O cvičení - Jak si vybrat to svoje?

Zdroj

Tuhle jsem šla ráno na tramvaj kolem reklamy na lokální fitko, kde bylo napsáno něco ve stylu „Nejsme vibrátor, u nás se cvičí“. Šokovaně jsem zírala na ten strhující slogan a na pro mě zatím neznámé slovíčko power plate. „Mocný talíř?“ přeložila jsem si to asi moc doslova. Musím říct, že mě takovýhle slogan spíš odradil a vyděsil. Ač miluju pohyb (respektive miluju to, že mě pak nebolí záda a nemám bolesti hlavy kvůli zablokované krční páteři), tak si mě tento vlastně vtipný slogan nezískal, ale naopak mě vyděsil. A to ne proto, že bych nechtěla vyzkoušet nějaký nový druh cvičení, ale kvůli té části sloganu, ve které se říká „u nás se cvičí“. Zjistila jsem jak u sebe, tak u svého okolí, že nikdo nechceme cvičit. Já dělám ashtangu jógu, aero jógu, Les Mils Bodycombat, Zumbu, TRX a milion dalších pěkných slov, ale rozhodně neříkám, že cvičím. Cvičení je pro mě skoro bolestivé slovo, které mi navodí představu cviček, tílek a žíněnky. Marketing, který se kolem různých druhů sportu v posledních letech točí, totiž vymyslel, že obecné slovíčko „cvičení“ už skoro neexistuje, dneska je to „nadřazený“ sport. Ač je to podivné, je to pravda. 

Když jsem začínala se sportem a cvičením, dlouho jsem si nemohla vybrat. Vyzkoušela jsem tanečky, balet, step, judo, basket nebo kickbox. Nakonec dělám něco úplně jiného a trvalo mi opravdu dlouhé roky, než mi došlo, jaký je nejlepší a nejefektivnější sport speciálně pro mě. K tomu mi zcela upřímně pomohli dva lidé – fyzioterapeutka na rehabilitacích a kamarád, který je osobní trenér ve fitku. „Co je tvůj problém a jaký pohyb vydržíš dělat dýl, než čtrnáct dní?“ ptal se kamarád. Mám takové ty klasické problémy s páteří, které jsem získala z části vrozenými dispozicemi a z části neaktivním životním stylem. Můj ideální pohyb by se proto měl zaměřovat na uvolnění hlavně krční páteře a posílení té bederní. Zároveň hledám něco, co bude poměrně intenzivní, abych nemusela chodit denně, ale třeba jednou za týden v rámci udržovacího stavu.

Teď trochu odbočím. Mám ráda využitý čas. Neříkám, že je můj time management na jedničku, ale nemám ráda zbytečně vyhozený čas. Snažím se proto využít každou minutku. Při čekání na autobus sepisuju články, během nudných nebo hluchých chvil na školení dodělávám tabulky a podobně. Stejně tak chci, aby čas, který strávím na nějakém cvičení, byl efektivní. Nejefektivnější z hlediska rychlé "opravy" svalů je fitko. Dlouho jsem se fitkům vyhýbala, protože mi to dlouho přišlo jako nuda. Styděla jsem se, protože nejsem žádná vysportovaná kočička, co se fotí v zrcadle před běháním na pásu. Nechtělo se mi tam chodit samotné, tak jsem se nechala párkrát přemluvit tím kamarádem trenérem. Trpělivě mi vysvětloval, jak pracují svaly při takto cílené zátěži a jak dlouho takový efekt vydrží. Co mě ale přesvědčilo k teoreticky pravidelným návštěvám fitka je permice z práce a nadšení kolegové.

Nejradši mám velká fitka, která potkáte hodně v zahraničí. Mají několik pater, kde je všechno od bazénu přes stroje po skupinové lekce. Naštěstí pro mě takovéhle fitness Praha nabízí taky. Míst ke cvičení je všude milion, ale dobrá posilovna Praha, kde se mi bude líbit a zůstanu pravidelným návštěvníkem, se hledá jak jehla v kupce sena. Chodím proto na víc různých míst a každé má pro mě něco jiného. Po práci potřebuji jenom nějakou rychlovku, takže jdu do fitka od práce, na lítací jógu nebo si zacvičím doma s youtubem. Během volnějších chvil, což je třeba víkend nebo pátek večer, jezdím do velikánského Fitness Aqua Palace. Tam se mi líbí to, že se tam vlastně mezi všemi cvičenci ztratím. Není tam jeden běhací pás, ale celá kardiozóna, kde si dám do uší sluchátka a běžím do zblbnutí. Ráda chodím běhat i ven, ale řeknu vám, že se čím dál tím víc bojím a jít brzy ráno nebo navečer sama je pro mě v Praze vyloučeno. Tady mám jistotu, že na mě nikdo z křoví nevyskočí. Jediný cvičební nástroj, kterému se vyhýbám, je kolo. Ve Fitness Aqua Palace je i speciální cycling room, kde můžete jezdit na rotopedu až do aleluja. Rotopedy mi nikdy z srdci nepřirostly a raději vedle nějakého cyklisty běžím.

Sportujete? 





Komentáře

  1. Ke sportu mam docela rozporuplný vztah :D Jsem od přírody hrozně línej člověk, ale zároveň, když si občas dám do těla, mám z toho ohromě příjemný pocit. Taky by se dalo říct, že jsou období, kdy cvičím opravdu pravidelně a užívám si to, anebo naopak období, kdy necvičím vůbec (v téhle fázi jsem teď). Nejtěžší je asi se k tomu dokopat a prostě začít. A samozřejmě pak udržet ten pravidelnej rytmus. Už dlouho se chystám, že budu chodit do fitka, ale pořád se nějak nemůžu odhodlat. Přesně takový fitko, kde bych se mezi všema ztratila by mi náramně vyhovovalo, ale tady v Budějcích je to na mě všechno takové moc intimní a já mám pak paranoidní pocit, že mě každý pozoruje :D

    MŮJ BIO SVĚT

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně vystihuješ i moje pocity, Martinko - lenoch, ale ten pocit poté je skvělý :D Mám to jako Pražačka trochu jednodušší s výběrem ideálního cvičícího místa, to je pravda. Někdy je ale hezké se pravidelně scházet s lidmi, se kterými se vzájemně motivujete :)

      Vymazat
  2. Hezký článek. Já jsem věčný plánovač, teoretický znalec....ale teď jsem začala chodit hráz badbinton, a to mě opravdu baví.
    Giveaway

    OdpovědětVymazat
  3. Ja som veľký lenivec, ale napríklad plávať alebo bicyklovať (vonku, nie rotoped) som schopná hodiny. To ma veľmi baví. Fitko mi príde nudné, rovnako ako aj beh...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář ♥