Google+

20. září 2020

Můj srpen ve slovech a obrázcích

"Co jim budu vyprávět, vždyť nic nedělám!" Tohle si říkám každý měsíc, když se chystám sepsat "Můj měsíc v obrázcích". Začala jsem to dělat proto, že postupem času zmizely z blogu povídací články a zůstaly vlastně jen spolupráce, což mě trochu mrzí. Jenže když se dívám na to, kolik toho zažívají jiní lidé (samozřejmě hledáčkem reality, protože v onlajnech ukazujeme své vysněné životy), tak se s tím nemůžu rovnat. Po kavárnách a restauracích zas až tak nechodím (hlavně proto, že s bezlaktózou dietou si často nemůžu dát to, na co mám chuť, ale to, kde není mléko, což je jen třetinová radost z celkového zážitku. A kavárny? My máme dobrou kávu i doma, kde si jí můžu vypít v klidu u čehokoli chci), na výlety moc nejezdíme (teď během koronáča už vůbec), a to, že si lebedíme doma, to zas tak fotogenické není. U nás v rodině máme takové říkání a navzájem si vždycky nadšeně hlásíme, že "Konečně můžu smrdět doma!" Být doma a nemuset dělat nic, jen odpočívat, je pro nás hrozná vzácnost. Když máme volný víkend, tak prostě odpočíváme. 

Když jsem si to teď při vaření čaje sesumírovala, došlo mi, co bych vám měla začít vyprávět častěji. Ne zážitky, ale emoce. Dneska to bude tak napůl.

Už hrozně dlouho cítím psychickou únavu. Odcházela jsem s ní z plného úvazku (už to budou tři roky) a do nových výzev se pustila na plný plyn, aniž bych si odpočinula. U sebe vím, že když jsem unavená, buď musím vypnout a odpočinout si (ideálně na několik týdnů), nebo to vydržím, ale ať se budu snažit sebevíc, pojedu jen na půl plynu. Časem zase energii načerpám, ale bude to trvat dlouho (třeba měsíce). V červenci to ještě šlo, ale v srpnu jsem začala být strašně unavená. Proto jsem taky začala víc přemýšlet o hospodaření s energií. Kolik jí mám a na co mi stačí? Občas nestačila na odpověď na email. Někdy nestačila na to, abych došla nakoupit. Často nestačila na blog a další internetové legrácky. Šetřila jsem s ní tak, aby pokryla to nejnutnější. Věděla jsem, že když napíšu článek na blog, nenapíšu článek do práce. Cítila jsem nad sebou takovou závěrku, která vždycky vypla přívod energie, a když jsem tu, kterou jsem měla, vyčerpala, vypnul se mi mozek.

Všechno, co se mi v životě děje, mě někam posouvá a pomáhá něco si uvědomit - třeba to, že všechno zvládnu, ale za cenu vlastního zdraví. Nebo to, že když večer padám doslova na hubu únavou, moje tělo zavolá "a nechceš si jít zaběhat na vzduch?" - a já jdu a nechápu, jak může pohyb tolik dobíjet baterky. Sama jsem si nad sebou nastavila bič a peskuju se za nevýkony - místo toho bych se měla chválit a povzbuzovat. Ale hlavně si dopřávat dostatek času na regeneraci.

V srpnu jsem nám s Kocourkem vymyslela dovolenou - 4 dny v Harrachově. První den jsem řídila tam, druhý den jsem řídila do Jablonce, třetí den jsem se konečně hodila do pohody a čtvrtý jsem řídila domů. Přijela jsem ještě unavenější než předtím a vlastně si to vůbec neužila, protože jsem to neměla urovnané v hlavě a rovnou očekávala, že budu se vším nespokojená - a byla jsem. Na tom teď pracuju, na rozdělování energií, na dostatečném mentálním odpočívání, na nabírání sil, na nastavení v hlavě. O tom vám víc ale povím v zářijovém shrnutí. Pár věcí jsem přeci jen dělala, tak se na ně teď spolu podíváme. :)


V srpnu jsme s Kocourkem oslavili tři společné roky v oblíbeném rumovém baru Puerto (kde jsem byla po třetí v životě). Chodili jsme tam randit a každý rok si říkali, že "letos tam na výročí zajdeme" - tak do třetice se nám to povedlo.


