Jsem unavená jako kůň po Velké Pardubické, ale v posteli se jen převaluju z boku na bok. Celý den jsem luxovala, vytírala, umývala, oprašovala, zametala a přenášela věci sem a tam. Stěhuju se a cítím se jak malý mraveneček na pokraji sil. Netušila jsem, jak namáhavé je vypucovat jeden malý byt. Všechno mě bolí a chtěla bych tak týden v kuse spát. Je toho tolik, s čím jsem nepočítala. Lezu po oknech a zatepluju je lepícíma zateplovačkama. Pobíhám po Bauhausu a sháním nějaký odpadový kolínko a eska pásku. Všechno to vede k tomu, že budu mít krásné bydlení, čas na odpočívání, svoje místečko... ale místo toho, abych si celý proces užívala, jak všichni říkají, jsem jen unavená, ztrhaná a už prostě nemůžu.
Do toho se blíží tisíc věcí, na které nesmím zapomenout. Končí mi řidičák, po roce zase obnovit legitku, sociálka a zdravotní, ještě koupit pračku, ale všechno je drahé a nerozumím tomu, zavolat na poštu, že nám nezvoní zvonky, až povezou matraci...
Mám pocit, že mi ze všeho pukne hlava. Zapomněla jsem na klid v duši, místo toho se se vším nervuju. Už to trvá několik týdnů a jestli se brzy něco nestane, tak se asi zblázním. S takovýma myšlenkama čtu pozvánku od Pavlínky z Weledy na zářijový workshop zaměřený na stres a jeho působení na pleť.
Věříte na znamení? Protože jestli tohle nebylo znamení, že se mám zastavit, třikrát se zhluboka nadechnout a zpomalit, pak už mi asi nepomůže vůbec nic...
Tímhle poněkud zoufalým začátkem jsem chtěla názorně ukázat, jaké děsy a stresy si sami v hlavičce můžeme vyrobit i přes to, že je nám vlastně hezky. Že jsme spokojení, šťastní a na začátku nové éry, ale urputně se držíme nějaké stresující myšlenky, protože je to možná jednodušší, než si říct "ne", je mi krásně a jsem veselá. Takže nahoďte jedno Despacito a jedem bojovat proti tomu stresu :)
Na Weledí workshop jsem šla s unavenou dušičkou a plná očekávání. Těšila jsem se, že se dozvím víc o své nejoblíbenější mandlové řadě, kterou používám na denní bázi už dlouhá léta. Mandlové pleťové krémy byly jedny z prvních přírodních kosmetik, které se u mě doma objevily a díky kterým jsem poznala božskou marcipánovou vůni celé této řady a jemné a přesto intenzivní vyživování celé pleti, které jsem předtím z "obyč" drogérkových krémů neznala. Mandlová péče je navíc určená na citlivou pleť. K tomu je mandle taky taková rostlinka ochrany - uklidňuje a dává nám pocit bezpečí. Kdo by si chtěl přečíst povídání o všech klíčových rostlinkách, kukněte sem :)
Víte, jak moc je vidět stres na naší pleti? Moc. Jen si zkuste vzpomenout, jak se třeba tváříte, když dostanete e-mail, který vás vytočí. Mračíte se? Krabatíte čelo? Nebo máte pocit, že vás celá kůže napíná a vy byste z ní nejradši vyskočili? Stres je ohromná civilizační příšera, která nás žere zevnitř i zvenku. Víte třeba to, že když je tělo dlouhodobě ve stresu, zadělává si na nemoce? Že nedokáže vstřebávat všechny vitamíny, které se mu snažíme dávat? Když jsme ve stresu, tak se tělíčko totiž hodí do módu "přežití" a přestane regenerovat, trávit, uzdravovat. Tenhle mód si neseme ještě z pravěku, kdy se všechna síla soustředila do chycení mamuta nebo utečení před šavlozubým tygrem (protože to bylo ve Flinstounech). A teď si představte, že jste v takovém stresu dlouhodobě...
Mnete si někdy čelo, když jste ve stresu? Protože to je možná přirozený reflex, jak se uvolnit, jak se zbavit něčeho, co nás celé napíná, jak povolit a tím se i trochu zklidnit. Tělíčko je chytré a samo se nám snaží napovědět, co by potřebovalo. Jako první pomoct ve stresové chvilce ale pomáhá to nejjednodušší - zhluboka se nadechnout. Zkuste si to hned příště, až vás něco vytočí. Zabere to jen pár vteřin, ale účinek je obrovský. Zastavit se, zavřít oči (pokud je vám to příjemné) a nadechnout se tím nejhlubším nádechem, jaký dokážete. Tělo se začne víc okysličovat, mozek víc myslet a svaly se povolovat. A víte, co taky funguje? Usmát se. I když vám do smíchu dvakrát není. Mozek je totiž naučený, že když obličej provádí úsměv, tak je všechno v pohodě, takže začne vysílat pohodové hormony do celého těla (nebo tak něco se tam děje).
To mi připomíná, víte, jaký mají trik v call centrech? Usmívají se, když telefonují. Zní to sice jako blbost, ale zkuste se někdy během telefonování usmát (zvlášť, pokud jako já telefonování lidem nesnášíte). Tón hlasu se vám změní a člověk na druhé straně to vycítí a hned s vámi jedná líp (pokud ho teda s tím úsměvem neposíláte do horoucích pekel, žejo).
