Oblečky, udržitelnost & já

Čekám, než se mi odešle velký soubor s podklady. Při čekání ve své domácí kanceláři zašívám svetr. Je to krásný vánoční svetr s jelenama. Je po tátovi. Našla jsem ho minulý týden u našich na půdě, když jsem šla vytřídit svoje staré hračky. Blíží se totiž čas zase zabalit Krabice od bot
"Hele, co jsem našla!" zahlásila jsem vesele, když jsem se ve svetru napromenádovala do obýváku.
"Jééé! Jéé? To je můj svetr!" podivil se překvapeně taťka. "Ten by se dal ještě nosit!"
"Dyť ho nosím!" nenechám si nový úlovek sebrat. Pod ním mám ještě jeden svetr, který jsem tam našla. Po mamce. 
Jelení svetr je mi velký, ale je to kvalita, má rolák až ke krku, nekouše a v bytě mám zimu, takže je to můj úlovek na doma. Na půdě bydlel minimálně sedm let. Předtím byl v oběhu alespoň deset. Takovéhle svetry se už dneska nedělají. A tak ho zašívám.

Zdroj
Minulý týden mi moje Petrželka do rukou vtiskla knížku Falešná Pařížanka od Kamily Boudové. Myslím, že jsem o ní už něco zaslechla, ale ani jméno ani knížku jsem neznala. Že mi to prý vnutí a musím si to přečíst. A tak jsem začala číst. Neuběhl ani týden a já mám dočteno. A divím se. Lidi se tak opravdu chovají?

Vyrostla jsem v devadesátkách. V Praze. Oblečení mi mamka šila. Spoustu věcí nám posílala teta ze západního Německa. Tam totiž rychlá móda frčela fakt rychle a dvakrát do roka se obnovoval šatník. Teta věci pak po známých posbírala a poslala nám. Jsou to krásné a kvalitní věci. A značkové! Myslím, že i ten jelení svetr je z tohohle vrhu. Jako starší sourozenec jsem měla věci "nové/poděděné". Můj mladší brácha spal v růžovém pyžamku s holubicí. Po mě. 

Přijde mi normální nosit věci dlouho. Dokud se nerozpadnou. Když se rozpadnou, reinkarnují se:
  • Na hadry na vytírání
  • Na oblečení na doma
  • Na hadříky na čištění strun na housličkách
  • Na hadříky na utírání štětců (to jsem měla od základky a mám dodnes, i když už na výtvarku nechodím)
  • Na pelíšky a postýlky pro kočky
Takové ty akce "jarní očista šatníku" mě děsí, protože všechno, co mám, nosím a mám ráda. Co nenosím, to opravdu dávám pryč. Spoustu věcí jsem votočila na votoči. Teď už mám "jen" to, co nosím. Ale je pravda, že toho jsou tři plné skříně. Ale nechci to vyhodit. Vydrží mi to už navždycky.

Samozřejmě, že mám taky oblečení z rychlé módy. Vlastně skoro všechno. Ale už si ani nevzpomínám, kdy jsem si koupila poslední věc. Samozřejmě, že taky někdy ráda nakupuju. Že si taky někdy ráda udělám radost (ale většinou v takové chvíli mířím ke kosmetice, jejíž neekologická stopa je taky docela terno, co si budem). Ale i tu rychlou módu vybírám radši pomalu, aby mi vydržela. Že by mi nějaké tričko zežloutlo, zežmolkovalo se a po půl roce jsem ho vyhodila? Na to si nevzpomínám snad ani jednou. Na žmolky mám totiž odfuflíkovávač. Nebo nůžky.

Jasně, že mám dny, kdy "nemám co na sebe" a ať zkouším, co zkouším, nic mi nepadne. Jsou to dny, kdy se necítím sama dobře a mám pocit, že mi nic nesluší. Ani to, v čem jsem dělala parádu včera. 

Zdroj
Nemyslím, že jsem nějaký ecofreak. Ale snažím se přemýšlet a netahat domů zbytečný odpad. Vždyť i ty igelitky si schovávám pro další účel. ALE! Občas se s řevem "neeeee!" vrhám do koše, pokud někdo před mýma očima vyhodí něco špatně. To zas jo. Ke třídění mám velký vztah. Tuhle jsem se trápila tím, že nevím, kam vyhodit žárovku. Dokonce jsem se ptala i v železářství, kde mi pán poradil, ať to hodím normálně do smetí. Nakonec jsem objevila krabici v Lidlu - baterky, žárovky, elektro.

