Můj blog, moje pravidla. Tečka.

Někdy mě chytne rapl, zaseknu se a prostě to tak nebude. Dneska mám zrovna takovou náladu, že nenene a mám chuť se vztekat jako malé děcko. Chce se mi se se všemi prát, neposlouchat dobré rady a říkat, že to prostě bude po mém. Není lepší lék, než se z toho vypsat.

Často se nechávám při psaní unést. Někdy zmíním jméno eshopu tolikrát, až je z toho násilný PR článek, po jehož přečtení vám to jedno slovní spojení duní hlavou a ne a ne se dostat pryč. A víte proč? Protože jsem někdy prostě nadšená a omílám jedno a to samé dokola. Je mi jasné, že to může být pro čtenáře otravné a článek může třeba i ztrácet na autenticitě. No jo no. Víme ale taky přeci to, že se klíčová slova ze článků objevují ve vyhledávačích a čím lepší slovíčka, tím více výsledků vyhledávání. Být prodejní eshop s blogem, tak vám sypu tuto formu reklamy do hlavy tak, že se ani ta zelená příšera z Alzy nestačí tomu reklamového splashy divit. Ale primárně se prostě nechávám unést a píšu a píšu a píšu. A víte, co? Vždyť o nic nejde. 

Někdy mi píšete, že vám v recenzích chybí fotka produktu v praxi na obličeji, ať už je to třeba řasenka, stíny nebo makeup. Chápu vás, taky se mi líbí, když vidím produkt ozkoušený a otestovaný na všem. Dělat to ale nebudu. Řeknu vám jeden osobní tajem. Jsem poměrně online antisociální holčička. Před strýčkem gůglem dneska už nikdo neuteče, ale proč mu pomáhat? Jsem pro zveřejňování co nejméně informací, ke kterým patří i vlastní vizuální podoba. Ať žije anonymita! Pamatujete si ještě ty doby, kdy se kvůli referátu z historie muselo jít do knihovny? Internet býval docela prázdné místečko, dneska je tam toho tolik. Ráda bych co nejdéle zachovala svou anonymitu, ke které patří i to moje otevřené oko. Už jsem vám víčka ukazovala v rámci vybarvi se, s tím si budete muset prozatím vystačit. 

S tím souvisí i další myšlenka, která mě napadá při čtení recenzí čím dál častěji. Nikdo vám nezaručí, že to totiž bude pravda. Milionkrát můžu říct, že se snažím o absolutní autenticitu, ale pořád jsem jen nějaká online holka (a kdo ví, jestli nejsem třeba nějaký šedesátiletý děda, který nemá po večerech co dělat!) a nemůžete si ověřit, jestli jsou moje slova pravdivá. Ale upřímně, když přijdete do kamenného obchodu, řeknou vám prodavačky, že tenhle krém je pěkně naprd a budete po něm mít vyrážku? Nebo že máte v těch bílých kalhotách velký zadek? Vůbec. Proto mám tak ráda negativní recenze, kterým věřím o něco víc, ale zároveň si říkám "ale co když zrovna já budu ta vyvolená a produkt mi sedne?". Ne, že bych na just kupovala jen špatně recenzované produkty, ale třeba u dlouhotrvající barvy na rty od Dermacolu jsem negativním recenzím nepodlehla a dneska je to moje top rtěnka. Z toho plyne i rada pro vás. Nevěřte ničemu! Nejlepší a nejúčinnější (a taky úplně první) forma reklamy je ústní metodou, tedy sousedka mi řekne o skvělém obchodu se zeleninou a já tam druhý den letím, protože jí věřím. Tisíc klíčových slov nemá takovou váhu jako jedno doporučení od někoho, koho znáte. A protože vytvářejí blogy takovou falešnou iluzi toho, že jsme vlastně všechny nejlepší kámošky, je to o to účinnější nástroj na zblbnutí. Což dokazuje i moje koupelna plná kosmetických nesmyslů, bez kterých bych se v klidu obešla.

Uf! Tak jsem se uklidnila, můj rapl (což si představuju jako takového ratlíka) zalezl do boudy do pelíšku a na dušičce mám klid. 




Komentáře

  1. Doba, kdy na internet mělo přístup jen pár lidí a diskuze (potažmo recenze) okupovali jedinci, kteří doopravdy chtěli ostatním pomoct a o problému věděli první poslední... Eeeej, ta doba je dávno pryč. Dnes může na internet s prominutím "vyzvracet" svůj názor kdokoli, kdo zvládne zapnout tlačítko počítače a ťukat na klávesnici dvěma ukazováčky. Občas mám dojem, že je čím dál těžší se v tom balastu orientovat a najít si svoje důvěryhodné informační zdroje, podle kterých se člověk může s klidem řídit. A tyhle zdroje si pak hýčkat, jak největší poklad. Já třeba Tvůj blog na tenhle svůj oblíbený seznam zařadila už dávno! :-)

    Ačkoli... Jak píšeš... Nikde není jistota, že Tobě, šedesátiletému dědovi, právě nepíše komentář pod přezdívkou "Bebe" nějaký zasloužilý důchodce z osmi křížky na krku, že jo... :-D

    Bebe

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bebe, ty jsi prostě nej! Hrozně si toho vážím! Pamatuji si, jak jsem měla své asi 4 první sledovatele a jedním jsi byla i ty a já nemohla pochopit, kde se stala v Matrixu chyba :D Zrovna zkouším psát dvěma ukazováčky a cítím se jako ET! :D

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář ♥