Když jsem vybírala hotelový pokoj podle "Výhled na hory, klidná část hotelu", v životě by mě nenapadlo, že to bude u cinkajícího výtahu a s výhledem na nafukovací tenisovou halu. 


TOTO! Toto jsem si přála vyzkoušet už několik let - projet se tramvají z Jablonce do Liberce. Mně, pražandě, to přijde naprosto úchvatné, když tramvaj jede v lese! Líbilo se mi to moc.


V Liberci jsme se nejdřív zastavili v kavárně Nordbeans (Liberecký DOK), kde jsme si dali výbornou kávu (kterou tam i praží) a lahodné borůvkové buchty, mňam!


Ve třiceti stupních jsme pak prošmejdili město, stavili se v druhé kavárně Nordbeans Sweet City a utahaní zamířili domů.


Druhý den jsem chtěla do přírody. Pršelo a Kocourek si toužil splnit svůj dětský sen - projet se výletním vláčkem. Vyvezl nás na Mumlavské vodopády, ke skokanskému můstku a bylo to báječné.


Jako správní turisté jsme pak zamířili zase na kávu do krásné hipstr lesní kavárny (netuším, jak se jmenovala, ale byla dřevěná, voňavá a s výhledem na les). Další den jsme vyrazili domů.


Na závěr kosmetické okénko - v srpnu jsem dostala obří balík testovacích lahůdek od Míši z obchůdku Krásná každý den.


Ze srpnového dovádění je to všechno, brzy se budu těšit s dalším povídacím článkem (protože září je zatím prostě... září). 




7. září 2020

Vánoce v létě - co jsem ulovila ve výprodeji?


Občas hřeším. K mým prohřeškům patří nepřírodní kosmetika, na kterou občas dostanu chuť. Nejčastěji to jsou rtěnky, občas taky péče o tělo (nebo o domácnost). Naposledy jsem se nechala zlákat výprodejem zimní limitované edice sprchového gelu Aroma Ritual od Dermacolu. Nutno říct, že jejich čoko-pomeranč a káva patří k těm nepřírodním, na které stále s láskou vzpomínám a čas od času je naděluji lidem, protože jsou prostě voňavé a ách. Rozkošný obal se sněhuláčkem se mi zalíbil, cena ve slevě taky, tak jsem si udělala radost. 


S prcháč je průsvitný, má gelovou konzistenci a překvapilo mě, jak jemně pění, skoro až vůbec. Vůně je sladká, něco mi připomíná, ale nedokážu ji k ničemu zařadit. Je to spíš taková "vánoční směs" - jako kdyby se smíchalo cukroví, františky, punčák, svařák, k tomu ještě krapet parfumérie a výsledek by byl prostě neurčitě sladký. Je to příjemná vůně, ale asi jsem čekala něco konkrétnějšího.


Buď je sprchový gel docela šetrný, nebo mám odolnou pokožku, protože mě vůbec nevysušuje a po sprše necítím takovou tu urgenci honem namazat nebo vyschnu, jako se mi to dřív s kosmetikou z drogérek stávalo. Možná je to i tím nepěněním. Pokud jste ho taky zkoušeli, jak jste se po sprše cítili? Vysušoval vás?


Dermacol mám docela ráda a myslím, že to není poslední produkt, který mě v drogérce zláká. Kromě sprchové řady Aroma Ritual mě taky dost baví jejich matné a dvoufázové rtěnky. Návrat ke konvenční kosmetice v plánu sice nemám, ale taky nad sebou nedržím bič a když si jednou za čas vyhodím z kopýtka, je to pro mě radost a zároveň taky ujištění situace na trhu. Přírodní kosmetika u mě v pečující oblasti vede, v dekorativní zatím trošku pokulhává.

Čím jste si naposledy udělali radost vy?

18. srpna 2020

Mátová zubní pasta od Lavery


Když se mi před pár lety objevil první zubní kaz, měla jsem rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem svůj první měla až v šestadvaceti (tak nějak), na druhou stranu jsem byla zklamaná, že se mi vůbec objevil. Jestli něco, tak osobní zubní hygienu mám špičkovou. Naučila jsem se ji během nošeních fixních rovnátek a držím ji dodnes. Zuby si čistím nejen ráno a večer, ale i po jídle, nebo prostě během dne, když potřebuju "osvěžit a vyčistit" pocit v puse. Kaz se mi objevil asi rok až dva poté, co jsem začala používat přírodní zubní pasty. Měla jsem v tu dobu strach, aby to nebylo tak trochu i z nich. Zároveň to bylo i období, kdy mi zjistili intoleranci na laktózu a já komplet vysadila mléčné výrobky. Teď už to jsou dva roky, co žádné kazy nemám, čímž se toto poslední dilemato vyřešilo - přírodní pasty na zuby jsou dobré a nemusím se je bát používat.

