Meduňková květinová voda od Saloos

Och a ach! Květinové vody od Saloos jsou neodmyslitelnou součástí mé koupelnové výbavy. Vyzkoušela jsem už Neroli, Santalové dřevo, Levanduli a Rosalinu. V tuto chvíli mi koupelničku zdobí voňavá varianta Meduňka. 

Zabalená je v klasickém mléčném skle s barevnou přelepkou a šikovným rozprašovačem, bez kterého si květinové vody ani neumím představit. Tyhle bytelné lahvičky si po vypotřebování schovávám na všemožné rosení - kytičky, vlasy před nanesením olejů, obličej, osvěžení v létě, nebo domácí postřik proti škůdcům.

Meduňka je báječná ve své jemnosti a univerzálnosti. Považuji ji za takový všelék - má zklidňující a tlumivé účinky, takže se prý používá i na léčbu astmatu, báječná je na nespavost, deprese a úzkosti. Pomůže bolavému bříšku i hlavě, uleví i bolesti v krku. Můžeme ji brát jako celistvou bylinku, uvolňuje totiž napětí celého těla, ne jen mysli, ale i svalů. Miluju ji pro její typicky medovocitronovou vůni a jemnou lahodnou chuť. 

Od prvního čuchnutí ke květinové vodě Meduňka jsem byla nadšená. To je vám tak krásná vůně! Některé vodičky z kytiček moc nevoní, ale tahle je naprosto luxusní, intenzivní tak akorát a plná přírody. Je to osvěžující citrusová vůně až se závanem hřejivého zázvoru (který tam asi chci teď v zimě cítit) a s lehkým medovým podtónem. Prostě jako meduňka.

Pokud s květinovými vodami ještě nemáte zkušenosti, pak věřte, že kdo jednou do jejich vod vstoupí, už nebude chtít jinak. Pro mě jsou univerzálním pomocníkem na všechno. O všemožném druhu použití jsem psala u Rosaliny a Neroli. Spoustu dalších využití určitě objevíte sami. Já ji nejčastěji používám na (do)odlíčení obličeje - buď jemného makeupu, nebo zbytků, které se nesmyly ve sprše. Ráda s ní navlhčím pleť před nanesení olejů, přidávám ji do pleťových masek, nebo s ní během léta jen tak osvěžuji obličej. Moc příjemné jsou i obklady na unavené oči. 

Meduňková květinová voda pleť hezky tonizuje, harmonizuje, hydratuje a čistí. Rozhodně je to jedno z nejjemnějších odlíčení, jaké znám. A ta krásná vůně, ta vás přenese do obláčku, ve kterém je všechno úplně v pohodě. 😊 Pokud ještě s květinovými vodami zkušenosti nemáte, tak meduňkovou nešlápnete vedle.

Moc děkuji Saloos za další krásnou kosmetickou pomůcku z jejich dílny ♥ Seženete ji v drogérkách, zdravých obchůdcích a tak.

Tuhé šampony Alverde kokos a madarinka

Bylo, nebylo... Byl jednou jeden hezký den a já si to štrádovala do DMka. Vykračuju si tak mezi regály, když tu padl můj zrak na něco nového a nevídaného! Tuhé šampony od Alverde! Popadla jsem obě dvě varianty a pádila si domů okamžitě umýt hlavu, tak moc nadšená jsem byla. Pravda je teda ale taková, že jsem tuhé šampony už předem viděla v reklamě na IG, hned po nich zatoužila a do DMka šla účelně. Můj lov tuhých šamponů totiž stále není u konce a hledání toho NEJ je bohužel pořád v nedohlednu.

Tekuté šampony Alverde byly mé první přírodní, proto pro ně budu mít vždycky slabé místečko v srdci. Ale přiznejme si to, nejsou nic moc, balancují lehce kolem průměru. Mnohem lepší a cenově pořád dostupné jsou šampony Urtekram nebo Natura Siberica (pánský jelen je top). Tuhé šampony mě fascinují - jsou malé, skladné, jednoduché a zatím dost hrozné. Ty, co jsem v minulosti vyzkoušela, mi akorát zmastily vlasy. Zpětně už vím, že na tuhý šampon se musí pomalu, protože obsahují o něco víc olejů než šampony tekuté. Olejnaté jsou i šampony od Weledy, na které si člověk taky musí zvyknout - ale hlavně musí vlasy odvyknout všem konvečním chemčám. Má první zkušenost s weledím šamponem byla naprosto tragická, vlasy byly mastnější než před umytím. Pořád mám k jejich šamponům lehkou nedůvěru, ale vlasy mi už nemastí. Stejný efekt na mě měly i tuhé šampony. Možná byly opravdu mastící, možná jsem na ně jen nebyla připravená.

