10 důvodů, proč je podzim super ♥

Nemám ráda podzim. Fakt. Miluju léto, třicítky, horko, zpocené lidi, horko v tramvaji, vyschlou přírodu, hroznou žízeň celý den... no samozřejmě, že ne! Každé roční období má to své kouzlo a až letos si dokážu užívat všechno. Takže místo toho, abych jako létomilka nesnášela podzim, jsem se radši zamyslela nad tím, co na něm mám ráda :)

Zdroj

1. Kapsy
Podzim a zima jsou jediná roční období, kdy má i holčičí oblečení konečně rozumné kapsy! Konečně si můžu dát telefon do kapsy u kabátu a nemusím mít strach, že mi vypadne (ale taky to není vždycky pravidlo). A že si ty kapsy užívám! V každé mám jeden posmrkaný kapesník, kaštan, papírek s nápisem a občas v nich zapomínám i ten telefon. Pak musím prosit Kocourka nebo kamarády, aby mě prozvonili a společně pátráme ve skříni :D

2. Svetry 
Huňaté svetry! Miluju svetry! I v létě si kupuju svetry a nikdy jich nemám dost :D Mám tenké na léto, společenské i superhuňaté a dlouhé, do kterých se balím v největších mrazech. Dobrý svetr je pro mě základem celého šatníku. Do budoucna jsem si dala jasné předsevzetí - mysli, ty blbko! Nekupuj si zbytečně jemné svetříky, ve kterých ti bude zima. Kup si jeden pořádnej a nos ho do onošení. Svetry jsou nej. A kdo říká, že se nedají vrstvit, tomu asi ještě nebyla pořádná zima. Takový svetr na svetr totiž v zimě krásně hřeje.

3. Kabáty
Dlouhé kabáty, ve kterých nám netáhne na ledviny! Konečně dává to holčičí oblečení smysl :D Člověk si vezme letní tričko, ohne se a vykukuje mu zadní špíček. Nebo se natáhne do poličky a šup, pupík už objevuje svět. Ale v zimě, to si člověk vezme košilku, zastrčí si ji do kalhot, tričko, svetr a přes to kabát, který hřeje. A i to letní tríčo si člověk může vzít, když má pořádný kabát. Vždycky, když přijde teplo a kabáty se jdou uložit do letního spánku, tak mám pár dní pocit, že jsem nahá, odhalená, nechráněná... Ale pak přijdou na řadu šatičky a je ze mě princezna.

4. Šály a šátky
Och! Jak já si užívám to podzimní oblečení! Když se zachumlám do té největší šály na světě a za chvíli mi z ní vlákýnko vlítne do oka, ale já ho nevidím, protože je bílé, lovím ho se zrcátkem a ono škrábe a škrábe... A pak si řeknu, tak to ne teda, tuhle šálu už si nevezmu. Ale vezmu. A zase mám v oku další smítko... Ale vážně, miluju šály a dlouhé velké šátky, vážu si je už jako borec a zároveň je mi v nich teplo. A o to mi jde nejvíc. Aby mi bylo na podzim prostě teplo.

Zdroj

5. Čepice a rukavice
Všímáte si taky těch chvil, kdy lidé začnou nosit čepice? A vnímáte ten mezimoment, kdy už je zima, ale vám se ještě čepici nosit nechce? A když někoho v čepici potkáte, díváte se na něj skrz prsty? No, tak to jsem asi pravděpodobně já. Mám čepici na všechny roční doby, protože je mi furt zima. Miluju čepičky a vždycky se těším, až je zase po létě vytáhnu. A rukavičky! S těmi mám ale trochu problém - žádné nehřejou tak, jak bych si přála. A je fakt, že všechny čepice jsou mi velké, protože mám malou hlavu. Ale miluju je. Moc.

6. Svařák
Když člověk vyběhne do ulic s krabičákem nebo lahví vína, je to ožralec. Ale motat se ulicemi se svařákem? No to je přeci tuze vánoční! To je přeci tradice! A co, že padáte, když přehlídnete schod, že se vám zamlžují očíčka a blábolíte nesmysly jako ze studeného vína. Svařák je prostě sváteční obřad. A medovina taky. Nebo grog. Jakýkoli horký alkohol je prostě vysoký styl. Takže na něj můžete jít i o polední pauze. A nejlíp na trhy. A že si pak omylem v opilosti koupíte cestou do kanceláře u posledního stánku čepici? Nu co! Vždyť se blíží Ježíšek.

