Google+

neděle 7. října 2018

Jak vaří blogerky: Podzimní dýně s mletým masem


Ještě před pár lety (ba dokonce měsíci) bych nikdy nevěřila, že budu prahnout po tom, až budu mít volnou chvilku a upeču si koláč. Co koláč, až se budu klepat, že si koupím dýni a udělám z ní něco k jídlu, namísto výstavky na helouvín. Stárnu. Nebo jsem přišla na to, že domácí papání je prostě to nejlepší. Kam se hrabou všechny úterní kyblíky, foba, bagety a další hotovky, který si v nouzi kupujeme natajňačku všichni (nebo ne?). 

Jsem takový ten typ kuchařinky, která se zásadně neřídí receptem. Citronová kůra? Místo toho dám kakao. 135 gramů cukru? Hm, dám lžičku agávového sirupu a kdyžtak si to osladím potom. Péct na 180°C hodinu? Hm, tak to mezitím stihnu oblepit okno izolací a vyluxovat. Ajaj, že už je to hoďka dvacet? Ta tmavá krustička nahoře je určitě to kakao! (To jsou prosím pravdivé informace ze včerejšího jablečného koláče :D). Když jsem na instáči (kde jinde) uviděla plněnou dýni, bylo mi jasné, že to musím uvařit. Přečetla jsem si asi pět receptů a z každého si vyzobala to, co se mi líbilo nejvíc. Proto se omlouvám za nepřesnosti ve všem. Pro mě je vaření (a vlastně celý život) pocitová záležitost. Proto se taky všude píše to "cca" - někomu trouba peče víc, někomu pánev smaží míň. Řídím se pocity :) Ale když budete chtít, ráda se vám přiznám k "pocitovým" vařícím katastrofám, které jsem fakt musela vyhodit. Jednou z nich je třeba "kuře na medu", ze kterého byl nakonec kuřecí svařák...


Co k plněné dýni s masem potřebujeme?

  • Dýni (logicky)
  • Mleté maso (podle velikosti dýně - 500 g na tu mojí stačilo, měla jsem kilo a spoustu mi zbylo)
  • Cibule (já dala 2, ale podle vaší libosti)
  • Česnek (dala jsem cca 5 stroužků, protože jsem měla pochybný balíček a bylo potřeba je zlikvidovat. Také podle vaší libosti, ale dala bych alespoň 2)
  • Paprika (mě stačila jedna)
  • Kuskus (přiměřeně)

Čím to ještě vyňunit?
Nádivku si můžete vytunit podle libosti a přidat třeba spoustu různé zeleniny. Napadá mě třeba červená řepa, cuketa, pórek, mrkvička... Moje varianta je bezlaktózová, ale v receptech jsem zahlédla taky sýr, smetanu, bešamel... Každý si prostě vybereme to, co nám chutná nejvíc. Můžeme si udělat taky vegetariánskou a veganskou variantu: Místo mletého masa si udělejte hooodně oblíbené zeleninky, kterou smícháte s kuskusem (bulgurem, quinoou, pohankou...) a to nacpete do dýně. Místo masa se může použít i tofu, tempeh nebo třeba hlíva ústřičná. Dobrůtka zaručena jakbysmet.


Víte, jak občas sedíte v nějaké kavárně nebo restauraci a najednou se nějaká slečna zvedne a začne fotit talíř z různých úhlů? Tohle blogerkovské prokletí se netýká pouze venkovních záležitostí, taková blogerka má co dělat i doma. Než se vůbec můžeme pustit do vaření, musíme si to všecko nafotit, žejo. Proto nejprve v tmavé a špatně osvětlené kuchyni přemisťujeme nábytek nejdřív k oknu a následně pod lustr a hledáme nejlepší světlo. Potom si ze špajzky přineseme štafličky, vylezeme si na ně a snažíme se jako ohromný profík fotit a nespadnout.


Když jsme relativně spokojení (nebo když nás to přestane bavit, protože začneme mít hlad) dáme se do přípravy. Nejdřív jsem si odsypala trochu kuskusu do sice levného, ale poměrně debilního rendlíčku z IKEA, který mi připomíná spíš ešus než seriózní nádobí, ale to nevadí. Ten jsem zalila horkou vodou, přidala trochu soli a přikryla pokličkou. Kuskus se nám zatím takto připraví sám.