Kromě své stálice od Alverde, která je fajn, ale téměř bez chuti, zkouším ráda i jiné a zajímavější. K testovací náloži přírodní kosmetiky z eshopu NuSpring jsem proto přihodila i Mátovou zubní pastu od Lavery.


Od Lavery jsem doteď zkoušela jen péči o pleť a o vlasy a se značkou byla celkem spokojená. Zubní pasta pro mě tedy byla úplná novinka. Vybrala jsem si mátovou osvěžující variantu, která osvěžuje dech, má chránit proti vzniku zubního kazu, přirozeně bělit zuby, pečovat o dásně a zubní sklovinu. Obsahuje bylinné extrakty z meduňky, eukalyptu, máty, šalvěje a salvadory perské. 


Pasta krásně svěže voní, v ústech je osvěžující, ale nepálí, což jsem moc ráda, protože nemám pálivé zubní pasty ráda. Můžu potvrdit, že zuby hezky vyčistí, dásně i zubní sklovina jsou v pohodě, rozhodně dokáže i osvěžit dech. Jen to přirozené bělení zubů nedokážu potvrdit, toho jsem si nevšimla. Pokud máte citlivé dásně a trpíte na vznik různých aftů, zánětů a podobně, tak tahle pasta je moc fajn - nebude vás štípat a bylinky vám pomohou dásně zahojit. Pokud na problémy v puse trpíte častěji, vyplachujte několikrát za den odvarem ze šalvěje. Za mě to nejlepší a nejúčinnější, co hojí bolístky v puse.

 
Pokud máte rádi přírodní pasty na zuby, nebo s nimi teprve začínáte, mátová zubní pasta Lavera Complete Care bude ta správná volba. Můžu ji doporučit a určitě ji nemám doma naposledy. 

Děkuji eshopu s přírodní kosmetikou NuSpring za boží věc na testování!


9. srpna 2020

Hitovka mezi přírodními deodoranty Ben & Anna s vůní grepu

Už nějakou dobu jsem ho pozorovala, už několikrát jsem ho v drogérkách držela v ruce a minimálně dvakrát ho měla v nákupním košíčku a zase vrátila do regálu, protože mě zastavilo moudré pomyšlení na dalších 9 otevřených deodorantů, které doma mám (fakt, šla jsem to spočítat), ze kterých fungují jen 4. O deodorantech Ben & Anna jsem slyšela snad ze všech stran a viděla je všude. To, co jsem slyšela, se mi moc líbilo - že jsou přírodní a fakt fungují. Najít totiž fungující přírodní deodorant není zas až tak jednoduché. Když se mi jednoho kouzelného dne ozvali z obchůdku NuSpring, jestli nechci něco vyzkoušet, vrhla jsem se hned po grepové variantě tohoto tuhého deodorantu.


Víte, čeho jsem se na střední nejvíc bála? Že se NEDEJBOŽE zapotím (ach ta nepřirozená hrůza), udělají se mi kruhy v podpaždí a někdo to UVIDÍ. Měla jsem z toho takovou hrůzu, že jsem zkoušela všemožné drijáky typu Driclor (výsledkem spálené podpaží a ucpané potní žlázy) a takovou tu Rexonu přes noc (fungovalo, ale časté náběhy na ucpané potní žlázy). Když jsem přešla na přírodní kosmetiku, deoše byly to poslední, k čemu jsem se dokopala. Byla to totiž celkem dlouhá cesta přijetí potu jako normálního projevu čištění těla a opuštění strachu z trapné situace, která se prostě někdy stane a co jako. Zpětně jsem si uvědomila spoustu věcí. Myslela jsem si, že se přehnaně potím a měla bych to nějak "léčit". Uvědomila jsem si, že jsem byla ve stresovém vypětí a tělo se bránilo potem (třeba při každé hodině matiky, fyziky a chemie), že jsem nosila nevhodné umělé oblečení a ještě v mnoha vrstvách. Když jsem si tohle všechno uvědomila a podívala se na sebe realistickýma očima beze strachu, zjistila jsem, že jsem úplně normální a klíčem k "nepocení" bylo hlavně přijmout sama sebe takovou, jaká jsem.