7. Počasí
Zima, mlha, déšť. V takovém hnusném počasí se přeci nelítá po venku, juch! Konečně pádný důvod pro lenost. A k tomu ten svařák. A když vysvitne sluníčko, hned mažu ven! Alespoň na chvilku do ulic, nastavuji dlaně vitamínu D a oči slunečnímu světlu, aby se mi pak večer hezky chtělo spát (to vím z knížky Proč spíme, kdyby jako něco). A když se o půl čtvrté zase začne stmívat, dám si někdy druhé kafe, pustím koledy, zobu něco sladkého (protože jsem přece byla na procházce a musím doplnit ty tři spálené kalorie) a těším se, až začne sněžit.

8. Dýně
Dýňové placičky, pečená dýně, dýňový koláč, plněný dýně, dýňová polévka, dýňový latté, dýňový všechno! Letos jsem si dýní užila až až. Až jsem jí měla plné zuby. Vlastně mě jen zajímalo, jaké to je ji vařit, takže jsem ji upekla s plněným masem, umixovala jsem z ní polévku a uvařila koláč. Pak už jsem to ale jíst moc nechtěla. Pečenou dýni jsem futrovala asi tři týdny. Polévku týden. Jen koláč jsem odnesla našim. Zatím čeká v mrazáku na svou chvíli. Kdybych se měla zařadit do nějaké skupiny, tak jsem asi ta, co tak moc dýni ráda nemá. Nebo co se jí letos přejedla a už má dost. Ale zase se na ni začne těšit příští konec léta.

Zdroj

9. Pečená jablíčka a skořice
Jabkop (jak jsme říkali jablkům jako děti) zas tak moc nemusím. Dám si, když není zbytí, ale mám radši třeba hruštičky. Ale jakmile se přiblíží přízemní mrazíky, skupuju jabka po kilech a peču jak divá. Ani se nenamáhám je tak slavnostně vyříznout jen uprostřed a napěchovat plněním, prostě je rychle rozkrájím na čtvrtky, posypu tunou skořice, medem, oříškama a když se cítím slavnostně, připravím si náplň - rozmačkané piškoty, oříšky, kokos, med, ovesné vločky, různá semínka, skořice... a cokoli dalšího. Pak je dám do trouby a peču. A často na ně zapomenu a připálím je. A když se mi povedou a jsou ještě teplé a klouzají mi do bříška... to se pak raduju, že je podzim.

10. Barvičky
Barvičky listí. Lidé v barevných kabátech. Podzimní laky na nehty, líčítka na očíčka a rtěnky. Podzim má svou vlastní dokonalou barevnou auru a já ji letos miluju ♥

Jaké je vaše podzimní desatero?

Přírodní kuličkový deodorant s Aloe Vera

Kdybych měla dnešní recenzi vzít letem světem hopem skokem, řekla bych jen nevím. Testování deouška od Urtekramu mi vyšlo na dvě roční období, léto a zimu. Zažil se mnou chladno i ty letní třicítkové pařáky. A já vlastně pořád nevím...

Značku přírodní kosmetiky Urtekram dost miluju. Patří k mým šamponovým oblíbencům. Vyzkoušela jsem i zubní pastu, která patří k mým top strop nej hej ♥ Jasně, že jsem měla u deouša velká očekávání. 

Už vím, že kuličkové deodoranty patří k mým nejoblíbenějším v přírodním světě. Dřív za chemického času jsem je moc nemusela, ale teď jsou to ty moje jistotky, po kterých sahám a mám nejradši. Proto jsem si vybrala u Míši v obchůdku Krásná každý den na testování Deodorant roll-on Aloe vera. Kulička + Urtekram se přece musí rovnat nebesa, ne? 

Konzistence deodorantu je taková příjemně vodičková, průhledná a jen lehce naslizlá, skoro vůbec. Vůně je osvěžující a čistá, ne příliš výrazná. Cítím tam nějaký citrus a možná i tu Aloe, která má zklidňující a pečující účinky. Žádné deoše se nedoporučují matlat na čerstvě oholené podpaždí, ale pokud tak uděláte, tak tento mě vůbec nepálí ani neštípá. 

V deodorantu najdeme přírodní kamenec a esenciální oleje květu pomerančovníku, které přirozeně zabraňují zápachu, aniž by ucpávaly póry. Ucpané póry totiž rozhodně nechceme. Kamenec mám na deodorantování v takovém tom krystalku a je to jeden z nej nekuličkových deoušů, který mám. 

