Primadončí půlročník - fotky a povídáníčko

Ohlédnutí za životem jsou články, které mě u spolublogerek baví úplně nejvíc (a ještě fotky jídla z akcí, ňami ňam), ale sama je nedělám skoro vůbec. A vlastně ani nevím proč. Možná proto, že zas až tak moc po akcích a kavárnách nechodím a teď jako domácí freelancer vlastně nechodím vůbec nikam :D Řekla jsem si ale, že to tentokrát zkusím a ten uběhlý půlrok rozepíšu do měsíců a hajlajtů, které se mi staly. Jen nečekejte žádná kafíčka a drahé restaurace, dovolené a zkrášlující pobyty. Takový život já nemám...

Leden
Celý leden se nese kolem jedné jediné věci - moje knižní prvotina Zbožňuju tě navždy. Z tiskárny mi ji přivezou v půlce prosince a já padnu vyčerpáním. Teprve v lednu se dostávám k takovým věcem, jako je eshop, domlouvám spolupráce s knihkupectvími, nesu knížku do knihoven a vezu velkou várku do skladu Euromedie, která knížku distribuuje do Luxoru, Knihy Dobrovský a všech dalších. Udělám eshop a po první objednávce udělám jiný. A tak nějak vlastně na to svoje životní dílo nemám vůbec chuť. Zabralo to skoro rok příprav a sebralo veškeré moje finance a já jsem krásným případem vyhoření na vlastním projektu. Na otázky "Tak co knížka?" odpovídám "ale jo, tak se to pomalu rozjíždí", ale nechci o ní moc mluvit. Místo toho, abych se věnovala její propagaci a slávě, pracuju na jiných projektech a klientech. Do toho taky hledáme s Kocourkem nové bydlení.

Primadončí poučení: Když už do něčeho vložíš veškerou energii a finance a dotáhneš to do konce, tak se za to sakra nestyď a užij si svou chvilku slávy. Když už něco dokážeš, buď na sebe pyšná!

Únor
Únor je ještě hektičtější než leden. Balancuju mezi knížkou, prací a stěhováním. Ze starého bytu chci být uco nejdřív pryč a na nic jiného mi už nezbývá čas ani energie. Balím krabice, uklízím, přenáším, přejíždím... a děsím se dnů, kdy mi nepůjde internet, protože jako online markeťák jsem na něm závislá. "Stěhování? To už je lepší vyhořet," říkal mi kolega v práci. "Ale pak to začne být dobrý." A měl pravdu. Stěhování bylo děsné (zvlášť pro někoho, kdo se neumí rozloučit s věcmi a radši je schovává všechny, kdyby náhodou něco...), ale jakmile jsme si zvykli a zabydleli se, dostala jsem se najednou z pekla do ráje. Ze třetího patra mám navíc ty nejkrásnější výhledy na západy slunce. A tak po večerech okouzleně stojím u okna, fotím a kochám se. Navíc, až bude jaro a obrostou ty stromy, bude to tu ještě nádhernější.

Primadončí poučení: Dvakrát řež... Stěhovala jsem se totiž po půl roce a dobře si nerozmyslela ten první byt. Příště raději v klidu, s rozmyslem a víc časem. A taky se zbav všech přebytečností. Jo a stěhovat 600 knih ručně v 9 večer je taky docela bžunda.

Březen
Nevím, co dělají jiné páry, ale my si s Kocourkem jako první pořídili formu na bábovku :D A ne jen tak ledajakou, vybrala jsem rovnou super designovou a pekelně drahou, která na mě vykukovala z instagramu. Nejdřív jsme byli nadšení, ale od desátého pečení přestala fungovat, takže jsem ji zase poslala zpátky. Kupovala jsem ji z Bonami a ač je forma hrozná a nedoporučím ji, jejich zákaznický servis je super, vrátili mi peníze za formu i za poštovné.

Aby se neřeklo, že vůbec nikam nechodím, tak v březnu se konal galavečer ku představení nové rozšířené řady Skin Food od Weledy, kde jsme dostali nádherný balíček se živou violkou. To byla jedna z prvních kytiček, které jsem v novém bytě měla, ale brzy putovala na zahrádku k našim, kde je jí mnohem líp.


