Google+

pátek 31. srpna 2018

Letní citrusová sprcha s Weledou


Pamatujete si ještě, jak bylo tuhle v létě to obrovské vedro? Taky jste jako já hledali jakoukoli formu osvěžení? Kostky ledu jsem vyráběla v mrazáčku po velkém, upíjela je v ovocné domácí limče a zajídala vodním melounem, který jsem mohla jíst od rána do večera. Chladit jsem se chodila do sprchy - klidně třikrát denně, vždycky, když mi bylo horko. Jakoukoli vodu jsem doplňovala mátou a citronem. Citrusy jsou pro mě jedním z hlavních letních osvěžovadel. Může za to Weleda a její citrusová osvěžující řada. Sešli se mi doma dva citrusové produkty - citrusový deodorant, který mi sice jako deodorant nefunguje, ale používám ho jako osvěžení a tohle léto jsem se s ním cákala od hlavy až k patě. Druhý je pak Citrusový osvěžující sprchový krém, se kterým si zase dopřávám chvilku svěžesti ve vaně. O něm si dneska povíme něco vím. 


Když se řekne krém, asi si všichni představíme něco bílého a tekutého, co se namaže na kůži, vpije a my jsme o chloupek míň vysušení. Ale sprchový krém? To už zní trochu složitěji. A přitom je to vlastně to stejné (nebo podobné), jen se to vezme do sprchy. Sprchový krém od Weledy je taky jemně mléčně zbarvený. Obsahuje mimo jiné cukerné tenzidy, které čistí pokožku, a sezamový olej, který je bohatý na nenasycené mastné kyseliny a pro pokožku je dobrý proto, že jí dodává chybějící tuk a přispívá tak k její hebkosti a pružnosti. Citrusový sprchový krém bojuje proti vysoušení pokožky a zanechává ji hezky jemnou, hebkou a vláčnou.


Weleda, jak jistě všichni víme, je přírodní kosmetika, která se řídí holistickým konceptem, což znamená, že spojuje jak mysl, tak tělo. Její produkty jsou taky takové, myslí nejen třeba na umývací efekt, ale taky se snaží zapojit naše smysly. V tomto případě to je čich, protože citrusový sprchový krém nádherně voní. Vůně je takové střední intenzity a krásně citrusová, což mají na svědomí přírodní éterické olejíčky. Je to taková vůně sladkého oranžového lízátka, která ale není výrazná a agresivní, naopak je zastřená v takovém mléčném mlžném oparu. Je to příjemná vůně, která se krásně line celou koupelnou a tuze osvěžuje jak tělo, tak i mysl. 


Péče od Weledy je kromě toho všeho taky vhodná pro všechny s citlivou pokožkou. U všech produktů (minimálně všech, co jsem zkoušela) jsem si mohla být jistá, že mi nijak neublíží. Ať už to byly pleťové krémy, olejíčky, sluníčková péče, sprchové krémy, nebo něco dalšího, vždycky byla moje pokožka jemnější, nevysušovala se, naopak se pomáhala uzdravovat a regenerovat. Ani nebudu začínat o tom, jak mi zázračný Skin Food zachránil vlásky... Pokud ještě Weledu neznáte, nebo s ní jen tak koketujete, ale nevíte, jestli se do toho ponořit naplno, případně hledáte nějakou šetrnou péči, pak si myslím, že je Weleda to pravé ořechové. Začít můžete třeba právě nějakými sprcháčky. Tak jsem začínala i já. Pak jsem objevila mandlový krém na pleť a byla jsem v tom až po uši :D 


Vůně na jedničku, umývání skvělé, péče o pokožku bombastická. Jediné, co by vás asi mohlo překvapit, je to, že Citrusový sprchový krém nepění. Už ale víme, že pěna automaticky neznamená čistota, ale sulfáty, které pokožku vysušují. Naopak chceme dodat vitamíny, hezky to naše tělíčko pohladit a opečovávat. Přiznám se vám, že citrusová kosmetika není moje úplně první volba, ale i přes to si mě sprchový weleďácký krém získal. Na léto byl totiž naprosto úžasný, osvěžující a nepřekonatelný ♥




úterý 28. srpna 2018

Sonnentor: Poznávací výlet do čajového světa


"Musím čůrat!"
"Už zase?"
Tuhle konverzaci jsem měla prakticky s každým, koho znám. A k tomu ještě nejlépe dovětek "nejsi nějaká divná? nemáš nějaké problémy?" A víte, co? Takovéhle poznámky člověka dost rozhodí. Nějakou dobu jsem si opravdu myslela, že mám nějaký zdravotní problém. Pak jsem ale začala dělat jednu věc. Ptát se těch "už zase?", kolik toho sami vypijí. Ukázalo se, že nepijí skoro vůbec. Jak by taky mohli chodit čůrat, když vypijí sotva litr denně a z toho je polovina ještě cocacola? Najednou se to celé obrátilo a já mám "silnou páku" proti nim. "Ale já nepotřebuju pít, nemám žízeň," začala jsem slýchávat jako obranný mechanismus. To už si pak jen ťukám na čelo a nechávám každého svému osudu. Nutit někoho do pitného režimu je dost složitá situace.