Přírodní deodoranty vám nezaručí nepocení, jako to dělají ty chemické. Je to proto, že neucpávají póry, ale nechávají pokožku přímo dýchat. Kdo měl někdy zánět potních žláz, ten tuší, jaké peklo můžou deodoranty napáchat. Místo toho necháváme pokožku, aby se o sebe postarala přirozeně a vlastně o ni "jen" pečujeme a voníme.

Často používám deodorant na rychlovku při doslovném utíkání z domova a sprintu na tramvaj. Napatlám, nečekám, oblékám a letím. Deouš Urtekram se vstřebává trochu delší dobu a menší vrstva je lepší než větší. Když dám moc, tak se třeba po půl hoďce přistihnu s mokrým a lepkavým podpaždím. Správný návod by byl asi lehce přetřít a nechat dostatečně zaschnout. Kdo na to ale máme čas, že? 

Co se zápachu týče, tak s tím si deouš poradí úplně skvěle. To je vlastnost, kterou tu určitě musí vyzdvihnout. Ale co se pocení týče, tak to mi přijde, že u mě dokonce ještě zvýrazňuje. Asi tím, že moc velká vrstva nedokáže zaschnout.

Během léta se mi s ním stala taková podivná věc. Začal mě štípat. Jen tak, ze dne na den. Odložila jsem ho na poličku svému Kocourkovi a prosila ho, jestli by ho mohl vyzkoušet on. Abych viděla, jestli neblázním. Kocourek s ním byl v pohodě, neštípal ho a tak normálně reguloval pocení. Na podzim jsem si ho zase přivlastnila a teď už mě neštípá vůbec. Záhada.

Používám ho dál, ale vím, že mě ve většině případů čeká tahle rutina - nadeodorantuju, sprintuju na tramvaj, za půl hoďky mám podivně vlhko v podpaždí, otřu kapesníčkem a mám pak klid skoro až do večera. Možná, že je tenhle Urtekramí deodorant nějaký stírací. Nanesete, setřete a pak funguje? Nevím. A to je i můj dnešní verdikt. Nevím. Není to vyloženě záporné nene, ale ani pozitivní juchů. Je to takový produkt, který je nenásilný, nijak mi nevadí, má své mínusy, ale vlastně o něm nevím. Ale není to vlastně to, co by deouš měl dělat? Že o něm člověk ani neví? Když nepočítám to, že ho musím po půl hoďce setřít... záhada.

Máte s kuličkovým deodorantem Urtekram s Aloe Vera zkušenosti?

Milé Míše moc děkuju za deoušek do testování ♥

Čistící tonikum 2 v 1 od Weledy

Plódy móóří s láskou tvóří frutti di mááre. 
Fajn Jupí Krásný Nejlepší Nádherný. 
Jestli se ptáš co, nebo kdo, tak jsem to Ty.

Znáte takové ty písničky, které vám vlezou do hlavy a nemůžete je dostat ven? A které jsou ještě ve skutečnosti tak hrozné, že se skoro stydíte, že je znáte? Ale že pak, když se o nich zmíníte kamarádům, tak je taky znají? Skupinově si je pak broukáte, dokud si někdo nevzpomene na jinou pecku, která pak nahradí tu první. Když vidím ty mušličky, co jsem naaranžovala kolem Čistícího tonika od Weledy, tak mi v hlavě začala hrát písnička Plody moří. Jak se píše v komentářích pod videem - dost už bylo internetů, proč si to pořád pouštím a "Tady se tvoří umělecké dějiny 21. století a já jsem u toho.... slzy dojetí se mi valí po tvářích." 

A hned na to si vzpomenete na novou nahatou písničku od Bena a je to zase v koncích...

Abych to ale úplně nezakecala, než ztratíte zájem, tak dnešní článek bude o Čistícím toniku 2 v 1 od Weledy, které jsem dostala na vyzkoušení. Společně s Čistící pěnou, čistícím mlékem a čistící vodou patří k letošním Weledím novinkám v péči o pleť. 

Moje péče o pleť je velmi poctivá. Možná i proto po mě čas od času někdo chce občanku, i když už mi jako lehký průvan táhne na třicet. Na prstech bych spočítala, kolikrát jsem za celý život šla spát neodlíčená (přesné číslo si nepamatuju, tak do toho radši zařadím i prsty u nohou, kdyby náhodou). Většinou to byly nějaké popártoškové chvíle, kdy jsem byla ráda, že už spím a na nic jiného, než se svalit jako balvan do postele, jsem se nezmohla. Odličování na noc mi přijde jako základ. Nesnáším totiž ten pocit, když se ráno probudím a oči mám zalepené od napadané a rozmatlané řasenky, stínů, linek... fuj! Proto se i přes největší záchvaty večerní únavy vždycky odlíčím a vždycky si vyčistím zuby. 

