Neznám nic lepšího, než si sednout do ušáku ke krbu (pomyslnému samozřejmě, doma mám pohovku a vonnou lampičku), zachumlat se do deky, vzít do rukou svůj obří hrnek čaje a začíst se do nějaké napínavé knížky. Nebo si vzít knížku, polít jí čajem, zapálit jí v krbu, zabalit jí do deky, nakreslit na ní konvalinky, pomalovat deku, vyhodit jí do vzduchu a upéct v troubě. Že jsem se zbláznila? To nepopírám, ale řeč je dneska o knížce, která se mi dostala do rukou teprve nedávno a jmenuje se Destrukční deník.
Na první pohled vypadá knížka, jejíž autorkou je Keri Smith (nemám ráda ta -ová, sorry), docela nudně. Myslela jsem si, že je to nějaký holčičí románek o někom, kdo si psal destrukční deník. Anebo něco takového jako takové to anime, jak měl někdo deník a když tam někoho napsal, tak někdo umřel (nebo tak nějak, nikdy jsem to neviděla, ale kamarád mi o tom pořád vyprávěl kdysi na střední). Chvilku jsem nechápavě koukala, co teda s tím mám dělat, až mě napadlo se podívat dovnitř. A moje nadšení byste v tu chvíli mohli sklidit a pěstovat ve velkém!
Knížka se v originále jmenuje Wreck This Journal, tady u nás ji vydalo CooBoo, tedy vydavatelství patřící pod Albatros Media. Abych řekla pravdu, moc knížkám z rukou CooBoo nedůvěřuji, protože jsou zaměřené na mladší sortu teen lidí, na všechny ty fríkůlíny, takže jdu spíš po jiných vydavatelských skupinách, ale v tomto případě se mi trefili do noty.
Destrukční deník není totiž tak úplně knížka na čtení. Je to knížka pro vás na tvoření!!! Je to přesně taková knížka, kterou si vezmete po náročném dni, kdy vás štval šéf v práci a kdy se potřebujete něčemu pomstít, ale váš chlap si to nezaslouží. Nebo knížka, kam si nalepíte čtyřlístek, vylisované listy na podzim, žvýkačky nebo známky. Prostě cokoli.
Knížka má taky návod, kterým se můžete řídit, nebo si můžete dělat úplně co chcete, protože je to váš deník. Pro mě bylo úplně nejtěžší překonat ten blok "do knížek se nesmí psát". Já do knížek zásadně nic nepíšu, ale docela do nich drobím (nebo jimi zabíjím vosy a pavouky, kteří si to štrádují kolem). Taková série Harry Poterra by po důsledném vyklepání z těch drobečků dala minimálně na balíček sušenek.
Jako úplně první jsem knížku olízla. Prostě proto, abych zkusila, jak se budu cítit. A přišlo mi to super. Pak jsem ji na chvíli odložila a čekala na nějakou tu správnou chvíli, až bude čas. Teď už na deníku usilovně pracuji. Zjistila jsem totiž, že je z toho úplný kult! No jen si zkuste trochu pogůglovat, lidé jsou neuvěřitelně umělečtí a obyčejnou knížku proměňují na něco naprosto neskutečného. Za nějakou dobu, až se mi stránky zaplní, vám deník ukážu znovu, abyste viděli můj pokrok.
Všem milovníkům netradičních věcí a knížek s vtipem a dobrým nápadem můžu Destrukční deník doporučit, určitě si s ním užijete spoustu legrace (ať už při olizování stránek, nebo při pašování jedné stránky k sousedům na zahradu, ups spoiler). A vy, co si říkáte, že nejste vůbec umělečtí? Hovadinky! Tak deník roztrhejte, spalte, vybijte si na něm vztek, zapište si vaše chmury a klidně se do něj vysmrkejte. Uvidíte, jak vám bude dobře :) Já na něm zkouším svou kosmetickou základnu a myslím, že budeme hodně dobří kamarádi.
Znáte Destrukční deník?
Jak byste ho poničili?