Můj pitný režim se dá počítat na litry a když náhodou svou denní hladinku nedosáhnu, cítím to. Běžně vypiju alespoň litr vody a litr čaje, během léta se moje spotřeba zvyšuje. A pozor, nechoďte na mě s tím, že "to je moc, pít moc škodí". Moc dobře víme, že správná hladina pro tělo se pohybuje mezi 2 - 3 litry a samozřejmě záleží na každém z nás individuálně - jestli sportujeme, jsme zdraví, nemocní, aktivní, unavení, na našem běžném dnu, na naší váze... Každý si proto najděme svůj vlastní zdravý pitný režim. A taky pozor, je něco úplně jiného, když pijete čaj nebo čistou vodu oproti sladkým syceným nápojům, kávě nebo třeba pivu. Litr koly rozhodně není správný pitný režim.

Uf, nějak jsem se dneska rozohnila. A to si chci přitom s vámi povídat o tom nejsluníčkovějším pitném režimu, jakého se vám může dostat. K testování jsem od Sonnentoru dostala Příběhy z čajové konvice, což je poznávací sada bio čajů a bylinkových směsí. Dnešní článek bude trochu delší, protože si představíme každý čajíček zvlášť.


Poznávací sada čajů Sonnentor obsahuje 10 druhů čajíčků. Celkem 12 sáčků, protože dva čajíčky dostaneme po dvou. Nejbožejší na tom všem je to, že celé balení je nejen recyklovatelné, ale taky kompostovatelné! Pyramidové sáčky, ve kterých jsou zabalené čajíčky, jsou z kukuřičného škrobu. A foliové pytlíčky jsou čistá celulóza! Celý obal tak můžete hodit do kompostu. Ale pozor, hlavně ty fólie se můžou rozkládat docela pomalu. Záleží na podmínkách, v kompostárnách se rozloží během měsíců, na kompostu na zahrádce to může trvat i rok a půl. Proto je nejlepší sáček hodit do tříděného odpadu.

Čajíčky samotné jsou v bio kvalitě, bylinky byly hrubě prořezány, aby se zachovalo jejich aroma a cenné éterické olejíčky. Nenajdete tam žádná dochucovadla, chemické dovoňovadlo ani nic, co do čaje nepatří. A teď už se vrhneme na jednotlivé čajové zážitky.


Tanec v čajové zahradě (Tanzend im Teegarten): Zelený čaj, máta okrouhlolistá, olivový list, citronová tráva, citronová kůra, slunečnice květ, růže, chrpa
Po otevření sáčku mě ovála krásná svěží citronová vůně. Nejsem velký fanoušek takových těch ovoněných čajů "zelený čaj s citronem", protože si myslím, že když už si chci zelený (nebo jakýkoli) čaj něčím dochutit, udělám to radši opravdovým citronem, ne aromatem, které citron v životě nepotkalo. Tahle vůně ale byla úplně jiná, opravdická a osvěžující. Nechala jsem si vodu vychladnout na 80°C (máme varnou konvici s meřítkem stupňů, pro milovníky zelených čajů je to boží pomůcka. Správná teplota se dá ale zjistit i jinak. Při poslední návštěvě čajovny mi čajovnice poradila, že osmdesát stupňů je taková teplota, do které už můžete strčit ruku a nespálíte se :D Testovat bych to moc nedoporučovala, ale asi si umíte udělat představu - z vody už se nedýmí a nemáte pocit, že vás spálí. Vy totiž nechcete spálit ani ten čaj). Chuťově je jemně nasládlý, příjemný, nenáročný. Takový čajík na popíjení během práce (takové jsem totiž v práci popíjela během dne). Pro mě je ideální tak jednou denně, protože se mi citronová chuť (i když je velmi jemná a lehká) rychle omrzí a radši mám "neutrálnější" čaje a bylinkové směsi. Rozhodně je ale moc osvěžující, jak v létě, tak i v zimě, kdy mi podobné čajíčky dodávají energii.


Nadechnutí v lese (Durchatmen im Wald): Ostružina list, borůvka list, smrkové jehličí, pampeliška lékařská, kopřiva, černý rybíz list, malina list, jitrocel, pestrovka květ, sedmikráska, prvosenka jarní
Je možné, že opravdu cítím jehličí? Čaj má zajímavou jemnou nazelenalou chuť. Je jemný s takovou mechovou lesní příchutí a takovým zemitým ocáskem. Nasládlý. Nejlepší bude v zimě, kdy jste zachumlaní pod huňatou dekou, koukáte se z okna a právě jste se vrátili z procházky. Jste trochu promrzlí a čajíček vám rozlévá v žilách novou energii. Jemně nazelenalá barva čaje mi připomíná mech a jehličí. Nadechnutí v lese je zajímavé na ochutnání, ale není to moje vončo. V poznávací sadě bylo Nadechnutí v lese hned dvakrát. Druhý sáček mi chutnal mnohem víc. Dala jsem si ho po obědě na zklidnění bříška a bylo to hrozně milé a uklidňující. Pořád v něm ale cítím něco zeleného :D


Mlsání z ovocného košíku (Naschem vom Obstkorb): Jablka kousky, ibišek, šípek, mango, červený pomeranč, jahoda, banán
Červená barva, jemná vůně a jemná nakyslá chuť ibišku a jablíček. Ovocné čaje mám ráda, ale musím si na ně dát pozor, protože překyselují. Ty nedobré jsou často tak kyselé, až je nedokážu dopít. Mlsání z ovocného košíčku mi ale chutnalo moc. Mám ráda ibišek, bývaly doby, kdy jsem si kupovala ibiškový čaj karkade (nebo ho taky můžete potkat jako kerkade). Kyselá chuť se vyvážila pár lžičkami medu. A nejlepší byl na studeno, mňam! Jinak mám ovocné čaje nejradši v zimě. Nebo když mám pocit, že mi dochází energie a potřebuju něco "sladkého" na pití. Čaje nesladím (kromě ibiškového), takže je to u mě opravdu spíš o pocitu, protože ovoce je od přírody sladké. Mlsání z ovocného košíčku bych mohla mlsat pořád. A když si čtu složení - mango, červený pomeranč, jahoda a banán, hned bych si takovou misku ovoce dala.


