Ahoj Vesmíre, přeju si hodinky s vodotryskem aneb Jak si správně přát

Věřím na vesmír, četla jsem tuhle na Instagramu a tuhla mi krev v žilách. Tohle už je trošinku moc. Moc konkrétní, doslovné a hmatatelné. Já taky samozřejmě věřím na vesmír, hlavně proto, že ho vidím. Vidím slunce, vidím měsíc, vidím v zimě Orion a v létě Velký Vůz. Vidím nádherné západy slunce, tmu i světlo úplňku. Ale nevidím tam žádnou mocnou entitu, která plní přání jako kouzelný dědeček. Ale chápu, o co jde. Vesmír nám nahradil Boha.

Přání do vesmíru tady u nás proslavila (alespoň podle mě) Anie Songe. Taky mám doma její knížku a taky jsem to četla. A taky si přeju. Ale ten vesmír mi prostě přijde legrační. Vždyť ho vidím! Vím, že existuje. Přát si do Vesmíru je pro mě podobné, jako přát si do Frýdku Místku - vím, že existuje, vím, kde je, ale nikdy jsem tam nebyla.

Protože jsem takovýhle šťoura, nutí mě přemýšlet, proč toto zrovna potřebujeme. Proč ten Vesmír? A tak si prostě myslím, že tahle kouzelná nádherná entita, skutečnost, fantazie, krása, obava i neskutečno ztělesněná Vesmírem nám nahrazuje to, co speciálně tady v České republičce postrádáme - víru, Boha a náboženství. Protože něco takového potřebujeme.

Myslím si a mám to v životě vyzkoušené, že když si člověk něco hodně moc přeje, tak se to i splní. A musí si přát naprosto konkrétně, doslovně, hmatatelně. V roce 2009 se mi splnily tři velké sny. Přála jsem si je napůl konkrétně a napůl neurčitě. Jedním z těch přání bylo jet na koncertní turné. Vesmír se dal do pohybu, Pražský studentský orchestr pořádal zájezd do Francie, já se k nim přidala a týden jsme hráli Stabat Mater od Dvořáka.

Od té doby moc dobře vím, jaká je síla přání. A musí to být pořádné, konkrétní. A člověk na tom taky musí makat. "Turné" mi nespadlo jen tak pod nos. Ne. Hrála jsem na housličky jak zběsilá a obětovala tomu spoustu času. A taky šlachy. Od té doby trpím na záněty šlach, které se už nikdy nevyléčí.

Miluju vesmír. Miluju planety. Miluju sluníčko. Miluju všechno. Mám vesmír vytetovaný na noze. Ale děsně se bojím, aby k nám nepřilétli mimozemšťani. Vyrostla jsem na Star Treku a vesmírných lodích. To je pro mě vesmír. Ne žádná magická věc, která plní přání. A ani si nemyslím, že Bůh bydlí ve vesmíru. Moje představa Boha bydlí někde nad tím vším. Proto mi přijde přát si do Vesmíru hrozně divné slovní spojení. I přes to si ale někdy řeknu "Tak, Vesmíre, potřebovala bych tohle a přeju si tamto". A co se pak stane? Začnu na tom makat, aby se mi to přání splnilo. Protože jen sedět doma na zadku a čekat, až se planety pohnou do správných konstelací, nefunguje.

Přejme si. Přejme si hodně. Konkrétně. Bláznivě. Přejme si dobré věci. Přejme si nedosažitelné věci. Přejme si milion na účtu, koncertní turné, změnu práce, nový byt, vydat knížku, cestovat ke hvězdám... Ale neseďme na zadku, hejbněme kostrou a pomožme si k tomu přání. Sny a přání jsou tak nejkrásnější motivace, kterou můžeme mít. Ať už nás inspirují inspirativní lidé, nebo jsme si o tom, že se všechny síly vesmíru spojí přečetli v Alchymistovi od Coelha, přejme si. A nevzdávejme se, i když jsou ty cesty někdy hrbolaté a trvá to hrozně dlouho.

„Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“ píše Coelho. Tak si přejme. Protože sny se plní.

