Kultovní bestie - matná rtěnka Bourjois Rouge Edition Velvet

Rtěnky! Ach! Tolik barev, tvarů, vůní! A já je potřebuju úplně všechny. Zamávejte na mě hezkou rtěnkou a ztrácím všechny zábrany, vytahuju peněženku a kupuju. Rtěnky patří rozhodně na první příčky produktů v mých (bývalých) impulzivních nákupech. Chvilku mi trvalo najít své oblíbence, ale jakmile jsem se poprvé setkala s tekutými a matnými barvami na rty, propadla jsem jim, začala je víc zkoumat a domů jsem si přinesla většinu takových, které mám ráda a používám. Na můj několikaletý wishlist patřily kultovní tekuté rtěnky od Bourjois Paris Rouge Edition Velvet. Zamilovala jsem se do nich při čtení pochvalných blogových článků, ale protože dřív stály kolem tří stovek (žejo?), tak jsem kolem nich spíš chodila a rozmýšlela. Hodila jsem si je teď do Googlu a vidím, že se dají sehnat pod stovku. A to je cena, která je pro ně mnohem přijatelnější, že?

Já zamilovaná se na ně chodila koukat snad úplně všude - do drogérek, na letištích, kde jsem doufala v lepší cenu, šmejdila jsem po internetu, ale ne a ne se rozhoupat. Až jsem jednou v DM žurnálu našla kuponek na akci 1+1 (to bylo ještě před změnou jejich bodového klubu). Hned jsem nalítla do obchodu a hnala se k regálu se rtěnkami. Těch pár přebraných odstínů, které zůstávaly, mi vehnalo do očí slzy. Zkoušela jsem, přemýšlela jsem a několik dní chodila tam a zpátky do několika různých DM drogérií, až jsem se v čirém zoufalství rozhodla v té příští vzít prostě to, co bude. A tak jsem se stala po letech toužení majitelkou velmi podobných odstínů 09 a 10.

Rtěnky slibují matný finiš, hedvábné rty, celodenní syté krytí a podobné marketingové žvásty, které slibuje prakticky úplně všechno. Samozřejmě jsem tomu věřila a samozřejmě měla před značkou Bourjois (která má fajn řasenky, když už něco) respekt. Kolem těchto rtěnek je navíc takové haló, že jsem si byla předem dost jistá, že budou skvělé a dva stejné odstíny tak nevadí.

Rtěnka v odstínu 09 Happy Nude má o něco oranžovější/červenější podtón. Natírací aplikáor mají obě stejný, celkem obyčejný, klasický zkosený. První věc, kterou jsem si všimla po otevření, byl chemický smrad. Čekala jsem cokoli - umělou vůni vanilky, sladkého neidentifikovatelného čehosi, ale chemickou továrnu? To ne. Vůně "luxusní" rtěnky, na které si výrobce nedá záležet, je pro mě odfláklá práce.

Už když jsem si testery zkoušela v drogérce, měla jsem takové podivné podprahové tušení, že je rtěnka podivně krémová a nezasychá tak, jako jiné tekuté rtěnky. Po nanesení na rty jsem byla zklamaná pigmentací, která byla hodně jemná a místy průsvitná. Abych docílila plného krytí, rtěnku jsem nanášela ve dvou až třech vrstvách.

Odstín 10 Don't pink about it je trošku růžovější než desítka, ale účinky, výdrž, vůně a konzistence je totožná. Na rty je potřeba několik vrstev, aby byla alespoň trochu výrazná. Vůně, krémová konzistence a pigmentace byly už od začátku celkem zklamáním, a to jsme teprve u aplikace. 

Tekuté matné rtěnky používám ráda a troufla bych si říct, že jsem vyzkoušela dost, abych poznala, co je dobré, a co je zlo. Začala jsem je používat proto, že vydrží bez korektur a hlídání mnohonásobně víc než ty jejich klasické tuhé sestřičky. Bourjois Rouge Edition Velvet měla k mému překvapení i mizernou výdrž. Na rtech zasychala tak nějak napůl, jo i ne. Obtiskávala se, pití zvládla, ale jídlo vůbec ne. 

Nahoře odstín 10, dole odstín 09.

To úplně nejhorší ale přišlo po odlíčení. Měla jsem tak vysušené rty, jako snad ještě nikdy! Rozpraskané, skoro do krve bolavé! To mi ještě žádná rtěnka ani jiný produkt na rty neudělaly. Suché rty mám, pečuji o ně přírodní kosmetikou, ale hřeším nepřírodními rtěnkami, takže vím, že jsou rty někdy vysušenější a potřebují víc péče. Ale tohle? Rozpraskané a suché rty jsem dávala dohromady snad 14 dní, a to jsem měla na sobě rtěnku jen několik hodin.   

Nahoře odstín 10, dole odstín 09.

Víte, jak to bývá, když se do někoho platonicky zamilujete? V hlavě máte utkvělou představu o tom, jak je ten dotyčný naprosto skvělý, jak k sobě pasujete, jak je krásný a dokonalý. Jenže, když se mu pak přiblížíte, zjistíte spoustu věcí - že nevypadá tak, jako ve vaší hlavě. Že v sobě nemá to, co jste si představovali. Že si spolu vlastně vůbec nerozumíte. Přesně takové rozčarování mě potkalo u rtěnek Bourjois Rouge Edition Velvet.

Ještě nikdy jsem nezažila, že by bylo u nějaké kosmetiky všechno od základu špatně. Chemická vůně, která je nepříjemná, divná krémová konzistence, která nezasychá, pigmentace naprd, výdrž ostudná a ještě vysušující efekt, který zničí rty. Vydržím toho hodně, kdyby byla alespoň ta výdrž a pigmentace co k čemu, přimhouřím oči a budu počítat s léčebnou kúrou. Ale takhle? Tfujtajksl.

Co člověk na vlastní kůži nevyzkouší, tomu neuvěří, takže jsem vlastně ráda, že jsem si domů tyhle dvě bestie pustila. Kdybych nezkusila, jak příšerný to je produkt, marně bych po nich toužila a jednou si je stejně tak jako tak koupila. Alespoň jsem mohla vyzkoušet dva odstíny, které se účinky vůbec nelišily. Pokud je tedy nějaká kosmetika, od které dávám ruce pryč, tak jsou to tahle malá ďáblova barvítka na rty. Mnohem lepší je stojánek vedle s Dermacolem.