Už je to bezmála deset let, co jsem začala s blogováním. Vystřídala jsem řadu domén, řadu přezdívek a řadu zaměření. Společně se mnou se změnil i samotný svět blogování. Bloggerky jsou dnes v časopisech a reklamách a dobrý a úspěšný blog může znamenat i úspěšnou pracovní náplň. Víte, kolik vydělávají úspěšní světoví youtubeři? Víc, než asi umíte představit. Naše česká kotlinka je ve vývoji úspěšnosti sociálních platforem trošku pozadu a publikum taky není tak veliké oproti světovému měřítku. I přes to je tu celá škála skvělých a úspěšných blogů. Čas od času se na blozích objevují tipy "jak na to" pro (nejen) začínající bloggery. Při jejich čtení souhlasně pokyvuji hlavou, jsou to opravdu dobré tipy. Pak si ale začnu říkat "proč by mi měl někdo říkat, jak vést svůj blog?" Na just to udělám naopak! Dnešní příspěvek je takové delší zamyšlení naruby nad blogovacími tipy.
Blogy hrou
Blogy hrou
Slovo blog vzniklo spojením dvou slovíček - web log, neboli přímo doslova "webový zápisník". Takový notýsek na webu, do kterého si může zapsat kdo chce co chce. Copak vám někdo kontroluje, jak vypadá váš deníček? Nebo vám radí, jak a co psát? Blogy jsou takové zvrácené deníčky. Za dob mých osobních deníčků jsem si tam vylévala dušičku a srdíčko, sepisovala jsem své osobní prožitky, které bych si měla radši nechat pro sebe, ale které takhle veřejně vystavené může najít kdokoli. Už jen to je přeci špatně, nemyslíte?
Kariéra, nebo radost?
Tohle je rozhodující okamžik. Co je cílem vašeho blogu? A chcete vůbec nějaký cíl mít? Pokud chcete mít hodně čtenářů, úspěšný blog a řadu spoluprací, pak pro to taky musíte máknout. Ale co když chci mít blog hlavně sama pro sebe prostě jen proto, že ráda píšu, baví mě dělat dizajn, ráda fotím, chci ukazovat své nápady a další důvody? Proč ne! Vždyť je to pořád jen imaginární místečko v tom velkém WEBU, ke kterému se bez elektřiny a internetu jen sotva dostaneme. Rada, kterou budu opakovat asi pořád dokola, je brát to s nadhledem a neztratit hlavu. Samozřejmě by bylo skvělé, kdyby mi blog vydělával na pěkné živobytí, ale nikdy jsem o tom při vymýšlení přezdívek, zakládání domén nebo vybírání barev nepřemýšlela. Neřekla jsem si "jó, tahle šedivá mi zajistí měsíční plat". Vůbec ne. Zakládala jsem blogy vždy s myšlenkou toho, že potřebuji něco tvořivého ukázat sobě i ostatním. Díky tomu se můžu radovat z toho, že se mi líbí, jak vypadá článek, i z toho, že mi k němu píšete komentáře.
Kariéra, nebo radost?
Tohle je rozhodující okamžik. Co je cílem vašeho blogu? A chcete vůbec nějaký cíl mít? Pokud chcete mít hodně čtenářů, úspěšný blog a řadu spoluprací, pak pro to taky musíte máknout. Ale co když chci mít blog hlavně sama pro sebe prostě jen proto, že ráda píšu, baví mě dělat dizajn, ráda fotím, chci ukazovat své nápady a další důvody? Proč ne! Vždyť je to pořád jen imaginární místečko v tom velkém WEBU, ke kterému se bez elektřiny a internetu jen sotva dostaneme. Rada, kterou budu opakovat asi pořád dokola, je brát to s nadhledem a neztratit hlavu. Samozřejmě by bylo skvělé, kdyby mi blog vydělával na pěkné živobytí, ale nikdy jsem o tom při vymýšlení přezdívek, zakládání domén nebo vybírání barev nepřemýšlela. Neřekla jsem si "jó, tahle šedivá mi zajistí měsíční plat". Vůbec ne. Zakládala jsem blogy vždy s myšlenkou toho, že potřebuji něco tvořivého ukázat sobě i ostatním. Díky tomu se můžu radovat z toho, že se mi líbí, jak vypadá článek, i z toho, že mi k němu píšete komentáře.