Růžová zahrada: 100% přírodní deodorant

Ne a ne a ne. Já si prostě nedám pokoj a budu ty deouše zkoušet furt dál. S potěšením i vyděšením. Jako bych jich neměla osm načatých v koupelně. Jakmile ale uvidím něco, co na mě laškovně mrkne očkem, hned zapomenu na logiku a nechám se strhnout vášní. Mě totiž deodoranty hrozně baví. Sice mi skoro žádné nesedí a nakonec mám doma jednu pohromu za druhou, ale stejně je mám ráda a zkouším pořád nové a nové. S prvotní obavou a následným nadšením jsem se tak během léta vrhla na zkoušení deodorantu Biorythme Růžové zahrada, který jsem si vybrala na testování v obchůdku Krásná každý den.  

Můj deouš je ještě ze "staré várky" designu Biorythme. Dneska už jsou tyto deoušky v novém průhledném kabátě, který jim ohromně sluší. Vyrábějí se taky ve dvou velikostech, což mi přijde naprosto geniální. Na začátek si můžete pořídit malý 15 g, na kterém si vyzkoušíte, jestli vám sedí. A pokud ano, pak tu na vás čeká velký 30 g. Co myslíte o novém balení? (kukněte na odkazy) To je nádhera, že? Spousta značek přírodní kosmetiky začínala jednoduše a potom se během posledních dvou let ohromně vypracovala a jsou z nich krásné designovky.

Není na škodu si připomenout, co to vlastně ten přírodní deodorant je a proč je to lepší, než se patlat chemčou. Přírodní deodorant je takový, který neucpává póry a tím nezabraňuje pocení. To, co vám ucpe podpaždí je antiperspirant a s tím jsem se v přírodním světě zatím nesetkala. Dlouho jsem s přírodními deoušky váhala, protože se potím dost a došla jsem až k takovým drasťárnám, jako je Driclor a taková ta Rexona na noc, co vám ucpe všechno. Z Dricloru jsem měla rozežrané podpaždí a z obou bolestivé záněty potních žláz. Potom jsem díky tomuhle blogísku a blogovací osvětě začala objevovat svět přírodní kosmetiky a dozvěděla jsem se spoustu věcí sama o sobě a o svém těle. Začala jsem zkoušet, objevovat, poznávat... A zjistila jsem, že se chci touhle cestou vydat úplně. 

Když člověk přechází na přírodní kosmetiku, čeká ho doba odvykací a zvykací. U šamponů to někdy trvá dva měsíce (tohle období jsem ale prošla docela hezky), u deodorantů to může být klidně půl roku. Tělo se totiž začne zbavovat všech škodliviny, které se v těle nahromadily. Normálně vás čeká detox. Může se stát, že se dokonce začnete potit mnohem víc. Ale pak najednou, skoro ze dne na den to všechno přestane. Najednou se budete potit mnohem míň než předtím. Tuhle informaci jsem někde načetla a viděla na jůtůbu a samozřejmě jsem nevěřila nikomu nic. Když se to ale stalo i mně, musela jsem tomu dát za pravdu. Neznamená to, že bych se nepotila vůbec, ale je to jiné. 

Deodorant Biorythme Růžová zahrada vám nebude ucpávat póry a zabraňovat přirozenému procesu pocení. Bude vám pomáhat regulovat zápach, který mají na svědomí bakterie, které se během potícího procesu v podpaždí vytváří. Deouš slibuje ochranu po celý den, příjemnou vůni a svěží pocit. To je řekla bych dost individuální záležitost. Někomu stačí nanést deouš každé pondělí, druhý musí obnovovat v půlce dne. Obsahuje kakaové máslo, esenciální oleje z levandule, růže  a geranie, jedlou sodu, kukuřičný škrob, včelí vosk nebo třeba mandlový olej. Složení si doporučuju prostudovat na stránkách Krásná každý den.