Zelený čaj PURE (Grüntee): zelený čaj
Zelený čajíček obsahuje pravý čínský zelený čaj a na pytlíčku jsem ho chvilku hledala, tam jsem totiž jmenuje Grüner Tee aus China Pur. Zeleným čajem začínám každé ráno. Hezky mi rozproudí metabolismus, srovná tlak a udělá prostě dobře. Zelených čajů mám rozhodně největší spotřebu a patří mezi mé nejoblíbenější. Zkusila jsem, jestli je zelený čajíček Sonnentor vícenálevový, jako už zelené čaje bývají. A víte, co? Vymáčkla jsem z toho čtyři velké zelené hrnky čaje! Ten čtvrtý už byl trochu vodový, jinak ale byly všechny tři předcházející jemné a dobré. Kdo zelené čaje moc nezná, tak pamatujte, že je důležité ho nespálit vroucí vodou, ale nechat ji vychladit na nějakých 80°C. Čaj se pak louhuje jen pár minutek a záleží podle čajíčku, kolik. Většinou ale není potřeba víc než 3 minuty. Chuť je taková lehce nasládlá, jemná, osvěžující. Nejradši mám jasmínový, ten má krásně osvěžující a naplňující chuť.


Cestování se sluncem (Reisen mit der Sonne): Zázvor, borůvka list, citronová tráva, citronová kůra, kontryhel, slunečnice květ, růže, lípa, měsíček, slez květ, pepř černý
Na tenhle čajíček jsem se moc těšila, hlavně kvůli kontryheli a měsíčku. To jsou totiž ženské bylinky a po ruce bychom je měly mít všechny. Skvělá směs pro holčičky od Sonnentoru je Štěstí je být ženou, která je pro mě srdcovou záležitostí. Cestování se sluncem zní tak krásně poeticky, viďte? Čaj je jemný a nejvíc se o slovo hlásí chuť zázvoru, pepře a citrusů. Pro mě je to spíš zimní a podzimní směs, kdy se sluníčko už tak často neukazuje a tímhle čajem se žlutým nádechem ho chceme přivolat. Na ochutnání je zajímavý, hezky ohřívá bolavý krčík a díky zázvoru a pepři se mi v celém těle rozlévalo krásné sluníčkové teplo. Tenhle čajíček je vlastně takové instantní sluníčko v sáčku :D Chuťově je pro mě asi zajímavý, na ochutnání mi jednou ale stačil.


Bosky na rozkvetlé louce (Barfuss durch die Wiese): Máta okrouhlistá, meduňka, sléz, bedrník, verbena citronová, zelený oves, jitrocel, heřmánek, měsíček, řecký horský čaj, růže
Bosky na rozkvetlé louce je tak krásný název, žejo? Hrozně jsem se na čajíček těšila, uvařila jsem si ho navečer. Ráno a během dne mám ráda zelené čaje, jak se ale blíží pozdní odpoledne, přestávám se ládovat teinem a kofeinem, aby se mi lépe usínalo. Naopak piju spíš bylinkové směsi a ovocné čaje. Hezky jsem si ho uvařila, popíjela a najednou byl pryč! Já vám ten čaj vyzunkla ani nevím jak! Tahle směs mi moc chutná, to je přesně něco pro mě. Jemná nasládlá bylinková chuť, která se pije sama. Mňam! Už teď se mi po něm stýská.


Černý čaj Assam PURE (English Assam): černý čaj
Černé čajíčky jsem nejvíc pila během pracovní stáže v Londýně. Odpolední čaj o páté se sušenkami jsme zavedli už od rána. Černý čaj s mlékem a medem mi tam tak zachutnal, až jsem si musela začít dávat dlouhé procházky, jak se (společně s těmi sušenkami, které se do čaje namáčejí) začal usazovat jako pneumatika na bříšku. Černý čaj je pro mě taková zvláštní neprobádaná oblast. Je na mě docela "těžký", proto ho piju nejčastěji třeba když mě bolí bříško, potřebuju nějakou silnou nakopávací věc a kafe nepřipadá v úvahu, nebo když mám chuť na nějaké sladké pití (to pak zase přileju kapku mléka a osladím cukrem - ne vždycky mi ale tahle kombinace sedne). O černém čaji ale vlastně nevím vůbec nic, takže mě docela překvapila doba louhování - jen 3 až 5 minut. Přelouhované čaje bývají hořké a nepitelné, tak jsem opravdu krátkou dobu dodržela a musím říct, že mi čaj zachutnal velice! Byl lahodný, nasládlý, přesně takový, jaký by měl černý čajíček být. Pochopila jsem, že jsem své předchozí černočajové experimenty louhovala moc dlouho. Nebo jsem pila špatné a nedobré čaje. Černý čaj od Sonnentor je výborný, jemný, lahodný a moc jsem si pochutnala. Variantu s mlékem jsem ale nezkoušela.