Zpátky k Alverde. Šampony seženete ve dvou variantách - žlutý mandarinka s bazalkou a modrý kokos. Na ten jsem se vrhla jako první, protože mám kokos ráda. Umyla jsem si s ním vlasy, nechala je proschnout a s napětím sledovala, co se bude dít. Vlasy uschly do zářivé čistoty! Žádné zmaštění, nic! Na první dobrou jsem byla nadšená.

Po pár dnech mě začala posvěďávat hlava a musela jsem ji umýt znovu. Šampony jsem zkoušela v době, kdy mi vlasy vydržely bez mytí 3 - 4 dny (zatím můj rekord), používáním tuhého šamponu Alverde se doba zkrátila na 2 dny. Hlava mě svědila o trošku víc, ale doufala jsem, že si zvyknu. 

Časem jsem vyzkoušela i druhý žlutý a efekt byl stejný, jako u kokosového. Vlasy báječně umyté, ale za dva dny svědivá hlava a potřeba umýt znovu. Šampuky jsem proto začala střídat s tekutými a nechala si je na různé cestování, protože jsou ohromně praktické a jednoduché na převoz. 

Vůně kokosového šamponu mě zklamala, protože jako kokos nevoní ani trošku. Spíš je to jak čuchnout si k nějakému modrému pracímu prášku. Ani mandarinka s bazalkou v sobě tuto kombinaci nemá. Když se hodně soustředím, lehký závan mandarinky asi cítím, ale spíš je to taková nasládlá žlutá vůně.

Když jsme se sestěhovali s Kocourkem, nabídla jsem tuhé šampony k vyzkoušení i jemu. Nejdřív si je nedůvěřivě prohlížel, pak je zkusil a okamžitě se do nich zamiloval. Umývá si hlavu každý den (i přes mé protesty, taky to vaši chlapi dělají?) a šampuky mu přijdou ohromně praktické. Protože si hlavu myje tak často, tak ho ani nestihne začít svědit tak, jako mě. A tak si vesele umýval asi měsíc až do chvíle, kdy mu začaly hrozně padat vlasy. Okamžitě šampony vysadil, nasadili jsme naopak ozdravné olejování ostropestřecovým olejem a za nějakou dobu byl klid. 

Má teorie ohledně tuhých šamponů od Alverde je taková, že přesušují vlasovou pokožku, proto mi nepřijdou vhodné ke každodennímu používání, ale jen občas. U mě se suchá pokožka projevuje svěděním, u Kocourka padáním vlasů. Nemyslím, že jsou úplně zlé, to ne, ale rozhodně ještě nejsou dokonalé. Myslím, že na vyzkoušení dobrý, na cestování skvělý, ale na dlouhodobé používání jako denní šampon ne.

Zázvor a santalové dřevo: Krém na ruce od YOPE

Čím dál tím víc si všímám, jak moc působí počasí na stav mé pokožky. Čas od času se mi kůže v nějakých místech zblázní a odmítne spolupracovat se vší kosmetikou, kterou mám doma. Ruce (ťuk ťuk) zatím dobrý, ale rty! V povánočním odpočívání odmítaly všechny balzámy na rty a nebyly k ukonejšení. Tak rychle jak to přišlo to zase odešlo a skoro ze dne na den byl klid. Bývaly doby, kdy jsem takhle bojovala se suchýma tlapkama. Krémy na ruce miluju a vždycky jich mám rozdělaných několik. Protože je ráda zkouším, povedlo se mi objevit i báječnou značku Yope a jejich obří temperkové krémy na ruce. 

Na vyzkoušení jsem si tentokrát z obchůdku Krásná každý den vybrala variantu Zázvor a santalové dřevo. V minulém desetiletí (malý novoroční vtípek) jsem vyzkoušela další dvě varianty - Šalvěj a zelený kaviár a Zelený čaj a máta. Všechny tři krémy mají rozkošný obrázek na přebalu, hebkou strukturu a zajímavou vůni. Právě podle ní si každý vybere svého favorita.