Fotografie: Technika vs. šikovnost
V tipech pro bloggerky od bloggerek se často objevuje položka o dobrém technickém vybavení, nejlépe s výzvou "Investovat do dobrého foťáku se vyplatí". Když se dívám na reporty z bloggerských akcí, všechny bloggerky tam sedí s výkonnými zrcadlovkami. A taky jejich fotky vypadají opravdu dobře. Ale víte co? Ani nejlepší zrcadlovka za vás skvělou fotku a profesionálního fotografa neudělá. Chce to hlavně praxi a vaší šikovnost. Kanye točí hudební klipy na telefon a stejně tak se i pořádá soutěž o nejlepší foto z telefonu, u kterých byste nepoznali, že se nejedná o profesionální foťák. Zrcadlovka není automaticky klíčem k úspěchu, protože focení s ní musíte umět. S menším "párty foťákem", který se vleze do kapsy, se vám může povést lepší foto, jak z nejprofesionálnější zrcadlovky, pokud nevíte, co dělat. Digitály fotky automaticky dobarvují, takže pokud nevíte, jak chytat světlo a barvy, je to lepší volba.
Pokud myslíte, že jste amatérský fotograf na profesionální úrovni, ale nikdo vaše fotky nemiluje, zkuste prodávat své fotografie ve fotobankách. Tím uvidíte, zda vaše fotky za něco stojí, zda mají dobré rozlišení, světlo, ostrost, kontrast a kdesi cosi. Pro mě to byla docela facka, když se mi desítky fotek vracely s popisem všech chyb, ale mě přišly skvělé. Fotka vypadá na každém počítačovém displayi jinak. Ověřila jsem si ale, že i na párty foťák s funkcí automatické foto se dá pořídit úspěšná prodejná fotka, pokud dokážete splnit všechny parametry.
Než jsem začala s bjůty blogováním, vlastní fotky jsem na blogy dávala minimálně a pořád k tomu mám trochu odpor. Na internetu se totiž krade. To byl i jeden z důvodů, proč jsem tolik otálela se založením Instagramu. A tak se alespoň snažím udělat fotky trochu "poničené". Malý formát, příliš filtru, prostě něco, čím se originální kvalita pochroumá natolik, aby si zloději raději vybrali jiný cíl. Paranoia? Nebo zkušenosti?
Pravidla neexistují
Bjůtyblogosféra je pro mě pořád ještě novinkou a je naprosto odlišná od mých předchozích deníčkových zkušeností. Bjůty blogy totiž svazuje poměrně hodně pravidel. Pokud chcete mít úspěšný blog, který přiláká hodně čtenářů a případně i společností, které budou mít zájem s vámi uzavřít spolupráci, musí váš blogový ráj vypadat k světu. Kromě dobrých fotografií to musí být i dobré články, příjemný dizajn a jednotné zaměření příspěvků. A musí vás to bavit! Pokud vás bjůty téma nezajímá, tak ruce pryč! Otrávené recenze o dvou slovech třeba přilákají nějakou skupinu čtenářů, pro mě osobně jsou ale nicneříkající a raději půjdu hledat jinam. Pokud vás baví od všeho trochu, tak proč ne? Proč by nemohl mít blog celou variaci příspěvků od osobních deníčkových výlevů, přes recepty a výlety, až po recenze na rtěnky? Vždyť to jsou jenom blogy!
Názor, se kterým jsem se při čtení různých tipů a rad setkala, oznamoval, že blog MUSÍ mít jednotné zaměření, jinak nebude úspěšný. Mě, blogovému veteránovi ze staré školy, se z toho ježí vlasy na hlavě. Taková buzerace! Poslechnout radu úspěšné bloggerky není od věci, o tom žádná. Ale nikdo není dostatečný bůh k tomu, aby vám diktoval, jak má vypadat váš blog, nejdejbože váš život! Vy jste tím, na kom blogová "práce" stojí. Každý jsme originál a každý chceme něco jiného. I to by mělo být v uvážení při přemýšlení o tom, co tu vlastně na tom blogu dělám.