Taky jsem se byla podívat na veletrhu kosmetiky Interbeauty Prague, kam mě pozvali ze Saloos. Mé mozkové stěhovací zmatení se projevilo tak, že jsem vesele dojela do pražských Holešovic na výstaviště a až tam zjistila, že se veletrh koná v Letňanech... Stánek Saloos byl nádherný a já se s rýmou snažila očuchat alespoň pár novinek. Odnesla jsem si výslužku a hned na první namazání se zamilovala do švestkového oleje. O tom vám musím napsat, protože je to neskutečná nádhera - voní jako marcipán!

Začínám si taky stavět své freelancerské vysněné pracovní místo (v kuchyni :D) a začínám se pomalu cítit v klidu. Užívám si ten pocit stability, který najednou přichází a který jsem dlouho neměla.

Knížka? Tu s sebou tahám všude, až je obálka upatlaná a rohy zohýbané. Postupně ji znovu pročítám, píšu si do ní, podtrhávám chyby a stydím se o ní říkat lidem. Ještě pořád jsem si v hlavě nesrovnala, co to vlastně je. Co jsem to vlastně dokázala. Přistupuju k ní jako k něčemu, za co bych se měla spíš nervózně ošívat, než z plna hrdla vykřikovat hurá. Přitom vím, že je dobrá, že se lidem líbí. Chodí mi na ni krásné ohlasy. A ty ilustrace? Ty jsou samo nebe ♥

Primadončí poučení: Ty bambulko malá unavená. Víc odpočívej a míň se trap tím, co není. A užívej si, že jsi spisovatelka!
Duben

Duben byl ve znamená zabydlování a ustálování. Do nového bytu jsem začala postupně tahat kytky (poté, co si Kocourek přečetl, kolik zplodin se vyprodukuje při vaření a já si přečetla, jaké kytičky co odbourávají, mi je v nestřeženém momentu dovolil a dneska je tu s námi pěkná džungle). V předchozím bytě nebylo téměř žádné světlo a všechno mi tam chcípalo, tak jsem ve svém živlu. Začínám taky víc tvořit rukama a kreativně se vyžívat právě v těch kytičkách. Objevím sukulenty a jsem jimi naprosto fascinovaná. Odtrhnu list a vyroste z něj nová kytka? Hrňte je sem!


Zbožňuju se zabydluje ve světě a já se na něj chodím dívat do knihkupectví. Nejdřív jsem smutně hledala mezi novinkami a bestsellery, ale tyhle poličky bych si musela zaplatit, tak se spokojím s tím, že se najdu v českých autorech pod R.


S Kocourkem si počíháme na správnou sobotu a vyrazíme obhlídnout pražský podzemní kryt Folimanka, který je jednu sobotu v měsíci otevřený a můžete si ho zdarma projít. Je to pozoruhodná a obří podzemní stavba, tak pokud jste pražští nebo sem máte cestu, určitě si na další datum prohlídky počíhejte, stojí to za to.

Primadončí poučení: Stěhování sice byla hrůza děs, zvlášť roztahaná do dvou měsíců, ale zabydlování a tvoření společného domova je opravdu krásné, tak, jak všichni říkali. A když je nejhůř, běž na procházku a všechny chmury nech tam někde venku, ať si odletí do vesmíru a ty se vrátíš s klidnější duší.


Květen

Moje sukulentní obsese vrcholí! Dnem i nocí na nic jiného nemyslím a čas od času prosím Kocourka, aby mě fyzicky zadržel, nebo se rozeběhnu do prvního květinářství... Vypravím se alespoň na výstavu pohádkových krajinek ze sukulentů v botanické zahradě na Albertově, odkud si přinesu spoustu zajímavých květinových krás. Výstavu pořádá strašně milý pán (kuk na web sem), který takhle objíždí celou republiku. Kytičky má rád a je to znát (rým jen pro vás). A já už se těším na příští jaro.