Krém na ruce zázvor a santalové dřevo obsahuje olivový olej a bambucké máslo, které skvěle vyživují. Obsažený zázvorový extrakt pomáhá k prohřívání, zlepšení krevního oběhu a stimulaci pokožky, která se tak lépe regeneruje. Santalové dřevo působí antibakteriálně a zpomaluje proces stárnutí. K tomu obsahuje krém navíc i arganový olej, který posiluje přirozenou odolnost pokožky.

Vůně zázvorového krému je ze všech tří má nejmíň oblíbená. Je zajímavá, orientální se zemitými podtóny a kořením. Na můj nos působí chladně a trochu cize. Je lehce nasládlá a vůbec ne přímočará. Voní mi trošku jako něco mezi desinfekcí, čerstvě vypraným prádlem a orientálním kadidlem. Můj nejvoňavější favorit byla kombinace Šalvěj a zelený kaviár, na druhém místě pak Zelený čaj a máta a na třetím zázvor a santalové dřevo.

Krém na ruce splňuje všechny body vysoko nasazené laťky jeho brášků. Má jemnou a hebkou konzistenci, rychle se vsakuje a nezanechává na rukách žádnou mastnotu. Báječně hydratuje, ruce jsou po něm pružné a hebké a při pravidelném používání nezaznamenávám žádné náznaky vysušení. Trvanlivost je nekonečná, krém používám od května a jsem po 8 měsících teprve v polovině. Navíc má krém hliníkový obal, to je pro mě velké plus a důkaz toho, že je Yope uvědomělá značka, která investuje i do recyklovatelných obalů. 

Tučňáčková bžunda na ruce v temperkovém vydání patří k hitparádě nejlepším krémů na ruce, co jsem kdy vyzkoušela. Pokud se vám zalíbí, doporučuju přečíst i recenze na stránkách Krásná každý den, kde uživatelky chválí i vůni. Každému nosík čichá jinak, proto věřím, že si i tato orientálnější varianta najde své milovníky. Moc děkuji za boží produkt k testování a doporučuju všema nevysušenýma prstíčkama. :)

Kultovní bestie - matná rtěnka Bourjois Rouge Edition Velvet

Rtěnky! Ach! Tolik barev, tvarů, vůní! A já je potřebuju úplně všechny. Zamávejte na mě hezkou rtěnkou a ztrácím všechny zábrany, vytahuju peněženku a kupuju. Rtěnky patří rozhodně na první příčky produktů v mých (bývalých) impulzivních nákupech. Chvilku mi trvalo najít své oblíbence, ale jakmile jsem se poprvé setkala s tekutými a matnými barvami na rty, propadla jsem jim, začala je víc zkoumat a domů jsem si přinesla většinu takových, které mám ráda a používám. Na můj několikaletý wishlist patřily kultovní tekuté rtěnky od Bourjois Paris Rouge Edition Velvet. Zamilovala jsem se do nich při čtení pochvalných blogových článků, ale protože dřív stály kolem tří stovek (žejo?), tak jsem kolem nich spíš chodila a rozmýšlela. Hodila jsem si je teď do Googlu a vidím, že se dají sehnat pod stovku. A to je cena, která je pro ně mnohem přijatelnější, že?

Já zamilovaná se na ně chodila koukat snad úplně všude - do drogérek, na letištích, kde jsem doufala v lepší cenu, šmejdila jsem po internetu, ale ne a ne se rozhoupat. Až jsem jednou v DM žurnálu našla kuponek na akci 1+1 (to bylo ještě před změnou jejich bodového klubu). Hned jsem nalítla do obchodu a hnala se k regálu se rtěnkami. Těch pár přebraných odstínů, které zůstávaly, mi vehnalo do očí slzy. Zkoušela jsem, přemýšlela jsem a několik dní chodila tam a zpátky do několika různých DM drogérií, až jsem se v čirém zoufalství rozhodla v té příští vzít prostě to, co bude. A tak jsem se stala po letech toužení majitelkou velmi podobných odstínů 09 a 10.

