Aňa Geislerová: P.S. aneb Nejkrásnější knížka na světě


Tuhle jsem si procházela poznámky v telefonu (protože kromě milionu papírků po stole mám taky milion poznámek v telefonu) a našla označené stránky s citacemi z knížky P.S., kterou napsala Aňa Geislerová. Dočetla jsem ji začátkem června, odložila a zapomněla na ní. Teď jsem ji vzala do ruky a napadla mě stejná myšlenka, jako když jsem ji viděla poprvé. Jé, tak je tak strašně hezká! Je to, jako byste do ruky vzali ten nejkrásnější a nejtajnější deníček. Má to pevnou vazbu, gumičku na zadní straně, stránky z hrubého pevného papíru, který normálně knížky nemívají. A tolik obrázků! Zamilovala jsem se do té knížky na první pohled jen proto, že prostě byla krásná. 


Můj čtenářský vkus je poměrně jednosměrný a nepatří do něj žádné holčičí knížky. Fakt. Nemám ráda takové ty romány, kdy všechno dobře skončí a kde jsou hlavní hrdinky super a zápletka předvídatelná. Občas se mi taková knížka dostane do ruky a většinou jsem sama překvapená, jaká je dobrá. Nečetla jsem Stmívání ani nic, co má upíry, vlkodlaky nebo něco podobného. Jednou jsem četla knížku od Pratchetta, kterou mi půjčil kamarád, protože v knihovnách je beznadějně vypůjčený a strašně se mi to líbilo, ale zapomněla jsem, že bych si chtěla přečíst i další. V kabelce mám vždycky knížku. Většinou je to třeba Jo Nesbo, dřív taky hodně Stephen King (byla doba, kdy jsem četla úplně všechno, co napsal, ale pak jsem samozřejmě nemohla kvůli nočním můrám spát). Teď jsem dostala životopis Larse Keplera. Na hromádce "přečíst" mám taky Oscara Wilda, kterého miluju nade vše, ale i hry v originále od Shakespeara. Můj čtenářský vkus docela trpí tím, že nemám chuť objevovat něco nového a vystačím si s oblíbenými spisovateli. Občas se vydám na stezku poznání a pak óchám nad Borisem Vianem nebo Haruki Murakamim. Mám taky ráda Coelha, ale tak moc mě naštvala jeho poslední knížka Nevěra, až se bojím, že se mi tím zoškliví i ty jeho předcházející.


V dubnu jsem šla do knihkupectví vybírat dárek pro kamarádku. Z poličky na mě zářila tahle krásná a barevná knížka. Nejprve jsem byla v šoku, cože, naše herečka píše knížky? A ještě takové krásné? Nikdy neotevírám neznámou knížku uprostřed a nezačínám číst, protože se bojím, že si zrovna přečtu hlavní zápletku. Otevírám první stránku a když mě první věty zaujmou, beru. Knížku jsem otevřela a hned se do ní zamilovala a bylo mi vlastně skoro jedno, o čem se tam píše. 


Druhý den jsem šla do knihkupectví znovu, protože jsem se během večera dala do čtení a pro kamarádku musela koupit knížku ještě jednou. Aňa Geislerová píše čtivě, trochu zmateně, ale na to mě upozornila až kamarádka, mi to přišlo jako úplně normální (možná deníčkové) psaní. Myšlenky lítají tak, jak se člověku chce. Četla jsem, že se jedná o fejetony a je to tak. Forma je rozhodně krátký text, který se týká jednoho tématu. Knížka vlastně není na pokračování, ale určitá linie v jednotlivých sděleních je. Nejvíc mi to ale opravdu připomíná deníček. Až překvapivě se autorka čtenářům otevírá a zve je do svých myšlenkových pochodů, které jsou plné lásky, mateřství, jídla a každodenních starostí. 


Upřímně musím říct, že neznám krásnější letní čtení. Vždycky se mi líbila představa dlouhých rozevlátých vlasů, které šisují na sluníčku, bílého klobouku, velkých brýlí a bílého šátku, který za vámi vlaje při jízdě v kabrioletu. Za uchem třešni a rudou rtěnku. Přesně takové léto jsem nikdy nezažila, ale přesně taková je tahle knížka. I když je v ní léta tolik, jako během roku. Je taky hodně podzimní. A někdy smutná a drsná. Ale zároveň je barevná a naivní. Ale upřímná. Lidská a princeznovská. 


Komu by se mohla knížka líbit? Nedokážu si přestavit jednotnou cílovou skupinu, protože si myslím, že osloví čtenářky (a možná i čtenáře), kteří jsou něčím trochu praštění. V tom nejlepším slova smyslu. Kteří jsou originální a barevní a nechtějí se v životě nudit. Ale zároveň ji může číst i kdokoli jiný. Samu sebe bych na typického čtenáře netipla a podívejte, jsem do té knížky zamilovaná!


Ruku v ruce jde text s ilustracemi, kterými knihu vyzdobila Lela Geislerová. A ty ilustrace jsou tak nádherné, že budete při čtení jezdit po stránkách prstem a malovat si ve vzduchu kytičky a motýlky. Fakt. Takhle krásná ta knížka je. 


Ještě jsem zapomněla říct, že poslední stránky knížky jsou prázdné, omalované a slouží na poznámky! Myslím, že kdyby knížka nebyla tak vymalovaná, nekoupím si jí (a dvakrát) a nezamiluju se do ní. Z relativně obyčejné věci se dá malůvkami udělat ta nejkrásnější marnivá knížka, kterou musíte mít na poličce už jen proto, že předčí kdejakou dekoraci. A čte se taky krásně. Hodlám si ji přes léto přečíst ještě tak dvakrát, protože je to povídání, které každá žena potřebuje. 

P.S.: Takže tak. Doufám, že jste z knížkového doporučení moudří a pokud knížku znáte nebo se na ní teprve chystáte, napište mi, co si o ní myslíte!

P.P.S.: Kde se dá knížka Aňa Geislerová P.S. sehnat nejlevněji? To si můžete porovnat na Srovname.cz.



Komentáře

  1. Už viackrat som ju mala v knihkupectve v ruke, ale stale vaham. Preco Ta nastavala Coelhova kniha Nevera. Necitala som ju, ale niektore jeho knihy mam rada.
    |Kaviareň u mačky|

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevěra mi přišla taková jiná, protivná a necoelhovská. Ale byla bych blázen, kdybych chtěla, aby psal spisovatel pořád stejně. Jeho starší díla, která jsou víc spirituální, totiž miluju.

      Vymazat
  2. Já ji tak moc chci...ake dostat, dostat, dostat. Prostě ji chci dostat :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky bych si ji určitě ráda přečetla :)

    OdpovědětVymazat
  4. Tahle kniha mě tak moc láká! A ty ilustrace jsou neuvěřitelně boží. :)
    Find joy in the ordinary

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář ♥