Saal Digital potřetí: Foto obraz

Myslím, že první reklama, kterou jsem od Saal Digital na Instagramu viděla, byla "Máš zrcadlovku?". Moje srdíčko se rozbušilo rychleji a já klikla na reklamu. Protože mě reklamy baví, chci si o nich povídat a ty nej-lepší/horší si schovávám, abych si o nich mohla později popovídat :D Fakt. Reklama mě nalákala, že si můžu za recenzi vyrobit nějaký foto produkt. Jako první jsem si u nich mohla vyrobit fotosešt, po něm fotoknihu a nakonec se mi povedlo ulovit fotoobraz. S ním bylo nejvíc trápení, ale výsledek stál za to.

Můj největší problém u všech tří foto produktů spočíval v tom, že jsem si nemohla vybrat, co vlastně chci :D Vím, že něco chci, ale nevím přesně, co by to mělo být. Taky to tak máte? U fotoobrazu to bylo nejtěžší. Nevěděla jsem, jestli to udělat decentní, vtipné, s lidmi, dát tam kočku nebo třeba fotku kávy, protože určitě jednou budeme mít kavárnu. Stáhla jsem si bambilion fotek z fotobanky, prošla snad všechny svoje "umělecké" fotky a nakonec, asi po dvou hodinách zírání na obrázky, jsem si řekla, že na to prdím a vybrala jsem si tuhle. Tu jsem fotila na podzim a mám ji ráda. 

Má druhá mýlka spočívala v tom, že jsem si myslela, že si za kupon v hodnotě 1400,- vytvořím víc obrázků. Nejdřív jsem měla v plánu 2 - 3 menší, ale když jsem začala prohlížet varianty, zjistila jsem, že mi to vystačí na jeden kvalitní. Zrovna byl ve slevě GalleryPrint, což má podle mých výzkumů být nejkvalitnější zpracování fotoobrazu, který se používá v galeriích. Vybrala jsem si velikost 30 x 45, v programu na zpracování fotek jsem si to všecko hodila do košíčku a vesele šla objednávat. Musím říct, že fotoobraz je oproti fotoknize a sešitu jednoduchý na výrobu, protože prostě hodíte jednu fotku a hotovo. Hodila jsem do košíčku, zadala kód a i když moje původní cena nepřesahovala hodnotu kuponu, stejně se mi tam načetly nějaké peníze k zaplacení. Tak znovu, zadat jinak, pokaždé se mi načítalo něco jiného. Došlo mi, že se tu asi slevy nesčítají, takže jsem obrázek zmenšila na 20 x 30 a na to už mi kuponek stačil. 

Saal Digital posílá přes PPL. Na jednu stranu jsou tyhle dopravní společnosti super, protože jsou spolehlivé, rychlé a nehodí vám papírek do schránky, i když jste doma. Jenomže musíte být doma. Kurýr nejdřív píše SMS, že vám ten den bude doručovat balíček, jenže já zrovna nebyla doma, tak jsem mu volala, jestli mi to může dovézt zítra. Domluvili jsme se a já na druhý den čekala doma. I třetí den. To bylo minulý týden před svátky. Nu. Kurýr nikde a telefon nezvedal. "Sledování zásilky" má PPL nevím proč v němčině. Tak jsem čtvrtý den psala na podporu Saal Digital na dobu doručení balíčku a že se s kurýrem nemůžu zkontaktovat. Na to mi nikdy odpověď nepřišla... Po svátcích jsem se akčně znovu snažila dovolat kurýrovi a úspěšně. Dozvěděla jsem se, že sice minulý týden přijel, ale protože nejsem napsaná na zvonku, na balíčku není můj telefon a on si neuložil moje číslo, tak mi nemohl balíček dát. Logicky. Trochu jsem si poťukala na hlavu, protože jsem si do té doby myslela, že mají třeba nějaký systém a když nějakou informaci nevím, šikovný správce/asistent/sekretářka/podpora mi tu informaci doplní. Nu. Nakonec jsme to dokázali a já si balíček převzala. 

Z balíčku na mě vykoukl krásný obrázek o velikosti A4 a dva hliníkové nalepovací háčky na zavěšení. U háčků byly taky takové dvě nalepovací bublinky, které ale vůbec netuším, na co mají být. Že by na spodní stranu obrazu, aby byl ve stejné "dálce" od stěny jako háčky? Musím říct, že tohle je opravdu asi vrchol vší technologie, která může v tisknutí fotek být. To je vám fakticky jako opravdický obraz! Svrchní deska je skleněná a lesklá, spodní je asi plast? Tyhle technikálie si asi radši načtěte, protože v tomhle moc dobrá nejsem. Přes horní skleněnou desku byla ještě nalepená ochranná fólie.