Láska na čokoládové vlně (Geniessen auf der Schokoladenseite): Kakaové slupky, červený pomeranč, fenykl, kardamom, slunečnice květ, skořice Cejlon, hřebíček, lékořice
COŽE? Kardamon se nepíše s n, ale s m? Kardamom? To si to celý život myslím špatně? No, to jsem ostuda. Tak vidíte, krabičky od čajů mě učí česky :D K čajíčku - Lásky na čoko vlně jsem se bála nejvíc. Kombinace fenikl a lékořice mi někdy nedělá úplně dobře. Miluju vůně a chutě alá chai, ale někdy za ně platím nevolností, nevím proč. Asi mi ta lékořice prostě dělá v bříšku neplechu. Strašně záleží na poměrech a celé kombinaci dohromady. Naposledy jsem měla nějaký ajurvéda čaj a vůbec mi po něm nebylo hej. Víte ale, jak dopadlo ochutnávání Lásky na čoko vlně? Dopadlo to nad mé očekávání. Čajíček chutná jako kakao, je lahodný, jemný a je mi po něm krásně. Co fenykl, hřebíček i lékořice umí, je pomoct trávení a nafouklému bříšku. A musím říct, že po těch lívanečkách, které jsem měla dneska, se to ohromně hodí :D Navíc, tím, že je čajíček čokoládou ovoněný, je to vlastně skoro taky zákusek.

Darjeeling PURE (Darjeeling): černý čaj
Poslední zkoumaný objekt je černý čaj Darjeeling, o kterém mi bylo už dopředu jasné, že po všech zkušenostech s předchozími čaji bude výborný. A taky že je, když se nepřepískne doba louhování. Tento černý čaj se pěstuje v krajině Himalájí a je celý sametový, prosluněný a jemný. Může se louhovat až 10 minut, pokud máte rádi silné čaje, já ale preferuji těch 3 - 5 minut, to je naprosto dostačujících k tomu, aby byl čaj jemný, lehký a lahodný.


Všem, kteří dočetli až sem, gratuluji a tleskám. A doufám, že se vám sbíhají sliny a pokud jste tak ještě neudělali, po dočtení si poběžíte uvařit šálek oblíbeného čajíčku. Mé chutě zůstaly po testování vlastně skoro nepozměněné. Pořád mám nejradši zelené čaje a jemné bylinkové směsi, ty můžu pít od rána do večera. Občas mě chytne mlsná, to potom sahám po ovocných čajích, nebo třeba po nějaké orientální směsi. Taky mám ráda léčivé čajíčky, do kterých patří i ty bylinkové. Myslím, že Sonnentoří poznávací sada je božská věc, protože vám dovolí poznat všemožné vůně a chuti, aniž byste se zklamali u prvního sáčku a pak nevěděli, co se zbytkem dělat.

Proč je ale Sonnentor tak strašně skvělý? V čajíčkách najdete jen ty nejlepší BIO ingredience, které byly pečlivě vybrané a vypěstované s láskou. Všechny obaly jsou recyklovatelné a kompostovatelné, v čemž vidím obrovskou výhodu - ne všichni výrobci potravin myslí taky na tu naši krásnou planetu. K tomu se pak přidává rozkošný design krabičky. Pokud se vám bude chtít si zjistit o jednotlivých čajíčcích víc, stačí vždycky kliknout na jejich název. Tam taky uvidíte roztomilé krabičky, na které se koukám jako na pohádky. Sonnentor je prostě moje láska ♥


Proč jsou Příběhy z čajové konvice - poznávací sada čajů Sonnentor super? Protože:
  • Hodí se jako dárek i pro toho, u koho si nejste jistí, jaké má čaje rád.
  • Hodí se pro vás, když si nejste jistí, jaké čaje máte rádi :D
  • Nebo když chcete experimentovat a poznávat nové chutě a vůně.
  • Obaly jsou nejen recyklovatelné, ale i kompostovatelné, takže nezatěžují přírodu.
  • Bylinky a čaje jsou bio, čerstvé a zpracované šetrně a s láskou.
  • Do bříška se vám tak dostane jen to nejlepší :)


Jaký čajík byste chtěli vyzkoušet?



sobota 11. srpna 2018

Jsem bojovnice a bojuju #zašťastnouduši


Nejsem hezká. Přijdu si tlustá (hlavně po obědě). Nenávidím se, když si dám něco sladkého. Jsem nešťastná v práci. Ve vztahu jako bych pořád na něco čekala. Všem se přizpůsobuju, aby byli šťastní, ale když dojde na mě, nikdo žádné ohledy nebere. Chci být středem pozornosti, ale nikdo si mě nevšímá. Chodím spát pozdě, nemůžu usnout a ráno se budím bez energie. Jsem protivná od rána do večera. Přejídám se, protože jsem nešťastná. Budím se s nafouknutým břichem a jsem nešťastná ještě víc. Když nenapíšu první, nikdo si na mě nevzpomene. Jsem nešikovná. Mou práci nikdo neocení. Nemám žádnou motivaci. Zírám jen před sebe a čas mi proklouzává mezi prsty. V noci si přiskřípnu krk, ale místo jógy radši hned zasednu k počítači, aby mi něco neuteklo. Nechci nikoho vidět. Nechci s nikým mluvit. Nechci vůbec být. Chci se utápět v tom všem svém vlastním neštěstí, zoufat si, že to nikdo nevidí, ale nikomu o tom neříct.

Stop. To by stačilo. Taková nejsem. Ani ty taková nejsi. Kde se berou tyhle negativní hlasy? A když přijdou, co s nimi mám dělat?


