 |
| Zdroj |
Bylo nebylo, žila nežila v jednom kouzelném městě jménem Praha jedna holčička, která se jmenovala Primadonnka. Bylo jí asi patnáct let, nosila batikované oblečení, vykládala si karty, měsíčním světlem očišťovala měsíční kameny a moc se nečesala, protože jednak chtěla zkusit, jestli by tak nešly udělat dredy, a pak ten rozcuch patřil k punkovo hipízácké éře, kterou procházela. Kosmetiku vůbec neřešila a když chtěla být jó velká parádnice, namalovala se maminčinou BEZBARVOU řasenkou, která byla pravděpodobně gel na obočí. Čas plynul a milá Primadonnka zjistila, že svět nepřijímá lidi takové, jaké jsou, ale krutě je soudí jen a pouze podle vzhledu. Začala se víc zajímat o malovátka, lakovat si nehty, chodit ke kadeřnici a nosit podpatky. Jednoho dne vzala všechny svoje batikované věci a vyhodila je do sběrného kontejneru na oblečení pro charitu. A tak na nějaký čas skončila její éra hledání vlastní osobnosti uvnitř a začala éra makeupů a nepohodlných lodiček.
Řeknu vám, že jsem se na pár let úplně ztratila a nemohla věřit, jak mělká může vlastní osobnost být. Nevěřili byste, jak je to jednoduché, ztratit se sama sobě. A jak je těžké to své roztomilé veselé já zase najít.
Trochu se občas bojím, abych se při vší té záplavě lahviček, flakonků, pastelek, paletek a všeho dalšího barevného a blýskavého znovu neztratila v tom obrovském koncernu, kterým kosmetický průmysl opravdu je. Není nic jednoduššího, než se nadchnout pro nějaké blýskátko, na které vás lákají recenze na blogu, vysolit za něj pár stovek a asi deset vteřin se z něj radovat, pak ho uložit mezi desítky dalších blýskátek a jít číst další oslavné recenze.
Setkávám se čas od času s velice poučnými recenzemi o tom, proč přejít k přírodní kosmetice, případně proč přírodní kosmetika nevyhovuje. Po každém přečtení se znovu nadchnu a mám chuť hned vyměnit veškerý kosmetický arzenál. Jenomže mi hluboko v hlavě začal klíčit takový malý otazníček. Všimla jsem si ho a ten otazníček mi dal rozpomenout na to, jaké kosmetiky a zkrášlovače jsem používala dřív. A tu jsem si uvědomila, že přírodní kosmetika vlastně nemusí mít s přírodou nic společného.
V počátku Primadonnčího blogování jsem tu a tam psala recenzi na nějakou podomácku udělanou masku nebo kúru. Měla jsem poslední půlrok opravdu hektický a na nějaké domácí patlání medem prostě nebyl čas. Ale znáte to - sejde z očí, sejde z mysli. A opravdu jsem zapomněla, že něco takového jde, dát si na vlasy jogurt, na pleť avokádo a okurku a tradá.
 |
| Zdroj |
Nechci dělat nikomu z vás kázání o tom, jaká kosmetika je nejlepší, že je přírodní ohromně zdravá a že je na vlasy nejlepší kokosový olej. Tohle kázání patří v největší řadě hlavně mě. Je to moje vlastní upomínka na to, že místo oblézání regálů s barevnými lahvičkami bych si mohla radši vzpomenout na kopřivu, která roste u cesty, na heřmánek, který si můžu nasbírat v létě na louce a tak dál. Chvíli jsem nechala samu sebe přesvědčit o tom, že přírodní kosmetika = příroda. Pořád je to ale přeci jen sloučenina. Třeba ten kokosový olej, ten je moje láska číslo jedna. Není místečko na těle, pro které nemá využití (vlasy, kůže, řasy, proti zánětům dásní a pro bělení zubů, antibakteriální účinky proti holčičím trampotám, na papkání proti nemocem a tak dále). Nebo ostropestřec, který je skvělý jako čaj pro očistu jater a krve, ale pomohl mi jako olej i proti vypadávání vlasů. Pořídila jsem si ho od Soaphorie a protože oleje i ráda papám, vznesla jsem dotaz, jestli je jejich ostropestřecový olej vhodný i ke konzumaci (což bylo jedno z nejlepších rozhodnutí mého života, většinou totiž nejprve konám, až pak se ptám). Odpověděli mi, že olej je pouze na vnější použití. Musím říct, že mě to docela překvapilo, protože pokud je obsahem za studena lisovaný ostropestřecový olej, proč ho nemůžu i sníst? Nejsem žádný chemik ani laborant a je mi jasné, že se asi olej určený ke spotřebě připravuje třeba jinak, než ten, který se papat nemá. Ale proč? Touhle obšírnou myšlenkou se dostávám k tomu, že i přírodní kosmetika má nějaký ten háček. Nevím, jestli je to úplně dobrý příklad a snad chápete co tím chci říct. Pokud hledáte ostropestřecový olej na papání, tak třeba ten od Topvet je skvělý.
Tak, o co mi tu vlastně dneska jde. Dnešní článek je vzpomínka na "kořeny" a malé ponouknutí k zamyšlení nad tím, co si vlastně od kosmetiky slibujeme.