Názor, se kterým jsem se při čtení různých tipů a rad setkala, oznamoval, že blog MUSÍ mít jednotné zaměření, jinak nebude úspěšný. Mě, blogovému veteránovi ze staré školy, se z toho ježí vlasy na hlavě. Taková buzerace! Poslechnout radu úspěšné bloggerky není od věci, o tom žádná. Ale nikdo není dostatečný bůh k tomu, aby vám diktoval, jak má vypadat váš blog, nejdejbože váš život! Vy jste tím, na kom blogová "práce" stojí. Každý jsme originál a každý chceme něco jiného. I to by mělo být v uvážení při přemýšlení o tom, co tu vlastně na tom blogu dělám.
Mnohem víc si užívám obsah těch blogů, který je rozmanitý. Osobní příběhy a zážitky jsou pro mě hezkých zpestřením a "přežiju" tak i neustále se omílající recenze na velice podobné produkty, které si pravděpodobně stejně nikdy nepořídím. Zrovna nedávno jedna má oblíbená knížková bloggerka zastavila příspěvky na svém úspěšném blogu a pořídila si 4 další adresy, na kterých píše jednotně zaměřený obsah, protože jí přišel mišmaš na jednom místě nevhodný a jednotně zaměřený blog jí omezoval. Docela mě to překvapilo, zklamalo a z těch čtyř nových linků jsem zmatená a už nemám chuť k jejímu sledování.
Nic není tak horké...
Neberte sebe a své blogy tak vážně! Hrajte si, bavte se, nenechte se ničím svazovat! Nenechte si vzít radost z blogování. Ve chvíli, kdy začnete pociťovat povinnost typu "musím napsat nový článek, musím odpovědět na komentáře, musím udělat tamto a toto" a zjistíte, že se vám do toho vůbec nechce, tak si místo večerního recenzování rtěnky jděte na skleničku s kamarády. Blog by neměl NIKDY omezovat nebo nahrazovat váš reálný život. To říkám nejen jako zkušená bloggerka (fakt, deset let vás docela naučí), ale hlavně jako malý čumák, který přičichl k blogování v patnácti letech a nechal se tím naprosto strhnout. Ve své začátečnické době jsem seděla u blogu do čtyř do rána (a brala to jako super skvělou věc, že uvidím východ slunce), snažila se pomocí kódu změnit odsazení sloupků a s ostatními bloggerkami řešila ikonky a další nezbytnosti. Rozházelo mi to pěkně nejen denní režim, ale i pohled na reálný svět. Napíšete článek, ke kterému se vyjádří třeba desítky lidí, všichni vás virtuálně poplácají po zádech, vy se s těžkým srdcem nakonec přeci jen odlepíte od obrazovky počítače a zjistíte, že nemáte komu v sobotu zavolat, jestli by nešel na kafíčko. A tak zase otevíráte ten počítač a sepisujete třeba i něco smutného o tom, kam se ta společnost díky sociálním médiím dopracovala...
Blog je ve své podstatě a původnímu účelu prostě jenom blog. Nemám nic proti krásným fotkám, nádherným článkům a pravidelným informacím. Jděte do toho, holky, a držím vám opravdu a upřímně palce! Ale já, pokud bude někdo z opravdových lidí z mé reality, která je jiná, než ta blogová, něco potřebovat, třeba na úkor pravidelného článku, kašlu na blog a letím ven. Protože opravdová konverzace je pro mě pořád cennější, než vysoká denní návštěvnost. A mělo by to tak být i pro vás.
Reality check
Takže, řídíte se všemi radami, máte spoustu čtenářů, společnosti vám posílají produkty k recenzím, návštěvnost převyšuje hory. Jak se cítíte? Je vám hezky?
