Na letošní květen budu ještě dlouho vzpomínat. I na březen a duben. Nic takového jsem ještě nezažila (a myslím, že nikdo z nás ne). Karanténa pro mě nebyla lehká, od prvního týdne se pozastavily projekty, na kterých pracuju, marketing se oškrtal a já tak dva měsíce pracovala minimálně a nového klienta se mi podařilo po desítkách rozeslaných životopisů a odmítavých mailů najít až koncem května. A hurá za něj, protože je báječný a práce mě už zase baví. Květen je pro mě proto takovým měsícem fénixe - vyhoření a povstání z popela v nové síle a kráse.
Nemám moc ráda věci "do zásoby", proto jsme doma s Kocourkem měli jeden malý stoletý a z půlky vypotřebovaný antibakteriální gel z DMka, který tahám po kabelkách vždycky, protože člověk nikdy neví, na co sahá. V prvních týdnech karantény se mě zmocnila naprostá panika, že nám to nebude stačit a že potřebujeme někde sehnat OKAMŽITĚ pořádnou zásobu. Jenže nikde nic nebylo. Nakonec se nám povedlo sehnat jeden přírodní v bezobalovém obchodě Bout, ale byl docela drahý. Když jsem pak ale porovnávala ceny s tím, co sehnali známí po lékárnách, ještě jsme dopadli dobře. Mám ho ráda, je bezobalový, hezky voní, ale když se ho dá víc, tak lepí (on lepí i když se ho dá míň, ale to není tak znát). V květnu mi přišel antimikrobiální sprej Dermsanit od Saloos, a i když se sklo trošku víc pronese než malý plast, nosím s sebou radši tenhle. Stojí kolem 100 Kč za 50 ml, voní po citrusech, je přírodní a aplikuje se střičkou, což je super, protože já nerada šroubuju víčka. :D Pokud jste ještě žádný kapesní nesehnali, tak doporučuju. A pokud si chcete udělat fakt velkou zásobu, tak v DMku teď mají celou antibakteriální řadu gelů a sprejů, já koupila litrové balení asi za 140 korun.
V květnu jsme s Kocourkem pomalu vytáhli paty z domu a vydali se na Karlův most. Po všech Instagramech jsem viděla, jak je tam prázdno, tak jsem to chtěla vidět taky. Jenže zrovna byla sobota a hezké počasí a lidí tam bylo dost. Znovu jsem se přesvědčila o nepravdivosti online světa. Když chce člověk stihnout nějakou památku bez lidí, musí vyrazit brzy ráno, to je jasné. Já chtěla vidět, jestli je tam prázdno i v pravé odpoledne. A nebylo.
Celé jaro miluju hlavně kvůli tomu, jak se začne příroda zelenat a nádherně kvést. Včera jsem očuchávala pivoňky a nějaký keřík a těším se, až se začnou červenat první třešně. Strašně miluju šeříky, ale každý rok je mi líto je trhat, protože rychle vadnou (a navíc je papají včeličky). Z okna pak pozoruju, jak je báby zběsile škubou, trochu závidím a lehce kroutím hlavou. A tak jsem si letos šeřík domů prostě koupila v Baumaxu. Je maličkatý a vykvetl! Čuchala jsem ho slastně snad 14 dní. ♥ Nejlepší investice do budoucna!
Má každodenní spotřeba kosmetiky se v karanténě zmenšila. Co jsem si ale dopřávala pravidelně je šlehané švestkové tělové máslo od Saloos s vůní marcipánu. Nádherně praská pod prsty při nabírání, tak jsem ho zkoušela nahrát na storýčko. A nepovedlo se :D
Nejradši si čtu při cestování v tramvaji nebo v metru (ale nikdy ne v autobuse, tam se mi dělá zle), takže jsem za poslední měsíce moc nečetla. I tak jsem si ale udělala radost a z Bookdepository si objednala knížku Everything Love Is od autorky Claire King, která napsala nádhernou a mou nejoblíbenější knihu The Night Rainbow. Pokud jste angličtináři, tak noční duhu doporučuju všema deseti! U Everything Love Is jsem na prvních stránkách a ještě nevím, snad nebudu zklamaná.
Celé karanténování mě provázel strach - strach vyjít ven, cestovat, navštěvovat rodinu a přátele, jít do obchodu nakoupit... Nebála jsem se tolik o sebe, ale že někoho nakazím. Během května už jsme to riskli, jela jsem po dlouhé době vláčkem a dostala se i domů za čičinkama.
Loni jsem si z kytkového swapu přinesla pileu, přesadila ji a hned se do ní dal nějaký brouk. Oschly jí listy a opadaly, tak jsem jí přesadila zase do menšího, odbroukovala (snad) a teď pozoruju, jestli přežije. Zatím se statečně drží!
Na jedné z procházek jsem potkala ten nejstrašidelnější strom, který jsem kdy viděla! Byl celý olezlý housenkama a opavučinovaný, brrrr!!! Vypadal, že je suchý a působil jako nějaký strom smrti. Včera jsem šla kolem něj znovu a po housenkách už nebyly skoro ani stopy a z větví rašily první lístky! Příroda je fakt úžasná a třeba ho ty housenky nějak zachraňovaly... Co já vím.
Když se v květnu otevřely zahrádky, vzal mě Kocourek na rande do Osady v Holešovicích a Cathedral Café u Staromáku. Druhá kavárna má krásný dvoreček se stromy a květinami a je to takové schované zelené místo uprostřed centra. Pak už se otevřely restaurace a kavárny úplně a i když jsem měla nejdřív trochu obavy z tolika neznámých lidí pohromadě bez roušek, tak jsem si to první poorchestrové pivo, oběd s kolegyní a kávu s Kocourkem fakt užila.
Co vy a váš květen? Jak jste všechno zvládli a jak se teď cítíte?