Jednou z workshopových částí bylo seznámení s mindfulness, což je technika, která nás učí žít v přítomnosti, teď a tady s tím, co máme i nemáme. Jejím cílem je pomoct k regulování stresu, negativních emocí nebo zastavení takových těch myšlenek, co se nám pořád vrací, i když už se s nimi zabývat nechceme. Mindfulnesovou meditací nás prováděl Michal Dvořák, kouč a učitel této metody. Zavřeli jsme oči, on klidným hlasem mluvil a my se soustředili na dech. Se vším tím, co se mi honilo hlavou, jsem měla pocit, že se točím, že nestojím nohama na zemi. V tu chvíli mi ještě intenzivněji došlo, jak moc potřebuju zastavit, nadechnout se a odpočívat.
Ptala jsem se ho po skončení meditace, co by nám poradil udělat ve chvíli, kdy jsme tady a teď ve stresu. Právě ty tři hluboké nádechy a výdechy jsou něco, na co si dokáže udělat čas každý a bez odmlouvání. Nesu si z toho myšlenku do budoucna - meditovat. Právě ta meditace je tak stará metoda uvolnění mysli, až mi přijde hloupé, že jsme ji tady v civilizovaném světě trochu opomněli a zase si k ní hledáme cestičku. Je asi bambilion různých způsobů, technik a metod, jedna je modernější a lepší jak ta druhá. Ale přitom si myslím, že hlavní pointou celé meditace je zklidnění duše, hlavy, dechu a vědomé opuštění myšlenek. O tom jsme mluvili i během chvilku s mindfulness - myšlenky se nám do hlavy budou vždycky vracet, ale čím častěji budeme meditovat, tím lépe se nám podaří je jen nechat proplout kolem a neupínat se na ně.
Vším tím stresem trpí celé naše tělíčko i pokožka. Schválně, stalo se vám taky někdy, že jste jeli na dovolenou a onemocněli? Protože jste předtím museli nahnat tolik práce a doufali, že teď si konečně odpočinete? Kdo z vás bývá nemocný o Vánocích? Nebo studentíci, co angíny po zkouškovém? Pokud máte nějaký rituál, jakým se zbavujete stresu, udělejte si na něj čas pravidelně. Můžete běhat, cvičit jógu nebo cokoli dalšího, malovat, psát, hrát, vařit a péct, muchlovat kočky, dát si šlofíčka, horkou vanu, číst si, hodiny zírat na youtube videa... nebo cokoli dalšího.
Když jsme ve stresu, je oslabená naše imunita i naše pokožka, která nás musí chránit před všemi těmi fujtajxly, které lítají vzduchem. A od toho je tu mandle, aby nám pomohla. Mandlová kosmetika pomáhá ke znovuobnovování ochranné bariéry pokožky. Jsem už tak vycvičená, že se mi automaticky rozbliká chtivé světýlko, když uvidím cokoli s mandlí (včetně pracích prášků). Weleda má celou mandlovou řadu na tělo a na pleť. Věděli jste, že ta božská marcipánová vůně v mandlovém oleji vůbec není madle, ale je to švestkový olej? Mandličkové věci miluju, vyzkoušela jsem už celou řadu a nemůžu si je vynachválit.
Mandlová řada Weleda
- Mandlové tělové mléko
- Mandlový sprchový krém
- Mandlový krém na ruce
- Mandlový olej
- Mandlový hydratační krém
- Mandlový krém na citlivou pokožku
- Mandlové čistící mléko
Když jsem přemýšlela o tom, jak pojmout tenhle report, chtěla jsem se vyhnout takovému tomu "mělo to tři části a k jídlu byly makaronky" (ještě pořád odmítám říkat makronky). Říkala jsem si, že by bylo užitečnější pro mě i pro vás si tak nějak srovnat v hlavě, co ten stres (se mnou) dělá. Zároveň jsem si říkala, že nafotím pár feelingovejch fotek (to teď blogerky hodně říkaj tohle) a k tomu je dám. Nakonec je to článek, který je vlastně takovým povzdechnutím nad tím, jak nám stres ubližuje s pár tipy, co s ním můžeme dělat.
Těch tipů nám na Weledím workshopu říkali mnohem víc - můžeme si třeba zacvičit obličejovou jógu, kterou nás učila Michaela Dombrovská. Kdo by se chtěl obličejovou jógu naučit, kukněte na video (a jejím hostem je tam Tonya Graves, která je ohromně roztomilá :). Můžeme si taky masírovat obličej a sami si dát antistresovou masáž obličeje (kterou jsem naťukla tím mnutím čela, když jsme ve stresu). Na to by se ale hodit samostatný článek, nemyslíte?
Takže vlastně je to takový zvláštní článek o tom, co všechno je a není příčinou stresu a co se dá dělat. Já si z Weledího workshopu odnesla veliké poznání - pokud se nenaučím uvolnit tělo, mysl a pleť, bude na mě za pár let stres vidět. A to přeci nechci.
Moc moc děkuju Weledímu týmu za krásnou akci, která není jen o kosmetice, ale propojuje celé tělo a mysl. Děkuju za to, že mám možnost zkoušet tuhle úžasnou kosmetiku s holistickým přístupem, která má duši, pečuje a léčí ♥
