Čekám, než se mi odešle velký soubor s podklady. Při čekání ve své domácí kanceláři zašívám svetr. Je to krásný vánoční svetr s jelenama. Je po tátovi. Našla jsem ho minulý týden u našich na půdě, když jsem šla vytřídit svoje staré hračky. Blíží se totiž čas zase zabalit Krabice od bot.
"Hele, co jsem našla!" zahlásila jsem vesele, když jsem se ve svetru napromenádovala do obýváku.
"Jééé! Jéé? To je můj svetr!" podivil se překvapeně taťka. "Ten by se dal ještě nosit!"
"Dyť ho nosím!" nenechám si nový úlovek sebrat. Pod ním mám ještě jeden svetr, který jsem tam našla. Po mamce.
Jelení svetr je mi velký, ale je to kvalita, má rolák až ke krku, nekouše a v bytě mám zimu, takže je to můj úlovek na doma. Na půdě bydlel minimálně sedm let. Předtím byl v oběhu alespoň deset. Takovéhle svetry se už dneska nedělají. A tak ho zašívám.
 |
| Zdroj |
Minulý týden mi moje Petrželka do rukou vtiskla knížku Falešná Pařížanka od Kamily Boudové. Myslím, že jsem o ní už něco zaslechla, ale ani jméno ani knížku jsem neznala. Že mi to prý vnutí a musím si to přečíst. A tak jsem začala číst. Neuběhl ani týden a já mám dočteno. A divím se. Lidi se tak opravdu chovají?
Vyrostla jsem v devadesátkách. V Praze. Oblečení mi mamka šila. Spoustu věcí nám posílala teta ze západního Německa. Tam totiž rychlá móda frčela fakt rychle a dvakrát do roka se obnovoval šatník. Teta věci pak po známých posbírala a poslala nám. Jsou to krásné a kvalitní věci. A značkové! Myslím, že i ten jelení svetr je z tohohle vrhu. Jako starší sourozenec jsem měla věci "nové/poděděné". Můj mladší brácha spal v růžovém pyžamku s holubicí. Po mě.
Přijde mi normální nosit věci dlouho. Dokud se nerozpadnou. Když se rozpadnou, reinkarnují se:
- Na hadry na vytírání
- Na oblečení na doma
- Na hadříky na čištění strun na housličkách
- Na hadříky na utírání štětců (to jsem měla od základky a mám dodnes, i když už na výtvarku nechodím)
- Na pelíšky a postýlky pro kočky
Takové ty akce "jarní očista šatníku" mě děsí, protože všechno, co mám, nosím a mám ráda. Co nenosím, to opravdu dávám pryč. Spoustu věcí jsem votočila na votoči. Teď už mám "jen" to, co nosím. Ale je pravda, že toho jsou tři plné skříně. Ale nechci to vyhodit. Vydrží mi to už navždycky.
Samozřejmě, že mám taky oblečení z rychlé módy. Vlastně skoro všechno. Ale už si ani nevzpomínám, kdy jsem si koupila poslední věc. Samozřejmě, že taky někdy ráda nakupuju. Že si taky někdy ráda udělám radost (ale většinou v takové chvíli mířím ke kosmetice, jejíž neekologická stopa je taky docela terno, co si budem). Ale i tu rychlou módu vybírám radši pomalu, aby mi vydržela. Že by mi nějaké tričko zežloutlo, zežmolkovalo se a po půl roce jsem ho vyhodila? Na to si nevzpomínám snad ani jednou. Na žmolky mám totiž odfuflíkovávač. Nebo nůžky.
Jasně, že mám dny, kdy "nemám co na sebe" a ať zkouším, co zkouším, nic mi nepadne. Jsou to dny, kdy se necítím sama dobře a mám pocit, že mi nic nesluší. Ani to, v čem jsem dělala parádu včera.
 |
| Zdroj |
Nemyslím, že jsem nějaký ecofreak. Ale snažím se přemýšlet a netahat domů zbytečný odpad. Vždyť i ty igelitky si schovávám pro další účel. ALE! Občas se s řevem "neeeee!" vrhám do koše, pokud někdo před mýma očima vyhodí něco špatně. To zas jo. Ke třídění mám velký vztah. Tuhle jsem se trápila tím, že nevím, kam vyhodit žárovku. Dokonce jsem se ptala i v železářství, kde mi pán poradil, ať to hodím normálně do smetí. Nakonec jsem objevila krabici v Lidlu - baterky, žárovky, elektro.
Takže se vlastně podivuju nad tím, že někdo nezašívá, ale rovnou vyhazuje. Když si domů přinesu novou věc, ať už je to košile nebo povlečení, jako první kontroluju knoflíky. A když se mi nezdají pevné, hned je přišiju, aby držely. Málo oblečení opravdu vyhazuju. Většina "nenositelného" putuje do komínku "na doma", kde pak už vydrží navěky, dokud se neprotrhá a nerozpadne. A to se mi nedaří. Jedno tričko s dlouhým rukávem už vypadá nadějně. Je od tety z Německa. Je mu přes deset let. Díry se na něm začínají objevovat všude, na rukávech už takové, že jimi prostrčím skoro celou ruku. Zašívala jsem ho loni za začátku zimy, letos už ho nechám dosloužit. Takhle mi to přijde prostě (eko)logické.
Vždyť já mám dokonce ještě gumičky do vlasů z dětství!
A tak by mě zajímalo - jak to máte vlastně vy? Pohltila vás rychlá móda? Víte, co to vůbec je? Protože já skoro nevím. Je rychlá móda všechno? Přemýšlíte nad tím, co nakupujete?