Takže se vlastně podivuju nad tím, že někdo nezašívá, ale rovnou vyhazuje. Když si domů přinesu novou věc, ať už je to košile nebo povlečení, jako první kontroluju knoflíky. A když se mi nezdají pevné, hned je přišiju, aby držely. Málo oblečení opravdu vyhazuju. Většina "nenositelného" putuje do komínku "na doma", kde pak už vydrží navěky, dokud se neprotrhá a nerozpadne. A to se mi nedaří. Jedno tričko s dlouhým rukávem už vypadá nadějně. Je od tety z Německa. Je mu přes deset let. Díry se na něm začínají objevovat všude, na rukávech už takové, že jimi prostrčím skoro celou ruku. Zašívala jsem ho loni za začátku zimy, letos už ho nechám dosloužit. Takhle mi to přijde prostě (eko)logické. 

Vždyť já mám dokonce ještě gumičky do vlasů z dětství!

A tak by mě zajímalo - jak to máte vlastně vy? Pohltila vás rychlá móda? Víte, co to vůbec je? Protože já skoro nevím. Je rychlá móda všechno? Přemýšlíte nad tím, co nakupujete?



Komentáře

  1. Moc hezký článek :) My to od malička děláme tak, že to, co nenosíme, dáme na doma. Pokud je to roztrhaný, tak klasicky hadry. No a pokud je něco pěkného, co třeba nesedne, jelikož je to blbej dárek, nebo to prostě chcem poslat dál, tak věci dáváme do dětských domovů a podobných institucí, kde se to vždy využije :)

    Praguetales

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za pochvalu, Laurinko :) Ráda slyším, že nejsem jediná takhle vychovaná, myslím, že u nás v ČR je to taková tradice, vážíme si oblečení víc než třeba v jiných zemích.

      Vymazat
  2. Nakupuji ráda a to jak oblečení, kosmetiku prostě všechno ale říkám si, takhle už to nejde. Opravdu letos si nic na Aliexpresu apod. kupovat nechci protože jsem zjistila kolik mám oblečení ve skříni, kterého jsem na sebe oblékla jednou, dvakrát. Na druhou stranu ale mohu říct, že mnoho oblečení mám ze second handů a popravdě zajdu raději tam než třeba do H&Mka. Oblečení nerada vyhazuji a tak to co už nenosím do města mám na doma nebo ke koním.

    Terezah-style

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To si říkáš dobře, Terezko. Takové to uvědomění, že člověk má přecpanou skříň a už to dál nejdem mám taky, takže žádné žádné nákupy a radši to všechno nosit a zužitkovat :) A když se o to dobře staráme, tak to vydrží dlouho a dlouho. A vítej zpátky! :)

      Vymazat
  3. Moc hezký článek, Primadonnko! :-)
    Jsou to asi dvě hoďky, co jsem seděla u televize a chlapovi zašívala mikinu a pyžamko :-D U mikiny jsem rukávy obšila komplet, protože to vypadalo, že na jednom místě přidám stehy a na druhém konci se nejpozději do týdne udělá další díra. Takhle je to posichrované na další půlrok dopředu. Minimálně! :-)
    Jo a loni jsem musela dát pryč dvoje boty. Kozačky (5 let staré) a zimní boty na zip (tipuju jim tak 12 let). Jsem to skoro i obrečela, protože oba páry jsem milovala a nosila opravdu do ošoupání a roztrhání. Doslova. Byly i opravované, ale nakonec už to nešlo. A mám jedny tenisky, které už mají úplně hladkou podrážku, takže přes ně člověk cítí každý minikamínek venku. Tak jsem je před 14 dny hodila do pračky a mám je na doma, na cvičení na tom běhacím orbitrek bazmeku, kde se nedá cvičit bosky :-)
    A když tak zavzpomínám, kdy jsem si naposled koupila něco na sebe... Sakryš, vždyť já ani nevím! Většina mého oblečení má minimálně 8-10 let, hodně z toho i mnohem víc. A hafo věcí je i ze secondhandu - akce 5-10 Kč za kus? Safra, to bylo boží! Mám odtamtud dvoje nezničitelné kapsáče na práci na zahradě, co už prošly i batikováním, protože původní barva se prostě "onosila". A furt to drží! Asi byl tehdy lepší matroš, či co :-D
    Bebe