Kakaové máslo je při pokojové teplotě tuhé, proto je potřeba se s ním i s deouškem naučit zacházet. Míša z KKD doporučuje pro snadné nanášení nechávat deouš v teple, nejprve přiložit na pár vteřin k pokožce, aby se vrstvička nahřála, a následně tlačit, aby se vrstva uvolnila. Deouš mi hodně připomíná Růžovou alej od Ponio, který mě naučil jeden trik - před nanesením si navlhčím prsty teplou vodou a horní vrstvu deouše prostě rozmasíruju. Potom přiložím k podpaždí, chvilku počkám a pomalu jedním tahem přejedu. Potom ještě rozmasíruju/rozetřu do pokožky, když náhodou nanesu moc velkou vrstvu. Stejný proces opakuju i na druhé straně. 

Vůni deouša dokonale popisuje Míša: "Přivoňte si a ocitnete se ve skutečné zahradě plné rozkvetlých květin." Naprosto trefné. Vůně je lahodná, sladká, květinová, rozmanitá a sjednocená. Je to taková kombinace vůně babičky květinářky a Šípkové Růženky. Jako když Šípková Růženka zasvětí svůj život bylinkám a kytičkám a ke stáru už voní nejen ona a její chaloupka, ale okolí široko daleko.

Co bych této deoušovské verzi vytkla po technické stránce, tak je způsob zavírání. Obyčejné klasické deoušovské víčko dneska už nedovřu, protože se tam ty záhyby uvnitř opatlaly deodorantem a brání v dosednutí víčka až do konce. Šťourám je pak špachtličkou, ale po nějaké době se zase upatlá a nejde zavřít. Zas až tak moc mi to nevadí, protože s sebou deouš ven nenosím. 

No dobře, ale co účinky? Schválně jsem si je nechala až na konec, abyste byli napnutí jako kšandy. Řeknu vám k tomu pohádku. Deouš se ke mně domů dostal během letních pařáků a já se ho bála vyzkoušet, protože v takovém horku se experimenty tohoto typu nevyplácejí. Jednoho odvážného rána jsem ale deodorant nanesla a šla vesele ven. Vesele jsem se vrátila domů a zjistila jsem, že deouš funguje. Že jsem žádné potící a smrdící maléry nezaznamenala. Asi náhoda, řekla jsem si. Pak jsem opakovala za nějaký čas znovu a znovu a znovu... a vždycky to fungovalo. Jo, potím se a klidně mám někdy do patnácti minut vlhké podpaždí. To ale setřu kapesníčkem, ubrouskem... a pak mám klid. Dneska je pro mě Růžová zahrada taková deodorantovací jistota. Vím, že když nanesu, nebudu nikde zapáchat jako týden nošené ponožky, ale budu vonět jako princezna. Nemusím ho během dne obnovovat (pouze na toaletě stírat přebytečné potící podpaždní pocity) a voním až do večera. Na oblečení nenechává skvrny a ani se nedrolí a nežmolkovatí.

Účinky a vůně jsou za mě na jedničku s hvězdičkou, technika nanášení a blbé dovírání zas mají mínus čtyři. Z těch dvou druhých důvodů to není nejpraktičtější deodorant, ale zase je tak účinný a příjemný, že se to skoro vyvažuje.

Kde ho seženete? V obchůdku Krásná každý den!
Malá velikost za 179 Kč
Velký velikost za 249 Kč

Čas provětrat Primadončin šatník - Chcete mě?

Už se tak moc těším na jaro, že se ho snažím přivolat pravidelným jarním úklidem šatníku. Protože miluju udržitelnou módu (což chápu jako svoje věci, které s láskou zašívám a nosím tisíc let), tak nerada vyhazuju oblečky. Když už, tak je dávám do sběrných kontejnerů, ale stejně mám v dušičce trochu strach, co se s nimi stane a kam půjdou. Proto jsem si řekla, že obnovím svůj profil na Vinted a zkusím nějaké kousky prodat. 

Z oblečků tam najdete třeba moji první minisukni, kterou mám už strášně dlouho a která polovinu toho času už jen leží ve skříni se třemi dalšími mini sestřičkami. Taky třeba malé černé šatičky nebo náušnice s 3D motýlky, které jsem si přivezla z Erasmu v Barceloně. Každý kousek pro mě má vzpomínkovou hodnotu, ale vím, že není dobré, aby mi jen ležel ve skříni.