Doufám, že jste všichni zaregistrovali kauzu Essena O'Neil - úspěšná australská instagramerka revolučně zrušila svůj účet, protože přes miliony sledujících a statisíce lajků (nemluvě o slušném výdělku) nebyla šťastná. Lajky a návštěvnost nenahradí skutečný život. Vypnete počítač a ten celý virtuální svět najednou neexistuje. To samé platí i pro bloggery. Kolik času strávíte u blogu? Já osobně hodiny. Články připravuji třeba celý víkend, o polední pauze čtu články, po večerech odpovídám na komentáře. Často se do toho tak ponořím, že uběhne celý den bez mrknutí oka. Mou obrovskou výhodou je to, že píšu ráda a rychle. Nejdelší dobu trvá příprava a úprava fotografií. Věnuji blogu spoustu času, ale zároveň vím, že mě blogísek večer neobejme, nepoplácá mě po zádech, když se mi něco povede, nepůjde se mnou na koncert, neuvaří mi večeři. Má největší a nejdůležitější rada zní: Najděte svůj balanc mezi virtuálnem a realitou. Co je pro vás důležitější? Upřímně doufám, že odpověď zní "reálný život", nikoli "hodně lajků".
Nic není tak horké...
Neberte sebe a své blogy tak vážně! Hrajte si, bavte se, nenechte se ničím svazovat! Nenechte si vzít radost z blogování. Ve chvíli, kdy začnete pociťovat povinnost typu "musím napsat nový článek, musím odpovědět na komentáře, musím udělat tamto a toto" a zjistíte, že se vám do toho vůbec nechce, tak si místo večerního recenzování rtěnky jděte na skleničku s kamarády. Blog by neměl NIKDY omezovat nebo nahrazovat váš reálný život. To říkám nejen jako zkušená bloggerka (fakt, deset let vás docela naučí), ale hlavně jako malý čumák, který přičichl k blogování v patnácti letech a nechal se tím naprosto strhnout. Ve své začátečnické době jsem seděla u blogu do čtyř do rána (a brala to jako super skvělou věc, že uvidím východ slunce), snažila se pomocí kódu změnit odsazení sloupků a s ostatními bloggerkami řešila ikonky a další nezbytnosti. Rozházelo mi to pěkně nejen denní režim, ale i pohled na reálný svět. Napíšete článek, ke kterému se vyjádří třeba desítky lidí, všichni vás virtuálně poplácají po zádech, vy se s těžkým srdcem nakonec přeci jen odlepíte od obrazovky počítače a zjistíte, že nemáte komu v sobotu zavolat, jestli by nešel na kafíčko. A tak zase otevíráte ten počítač a sepisujete třeba i něco smutného o tom, kam se ta společnost díky sociálním médiím dopracovala...
Blog je ve své podstatě a původnímu účelu prostě jenom blog. Nemám nic proti krásným fotkám, nádherným článkům a pravidelným informacím. Jděte do toho, holky, a držím vám opravdu a upřímně palce! Ale já, pokud bude někdo z opravdových lidí z mé reality, která je jiná, než ta blogová, něco potřebovat, třeba na úkor pravidelného článku, kašlu na blog a letím ven. Protože opravdová konverzace je pro mě pořád cennější, než vysoká denní návštěvnost. A mělo by to tak být i pro vás.
Reality check
Takže, řídíte se všemi radami, máte spoustu čtenářů, společnosti vám posílají produkty k recenzím, návštěvnost převyšuje hory. Jak se cítíte? Je vám hezky?
Doufám, že jste všichni zaregistrovali kauzu Essena O'Neil - úspěšná australská instagramerka revolučně zrušila svůj účet, protože přes miliony sledujících a statisíce lajků (nemluvě o slušném výdělku) nebyla šťastná. Lajky a návštěvnost nenahradí skutečný život. Vypnete počítač a ten celý virtuální svět najednou neexistuje. To samé platí i pro bloggery. Kolik času strávíte u blogu? Já osobně hodiny. Články připravuji třeba celý víkend, o polední pauze čtu články, po večerech odpovídám na komentáře. Často se do toho tak ponořím, že uběhne celý den bez mrknutí oka. Mou obrovskou výhodou je to, že píšu ráda a rychle. Nejdelší dobu trvá příprava a úprava fotografií. Věnuji blogu spoustu času, ale zároveň vím, že mě blogísek večer neobejme, nepoplácá mě po zádech, když se mi něco povede, nepůjde se mnou na koncert, neuvaří mi večeři. Má největší a nejdůležitější rada zní: Najděte svůj balanc mezi virtuálnem a realitou. Co je pro vás důležitější? Upřímně doufám, že odpověď zní "reálný život", nikoli "hodně lajků".