Tuhle mě cestou domů zastavily nějaké dvě paní. Většinou se s lidmi nezastavuju (protože většina z nich se mě snaží přivést na správnou víru), ale tyhle paní byly rychlejší, a než jsem stihla zavrtět hlavou, už z nich vypadlo, že jsou z Americké psychologické asociace dělají psychologický výzkum o tom, jak dokáží lidé rozeznávat emoce. Ukázali mi tři obrázky na telefonu a ptali se, jaké v nich vidím emoce. U druhého obrázku jsem se zarazila a poukázala na to, že to jsou fotky z fotobanky, kde jsou všechny ty emoce hrané, ne skutečné. Ze tří obrázků chtějí udělat výzkum? Ze tří fotek, které nějaká modelka předvedla na povel? Které ani nejsou skutečné? Ptaly se mě pak, jakou ze tří emocí pociťuju nejvíc - stres, prázdnotu, nebo štěstí. Vybrala jsem si štěstí. Ukázali mi další obrázky a ptali se, co mě dělá šťastnou - práce, koníčky, sport, rodina, přítel... Řekla jsem jim, že štěstí je podle mě podstata duše, že nepotřebuju něco k tomu, abych byla šťastná. Že to štěstí už uvnitř mám. Není to tak, že by ho do mě někdo musel vložit. Štěstí je hluboko uvnitř mojí duše, bydlí tam a následně je podněcováno třeba rodinou, koníčkem, nákupem... Ale není to tak, že bych byla prázdná krabička, do které někdo hází penízky štěstí a já se pak rozsvítím a zahraju nějakou písničku. Ne. Jsem ze své podstaty šťastná.

Koukaly na mě docela nevěřícně. Jako by pro ně tahle odpověď do jejich kontextu zkoumání a "víry o lidech" moc nespadala. Rozloučily jsme se a já si šla dál svou cestou domů.

Sice jsem řekla, že jsem šťastná, ale v tu chvíli jsem se cítila mizerně. Dlouho dušené emoce se prodraly na povrch a smetly mě jako vlna v moři. Bylo mi úzko, bylo mi do breku, měla jsem stažené hrdlo a pocit, že mi všichni křivdí, nikdo mi nerozumí a nebere ohledy na moje potřeby. Ale stejně jsem řekla, že jsem šťastná. Protože jsem.


Štěstí není automatická věci. Štěstí se musí hledat. Někdy je to cesta, jindy je to změna. Ale nakonec, ať už uděláme milion změn nebo ujdeme tisíce kilometrů, najdeme štěstí na začátku, uvnitř sebe samotného.

Zní to všechno jako klišé, ale je to pravda. Vším jsem si prošla. Utíkáním do zahraničí, vracením se zklamaná a nakonec jsem se všem démonům stejně musela postavit teď a tady, doma, v sobě. Pořád si s sebou nesu spoustu bolístek z dětství, z puberty, dospívání, vysoké, osobního i pracovního života. Ale čím jsem starší, tím je mi víc ukradené, co si o mě ostatní lidé myslí. Tím víc mi záleží na mém vlastním štěstí. Našla jsem ho uvnitř sebe. Klíčí tam jako malinké semínko a tak ho pravidelně zalévám, aby se rozrostlo do všech částí mého těla. Abych mu dala sílu. Není to jednoduché. Ale vždycky pomůže krásný západ slunce.

♥ Nejsem od přírody hubená. Ale jsem od přírody chytrá a vtipná.
♥ Mám nohy s celulitidou jak celá pomerančová plantáž. A nikomu to nevadí. Ani mě, ani mému kocourkovi. A stejně jsem začala nosit sukně bez punčoch až letos v létě.
♥ Nevědomky trpím dermatilomanií, o které psala Bebe v článku na blogu Růžový chroust. Až u jeho čtení mi došlo, co to se sebou dělám. Protože já si, vážení, ňoupu zarůstající chloupky na nohách, což je naprosto nesmyslná aktivita, která dělá jen to, že vytvoří pupínky, strupy a vy vypadáte, že jste prošli maliním. Dělám to, když mám pocit, že se potřebuju trochu potrestat (jo, a je to venku), když je toho na mě moc, abych "uvolnila stres". Je to forma sebeubližování, aniž bych o tom vědomě věděla. A už to dělat nebudu. Slibuju!
♥ Vždycky jsem trpěla tím, jak vypadám. Tlusté nohy, velký zadek, malá prsa, odstáté uši, pět dioptrií... Kdybyste mě ale viděli ve skutečnosti, poťukáte si na čelo, protože celá tahle iluze je jen v mojí hlavě. Jsem úplně normální holka.
♥ Byly chvíle, kdy jsem si myslela, že se z toho zblázním. Že už to dál nevydržím. A to byly přesně ty chvíle, kdy jsem si řekla dost. Stačí. Takhle to dál nejde.

Přijala jsem sama sebe. Takovou, jaká jsem. Začala jsem se mít ráda.
Víc se směju, než pláču.
Vím, že když se cítím dobře, vyzařuju kolem sebe energii, která přitahuje lidi, jako jsem já. A naopak. A já chci kolem sebe hodné lidi.
Když na mě jdou mráčky, snažím se bojovat. Někdy vyhraju, někdy prohraju, někdy usnu. Ale nikdy se nevzdávám.

Píšu to všechno v první osobě, ale vím, že se v tom spousta z vás taky najde. Protože já se zase nacházím ve vašich příbězích. Jsme v tom společně. Je to cesta. Je to boj. A já si přeju mít šťastnou duši. A tak jdu do toho boje po hlavě a jsem bojovnice za šťastnou duši. Jdete do toho se mnou?



