Očista duše i těla

Povídáme si a já se najednou rozpláču, protože zjistím, že dělám věci správně. Najednou ve mě praskne bublinka nahromaděného smutku z toho, že se strašně snažím, ale pořád si myslím, že to všechno dělám blbě. A nedělám. Nechávám se hladit po vláskách, poslouchám  "ale zlato moje" a utírám si nos do pánského svetru. Jsem sama ze sebe rozhozená ještě druhý den. Mám v krku takový sevřený plačtivý pocit. Jako bych se dokázala rozplakat při sebemenší zámince. Svět mě vůbec nebaví, nechce se mi koukat. Chce se mi jen zalézt pod chlupatou deku a spát. A tak dumám. Každý máme takovéhle chvilky, ale ne každý se s nimi umíme poprat. Jdu se projít na čerstvý vzduch. Medituju o životě a v hlavě si sesumíruju tři životní oblasti - to, co teď dělám dobře, co špatně a co bych chtěla dělat líp. Jsou to rady pro mě a jsou hrozně jednoduché. Vlastně mi jde o to, abych dosáhla příjemného balancování mezi pohybem, papáním a duševní rovnováhou.

Co dělám blbě?

• Mám líné sedavé zaměstnání, které nekompenzuju dostatečným pohybem. Průměrně ujdu denně kolem 6 tisíc kroků a správně by to mělo být alespoň 10 tisíc. 
• Zapomínám na ovoce a zeleninu. 
• Nespím tolik, kolik bych potřebovala. Přecházím únavu a jsem pak ještě unavenější.
• Pochybuju o sobě. Radši si sama přiznám, že je chyba u mě, než abych se pouštěla do "konfliktu" s tím, kdo tu chybu dělá. Protože je to jednodušší. 
• Čumím do mobilu a počítače. Od rána do večera v práci, od večera do noci doma.
• Nechodím na procházky a nečuchám čistý vzduch.
• Beru si všechno hroooozně osobně.

Co dělám dobře?

• Většinu času mám v duši klid, mír a pohodu, v překladu také "mampičismus". 
• Cvičím jógu.
• Snažím se nebýt líná a těch 10 tisíc kroků za den udělat. I když to znamená jen to, že půjdu o polední pauze do DMka, které je dál.
• Jsem optimista.
• Směju se. Hodně a pořád. A někdy pláču. Neuzavírám emoce, ale rovnou je nechávám tryskat z duše ven.
• Piju. Fakt hodně. Čaje a vodu. Bylinkový výluh ze studené vody po ránu. Bylinky na všechno! A díky tomu taky hodně čůrám. A když se nad tím lidé pozastavují, přijdu si divná. Pokud ale někdo vypije za den půl litr koly a já dva a půl litru čajů, je asi logické, že budu koupelnu navštěvovat častěji.

Co můžu udělat líp?

• Hýbat se víc. Vyběhat to, vypotit to, vyprocházkovat to. Nepotřebuju sickpack, potřebuju, aby mi bylo psychicky i fyzicky dobře. Duše a tělo musejí být v rovnováze. 
• Nenechat se vyvést z míry tím, že někdo dělá něco jinak, než já. A že mi říká, že to dělám jinak, tudíž blbě. 
• Papat líp. Jablko do každé rodiny a ovoce místo loupáčků.
• Nebát se změn. Nečekat, že se to vyřeší za mě. Vyřešit to. 
• Nebát se. Najít toho sabotéra, kvůli kterému se před lidmi klepu jak ratlík, ochočit ho a udělat z něj svou přednost.

Ke každé části bych mohla přidat ještě desítky bodů, které dělám špatně, které dobře a které bych chtěla dělat líp. Jako základ mi tahle životní osnova ale stačí. Uvědomit si problém je začátek, vyřešit ho je proces, cesta a boj. Nevzdat se je vítězství. Nejdůležitější je začít pomalu a nespěchat. Každému to potrvá jinak dlouho a každý potřebujeme něco jiného. Mým hlavním cílem ale je hlavně to, aby mi bylo dobře a mohla jsem si říct "jo, dneska je mi krásně".