Koncertování: Hurts

Zdroj
Mám toho teď strašně moc. Lítám totiž po kulturních a společenských akcích. I tak lze žít život bloggerky, v realitě! Ve čtvrtek 25. února 2016 jsem začala svou letošní dávku koncertů podívanou na Hurts v pražské Incheba Aréně. 

Jaký je Primadonnčín hudební styl? Popravdě, Hurts to opravdu nejsou. Tak proč jsem na koncert vlastně šla? To je hrozně jednoduché. Koupila jsem si v listopadu lístek v záchvatu nadšení z jejich posledního alba. CDčko jsem si pustila, nadšeně poslechla intro a ještě nadšeněji první písničku a hned jsem si řekla, že TO MUSÍM SLYŠET ŽIVĚ. Příště, až se budu z něčeho radovat, počkám na celé album, protože hned poté, co jsem v tomhle záchvatu emocí koupila lístek, se mi přestalo líbit a písničky jsem trénovala až týden před koncertem. Taky vždycky trénujete slova písniček před koncerty, abyste si mohli pěkně z plna hrdla zazpívat? 

Během všech akcí fotím téměř všechno, ale protože se mi nikdy nechce brát foťák, tak páchám fotoreporty na telefon a nikdy mi nedojde, že absolutní zoom bude rozmazaný a při tancování se blbě nahrávají videa, takže si fotky k dnešnímu článku s odkazem na zdroj půjčím.

Jsem špatná koncertní fanynka. Ani ve snu by mě nenapadlo přijít dřív. Do haly se začalo pouštět v 7 večer, předkapela hrála od osmi, Hurts začali po deváté. Někteří lidé tam stáli už v šest, aby měli dobrá místa. Primadonnka přišla v klidu ve 20:45 a stejně jsem tam otráveně 20 minut čekala, kdy už teda jako začnou. Nemám totiž ráda nevyužitý čas při čekání, předkapely a celé přestavování stejdže mezi předkapelou a hlavním interpretem. Dlouho jsem si myslela, že nemám ráda ani samotné koncerty, ale pak jsem si párkrát zašla na neznámé undergroundové kapely v Londýně, kde jsem se mohla pohybovat dle libosti mezi těmi pár návštěvníky, viděla jsem všechno a má láska v živé koncerty se zase zrodila.


Od Hurts se mi líbí tak celkem 5 písniček z jejich tří alb. Člověk má prostě někdy náladu na plouživé depko elektro nevímco, podzimní mlhy, splíny a mrazivost. Takoví pro mě tihle dva angláni a jejich hudba jsou. Dlouho se mi líbil ten druhý, ten, který nezpívá, ale je podle wiki "synthetist". Mám ráda multihudebníky, takže střídání kytary, klavíru a pravděpodobně syntetizátoru tleskám. Říkám líbil v minulém čase, protože si přes tu svou hezkou tvářičku nechal synthetist Adam Anderson narůst ZRZAVÉ fousy, což můj vkus na muže bohužel nerozdýchá. 

Jednou z mých typických vlastností je oslovování cizích lidí. Když začali ti Hurts hrát první písničku a když jsem si konečně probojovala místečko tak, abych dobře viděla, málem mi vypadly oči z důlků, protože nejenom, že má Anderson ZRZAVÉ FOUSY, on má taky OBROVSKÉ BICÁKY. Takové tlapy mi prostě k muzikantům nějak nesedí. A tak jsem se otočila na nic netušící vpravo stojící slečnu a říkám jí "nemá nějak moc velké bicáky?". Slečna na mě nejdřív vyděšeně zírala (stejně jako já na ty svaly předtím), načež mi její přátelé začali vysvětlovat, jak rychle se dají "udělat" takovéhle ruce v posilovně. Několik písní jsme zasvětili diskuzi o posilovacích technikách, než jsem se rozhodla, že jsem vlastně vysolila docela dost na to, abych nedávala pozor, a prodrala jsem se o kousek dál dopředu.


