Můj říjen v myšlenkách

Říjen nám všem hodně bral - svobodu, naději. Taky mi ale hodně dával - čas, sebevědomí a energii. Když se snažím vzpomenout, o čem můj říjen vlastně byl, mám před sebou takový rychlý barevný rozmazaný flek. Vládní opatření trvají snad už věčnost, kdy vlastně začala? Od kdy nám zakázali orchestr? Možná jsme ještě jednu zkoušku měli, pak už se začalo všechno rušit a dostávat do fáze "nevím". S housličkama jsem se z dobře našlápnutého léta dostala do absolutní letargie a nemám chuť je vzít do ruky. Protože proč?

Podařilo se mi zlomit pracovní (ne)chuť. Říjen byl asi nejvíc zaměřený na práci, pohodu kolem a zajištění podmínek, které mi budou vyhovovat. Dostávám se do nové fáze, posouvám se kupředu a je mi dobře, sebevědomě a sebejistě. To, co dělám, miluju! Jsem na sebe ale přísná a očekávám perfektní výsledky hned napoprvé - což je stresující a nereálné. Učím se přijmout nedokonalosti, nebo to, že něco nevím a musím se to naučit. Sklonit hlavu a být pokorná.

Začala jsem meditovat - jinak. Meditačky miluju, dlouho jsem zkoumala, co to vlastně je, hledala, jak na ně. Miluju apku Simple Habit, která je mindfulness a meditaček plná a pomáhá mi se na chvíli odpojit od dění kolem a nechat hlavu odpočinout. Poslední měsíce jsem jí ale mockrát nezapnula. Od začátku října jsem proto dala šanci něčemu úplně novému - živé meditaci. Každou neděli ve 20:30 vysílá koučka Edita Friedlová živou vedenou meditaci přes FB Centrum Letokruh. Než jsem se odhodlala věnovat nedělní půlhodinku sama sobě touto cestou, v hlavě se mi honila spousta myšlenek - není to moc ezo? Co když tě tam někdo uvidí a bude si myslet, že jsi magor? Co když to bude nepříjemné? Co když to bude nějaká vylejvárna mozku? Co když... doplňte si sami. Je vtipné, že žádné z těch "Co když" nesměřovalo pozitivní cestou - Co když to bude příjemné a pomůže mi to se zklidnit? Co když se mi po tom bude lépe usínat? Co když se tím pozitivně naladím na celý další týden? A tak jsem do toho jednu neděli šla - se zvědavostí a strachem - a zalíbilo se mi to. Třeba právě díky tomu zvládám dění kolem mnohem líp. Třeba díky tomu nemám strach, jaký jsem měla na jaře. Třeba díky tomu zvládám pracovat bez shazování sama sebe - jako to bylo na jaře. Třeba díky tomu budu víc vyrovnaná, v klidu, v souladu sama se sebou.

Můj říjen byl měsícem přijetí sebe sama, svých nedostatků, ale hlavně předností, které jsem dlouho shazovala, kterých jsem se bála. Bylo to probuzení spirituality, vesmíru, energií, jakkoli tomu chcete říkat. Byl to měsíc hledání odpovědí - je tu něco víc? Protože jestli není, tak je to docela hrůza. Říjen byl o hledání odpovědí. A listopad bude o tom tyto odpovědi vzít a aplikovat je na život.