Pak se dáme do krájení. Když vařím, hrozně ráda si nejdřív všechno nakrájím a připravím, až pak smíchávám a vařím. Je to proto, že jsem docela pomalá a nešikovná a když náhodou začnu smažit cibulenku moc brzy, nestíhám krájet papriku a cibule se mi mezitím přismahne. Samozřejmě si nezapomeneme taky všechno průběžně fotit. 

Když přestaneme slzet z cibule, kterou jsme začali krájet jako první, a konečně zase vidíme, takže si neuřízneme prsty, nakrájíme si i ostatní zeleninku. Cibulku pak hodíme do hrnce nebo hlubší pánve a dáme se do smažení. Když nám zesklovatí, mrsknem tam i zeleninu (v mém případě česnek a papriku). Jakmile jsme s osmahnutím zeleninky spokojené, přidáme taky mleté maso. 


Jeden ze zvyků, který při vaření mám, je vícero vařeček na maso. Nevím, jestli to tak dělají všichni, nebo je to jen specialita naší rodiny, ale když vařím maso, tak mám na první syrovou fázi jednu vařečku a jakmile začne maso chytat barvičku, vezmu si na něj čistou (nebo umývám tu špinavou), abych ty syrové mikróby nebo co nepřenášela na uvařené jídlo. Dělá to někdo z vás taky tak?


Když nám začne maso chytat barvičku, nezapomeneme taky okořenit. Dala jsem tam sůl, pepř a kořenící směsi Sonnentor:

  • Skřítkovské Vše v zeleném, což je bylinková směs výborná na zeleninku a do salátů a obsahuje kopřivu, petrželku, dobromysl, tymián, medvědí česnek, chrpu, slunečnici a růži.  
  • Grilovací Holy Veggie, které má taky medvědí česnek, chrpu a petrželku, ale k tomu má ještě pastiňák, měsíček, cibuli, estragon, koriandr, šalvěj, pískavici a řasu nori. 
  • Masíčkové Steak That, které miluju nejen na maso, protože má v sobě rajčátka, rozmarýn, tymián, pepř, cibuli a česnek. O Steak That jsme si už na blogu spolu povídali v recenzi tu.

Celá tahle nálož bylinkového koření vytvoří dohromady naprosto božskou a celistvou chuť, která je jemná, ale přitom výrazná, hezky se harmonicky doplňuje a já si je všechny nemůžu vynachválit. Největší genialitou je i to, že neobsahují sůl, takže když solíte a kořeníte, máte dávkování pod kontrolou a nepřesolíte (což je taky moje specialita).


Orestovanou a okořeněnou směs trochu podlijeme vodou (nebo sůskem, co nám zbyl odminula), přikryjeme pokličkou a na mírnějším plamínku chvilku dusíme, aby nám zeleninka změkla a maso se pořádně uvařilo. Nu a protože už asi dvacet minut vaříme a kručí nám v břiše, mázneme si k tomu vaření chlebík s marmoškou, žejo, ať neumřeme na hlad.


Dusíme, dusíme a mezitím si můžeme připravit dýni. Jenomže, ono se nám to dusí a vaří hrozně rychle, takže ve skutečnosti jen zběsile přebíháme od dýně ke sporáku mícháme a mácháme nožem a nestíháme nic.

Já si jako první nejdřív seřízla u dýně spodní část, aby mi na pekáči hezky stála (a taky jsem ji předtím umyla, samozřejmě). To jsem v receptech nevyčetla a považuji to za vlastní osvícení pravděpodobně díky studiu na vysoké škole s humanitním zaměřením. Nebo proto, že by se mi dýně jinak mohla odkutálet.


Pak seřízneme vršek, vyfotíme, popadneme lžíci a začneme dlabat vnitřek. Ven by měla jít všechna semínka a takové ty vlasovité části, až se dostaneme na dužinu.