Vždycky, když jsem na koncertě, stojím před nejvyšším člověkem na světě, z jedné strany mám roztačený pár a z druhé strany opilého/sjetého člověka, který řádí o sto šest. Prodrala jsem se sice kousek víc vpřed, ale vyšlo mi to přesně před nejvyšší pár, který jsem kdy viděla, z další strany jsem měla druhý pár, který si koncert užíval tancem, a z druhého boku do mě narážel opilý kluk z party od té slečny. Vždycky se v těchto situacích snažím co nejvíc uniknout tak, abych alespoň trochu viděla. Chodit na koncerty pozdě znamená, že prakticky nic neuvidíte. Většinu času si o sobě myslím, že jsem docela vysoká, ale na koncertech poznávám tvrdou realitu toho, že jsem spíš podprůměr. 

A teď komentovaný hudební zážitek! Jedním slovem? NUDA! Mou oblíbenou písničku Some Kind of Heaven zahráli hned jako úvodní. Pak nasadili tak nudné tempo, že jsem se často ztrácela ve svých myšlenkách a smskování všem přátelům o svém znuděném stavu. První půlka koncertu byla prostě utahaná, nijaká, nudná. "Sama nevím, co tu dělám," říkala jsem taky té slečně a jejím přátelům, protože jsem opravdu nevěděla, proč jsem šla na koncert kapely, která mě zas až tak moc nebaví. Naštěstí se Hurts pochlapili a druhá půlka byla mnohem MNOHEM lepší a zábavnější. 


Ze všeho nejvíc se mi z celého Hurts vystoupení líbily vokalistky. Nádherné hlasy a roztomilé holky, které si koncert užívaly na první pohled z celé kapely nejvíc. Tanečky a choreografii měly nacvičené skvěle, stejně jako hlasové doprovody. Incheba Arenu nemám vůbec ráda, protože je tamní organizace poměrně hrozná, zvuk bývá nic moc a vstup je kvůli baru uzoučký, takže se všichni pošlapou a nikdo nikoho nepustí, pokud si chce třeba náhodou uprostřed koncertu odskočit. Musím ale uznat, že tentokrát byl zvuk fajn a jak vokalistky, tak zpěvák Theo Hutchcraft zpívají výborně.

Odcházela jsem při poslední písničce, abych se nemusela cpát v davu ven. Přeci jen jsem další den vstávala do práce a taková minuta navíc se vždy hodí. Lidé mi ochotně ustupovali až do chvíle, co jsem došla k úzkému východu se schody, kde jako socha stála taková paní v postarších letech s krátkými vlasy, která se ne a ne hnout ani na mé "pustíte mě, prosím?". V takových chvílích bych si nejradši ťukala na čelo a vyplazovala jazyk. Obešla jsem jí tedy zadem a už jsem pádila ven noční strašidelnou Matějskou poutí.

Když to vezmu kolem a kolem, tak pro mě jako ne-fanynku to zas tak špatný zážitek nebyl. Znovu anglické Hurts už asi vidět nepotřebuju, koupeného lístku a návštěvy koncertu ale nelituji.

Jakou máte dnes barvu ponožek?




Komentáře

  1. Při čtení tohohle článku mé srdéčko úpí! :-) Protože tohle plouživé depko elektro já dost můžu a nedostala jsem se tam.. A ty jo a ještě ke všemu sis to moc neužila.. Asi se půjdu vyplakat do koutka. :-D
    (Dnes mám volný den, takže žádnou, jen chlupaté tmavě modré papučo-ponožky. :-) )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D :D :D Tak to v životě prostě chodí :) Příště se na ně určitě dostaneš a užiješ si to o to víc!

      Vymazat
  2. Joj ja by som sa tam asi rozkrájala, pretože Hurts veľmi môžem :). Hlavne prvé počiny, ten najnovší album vlastne nemám ani poriadne napočúvaný :D. Dnes mám ružovo modré so srdiečkami :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Starší písničky mě bavily o dost víc, to zas jo. Hezké ponožtičky :)

      Vymazat
  3. Tak já se přiznám a budu asi jediná, co napíše, že je vůbec nepozná. :-D Já byla na koncertě jen jednou skupiny No name a Chinaski a jelikož jsem všechny písničky poznala, tak jsem si to velmi užila. Kdybych věděla, že tam bude předkapela, tak taky přijdu na koncert později, protože ta mě vůbec nebavila a ne jen mě, ale skoro všechny. :-)
    welcometomyworld

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hurts jsou takový mainstream, ale kdyby mi o nich před lety neřekla kamarádka, tak je asi taky neznám :D Opravdu jsi byla jen jednou na koncertě? Tomu se mi snad ani nechce věřit! Na co bys šla? :)

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář ♥