Joik: Rychle absorpční pečující mléko na ruce


"Dala bych si banán," objeví se mi v hlavě z čista jasna myšlenka. Kdybych měla před sebou zrcadlo, tak se na sebe vyděšeně podívám. Banány mám ráda, o tom žádná, ale proč mě to napadlo zrovna teď? Doma navíc žádný nemám... Pak si vzpomenu, že jsem si zrovna namazala ruce Rychle absorpčním pečujícím mlékem na ruce Joik, které podle mě prostě voní jako banán. A voilá, asociace je na světě. Toto mlíčko přidávala Míša z obchůdku Krásná každý den k objednávkám jako dárek a já taky jedno dostala. Kdo si u mě už nějakou recenzi na Joik přečetl, ten tuší, že je to značka, kterou považuju za jednu z nej - nejvoňavějších, nejpříjemnějších a nejluxusnějších. Proto mi udělalo mlíčko ohromnou radost. To se bude zase něco zkoušet! Dostojí Joik své pověsti?


O co pečujete nejvíc? Já rozhodně o vlasy. Tam jsem schopná utratit celou výplatu (samozřejmě obrazně, protože jak bych pak platila nájem, odvody a internety?). Co ale hrozně flákám, jsou ruce a chodidla. Je to absurdní, protože tyhle dvě "věci" potřebuju prakticky pořád. Pořád na něco šmatám, píšu, chápám, šťouchám... no a co teprve nožičky, po kterých chodím sem a tam? Ale je to takový holčičí paradox, pečujeme o to, co nás dělá hezké, ale ne o to, co potřebujeme. Ručičky mám pořád vysušené (často si je taky umývám) a vždycky mám po ruce nějaký krém. Ne vždycky je to ale krém na ruce, často jsou to takové zbytkové krémy, které měly být na něco jiného, ale nelíbily se mi. Nohy a ruce snesou všechno, je takové moje nepsané pravidlo. Spousta takových krémů ale strašně dlouho zasychá, mastí, nevstřebává se a ještě po deseti minutách se obtiskává na klávesnici. Takové pak používám na noc, nebo když si jdu číst. Omatlané stránky knížek mi totiž nevadí.

Obrovskou výhodou Joik mléka na ruce je jeho bleskové vstřebávání, které jde ruku v ruce i s konzistencí. Krém je tak lehoučký a jemňoučký, jako byste si ruce potřely pírkem. Krém se rychle vstřebá a vůbec ho není potřeba moc, naopak, stačí jen taková kapička. Jak je jemný, tak je i docela tekutý, tak se mi občas stává, že ho vyteče moc. To pak mažu všude a všechno, ani kapka u mě nepřijde na zmar. 


Z aktivních látek, které pečují o ručičky, obsahuje šťávu z Aloe Vera, která obnovuje a zklidňuje, emu olej, což je vlastně tuk pštrosa Emu, jedná se o zázračnou složku, kterou v Australii používali domorodci, změkčuje, regeneruje a má vynikající léčivé účinky, bambucké máslo, které hydratuje a zvlhčuje a světlicový olej, který pomáhá minimalizovat ztrátu vlhkosti z kůže a zachovává ji hezky pružnou. Taky má krémík vonět jako svěží tráva a pampelišky... no, já cítím banán :D


Dobře, už víme, že se mléko na ruce Joik rychle vstřebává a voní jako svěží kytičková louka (banán, za mě prostě banán). Jak ale působí na ručičky? Nejdřív jsem měla trochu pochybnosti, protože je opravdu ohromně jemný, tekutý a není ho potřeba moc. Začala jsem ho používat na noc, většinou mažu ruce těsně před tím, než ulehám a upadám do říše snů. Ráno jsem se pak pravidelně probouzela s krásnýma a hebkýma rukama, až jsem si toho sama všimla a zaměřila pozornost na to, co dělám, protože mazání rukou už často dělám na autopilota. Ráda bych tu teď prohlásila, že Rychle absorpční pečující mléko na ruce Joik je jeden z nejlepších krému na ruce, jaké jsem kdy měla! A funguje i na velmi suché ruce, které mají tendenci k praskání, šupinkatění a vysušování. Absolutně ho miluju a doufám, že mi vydrží navždy. A přitom je takový malý a nenápadný, ale schovává se v něm obrovská léčivá síla. Že by to byl ten olej z Emu? Nevím. Jen vím, že je to moje "to go", když mám suché ruce. A navíc ta jeho záhadná vůně je velmi příjemná změna oproti takovým těm klasickým heřmánkům, indulonám, čokoládám... prostě vůním, které voní stejně, jako název krému a vy se nemusíte namáhat a přemýšlet. Pokud krém znáte, jak vám voní? Že tam taky cítíte banán? :D




čtvrtek 9. srpna 2018

Letní veselé balzámky na rty s obalem se semínky


Čím víc kosmetiky jsem vyzkoušela, tím zmatenější jsem z nové. Svoje zážitky s kosmetikou dělím na tři druhy:
1. Jupí, to je skvělé, vyhazuju všechno ostatní a už chci navždycky jen tohle.
2. Fuuuj, tak to se nehodí snad ani na nohy.
3. Moment, dejte mi chvilku. Musím přemýšlet.

První zážitek zatím značně převažuje. Naučila jsem se kupovat takovou kosmetiku, kterou opravdu budu používat. Ne jen, že má hezkou lahvičku. Druhý se mi taky občas stane a obsahuje nejčastěji zástupce deodorantů a balzámů na rty. Třetí kategorie se mi v životě taky občas objeví a i když produkt používám měsíce, stejně pořád nevím, jaký je. Pravděpodobně proto, že nic nedělá.