V tuto chvíli se recepty rozcházejí. Někdo si samotnou dýni předpeče v troubě. Někdo (můj případ) na to prdí a rovnou ji nacpe náplní. Další pak potřou vnitřek dýně olivovým olejem a posolí, případně okoření (to udělám příště, aby se dýně taky hezky nasákla chutí).


Za ideálních podmínek máme vydlabanou dýni a uvařenou směs masa a zeleniny, do které přisypeme kuskus. Ten jsem tam přidala pro zjemnění chuti. Kuskus se hezky nasákne sosíčkem a propojí maso se zeleninou. Pokud jste ale vášniví masožravci, klidně kuskusovou část přeskočte. Pokud jste naopak víc kuskusovější, frkněte ho tam klidně víc.


Dostáváme se do finále! Zapneme si troubu a vyhřejeme ji na 180 - 200°C (tady se údaje v receptech taky rozcházely - někdo psal celou dobu na 180°C, další na 200°C, třetí pak půl hoďky nižší teplotu a půl hoďky vyšší. Já dala na 180°C a na posledních patnáct minut dala na 200°C). Tak, trouba se nám zahřívá a my si vezmeme lžíci, vařečku, naběračku nebo cokoli jiného, s čím se nám bude dobře nabírat a tu dobrou plňku z hrnce naládujeme do dýně, pěkně to tam zmáčkneme, aby se nám toho vešlo co nejvíc. Nakonec přiklopíme dýňovou čepičkou a šupsnem to do trouby.


Ve zkoumaných receptech jsem viděla dvě varianty - buď dýni podlít vodou (nebo sůskem z plňky), nebo ji péct na sucho. Já zvolila mokrou variantu, tedy podlití sosíčkem. 


Pečeme a pečeme, dojíme si chleba s marmeládou a po zhruba hodince zkontrolujeme stav. Chceme, aby byla dýně pěkně měkká, což jsem kontrolovala zapichováním vydličky (já vím, geniální). Pekla jsem ji asi 75 minut, ale klidně by snesla ještě víc. Zase záleží na tom, jakou dýni máte.


Když jsme s měkkostí dýně spokojení, vypneme troubu, vyndáme náš výtvor a můžeme se pustit do papání. Můžeme jíst samotné, uvařit si k tomu rýži (nebo víc kuskusu), zakousnout k tomu chleba... prostě tak, jak to máme rádi.


Pro rekapitulaci ještě jednou a rychle:

  1. Nakrájíme si zeleninku a osmahneme
  2. Přidáme maso a dusíme
  3. Připravíme si kuskus
  4. Vydlabeme si dýni
  5. Když je všechno uvařené, nacpeme to do dýně
  6. Pečeme na 180 - 200°C cca hodinku až hoďku a půl 
  7. Doba přípravy: věčnost


Doufám, že se vám tahle inspirace na nedělní oběd líbila a budu ráda, když mi napíšete, jak byste dýni vytunili vy :)

P.S.: Pokud vám taky zbyde ta náplň, nemusíte ukusovat chleba s marmeládou, ale můžete si s chlebíkem dát to. Je to totiž samo o sobě dost velká dobrota.
P.P.S.: Moc děkuji Terezce ze Sonnentoru, která mě zásobí tím nejlepším možným kořením a tím inspiruje ke kulinářským počinům ♥





4 komentáře:

  1. Primadonnko vypadá to krásně! Já z dýně dělám jen polévky, nebo je peču v troubě se sýrem :)

    OdpovědětVymazat
  2. Primadonnko, jsi můj člověk! Taky si vždycky načtu pár receptů a pak z nich vyzobu, co je mi nejsympatičtější :-DD

    A máš krásné fotky! Já si pořídila do tmavé kuchyně přenosný halogen, takže vždycky balancuju na židličce, v jedné ruce foťák, v druhé světlo co hřeje a pomalu mi pálí i obočí a u toho se snažím pekelně soustředit a naaranžovat jídlo na lince :-)

    Bebe

    PS: a ten "kuřecí svařák" mě dostal :-))))
    PS2: hehe, taky u vaření užírám, abych nepošla hlady :-D

    OdpovědětVymazat

If you don't have anything nice to say, say it sarcastically ;) Děkuji za komentáře, zlatíčka! ♥

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...