Na konci měsíce se jdu podívat na stejné místo do skleníku na další výstavu věnovanou kaktusům a sukulentům a odcházím znechucená. Sukulentní usměvavý pán nasadil vysokou laťku a protivní dědkovci na druhé výstavě mě dost rozladili. I  z téhle výstavy jsem si odnesla pár kytiček. Abych se v těch suku kuku kytkách vzdělala úplně nejvíc, akčně jsem se přihlásila na workshop vyrábění sukulentních zahrádek, takže mám doma i velkou skleněnou kouli se třeba sukulentíkama (kterou příští rok předělám a přesadím).

Podívala jsem se i na jednu blogerskou akci - tiskovku při uvedení české konopné kosmetiky Canneff na trh. Akce byla milá a velkolepá, přicucla jsem se na Charmedku (která mě zná a já z toho byla odvařená :D), holky ze Sisters Hoods a Elišku z Shelf of Beauty. Občerstvení nám podstrojoval Roman Vaněk a na zkoušení kosmetiky jsem se moc těšila. Není přírodní, ale všechno to znělo tak super, že jsem se rozhodla dát jí šanci. Péči o obličej za mě zkoušela mamka, která má stejný typ pleti (tam jsem po peorálce fakt hodně opatrná).

No... kosmetiku mám sice překrásně nafocenou i s kytičkama, ale nakonec ji vůbec recenzovat nebudu. Dohodla jsem se tak s nimi proto, abych nekazila image. Canneff mi totiž moc nesedla, nejlépe dopadl noční pleťový krém (který po pravidelném používání "jen" ucpává póry), denní krém je hodně slabý na suchou pleť, krém na ruce není zlý, ale dělá film a v horku se mi pak potily ruce, jinak je na suché tlapy docela slabý. Na zázračný gel jsem se těšila nejvíc, ale příjemný mi není, připomíná vazelínu a na rtech je to docela brrr zážitek. No a tělové mléko... to jediné jsem měla pocit, že léčí, ale taky bych ho rovnou vrátila do laborky - vždycky, když jsem si ho nanesla po sprše, se mi na rukách udělala vyrážka. K tomu se mi otočné cvakací víčko rozbilo hned druhý týden (zaseklo se a přes sílu jsem to urvala i s hrdlem). České kosmetice fandím, ale Canneff pro mě není. Přírodním produktům, na které jsem zvyklá, se nevyrovná. Chtěla jsem vám to takhle shrnout a vyřešit tím trochu svoje morální dilema - zatajit před vámi svoje zkušenosti kvůli dobrému jménu značky.

Primadončí poučení: Sukulentům zdar! A příště si radši dvakrát rozmysli, na jaké pozvánky a spolupráce kývneš, ať to pak pro tebe není spíš za trest než pro radost. 

Červen

Červen byl ze všech uplynulých měsíců nejlepší. Jsme zabydlení, balkon se mi zelená, mám dost práce (což je moje freelancerská noční můra č. 1), je teplo, knížka se mi hezky prodává, vymýšlím nové, hezčí a zírouvejstovější obaly a blíží se dovolenkové léto. Kocourek má taky práce dost a díky němu se podívám na ten nejpozoruhodnější skorotajný festival Junk Town. Většinu času tak před festivalem trávím ne se sukulenty, ale v sekáčích vymýšlením postapokalyptického oděvu.

S Kocourkem se těšíme na akci snů - Sluneční bylinkobraní v království čajů a koření Sonnentor v Čejkovicích. Pro mě je to předěl, kdy mi začne léto a trocha odpočinku. Vyrazíme už o den dřív, protrajdáme si Brno, jako správní hipstři zajdeme několikrát do Skogu a je nám hezky. Další den se rozjedeme s plným rozesmátým autobusem lidí na políčko, kde začne náš bylinkový den sklizní měsíčku a chrpy, které následně převezeme do sušárny, obhlídneme sklad a zpracování a jak utržení nakoupíme bambilión skvělých čajů a koření ve voňavém obchůdku Sonnentor. Je to jeden z nej dnů - nejpozoruhodnější, nejkrásnější, nejsluníčkovější, nejvícjsemsetohodozvědělaejší :D Odcházím plná dojmů nejen z toho, jak hezky se lze chovat k přírodě a jak pěstovat kvítka i bez chemie, ale taky, jak se hezky chovat k sobě v práci. Sonnentor jde velkým příkladem i ve vztahu mezi zaměstnavateli, partnery a kolegy. 

