 |
| Zdroj |
Vždycky jsem chtěla mít pejska. Jako malá jsem měla celé imaginární hejno Bílých Tesáků a těch krásných bílých medvídků z románu Bella a Sebastián. Můj Mazlík, o kterém jsem snila, byl huňatý a hodný pes, který byl větší než já (což je v klidu proveditelné, když je vám sedm) a poslouchal na slovo a rozuměl povelům nejlépe telepaticky. Najít takový typ psa ale není snadné. V té době jsem dostala knížku, kde byla všechna psí plemena nejen hezky popsaná, ale doprovozená i fotografiemi. Dodnes si pamatuji, že se mi nejvíc líbil Čaučau (hlavně kvůli jménu. Pořád doufám, že někdy budu moct říct větu „Tak čau, Čaučau“). Moje nejoblíbenější plemena pejsků všech dob jsou kolie (protože Lassie), bernský salašnický pes (protože jsem o něm četla v knížce Penny a sedm bílých tlapek a babiččin holandský ovčák, který byl něčím mixnutý, takže byl celý černý, krásný a strašně hodný.
Nikdy jsem svého vlastního pejska neměla, ale o to víc jsem venčila všechny sousedovic pejsky v okolí. Pravidelně jsem si půjčovala bígla a labradora, každý byl úplně jiný a oba jsem milovala. Pak jsem začala mít víc kroužků, než volného času, cloumala se mnou puberta a na čtyřnohé miláčky jsem nějak zapomněla. Když se dívám kolem sebe, tak jasně vidím, že oblíbená psí plemena jsou zlatý retrívr, labrador, německý ovčák, Jack Russell teriér a Yorkšír. Většina mých známých, kteří mají psa, bydlí v domečcích se zahrádkou, jen menšina má psa v bytě, ale asi mám zvláštní známé, protože v Praze potkávám samé pejskaře. Tím chci ale říct, že vůbec nevím, co takový pes v bytě vlastně obnáší.
 |
| Zdroj |
Při svých psích úvahách jsem narazila na článek Pes do bytu pro nezkušené a musím říct, že má oblíbená plemena pejsáčků tam nejsou. Psí plemena do bytu? Pes a ničení nábytku? Cena psa a rozpočet, který mu na měsíc připadne? Čas od času si prohlížím stránky pejsků k adopci a většinou je mým kritériem zvolání "jé, ten je roztomilej", ale jak se tak pouštím do čtení, musím říct, že nevím vůbec nic. Pes je docela velký zásah do života a člověk by na něj měl být dobře připravený (a rozhodně ne podle pocitu "ten je jak plyšák" nebo prohlížení si psí plemena v atlasu a rozhodování se, který ne nejhezčí podle fotek, nikoli podle vlastností).
V článku doporučují spíš mrňousky a vůbec mě to nepřekvapuje. Osobně zastávám názor, že zvířátka by měla mít dostatek prostoru k pobytu a pohybu na čerstvém vzduchu a do bytu bych si psa ve svém nezkušeném stavu netroufla pořídit. Co když bude nešťastný a bude celý den plakat? Co když bude frustrovaný z nedostatečné péče, kterou bych mu jako pracující a aktivně žijící člověk nedokázala věnovat a bude mi okusovat nábytek? Takových otázek mám najednou spoustu. Věřím ale, že řada z vás má pejska v bytě bez problémů a budu ráda, když mi o své zkušenosti povíte v komentářích.
Kromě otázky umístění pejska v bytě mě, psího neznalce, taky docela zajímá, jaká psí plemena jsou vhodná rodiny. Zatím mám jen tipy ze svého dlouholetého pozorování a jako nejlepší pes do rodiny mi přijde zlatý retrívr nebo labrador. Tahle dvě psí plemena, které jsem znala osobně, byli psí miláčci a medvídci, veselí, přátelští a společenští. Znala jsem dobře vycvičené i domácí gaučáky, kteří uměli sotva sedni. Ale ty kukuče, které vždycky dělali!
Na tuhle psí myšlenku mě přivedla Genevra, která chodí venčit pejsky z útulků a vždycky mě překvapí, jaký který je. Pejsci jsou pro mě velká neznámá a potřebovala jsem o tom někomu říct :)
Máte pejska? Bydlíte s ním v bytě, nebo v domečku?
Jaká psí plemena byste doporučili začátečníkům?