Fotoobraz se mi hrozně líbí a vlastně mě ani do té doby nenapadlo, že bych si mohla vytisknout fotky tímhle způsobem. Pořád mám totiž v hlavě to, že fotka se dá dát jen do rámečku (a tímhle způsobem jsem ještě o Vánocích tiskla fotku pro babičku a pak sháněla všude rámeček přesně na rozměry fotky. Příště to udělám tímhle způsobem). Obrázek je opravdu ve výborné kvalitě a nemůžu se na něj vynadívat. Skleněný povrch bude supr i na údržbu, hadříkem setřu prach a otisky prstů a nemusím se bát, že obrázek poničím. 

Teď mu ještě musím najít nějaké místečko, zatím jsem ho cvakla jen opřený o stěnu. To je totiž taky velká věda. A následné lepení háčků a věšení, aby to bylo všechno rovně... :D

Co vy a fotky? Tisknete? Už jste si někdy zkoušeli vytisknout takovýhle fotoobraz? Jak se vám nápad líbí?

Děkuju Saal Digital za kupon na obrázek.

Cider na vlasy od John Masters Organic

Když Liška vyhlásila na Instagramu, že je v Douglasu výprodej vlasové kosmetiky John Masters Organic, okamžitě jsem popadla peněženku a letěla tam jak splašená. Víte, Žón Mástrs Orgenik je moje touha a nenaplněné přání. A vlastně ani nevím proč. Asi když jsem kdysi zamilovaně projížděla stránkami LoveLula a toužila po tom, abych měla hafo peněz a mohla si ty drahé a krásné šampony všechny koupit. Vyzkoušela jsem pár vzorečků, ze kterých jsem byla uchvácená a po nocích si prohlížela a zkoumala a vymýšlela, jaký šampon by byl pro mě nej. Až jsem na ně tak nějak zapomněla a začala zkoumat v jiných vodách. Liška mi Johna připomněla a já letěla Prahou do nejbližšího Douglasu, abych ty levné výprodeje chytla. 

V prvním Douglasu paní vůbec nevěděla, co to za značku je a kde by ji asi tak mohli mít. Našli jsme pár smutných lahviček, ale ani jedna nebyla šampon. Tak jsem šla do druhého Douglasu. Tam sice věděli, ale taky nebylo nic moc na výběr. A tak jsem šla do třetího a největšího Douglasu, který mě samozřejmě výběrem taky zklamal. Ale to už jsem byla rozhodnutá, že si domů prostě něco vodnesu. Protože výprodej za 50% je prostě kauf. Dlouho jsem tam osahávala těch pár smutných lahviček a dokonce tam se mnou stály tři prodejní asistentky, které se mezi sebou dohadovali, na co to teda je, protože jeden z produktů měl na české přelepce jiné info než na té anglické. Haha. Nakonec jsem si vybrala dvě věci. A tou první byl Herbal Cider, celým názvem Herbal Cider Hair Clarifier & Color Sealer, neboli Očišťující péče s bylinným octem. Ale podle mě je prostě důležité, že to je Cider :D 

Tak hned na začátek si musíme říct, že tenhle spešl Cider na vlasy, který stojí v plné ceně kolem pětistovky, voní až podezřele jako jablečný ocet. A taky, že ho obsahuje. Kdysi dávno jsem si slibovala, že jednou budu určitě dělat "no poo". A k tomu neodmyslitelně patří i jablečný ocet. Všechny tyhle myšlenky se asi daly při vybírání mezi zbytky ve výprodeji dohromady. Ocet se navíc opravdu používá na fixaci barvy. Kdo podlehl v raných letech batikování, ten určitě poslední máchání taky fixoval dávkou octa. 

K čemu tedy tahle šmakocinka je? Píše se tu, že je príma na fixaci barvy po barvení vlasů. Vlásky si nebarvím, takže tohle soudit neumím. Prý upravuje pH vlasové pokožky a pomáhá jí i vláskům, aby byly svěží a zdravé. Zároveň taky zabraňuje hromadění přípravků ve vlasech. Já si z toho vzala to, že je to prostě poslední proces v mytí vlasů, který pomůže dostat z vlásků všechny přebytečné přípravky, které jsem použila předtím. 

Cider, tedy jablečný ocet s různými příměsi a přísadami, voní jako jablečný ocet a používám ho tak, že naliju jedno víčko do hrnečku, pak zaleju vodou, spláchnu s tím vlásky a nechám pár minut působit. Ocet hodně pění, takže dejte při zalévání vodou radši pozor, ať si ho zbytečně nevypěníte celý ven. Po pár minutách působení spláchnu vlásky pořádně vodou a usuším tak, jak jsem zvyklá. 