Proč začínám dnešní recenzi takhle? Protože jsem si už dlouho chtěla svůj seznam napsat :D A taky proto, že balzámky Beauty Made Easy zkoumám už od května a potřebovala jsem si na ně udělat pořádný názor. Existuje ještě totiž čtvrtá kategorie kosmetiky - nejdřív mi přijde hrozná, ale pak udeří nějaké jiné počasí nebo jiné podmínky a z hrůzy se najednou stane ta nejcennější věc na světě. Zatím tak pro mě fungoval třeba balzám na rty od Weledy Everon nebo SkinFood, jehož smysl ve svém životě jsem našla až letos. U balzámků Beauty Made Easy to ale bylo jinak. Nejdřív mi přišly skvělé, pak chvilku nefungovaly, pak byly zase skvělé. A záviselo to na počasí. Jakto? Čtěte dál :)

Balzámky Philosophia Botanica od značky Beauty Made Easy jsem dostala na testování z eshopu s přírodní kosmetikou Pinky Pinky, kteří viděli na Instagramu můj komentář, že jsem hrdý balzámový závislák a poslali mi na testování čtyři voňavé balzámy na rty. Dneska si je představíme všechny čtyři, uděláme si malé srovnání a řekneme si, jak důležitá je trpělivost.


Beauty Made Easy je dánská značka přírodní kosmetiky, kterou v roce 2014 založila maminka se svou dcerou. Jejich hlavní cílovou skupinou byly teenagerky, pro které chtěly vytvořit něco veselého a hravého, co si můžou dát do kapsy, vzít do kabelky a co jim rozzáří úsměv. Protože jak říkají, "Sweet lips with the smile will always win over harsh words", neboli v překladu "milé rty s úsměvem vítězí nad zlými slovy". Co se kolekce balzámků Philosophia Botanica týče, tak už na první pohled se mi rozzářil úsměv, když jsem ty krásné kytičkové krabičky viděla. A víte, co ještě? Papírový obal obsahuje semínka lučních květů, takže ho můžete zasadit, zalévat a pozorovat, jak vám rostou kytičky. K tomuhle kroku jsem se ještě nerozhoupala, asi ho nechám na příští jaro. Balzámky taky obsahují 99% přírodních složek a jsou veganské.


Dostala jsem je ve čtyřech variantách - Super Goji, Choco Coffee, Creamy Walnut, Milk Shake. Už podle názvu zní hezky šťavnatě, že? Tipnete si jen tak podle názvu, který je můj nejoblíbenější?

Na začátek, než se vrhneme na jednotlivé balzámky, bych rovnou chtěla říct takové malé srovnání a společné znaky. Samozřejmě, že jsem jako první balzámky očuchala, pak teprve nanesla na rty. Dělám to tak se všema kosmetikama. Taky jsem si zkusila odhadnout, který asi tak bude můj favorit a které naopak nebudu chtít vůbec. Nu, dopadlo to ale úplně jinak.

Usoudila jsem během testování několik důležitých věcí. Tohle jsou letní balzámky, jako dělané na letošní léto, kdy je horko a já se potřebuju spíš osvěžit než příliš vyživovat. Rty nemám tak suché, jako třeba přes zimu, potřebu po balzámech skoro vůbec necítím (což je teda i proto, že jsem přestala nosit rtěnky a voilá, rty jsou zdravé a nevysušené). Když se před pár týdny ochladilo, ale bylo sucho, tak balzámkům jakoby oslábla účinnost a k hydratování mých rtů nestačily. Během tepla ale osvěžují a chrání výborně. Z toho vyplývá jedna důležitá věc - sedět budou všem, kdo mají rádi lehké a jemné balzámy na rty, balzámky třeba moc často nepoužívají a chtějí je jen občas třeba na noc. Myslím, že v tomhle úplně přesně naplňují své poslaní.

Co mají ještě společného? Strukturu, takovou jakoby jemně peelingovou, která se postupně rozpouští na rtech. Určitě to bude něco ve složení, které sama vyluštit neumím. Tipla bych ale, že by to mohl být vosk nebo máslíčko. Balzámky obsahují mandlový, arganový a jojobový olej, bambucké a kakaové máslo, extrakt z kustovnice čínské a Aloe Vera a nálož rostlinných vosků - kandelilový, karnaubský a rýžový.


Jako první jsem začala zkoušet balzámek Super Goji, neboli kustovnice čínská. Mám s kustovnicí spíš nepříjemnou zkušenost, ona mi totiž vůbec nechutná. Občas se mi doma objeví, protože se jedná o jedno ze superfoods, ale má na mě takovou moc podezřelou chuť. Proto jsem si říkala, že to vezmu od "nejmíň" oblíbeného. Jaká hlupačka jsem ale byla, protože teď mám goji balzám už z půlky vypotřebovaný. Co je na něm odlišného od ostatních je to, že jemně tónuje rty do červené, což je docela příjemné. Ani si nemusíte dávat pozor, není to žádná výrazná barva, takže to zvládnete v klidu i bez zrcátka. Voní tak hezky jemně, nasládle. A obsahuje ty hrubé částečky, které rty masírují, peelingují a prokrvují jako bonus.


Po příjemném zážitku jsem hned sáhla pro Choco Coffee, o kterém jsem si myslela, že bude můj nejoblíbenější miláček. Voní nádherně sladce po čokoládě s jemným nádechem čerstvě umleté kávy. A taky tónuje, tady už si ale dejte pozor na zrcátko, ať nemáte špinavou pusinku. Není to žádná rtěnka, to zas ne, ale občas jsem si letmé šmouhy nad rty všimla. Má stejnou strukturu jako Goji, tedy lehký balzámek s hrubými částečkami. Ale pozor, mým nejoblíbenějším se nestal.