Moje odličovací rutina je kombinovaná a důkladná. Nejdřív se odlíčím - na oči beru nejčastěji mlíčko, na rtěnku olej, mlíčko nebo tonikum i na pleť. Když mám voděodolnou řasenku, tak olejuju i oči, ale to mi není moc příjemné. Pak si vlezu do sprchy a pleť umyju třeba právě tou zmíněnou čistící pěnou. Po výlezu ze sprchy zkontroluji situaci a případně dočistím květinovou vodou. 

Když se řekne slovíčko tonizovat, co si vybavíte? Mi přijde, že to znamená něco jako hodit do pohody. Zklidnit, ošetřit, vrátit do původního stavu. Proto je weledí tonikum dva v jednom - čistí a zároveň pečuje. O čištění se postará jemné mýdlo z olivového oleje, o péči a tonizace pak výtažek z kořene kosatce a destilát z vilínu. Čištění je s tonikem ohromně příjemné. Používám ho dokonce i k odličování očí, které mám hodně citlivé a ne všechny odličovací přípravky snesu (vadí mi i některé, které jsou na odlíčení očí přímo určené). Tak z devadesáti procent je mi odličování řasenky s weledím tonikem příjemné. V deseti procentech (když nanesu tonika na tamponek moc) mi trochu v očích štípá. Vzhledem k tomu, že pro čištění očí určený není vám tuhle metodu ani správně doporučovat nemůžu (Weleda radí použít mandlový olej), takže rebelsky zkoušejte jen na vlastní (ne)bezpečí. 

Jedna z věcí, kterou za toniku miluju, je jeho vůně. Je to podobní vůně jako u čistící pěny, o něco výraznější. Pro mě je symbolem čistoty. Nejvíc převládají citrusové tóny, které jsou zahalené v mléčné mlze, utlumené obláčky a něčím sladkým. Vždycky před tím, než nanesu tonikum na čistící tamponek, tak si přivoním, protože to je tak krásná vůně... Co myslíte? Souhlasíte? 

Tonikum je prostě bomba. Pecka. Krása. Mám ho hrozně ráda. Krásně jemně čistí a nevysušuje, krásně voní a (většinou) mi nedráždí ani očíčka. Weledě se moc povedlo!

Děkuji Weledě za další úžasnost, kterou jsem mohla vyzkoušet ♥

Jaké jsou vaše čistící rituály?

Přírodní šampon s bobulkami pro poškozené vlasy

Zradáááá! Křičím si sama v hlavě, když pozoruji svoje vlasy, které se zdály mokré, ale přitom jsou mastné. Za deset minut odcházím z domova, tak si zběsile sypu na hlavu suchý šampon. No, tak to bylo zajímavé, říkám si pak cestou na tramvaj. Tuhle olejovou směs teda šamponek nezvládne. Zatím se ale držel statečně. 

Šampony Urtekram jsem si zamilovala už před nějakou dobou. Myslím, že to byly první přírodní šampony, které mi opravdu sedly. Společně s Natura Siberica (a občasným Alverde, které mě ve slabou chvilku zláká v DMku) v mé koupelničce bydlí natrvalo. Když je Míša zařadila do sortimentu nejlepšího eshopu s přírodní kosmetikou Krásná každý den, cítila jsem takové extatické pocity, jako když se po dlouhé době dočkáte nového alba od své oblíbené kapely, po prázdninách se vrátí váš milovaný seriál, nebo se stane něco zajímavého v Kardashians (což nebývá vždycky, poslední dvě série jen seděly všechny na gauči a esemeskovaly si, dokonce pak byla Kim u doktora s tím, že jí ze selfíček bolí ruka. Jo. Jsem na to expert :D).