Všimla jsem si, že vlásky jsou po něm rozhodně lesklejší a možná jemnější na dotek. Jestli dokáže vymýt i zbytky šamponu a kondiše, to nevím, na to bych asi potřebovala laboratoř, kde bych své vlasy podrobovala detailnímu zkoumání. Cider dost rychle ubývá, toho jsem si všimla taky.

Nemůžu si pomoct, ale myslím si, že je to prostě jen drahý jablečný ocet. A myslím, že obyčejný jablečný ocet na vlásky bude úplně stačit. Letos je pro mě jablečný ocet totiž takovým "novým objevem" a dokonce ho i piju - malou lžičku do hrnečku s kapkou citronu, javorovým sirupem a zalít vodou, nejlepší nakopávací drink. Cider od Johna si už asi nikdy nepořídím, za ty peníze vlastně ani nevím, co dělá. Zato jablečný ocet do své vlasové péče zahrnu pravidelně. 

Peelingové želé brusinka od Mara Naturals

Věříte na zázraky? A na přízraky? Já jo. Věřím na všechno, co se hejbe. Věřím na energie, vesmír, osudy, poslání a znamení. A věřím, že Brusinkový peeling Mara Naturals je sesláním ze samotného nebe, které mi mělo připomenout, že peelingování pokožky je boží věc. Že ne všechny solné peelingy štípou. A že je dobré se nezastavit a hledat to, co nám dělá dobře. V kosmetice i v životě.

Mara Naturals je pro mě poměrně nová záležitost. Na ozkoušení jsem dostala pár věcí od Míši z Krásná každý den a jsem z nich paf. Stejně na mě zapůsobila značka Joik, která mě okouzlila elegantními a sexy designy a jako bonus i skvělým účinkem. Teď takhle poznávám i Mara Naturals, neboli Márečka, jak mu doma říkáme. Už na první pohled je vám jasné, že to není žádný břídil. A první pohled je i v kosmetice to, čím se často při výběru řídím. Černá s růžovou? A ta růžová je ještě neonová a hází odlesky? A ta přelepka je snad ze sametu, jak je heboučká? A to černé šroubovací víčko? No to jsou prostě dokonalosti dohromady. A přitom je to hrozně jednoduché, vkusné a nápadité. Co myslíte? Aby se tahle krása cestou neošoupala, byl peeling zabalený ještě v ochranném plastovém obalu. 

Po odšroubování víčka na mě vykoukl staniol (tohle slovo jsem nepoužila už roky :D), další ochranná věc, která zabraňuje, aby se peeling vydal na cestu tam, kam se to po něm nechce. Po sloupnutí vás ovane ta nejsladší vůně na světě. Za brusinku bych ruku do ohně nedala, ale za celou nálož bombarů rozhodně. Mňam! A jak to krásně provoní koupelnu? A pokožku? Slinty slint. 

Když jsem se poprvé setkala s peelingem se solnými krystalky, tak jsem byla trochu nešťastná. Ty slané krystalky mě totiž pálily na nohou a štípaly na rukou. Však sůl, že? Desinfekční a k životu potřebná sůl. Vědomě jsem se tak solným peelingům vyhýbala a hledala radši cukrové, ty mě totiž neštípají. Solné i cukrové peelingy mají jednu obrovskou výhodu - rozpustí se na cimprcampr a nezůstane po nich nic, jen jemná pokožka. Neobsahují žádné zbytečné plastové kousky, které odplavou do oceánu a vrací se nám v tuňácích. Alespoň tyhle přírodní takové nejsou. Naopak, Peelingové želé Mara Naturals obsahuje celou řadu výživných složek, jako je třeba avokádový, ricinový a mandlový olej a vitamíny C a E.

Peeling je krásně jemný, želéovatý a mastňoučký. Když se s ním napeelingujete, nemusíte už pak po výlezu ze sprchy používat žádná další mazátka. Fakticky. Vyzkoušela jsem na vlastní suchou kůži. Na kůžičce nechává takový lehký film, který se do ní postupně vstřebá. Kůže navíc strašně krásně voní ještě dobrou chvilku. A voní pak i ručník a pyžamko. Jediné, na co si dávejte pozor, jsou mokré vlasy. Pokud se opeelingujete, umyjete si vlásky a ty pak hodíte na mokrá ramena, omastí se vám. Mi se to stalo jednou a od té doby si dávám pozor. Na kůži je ale peeling ohromně příjemný. Dokonce si s ním dávám i záležet a jemně peelinguju postupně celé tělo, od chodidel až po ramena a masíruju tak dlouho, dokud se peeling úplně nerozpustí. Pokožku krásně zjemní, prokrví a vyživí. 

Přišla jsem na to, že aby kosmetika nechala správný účinek, musím jí věnovat čas. Nebo ne kosmetika, ale celková péče o tělo. Nemůže to být jen šup sem šup tam hotovo, ne. Musím pěkně pomalu masírovat celé tělo od hlavy až k patě. Protože jedině tak se může pokožka prokrvit a prokrvení je ohromně důležitá věc. Díky produktům, jako je brusinkový peeling, se učím zastavit, zpomalit a užít si tu chvilku, kdy pečuji o své tělíčko. 

