O pupíku

Zdroj
Myslím, že se o sebe docela hezky (čti přehnaně) starám. Mám milion ampulek na pleť, tisíc lahviček na vlasy, bžilion krémů na tělo. Myslím na každou maličkost. Nezapomínám na řasy, dásně, lokty ani paty. Ale až doteď jsem si neuvědomila, že mám jednu část těla, která by si asi taky zasloužila nějakou pozornost. Pupík.

Oblékala jsem si tuhle tričko a všimla si, že mám pupík. Pravidelně si ve sprše opatrně a s láskou pupík myju (protože hrůza ze špinavého pupíku je velká), ale abych mu věnovala přehnanou pozornost, to ne. A přitom je to taková roztomilá a roztodivná věc, která mě živila, když jsem byla ještě u maminky v bříšku.

Mám svůj pupíček ráda a zároveň mám ráda i ten název. Pupík nebo pupíček je pro mě symbolem něčeho malého a roztomilého a často tak říkám třeba přátelům. Vnímám ho asi víc jako něco mystického, jako označení pro typ člověka, než jako právoplatnou část těla. Když tak nad tím přemýšlím, žádnou jinou část těla k oslovení přátel nepoužívám. Ty má milá řaso? Ty mé milé kolínko? Možná ještě srdíčko a pusinka (ale tu si vždycky představím jako vánoční cukroví), ale jinak nevím. Používáte nějakou část těla k oslovení přátel a milých?

Tak jsem si tedy všimla toho svého pupíku a zhrozila se, protože měl suché místečko. Vždyť já si ho nikdy nevšímala a nikdy mu neposkytla potřebnou péči, natož třeba masáž hydratačním krémem. Vynadala jsem si, pupík namazala a svatosvatě přísahala, že mu budu odteď věnovat veškerou péči, kterou si zaslouží. Hanbila jsem se svou předešlou nevšímavostí a uronila slzu nad dojemným znovushledáním. Do druhého dne jsem na pupík zase zapomněla...




Komentáře

Okomentovat

Děkuji za komentář ♥