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za krásný komentář milá Bebe :) Myslím, že my "české holky" jsme prostě od maminek naučené zašívat, záplatovat, udržovat... až s těmi americkými módami přišlo tričko, co si vezmeš dvakrát a je po něm. Když jsem byla tuhle na návštěvě u našich a prohrabovala hadry "na pejsky", objevila jsem mikinu po mamce, se kterou udělám v létě ohromnou parádu. Vypadá jak nová, dobrých 5 let už leží v hadrech a bůhví, kolik let předtím byla v oběhu nošení. Dřív byly ty matroše opravdu mnohem lepším.

      Taky se budu letos loučit s několika zimními botičkami, se kterýma jsem prochodila svět. U bot ten úpadek kvality vidím taky hodně markantně, tak si musím udělat nějaký velký výzkum, co na příští zimu koupit, aby mi to vydrželo do důchodu :D

      Vymazat
  4. Krásný článek. Tak to já mám kategorii více. Mám oblečení do práce - hezké, nové a dražší kousky - tam patří i šaty a sukně. Pak mám oblečení na nákupy, procházky atd - to jsou většinou kalhoty a poté trička, která jsou třeba malinko žmolkovatá nebo prostě si koupím pohodlné obleční ven. Další kategorii je oblečení na doma. Tam přesouvám trička, která již nemůžu do práce či ven nosit - opraná, žmolkovatá, prostě už nedělaljí parádu. No a tam odtut si vybírám obleční i na zahradu. Prostě, když jdu ven na zahradu, tak se převéknu - buď celá nebo alespoň kalhoty. Nerada totiž sedím venku na zahradě a pak v tom samém oblečení chodím doma. No a když už to není ani na doma, tak to přesunu buď doma na hadry, nebo dám do textilního kontejneru nebo pošlu tchýni na chalupu. Ona to tam využije na hadry.
    Obleční kupuji, ale vždy si to pěkně dlouho nechávám projít hlavou. Většinou, než se rozmyslím, tak je ten kousek buď prodaný nebo je jiná kolekce.
    Svetry si leta pletu sama.
    No a oblečení, které mi již není posílám dál nebo dceři do šatníku.
    Nejhorší jsou věci po dětech. Tam se to točí hodně rychle. Snažím se kupovat dceři oblečení tak, aby ho co nejvíc mohl využít i mladší syn. Takže dcera má občas klučičí pyžamo, tepláky nebo neutrální trička. Malý nosí obleční co to jde. Zrovna loni v září jsem dala do hadrů tepláčky 9-12 měsíců. Prcek je nosil do svých skoro 7 let. Napřed jako dlouhé tepláčky, pak 7/8 kalhoty a pustupně se zkracovali, až letos z toho byli kraťasy. Nějak ty bavlněné kalhoty rostli s ním. Také už byli 100x zašívané.
    Neustále něco zašívám. Mám proutěný koš, do kterého dávám roztrhané věci a jednou za čas zašívám. Nerada vyhazuji věci. Zjistila jsem, že oblečení, které jsem koupila před 4 lety je daleko kvalitnější než to, co je v obchodech teď. No a vrcholem všeho je, že se pomalu učím šít. Protože třeba koupit pro kluka kraťasy cca ke kolenům nebo pod kolena je nadlidský úkol. Pro holky mají 3/4 legínky, ale pro kluky nic takového neexistuje. No vždy je počasí na kraťasy, ale takové 3/4 by se hodily.
    Tereza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Terezko, děkuji za parádní komentář! Strašně ráda slyším (čtu :), že to máš taky takhle podobné. A třídění oblečení "na zahradu" mě ještě čeká (až budu mít někdy zahradu :D), na balkon zatím chodím v domácím :D

      Když jsme byli malí, tak měl po mě brácha taky často oblečení. Dokud mu to "nedocházelo", tak spinka v růžovém pyžamku. Na 3/4 kalhoty pro kluky chodila mamka k číňanům. Jestli se ale dají sehnat i dneska, to netuším. A je to škoda.

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář ♥