávět o účincích. Přírodní čistič je určený na všemožné povrchy v kuchyni, koupelně, na balkoně, na terase... můžete ho vyzkoušet téměř na cokoli. Já s ním nejčastěji umývám koupelnu. Párkrát zmáčknu pumpičku, nechám chvíli působit a špínu krásně setřu. Osvědčilo se mi nechávat čistič působit trochu dýl a dávat ho trochu víc, než jsem byla zvyklá u chemie. Ale taky záleží jak na co. Co se mi moc líbí je to, že čistič neleptá ruce. Ono to zní divně, když to takhle řeknu, ale ty chemči, které se běžně používají na úklid, obsahují taková svinstva, která vám pomalu rozežírají kůži. Nemám ráda rukavice a na uklízení je nikdy nepoužívám, takže tleskám šetrnosti, kterou jako přípravek z přírodních látek Yope čistič nabízí všem odpůrcům rukavicového čištění.


Univerzální čistič od Yope čistí krásně. Zařadila bych ho mezi takové příjemné domácí společníky, kteří vám pomůžou s každou normální špínou. Na běžnou údržbu domácnosti je skvělý, pumpička je super a rozprašuje rovnoměrně, vůně je omamná a čištění prostě fajn. Sama sobě ťukám na čelo, že mi trvalo tak dlouho pochopit a objevit, že existuje nejen přírodní kosmetika, ale hlavně i přírodní prostředky do domácnosti! Už se v tom lepším a postupně se snažím do celé domácnosti vnést vlivy bezodpadování, zero waste, přírodna a neplastů. Moc děkuju Míše, že mi v tom tímto způsobem pomáhá. Protože i to, co splachujeme do odpadu, má velký podíl na všem, co se kolem nás ve světě děje.

Zero waste nápady na další využití prázdného obalu:
Rozprašovač na květiny/při žehlení 
Osvěžovač vzduchu 
Nádobka na domácí čistič
Ultramoderní váza

Univerzální čistič od Yope s vůní zeleného čaje koupíte v eshopu Krásná každý den za 129 Kč.

Používáte přírodní čističe do domácnosti? Jak byste využili prázdný obal vy?


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...