Už za chvilku se dostaneme ke grepovém deodorantu, nebojte, ale mám potřebu ještě říct, že očekávání nevypotit ani kapku u přírodních deodorantů nehledejte. Pomohou vám ke zmírnění pocení, k provonění podpaží, ale oproti antiperspirantům nezabraňují pocení. Ten náš pot je totiž jako taková přehrada - když se někde ucpe, bude chtít ven jinudy. Mnohem lepší, než si ničit zdraví hliníkama nacpanýma antiperspirantama, je zvýšit hygienu (a to podpaží pravidelně umejt), nebo si s sebou při náročnějších dnech přibalit tričko navíc. A teď už konečně hurá na ten opěvovaný deodorant!


Tuhý deodorant Ben & Anna pink grapefruit je velice zajímavá věc. Na první pohled vás zaujme papírový obal, který je jak bonus, tak jediné mínus, které jsem u deodorantu našla. Plus je ekologické a recyklovatelné balení bez plastů, snadná manipulace vystrčením zespodu a příjemný kulatý tvar. Mínusem je ale "nepevnost" papíru, okraj spodní části s deodorantem se mi při pravidelném používání už docela ožužlal a víčko nezapadá tak dobře, už naučenými pohyby ho musím "vkroutit" a trochu se děsím toho, jak bude vypadat třeba za půl roku. 

Vůně je moc hezká, sladká grepovo-pomerančová. Představuju si, že tak voní grepové plantáže, když do nich praží slunce. Je to opravdu krásná a uklidňující vůně, trochu připomíná oranžové bonpary. V obsahu najdeme jedlou sodu a bambucké máslo, naopak nenajdeme hliník, PEG, parabeny nebo ftaláty. 


Nanášení může být pro začátečníky krapet oříšek. Když jsem se poprvé s tímto typem tuhých deodorantů setkala, trochu jsem s nimi bojovala. Doporučuje se je přiložit na kůži, po chvíli se začnou rozpouštět a "snadno aplikovat". No, já mám asi kůži studenou, protože ať držím třeba pět minut, nic se rozpouštět nezačne a při zatlačení se deouš akorát drolí. TAKŽE jsem začala používat vychytávku s vodou - namočím prst a lehce přetřu deodorant, rozpracuju ho a až potom nanáším do podpaží už zahřátý. Je to trochu náročnější a vyžaduje to přítomnost vody a ideálně koupelny na umytí rukou, ale stojí to za to, protože účinky má deodorant vážně na jedničku.

Grepový deodorant Ben & Anna opravdu funguje! Respektive funguje tak, jak to od něj očekávám - při pobíhání venku nechci řešit, že mě "zradí". Poznala jsem to po několika týdnech používání tak, že jsem po pobíhacím dni přišla domů a o deodorantu vlastně ani nevěděla, že ho mám. Prostě dělal, co měl, nic po mně nechtěl a v tichu odvedl skvělou práci. Vůně nijak nedráždí a nepřebíjí se s jinými voňavkami (někdy při zapocení zůstává na tričku, což je docela příjemné), deouš nebarví, neflekatí a nedělá žádné bílé skvrny ani na tmavém oblečení (pokud si ho při aplikaci nezamažete sami) a pomáhá chránit před vlhkostí a zápachem (samozřejmě úměrně k aktivitám, které vykonáváte). Osobně jsem s ním moc spokojená a až ho jednou spotřebuju (s tempem skoro denního používání mi ubyla poloviční část, než je vystrčená na horní fotce), určitě si pořídím nějaký další z jejich voňavých variant. Chvály a opěvování na něj tedy byly naprosto adekvátní a moc ráda ho doporučuju i vám.

Obchůdku NuSpring moc děkuji za boží deodorant ke zkoušení! Ben & Anna Tuhý deodorant Pink Grapefruit můžete omrknout tady.

Jaký je váš současný nejoblíbenější deouš? Jaký byl pro vás naopak naprostý propadák?


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...