Koukněte do mého Vinted obchůdku a pokud se vám něco zalíbí, pište tam, tady, na mail, na instáči... a domluvíme se :) Budu ráda, když se tyhle mé oblečky vydají do světa, kde je ještě někdo další užije. Nu a já jdu třídit dál :)

Dobrůtka od skřítka - Vše v zeleném

Nejdobřejší ze všech dobrých věcí je mít pořádně napucnuté bříško. Nadlábnout se něčím dobrým, co nás (hlavně teď v zimě) pěkně zahřeje, pohladí a navodí nám takovou tu příjemně malátnou poobědní atmosféru, kdy bychom si nejradši dali šlofíčka a na hoďku to zalomili. Osvědčilo se mi, že nejdobřejší papánky bývají ty nejjednodušší. Ty, na které použiju dobré základní suroviny, přidám kvalitní koření a do hodiny i s přípravou servíruju ještě se kouřící na talíři. Několik hodin marinované a připravované věci mají taky svoje kouzlo a když jsou uvařené dobře, pak za to hodinové otročení stojí. Moc praktické to ale není a na každodenní vaření už vůbec ne. 

Dneska si ale nechci stěžovat na problémy s vařením. Dneska si chci povídat o kořenící směsi Vše v zeleném od Sonnentor, která je přesně tím, co jednoduchému jídlu dodá šmrnc, chuť a požitek. Třeba takovým bramborům, které nakrájím na čtvrtky, osolím, okořením, zakápnu olivovým olejem a peču do zlatova a do křupava. Věřte nebo ne, pečené brambory jsou jedny z mých nejoblíbenějších papánek a často si je dělám jen tak samotné. Když jsem nemocná, tak si je pak namáčím v česnekovém dipu (protlačený česnek, olivový olej a sůl). Bacily to zahání naprosto perfektně. 

O kořenících směsích od Sonnentoru jsme si už párkrát povídali. Už jsme spolu ochutnali koření na zeleninu Holy Veggie, kuřátko jsme uvařili s dobroučkým Steak That a dokonce jsme zapekli dýni s celou dávkou těhle koření, kde ani skřítek Vše v zeleném nemohl chybět. Naučila jsem se po něm sahat často a ráda. Je to dobroučké koření plné věcí ze zahrádky. Jen si poslechněte sami, co koření obsahuje: kopřiva, petržel nať, dobromysl, medvědí česnek, tymián, slunečnice květ, růže okvětí, chrpa květ. Celá kytičková zahrádka od babičky ♥

Kdybych vám měla vůni koření popsat, tak je prostě kořenící bylinková. Vůně je krásně silná a vitální, špetka koření pak v jídle zmizí než bys řek ham ham. Ráda dávám Vše v zeleném na jednodušší jídla hlavně proto, že na nich se chuť koření krásně rozline, spojí a zharmonizuje. A mít nebe v hubě je hlavní důvod toho, proč se vůbec pouštím do vaření (a taky zahnání hladu samozřejmě). Co mě na koření taky hrozně baví, tak to jsou kousky slunečnice, chrpy a růže, které mezi zelenými bylinkami vykukují a smějí se na mě. Takže říkání z krabičky je tuze pravdivé - už jen pohled na ty barvičky mi zvedá náladu. 

Koření můžete použít na bambilion způsobů. Můžete si zkusit upéct brambůrky z prvního odstavce (taky jsou moc dobré nakrájené na kolečka, to pak skoro chroupáte brambůrky, ale zdravé), zkusit si připravit nějakou dobrou pomazánku (na ty mě ale moc neužije) nebo si koření přidat klidně i do salátu. Hlavní je, že si tam budete přidávat dobré koření z kvalitních surovin, protože Sonnentor ani jiné než kvalitní nepoužívá. Vše v zeleném je prostě lahůdkové koření, které ze všech jídel tu lahůdku jednoduše vykouzlí. Kdo z vás dostal během čtení hlad? :)

Moc děkuji Sonnentoří rodině za zásobu dobrot k ochutnávání a recenzování ♥

Papáte rádi pomazánky? Jakou máte nejraději?