Primadončí poučení: Jaký si to uděláš... A tak si to dělej měsíc od měsíce hezčí. Co je náročné, to se překlene a není čas ztrácet čas nad rozlitým mlékem a něčím, co tě neposouvá kupředu.

Uf. Tenhle článek smolím od začátku června a dal mi docela zabrat. Snad se vám okénko do mého života trochu líbilo! Dejte mi vědět v komentářích, jestli byste takovéhle shrnovače událostí chtěli číst víc :)






Komentáře

  1. Knížku jsem četla a musím říct, že se mi líbila, hrozně jsem ji prožívala a vyprávěla o ní lidem, kteří vůbec nevěděli, že nějaká taková je. Možná i oni byli rádi, že jsem ji dočetla! Já ji teda chtěla dočíst, protože sem byla zvědavá, jak dopadne. Měla bys na ni být pyšná a všude se s ní chlubit! ♥

    Little Dreamer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, moc moc moc děkuju! Jsem ráda, že se k tobě knížka dostala a že se ti líbila ♥ A děkuju, že jsi o ní řekla víc lidem, to mi dělá obrovskou radost :)

      Vymazat
  2. Tak to je úžasný článek, krásně a poutavě vše sepsáno a zdokumentováno ♥. Hrozně moc mi to zvedlo dnešní trochu ponurou náladu. Stěhování je kapitola sama pro sebe, ale souhlasím, zabydlování a takové do "dekorování až zútulnování" je na tom to skvělé, člověk se do toho pustí a neví, kdy přestat...jen taková malá info o mě. v roce 2010 jsem se během jednoho měsíce komplet stěhovala 2x...byla to taková rychlost, takových změn, že mi to snad ani nepřišlo....☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, Eričko, jsem ráda, že ti článek zvedl náladu :) Stěhování je opravdu kapitola pro sebe, ale když se to všechno zvládne (a s partnerem se člověk nerozhádá :D), tak je to zabydlování krásná věc :) Během měsíce jsi se stěhovala dvakrát? Uf, tak to muselo být hodně náročné.

      Vymazat
  3. Verunko, to je krásný. Ta Tvoje knižka je nádherná! A takové články bych prosila častěji!
    Mě stěhování čeká a to víš, nemůžu se dočkat :D budu opouštět Karlín, to mě mrzí, ale zase začne něco nového a to já ráda. Stěhovat se budeme pravděpodobně příští rok. Verunko opatruj se! Lucinka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucinko, jsem moc ráda, že se ti článek líbí a zkusím psát víc takových :) Děkuju za pochvalu knížky ♥ A držím palečky, ať se stěhování vydaří, cestou se nic nepoztrácí a v novém se krásně zabydlíte :) Začátek nového mám taky ráda, jako ty :)

      Vymazat
  4. Knížka vypadá moc zajímavě, asi ji zařadím na můj seznam všeho, co se chystám přečíst :D :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Knížku určitě zařaď na wishlist, budu moc ráda, když mi dáš vědět, jak se ti líbila :)

      Vymazat
  5. Tak veletrh jsem díky Saloos navštívila také a okouzlení švestkovým olejem se konalo též :-) Jinak jsem ráda, že jsem si konečně našla čas pořádně prolustrovat tvůj blog, protože instagram máš super a moc mě baví :-) Jo a co se týče sukulentů tak ti moc fandím :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janičko, děkuju moc! Jsem ráda, že se ti tu u mě líbí :) Švestkový olej je opravdu nádhernost, moc se Saloos povedl :) Sukulenti pozdravují! :D

      Vymazat
  6. V pondělí mi také přijde a už se na něj nemůžu dočkat. Voní fantasticky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Švestkový olejíček? Jojo, to je prostě nádhernost ♥ Tak ať hezky slouží :)

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář ♥