Kdybyste mě mučili a chtěli vědět, jakým způsobem si vybírám věci na testování, tak mě umučíte bez kloudné odpovědi. Já totiž fakt nevím. Většinou si říkám "hm, toho mám dost, možná bych měla vyzkoušet něco užitečného, třeba věci na úklid nebo na praní", a pak bum "jéééé, nová rtěnka!" Takže logika ve zkoušení šamponů postrádá tu logickou část. Ale zrovna co se péče o vlásky týče, jsem naprosto zaslepená nadšením pro všechno nové, barevné a vysoce pečující. I proto mě zaujal šampon severské bobule, který je určený pro poškozené vlasy. Letos jsem se svými vlásky poznala úplné dno a teď zažívám naprosté nebe. Velkou změnou byl způsob česání/masírování a prokrvování pokožky (koukněte na výběr stories na mém instáčku, jak na to). Na konečky jsem začala používat masku se Skin Foodem a na pokožku hlavy olejovou směs s nimbovým olejem (míchám si ho třeba s kokosákem, ricinovým, ostropestřecovým... a levandulovou esencí, abych přebila ten neskutečný smrad). K tomu jsem do péče zařadila taky tenhle pečující šampon. A změny jsou za poslední měsíce opravdu obrovské. Nemůžu slíbit, že to dělá jen ten šampon, ale myslím, že k tomu taky pomohl. Alespoň maličko. 

O co tady tedy jde? Tento přírodní šampon obsahuje vitamíny a antioxidanty z rakytníku, borůvky, brusinky a šípku, čili severských bobulek, dále pak kyselinu hyaluronovou a extrakt z vrby. Tyhle ingredience nám uvařily jemný šampon, který dodává vlasům vlhkost, navrací mládí a podporuje jejich přirozenou rovnováhu. Má takovou červenomedovou barvu a voní jemně nasládle, ale taky zemitě a půdovitě. Jako když vezmete všechny tyhle bobulky, smícháte je dohromady, přihodíte pár větviček, přebijete výrazný rakytník a místo něj zvýrazníte šípek. Vůně je krásná, nenásilná a příjemná. Přesně takový bych si uměla představit i podzimní čaj. 

Řeknu vám, je to jeden z nejpodivnějších šamponů, jaké jsem kdy zkoušela. Je totiž dost tekutý. Ne úplně jako voda, ale taky se táhne mnohem míň než gelovité šampony, na které jsem zvyklá. Na první umývání mi často skoro vůbec nepění. Na druhé (a třetí a čtvrté, když smývám oleje) už pění hezky, takovou jemňoučkou pěnou. Osvědčilo se mi předtím trochu promydlit v dlaních, nebo mít opravdu dost namočené vlasy. 

Když neolejuju, umývám dvakrát k naprosté spokojenosti. Po druhém umytí smývám tak dlouho, dokud nemám takový ten krásně vrzající pocit, který asi zažíváme a vyhledáváme jen my, přírodomilci :D Žádné kluzké nasilikonované vlasy, pěkné hrubé vrzání, to je vono ♥

Když ale olejuju, tak radši beru jiný šampon, viz to mé úvodní fiasko. Je to vždycky takové padesát na padesát a nikdy nevím. Hodně to záleží na tom, jaké oleje a kolik jich použiju, jak dlouho je na vlasech nechám, jestli se vstřebaly nebo ne... Jemnější olejování zvládne šampon úplně na pohodičku na tři umytí. Ale když použiju všechny zbraně (a Skin Food na konečky, to je jak namazat si na vlasy takovou tu starou mastnou indulonu), tak s tím má někdy problém. 

Jednou z genialit Urtekram šamponů je jejich zavíráníčko. Víčko je totiž mačkací, nemusíte nic složitě páčit, stačí zmáčknout a rovnou se vám otevře takový sosáček, který je tak akorát velký, aby na vás nevytekl celý šampon najednou. Tohle a pumpička jsou moje nejzamilovanější techniky šamponování.

Urtekram šampon na poškozené vlasy severské bobule je pro mě spíš takovým průměrem v šamponovém světě. Líbí se mi, že je jemný k vláskům, hezky voní a šetrně myje. Ale není to takové ach nebo wow, jaké někdy zažívám u jiných šampónků. Myslím, že za vyzkoušení určitě stojí (taky proto, že i při pravidelném použití a několikanásobném šamponování vám vydrží věky věkoucí, používám ho od června a nejsem ještě ani v polovině!), ale zas tak moc mě neuchvátil. I přes to, že po něm nesvědí hlava ani za mák a vlásky mi vydrží umyté a čerstvé několik dní. Hmm, když si ale dávám ty plusíky k sobě, tak nevím, třeba se k němu někdy ještě vrátím.

Moc moc děkuji nejzlatější Míše za urtekramí šampon k recenzování.

Jaký šampon právě používáte? 

Jaký je váš nejoblíbenější?