Brusinkový peeling je prostě boží, boží, BOŽÍ a Mara Naturals je teď moje nová oblíbená značka. Severské značky přírodní kosmetiky u mě dlouhodobě bodují, stejně jako severské detektivky. Nevím, čím to je, jestli to tam prostě tak dobře umí všechno namíchat, nebo je to jen shoda okolností, že se ke mě dostaly božské produkty. Ať je to jak chce, jsem unešená, okouzlená a zamilovaná ♥

Jaký je váš nejnej peeling?

Pěna do koupele Balea

Bylo, nebylo, kdysi dávno o Vánocích 2016 jsem vyhrála DM box. A v tom DM boxu nežila žádná čarodějnice, ale pěna do koupele Balea. A teď jsem objevila tyhle fotky a řekla jsem si, že by bylo dobré se jich zbavit tím, že konečně sepíšu recenzi, kterou odkládám už rok a půl :D Tak se hezky usaďte, vezměte si do rukou oblíbený nápoj a vydejte se se mnou do světa vody a bublinek.

Něco vám řeknu. Vůbec si nedávám vany. Vždycky jsem po tom toužila. Víte, jak je to ve filmech a časopisech, jak tam ty kočky leží ve vaně, čtou si a relaxují? To jsem chtěla dělat taky! Mockrát jsem se o to pokoušela. Nanosila jsem si do koupelny svíčky, ztlumila světlo, vzala si knížku, dokonce i čaj nebo jiné nápoje, napustila horkou vodu, přidala sůl nebo vonný olejíček, navrch pěnu, vlezla si tam, uvelebila se... a začala se vztekat, že mám mokré ruce a knížku si zničím. Vylezla jsem z vany a vyměnila jsem jí radši za časopisy (u kterých jsem se nebála, že spadnou do vody, což se mi mockrát stalo). Vlezla jsem zase dovnitř, že teď už to teda začne. Jenomže bez brýlí vidím velký kulový a to čtení moc příjemný není, když musíte nos strčit přímo do stránek. Takže zase vylejzat ven, vzít brýle, vlízt do vany, do ručníku utřít ruce, natáhnout se pro časák... a omylem si cáknout na brýle kapku vody, což mě dohání k šílenství. Nebo se mi ty brýle horkem zamlží. No. A ve chvíli, kdy už spokojeně ležím a čtu si mi začíná být horko, srdíčko se rozbuší rychleji a já musím po pěti minutách vylézt, protože to nevydržím.

Tímhle způsobem jsem si tedy vyzkoušela a potvrdila, že napuštěné vany s horkou vodou pro mě nic nejsou. A takové ty romantiky, kdy tam leží dva? To už vůbec. To bychom museli mít obří vanu, protože se šťoucháme, odkrvují se nám nohy, vodu cákáme ven... A protože si tedy nenapouštím vanu, nemám doma ani pěny do koupele.

Má první myšlenka tedy logicky byla "co s tím proboha budu dělat?". V DM boxu k tomu bylo i sprchové mýdlo, což jsem ocenila velice. Používat pěnu taky jako mýdlo? To jsem zamítla a postavila se k výzvě čelem a přelom roku 2016/2017 se snažila poctivě vanovat a pěnovat. Vždycky jsem nalila pořádnou dávku pěny do vany, abych ji co nejrychleji vypotřebovala...

Na přebale se píše, že pěna voní "smyslnou vůní růží, fialek a perel". Chemický květinový koktejl s ocáskem bych to nazývala. Vůně se mi moc nelíbila, přišla mi jako takový hokus pokus o květinovou zahradu smíchanou s orientálním kořením. To už se mi mnohem víc líbila lahvička, která mi přišla taková hezká, luxusní a inovativní. Nestyděla bych se jí mít někde ve spa. Přebal se jim moc povedl, o tom žádná. 

Pěnivost? Luxusní. To vám dělá úplný kopec pěny! Takže tohle splňuje na jedničku. Co se nějakých účinků na pokožku týče, ty jsem žádné neobjevila. Když lezu z vody, musím se vždycky namazat, protože jsem vysušená jak větvička. Pěna do koupele to nijak nezhoršovala, ale ani nezlepšovala. 

Nejradši na kosmetice mám to, když mi změní život. Pěna do koupele Balea mi ho nezměnila, nezačala jsem se ráchat v napuštěné vaně a žádnou další pěnu do koupele nemám. Ale to je samozřejmě otázka vkusu a rozmarů. Věřím, že si svoje publikum a fanoušky najde. 

Sprcha, nebo vana?