Je sobota, začíná se smrákat a do konce roku 2024 zbývají poslední čtyři dny. Po týdnu vánočního volna je mi konečně dobře. Přesně před týdnem jsem ho začala s horečkami a parádní chřipkou. Vlastně mě to ani nepřekvapilo. Poslední měsíc jsem jela ve stylu "už se jen 20 vyspinkám a bude dovolená", a namísto prvního dne volna jsem v pátek řešila tři stresové záležitosti, které všechny nakonec dobře dopadly, ale daly mi pořádně zabrat. Takže pokud alespoň trochu věříte na psychosomatiku, nedivíte se se mnou.
"Co budeš dělat o svátcích?"
"Nic, jen koukat na pohádky a jíst cukroví."
A jak jsem si přála, tak se mi i splnilo. Po týdnu koukání a jezení, i když daleko před hranicí pravého přežíracího potenciálu, se s pomocí několika litrů Vincentky už zase můžu pořádně nadechnout. A nechat tak postupně jako chřipajznu odejít i tenhle skvělý a náročný rok.
Každý nový rok je pro mě novou výzvou něco překonat, něco se naučit, někam se posunout. Čím jsem starší, čím víc jsem se toho už naučila, tím to bývá těžší. Nejen učení se toho nového, ale také vystupování z komfortní zóny a přiznávání si vlastní nedokonalosti. Chyb, kterých se stále dokola dopouštím.
Mým velkým tématem pro 2024 bylo umění vytrvat. Útěky, když jde do tuhého, a nové začátky jsou totiž mou komfortní zónou. Jsou jednoduché. Něco se mi nedaří, něco začne být těžké? Adios a na vlně nadšení a euforie z nepoznaného vstříc novým zítřkům. Ale vydržet, když přijde shitstorm, když věže padají, to nikdy nebyla moje nejsilnější parketa.
Letošní rok a pracovní zkušenosti především mi daly možnost se "přitvrdit". Kdo mě alespoň po očku sleduje, ten asi tuší, že jsem víc něžná víla než drsná dračice, což je ve světě marketingových žraloků (nebo tvrdých novinářských loktů) spíš nevýhoda - i když ne vždycky. Letos jsem se naučila vlastně obě věci- dokázat využít svou něžnou stránku a zjemnit drsňáky, se kterými pracuju, ale zároveň se učit říct jasnější "ne", tvrději vyjednávat a hned tak se z něčeho nesložit. Často skrz lekce, které byly hodně nepříjemné. Jenže z pohodlí gauče s kafíčkem jsem se toho ještě moc nenaučila.
Mou další velkou pýchou letoška je druhá dopsaná kniha. Od vydání Zbožňuju tě navždy jsem začínala a odkládala jeden příběh za druhým a ne a ne se zakousnout a psát. Na podzim roku 2023 mi do hlavy vtančila myšlenka na příběh, který jsem nepustila a dotáhla do konce. Rok psaní, přemlouvání sebe sama, menších i větších tvůrčích krizí, ale i návalů inspirace a radosti. Ten pocit, kdy je konečně hotovo, kdy opravím posledního šotka a pošlu rukopis do nakladatelství, je k nezaplacení.
Nadcházející rok 2025 pro mě bude rokem psaní. Co přesně to znamená se ještě uvidí. Ale vím, že když jsem si vypěstovala psací návyk (a jak mi to dalo zabrat!), byla by škoda jej pustit a netrénovat dál. Však už se další příběh hlásí o slovo a postupně formuje.
A tak přeju nám všem šťastný vstup do nového roku 2025. Ať nás moc netrápí a přinese nám to, co nejvíc potřebujeme. ♥
Jaké je vaše přání pro rok 2025?
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář ♥