Srovnávat přírodní kosmetiku s kosmetikou chemickou je stejné, jako srovnávat dřevěné čínské hůlky s kovovou vidličkou. S vidličkou je život jednodušší, pěkně napíchnete žvanec a šup s ním do pusy. S hůlkami je hrozná práce. Musíte se učit, jak s nimi zacházet. Někdo se to nenaučí nikdy, někomu to nevyhovuje a raději se i do budoucna spokojí s vidličkou. Na tom není nic špatného. Ti, kteří se vydají cestou dřevěných hůlek rázem objeví nový rozměr v pojídacím prožitku. Přes obtížnou cestu pokořování těch dvou stejných tyček, které fungují až při správné spolupráci s rukou, se člověk jednoho dne usadí k misce rýžových nudlí a s lehkostí je slupne co by dup. Jedna výzva překonána!
Touto obšírnou metaforou jsem chtěla uvést článek o přírodním deodorantu slovenské značky Ponio. Až při jeho zkoušení a používání jsem si totiž opravdu hluboce uvědomila, jak je přírodní kosmetika něco úplně jiného, než ta drogérková chemča. Nemůžu od ní chtít to stejné, právě naopak. Chci od ní, aby byla jiná a uměla jiné věci. Když jsem svou cestu poznávání přírodní kosmetiky začala, myslela jsem si, že stejným nahradím stejné. Že krém vyměním za krém, řasenku za řasenku, deodorant za deodorant a bude vystaráno, protože všechno bude stejné. Naivní omyl. Ze začátku, když mi najednou řasenka udělala kruhy pod očima při mrholení, krém se drolil s makeupem a i s deodorantem jsem se potila, jsem se v nechápavosti a zoufalství na tu přírodu mračila a nechápala, že jsem nastoupila na úplně jinou dimenzi kosmetiky.
Dneska je ze mě filozof! Článek o deodorantu Poniu bude jindy, protože jsem se u toho úvodu rozepsala tak, až se z toho stal samostatný článek.
Snažím se vám tu říct, že očekávat stejnou věc od dvou různých forem kosmetiky je hloupé, protože to prostě nejde. Neznamená to, že přírodní kosmetika bude horší, právě naopak. Ne všechno je skvělé, ale to, co vám sedne, už nikdy nevyměníte. Stejně je to přeci i se značkami z drogérek. Člověk zkouší a zkouší a po několikátém zkoušení na něj vykoukne TEN PRAVÝ výrobek.
Při používání přírodní kosmetiky jsem si musela uvědomit, co vlastně chci, a přehodnotit dosavadní hodnoty a požadavky, které jsem na kosmetické výrobky měla. Začínala jsem u šamponů, u kterých takový markantní rozdíl nebyl, co se formy a účinků týče. Pořád je to tekuté, voňavé, sice o něco méně pěnivé, ale o to lépe umývají. I krém je pořád mazátko. Ale u deodorantů nebo dekorativní kosmetiky je to trochu jiné. Musela jsem si dovolit se zapotit. Protože se potíme všichni, někdo míň, někdo víc. Chci mít sucho 72 hodin se záněty potních žláz, nebo si radši vezmu bavlněné tričko, deodorant do kabelky a sice se občas zapotím, ale budu hezky vonět?
Čím víc přírodní kosmetiky zkouším, tím víc přemýšlím o tom, co se mnou kdejaký krém dělá. Spoustu věcí jsem se musela naučit a spoustu věcí jsem pochopila. Třeba to, že kůži a tělu je nejlépe, když mu dáte svobodu a dovolíte mu se samo uzdravit. Pozorovala jsem to třeba u rtů, závislých na balzámech tak, že jsem bez nich nemohla vydržet ani 5 minut. Nejdřív jsem razantně na týden vysadila všechno a používala jen kokosový olej a voilá, závislost zmizela. Pak jsem přesedlala na přírodní balzámy komplet a nutnost se mazat tak často během měsíce vymizela. Měsíc je totiž důležitý časový údaj. Trvá měsíc, než si tělo, kůže pleť nebo vlasy plně zvyknou na něco nového, než se obnoví jejich cyklus (nebo tak nějak). Když to vydržíte měsíc, otevřou se vám nové obzory a budete žasnout třeba nad tím, že už si nemusíte mýt mastné vlasy každý den, ale klidně dáte o den víc. Že se vám přestanou třepit konečky. A podobně. U těch vlasů to pozoruji každý den. Doba nutnosti umytí se prodlužuje a jejich třepení mizí. Kdysi jsem si stříhala vlasy co dva měsíce, teď už je to tři čtvrtě roku, co jsem naposled vzala do ruky kadeřnické nůžky (když nepočítám sem tam zastřihnutí nějakého toho roztřepeného konečku).
Závěrem této obšírné eseje bych chtěla říct, že nejsem žádný kosmetický znalec. Učím se za pochodu a ve chvíli, kdy jsem měla zmáklý drogérkový sortiment jsem se rozhodla, že postupně přejdu k přírodním krásám a jsem zase na začátku. I tak ale na sobě vidím opravdu znatelné pokroky, třeba právě u těch zmiňovaných vlasů. Byla jsem smířená s tím, že se mastí a svědí a ještě před rokem jsem netušila, že i s tím se dá bojovat. Dneska pěkně rostou, lesknou se a oslňují na všechny strany. Chce to trpělivost, zkoušení a toleranci. A hlavně lásku k sobě samému.
Všem, kteří jste dočetli až nakonec, děkuji! Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, co je pro vás nejdůležitější (představivosti se meze nekladou). Jaký je váš vztah ke kosmetice? Řešíte složení?
Všem, kteří jste dočetli až nakonec, děkuji! Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, co je pro vás nejdůležitější (představivosti se meze nekladou). Jaký je váš vztah ke kosmetice? Řešíte složení?