Rtěnky slibují matný finiš, hedvábné rty, celodenní syté krytí a podobné marketingové žvásty, které slibuje prakticky úplně všechno. Samozřejmě jsem tomu věřila a samozřejmě měla před značkou Bourjois (která má fajn řasenky, když už něco) respekt. Kolem těchto rtěnek je navíc takové haló, že jsem si byla předem dost jistá, že budou skvělé a dva stejné odstíny tak nevadí.

Rtěnka v odstínu 09 Happy Nude má o něco oranžovější/červenější podtón. Natírací aplikáor mají obě stejný, celkem obyčejný, klasický zkosený. První věc, kterou jsem si všimla po otevření, byl chemický smrad. Čekala jsem cokoli - umělou vůni vanilky, sladkého neidentifikovatelného čehosi, ale chemickou továrnu? To ne. Vůně "luxusní" rtěnky, na které si výrobce nedá záležet, je pro mě odfláklá práce.

Už když jsem si testery zkoušela v drogérce, měla jsem takové podivné podprahové tušení, že je rtěnka podivně krémová a nezasychá tak, jako jiné tekuté rtěnky. Po nanesení na rty jsem byla zklamaná pigmentací, která byla hodně jemná a místy průsvitná. Abych docílila plného krytí, rtěnku jsem nanášela ve dvou až třech vrstvách.

Odstín 10 Don't pink about it je trošku růžovější než desítka, ale účinky, výdrž, vůně a konzistence je totožná. Na rty je potřeba několik vrstev, aby byla alespoň trochu výrazná. Vůně, krémová konzistence a pigmentace byly už od začátku celkem zklamáním, a to jsme teprve u aplikace. 

Tekuté matné rtěnky používám ráda a troufla bych si říct, že jsem vyzkoušela dost, abych poznala, co je dobré, a co je zlo. Začala jsem je používat proto, že vydrží bez korektur a hlídání mnohonásobně víc než ty jejich klasické tuhé sestřičky. Bourjois Rouge Edition Velvet měla k mému překvapení i mizernou výdrž. Na rtech zasychala tak nějak napůl, jo i ne. Obtiskávala se, pití zvládla, ale jídlo vůbec ne. 

Nahoře odstín 10, dole odstín 09.

To úplně nejhorší ale přišlo po odlíčení. Měla jsem tak vysušené rty, jako snad ještě nikdy! Rozpraskané, skoro do krve bolavé! To mi ještě žádná rtěnka ani jiný produkt na rty neudělaly. Suché rty mám, pečuji o ně přírodní kosmetikou, ale hřeším nepřírodními rtěnkami, takže vím, že jsou rty někdy vysušenější a potřebují víc péče. Ale tohle? Rozpraskané a suché rty jsem dávala dohromady snad 14 dní, a to jsem měla na sobě rtěnku jen několik hodin.   

Nahoře odstín 10, dole odstín 09.

Víte, jak to bývá, když se do někoho platonicky zamilujete? V hlavě máte utkvělou představu o tom, jak je ten dotyčný naprosto skvělý, jak k sobě pasujete, jak je krásný a dokonalý. Jenže, když se mu pak přiblížíte, zjistíte spoustu věcí - že nevypadá tak, jako ve vaší hlavě. Že v sobě nemá to, co jste si představovali. Že si spolu vlastně vůbec nerozumíte. Přesně takové rozčarování mě potkalo u rtěnek Bourjois Rouge Edition Velvet.

Ještě nikdy jsem nezažila, že by bylo u nějaké kosmetiky všechno od základu špatně. Chemická vůně, která je nepříjemná, divná krémová konzistence, která nezasychá, pigmentace naprd, výdrž ostudná a ještě vysušující efekt, který zničí rty. Vydržím toho hodně, kdyby byla alespoň ta výdrž a pigmentace co k čemu, přimhouřím oči a budu počítat s léčebnou kúrou. Ale takhle? Tfujtajksl.

Co člověk na vlastní kůži nevyzkouší, tomu neuvěří, takže jsem vlastně ráda, že jsem si domů tyhle dvě bestie pustila. Kdybych nezkusila, jak příšerný to je produkt, marně bych po nich toužila a jednou si je stejně tak jako tak koupila. Alespoň jsem mohla vyzkoušet dva odstíny, které se účinky vůbec nelišily. Pokud je tedy nějaká kosmetika, od které dávám ruce pryč, tak jsou to tahle malá ďáblova barvítka na rty. Mnohem lepší je stojánek vedle s Dermacolem.