Návod na udržitelnost v šatníku pro ty, kdo rádi nakupují

Řekla bych, že můj život, domácnost i šatník jsou udržitelné. Díky tomuto blogu jsem před lety objevila přírodní kosmetiku a následně skočila šipku do témat jako je ekologie, upcyklace, šetrný život a celková udržitelnost. Proměnila jsem svůj šatník plný "jedinečných" kousků ze slev, které k sobě neladily, na (téměř) kapsulový šatník, ve kterém k sobě jednotlivé kousky ladí a jsou kombinovatelné. Dřív jsem si musela dát výzvu, abych si třeba celý měsíc nekoupila žádnou kosmetiku nebo něco na sebe. Trvalo to, ale postupně jsem našla tu svou cestu, kdy mám vše, co potřebuji, a netoužím po věcech, které vypadají na první dobrou jako skvělý nápad, ale následně je nepoužívám. Pokud vás z nějakého důvodu udržitelnější život zajímá - ať už chcete šetřit svou peněženku, anebo vám třeba záleží na světě, který si tu tvoříme - mám pro vás pár tipů, jak si svůj život udělat o něco udržitelnější, netahat si domů zbytečnosti a ještě u toho ušetřit.

1. Unavte se virtuálními nákupy

Košile a tílko jsou z druhé ruky, sukně nová z Reserved

Vždycky, když něco moc moc chci, vrhnu se na eshopy a hledám, zkoumám, přidávám do košíčku, prohlížím, zvažuju... Občas narazím na něco, co je prosto TO VONO, co mi fakt v šatníku chybí a pomůže mi dát dohromady x outfitů a budu to nosit často - o tom pak žádná, po rozmyšlení kupuju. Ale často je ten pocit "něco potřebuju" jen takové mentální svrbění, které je náplastí na něco jiného. Nudu, smutek, náladovost, PMS, cokoli vás napadne. Jsem hodně impulzivní, takže se nemusím dvakrát přemlouvat, abych udělala něco, co opravdu není potřeba. Mou velkou výzvou bylo nad nákupy opravdu vědomě přemýšlet a několikrát si zopakovat, jestli to jen teď hned chci, anebo opravdu potřebuji. Většinou, když po tom toužím ještě za měsíc (nebo delší době, která u mě záleží na hodnotě věci), tak si to pořídím. Zároveň jsem si ale díky tomu babilion věcí nekoupila, protože to prostě bylo něco, co jsem jen chtěla, ale nepotřebovala.

2. Kdybych chtěla, tak si to můžu koupit

Ještě pořád mám v sobě zakotvený pocit "něco si koupím = udělá mi to instantní radost". A jsou dny, kdy bych takovou instantní radost fakt potřebovala. Třeba nějakou sladkostí (i když mám doma) nebo něčím z papírnictví (i když dvacátou propisku nepotřebuju). Jenže i tyhle drobné nákupy se nakonec sčítají a sem tam kávička je na konci měsíce pořádná částka. Čím víc si ale něco zakazuju, tím víc to chci porušit, samozřejmě. A tak si nezakazuju nic a dovoluju si uvědomění, že kdybych opravdu fakt hodně chtěla, klidně se můžu cestou domů stavit v obchodě a něco si koupit. Často díky tomu zjistím, že to měla ve skutečnosti být jen další náplast a mnohem víc se těším domů na čaj a večer s knížkou.

3. Z kousků funkční šatník

Dlouho jsem bojovala s nalezením svého stylu. Viděla jsem nespočet videí o barevné typologii, capsule wardrobe metodě a dalších radách a tipech, které mi jen víc a víc zamotávaly hlavu. Porovnávala jsem se s dalšími lidmi a to, v čem jsem se cítila nejlíp, mi nikdy nepřišlo dost dobré. Mé první kroky vedly k postupnému vytřídění věcí, které jsem si koupila ve slevách a ve kterých jsem se necítila dobře. Častokrát jsem slyšela návod, že má člověk vyházet všechny věci ze skříní na postel a pak je všechny roztřídit. Z toho na mě šly ale okamžité mdloby. Proto jsem na to šla postupně - a trvalo to několik let a stále nemám hotovo a asi nikdy mít nebudu, protože já, můj styl i potřeby na oblečení se vyvíjí. A to je v pořádku.

Šaty jsou z Textile House

Dobrý tip je oblečení hned nevyhazovat, ale nechat si ho někde stranou v krabici, kufru nebo tašce. Některé věci jsem vyřadila, ale po pár měsících zase vrátila zpátky. To, co jsem nechtěla, jsem nejdřív zkusila prodat přes Vinted a měla radost, když se někdo mých kousků ujal a dal jim druhou šanci. Pak jsem zašla na pár swapů (nejlepší swapovací stojan má bezobalový obchod Bout na pražských Vinohradech, z něj mám snad půlku šatníku) a taky do Textile House (ze kterého mám druhou půlku šatníku). Našla jsem tam za pár korun nadčasové kousky, díky kterým i ty víc osobité můžu nosit a kombinovat. Postupně jsem tak šatník provzdušnila, ale taky ho doplnila o základní věci, které mi chyběly. Ne všechno se dá sehnat v sekáčích a na swapech, proto si občas udělám radost i v klasických obchodech a pokud nějaký kousek projde prvním bodem, koupím si ho.

Pokud vás móda trochu trápí, mám pro vás dva tipy. Prvním jsou knihy Táni Havlíčkové, hlavně Móda má duši a Móda a duše aneb Klíč k sobě. Pokud vám to zní jako něco moc ezo, nebojte se, nikdo vás do žádné sekty verbovat nebude. Pro mě to bylo příjemné nalezení mého typu a obrovská úleva, že to, v čem se cítím nejlíp, vůbec nemusí být to, co mi radí ostatní. Knihy mi pomohly přijmout sebe a svůj osobitý styl, který je jen a jen můj.

Druhý tip jsou nákupy se stylistkou ve Westfield Chodov, které jsou pro členy klubu zdarma. Já toho využila zatím jednou s úžasnou Šárkou Štursovou (a rovnou z toho vznikl článek pro deník Metro) a byla jsem nadšená - pořídila jsem si přesně ty nadčasové kousky, které jsou teď základem mého šatníku a nosím je pořád. Navíc mi Šárka vysvětlila i po jakých materiálech sáhnout, abych měla jen a jen kvalitu. Takže pokud vás nákupy děsí a potřebovali byste s nimi pomoc, moc doporučuji. 

Pro dnešek stačí, co myslíte? Dejte mi vědět, jestli jsou pro vás moje zkušenosti a tipy užitečné a chtěli byste si takových článků přečíst více. Článek jsem nepsala v rámci žádné spolupráce, jedná se opravdu o tipy, které mi pomohly.

Jaký je váš osobní styl? V čem se cítíte nejlépe?