Přiznám se, že na Milk Shake jsem se těšila ještě míň než na Goji. Ten totiž může dopadnout jakkoli. Může to být krásná vůně vanilkové zmrzliny, nebo nechutná směs tutti frutti. A dopadl tak, že se mi tuze zalíbil, mám ho na pracovním stole a sahám po něm prakticky pořád. Goji mám zase na nočním stolku. Trochu jsem ale bojovala s výčitky svědomí, že otevírám čtyři balzámky najednou :D Milk Shake mi nejvíc připomíná piňakoládu, je jemný se stejnou lehkou strukturou jako dva jeho bráškové výše. Stejně tak hezky masíruje rty. Milk Shake oproti kafíčkovému a goji nebarví.


Poslední v recenzování a poslední ve zkoušení je Creamy Walnut, krémový vlašský oříšek. Ten byl s Choco Coffee v mých první favoritech a celou soutěž balzámků vyhrál. Má krásnou oříškovou vůni a jako jediný taky jinou strukturu, která je pořád jemná, ale jakoby krémovější, celistvější a bez hrubých částeček. Nebarví a mě si získal tou bohatou, sladkou a krémovou oříškovou vůní.


Co říkáte na balzámky? Který byste si vybrali? Kdybych měla všechno shrnout na závěr, řekla bych asi to, že s těmito balzámky získáte ještě kytičkový bonus navíc, uděláte si radost a hrozně rádi na ně budete koukat. Všechny čtyři používám a všechny čtyři mám ráda (jen ten oříškový mám trochu radši a šetřím si ho). Zkoušela jsem je tři měsíce a seděly krásně, krom chladných dní. Jsem zvědavá, jak mi s nimi bude na podzim, v zimě a na jaře, protože mi určitě ještě dlouho vydrží. Znáte je? Kdo je používá, jakou s nimi máte celoroční zkušenost? Dejte mi vědět do komentářů :)

Moc děkuji Pinky Pinky za krásné a barevné balzámy na rty ♥

P.S.: A co ta trpělivost? Nu, zjistila jsem totiž, že u přírodní kosmetiky nemůžu dělat závěry během prvního dne. Opravdu se vyplatí počkat. Když mi něco nesedí, odložím a vyzkouším jindy za jiných podmínek. Stejně, jako se mění počasí, mění se i moje tělíčko a jeho požadavky. Určitě jste si sami zažili, že jste kdysi používali nějaký produkt, ale dneska už vám nesedí, nebo naopak. Prostě to tak je. Moje rada tedy zní vytrvat, pokorně zkoušet a pokud je to opravdová hrůza, se kterou nemůžete žít, pošlete ji o dům dál. Protože to, co nesedí vám, může krásně vyhovovat někomu jinému :)



neděle 5. srpna 2018

Saloos: Vanilkové mámení na tělo i na duši


Dřív jsem v tom měla docela jasno. Zima = skořice, vanilka, horké jablíčko, nové koření. Léto = citrusy, máta, piňakoláda a vůně moře. Jenomže, pak přijde to opravdické léto a s ním vanilková zmrzlina. Do studeného kafe. Mňam. A celá ta moje vymyšlená struktura vůní se rozpadá v základech, jako domeček z karet. Co tím chtěla bloggerka říct? Asi to, že se vůní nebojím a když se mi chce, klidně si dám svařák v létě a zmrzlinu v zimě.

Jednu takovou letní zimu mám v koupelničce od Saloos. Je to Bio tělový a masážní olej Vanilla, vanilkové potěšení od českého výrobce olejových specialit pro pohlazení na těle i na duši. A prosím, jedná se o čistou přírodní kosmetiku v bio kvalitě. No řekněte, co může být víc? ♥


Když se řekne vanilka, jaká vůně vám vyskočí pod nosem? Je to vanilkový puding, vanilkový lusk, zmrzka, vanilkový cukr, nebo nějaká vaše oblíbená kosmetika? Mě vždycky naskočí vanilkové rohlíčky a vanilková zmrzka ve vaničce Carte d'Or. Je spousta vanilkových vůní, některé jsou přírodnější a čistější, jiné jsou trochu chemčou stříknuté. Vanilkový olej Saloos mě vůní překvapil, i když vlastně nevím proč. Možná jsem čekala takovou "hrubou, drsnou, syrovou" vůni vanilky, ale ona je to přitom sladká, podmanivá, lehce otupující vůně. Taková, která po mě chce, abych si lehla do houpací sítě, jemně se pohoupávala sem a tam, střídavě dřímala a četla si celý líný den. Taková krásně uklidňující, která mě nejdřív obejme, uvolní a když se z toho opojení proberu, cítím se osvěžená, okouzlená a s úsměvem na rtech. 


Ve složení najdeme samé krásné věci - rostlinné oleje lisované za studena (bio sezamový, mandlový, bio slunečnicový, makadamiový, meruňkový), esenciální oleje (vanilla bourbon, limeta lisovaná, lemon tea tree), vitamíny A, E, F a lecitin. Právě poslední obsažená látka - lecitin - mě zaujala, protože ho znám jako kamaráda ve zkouškovém. Lecitin je přirozeně součástí našeho těla, ale lze ho tělu dodávat taky jako tabletky, pokud procházíte nějakým náročným obdobím, kdy se jeho hladina v těle snižuje a vy potřebujete trochu "boostnout". Lecitin pomáhá všemu - zlepšuje paměť, krevní oběh, rozpouští špatný cholesterol, pomáhá játrům a je dobrý na vlasy, nehty a kůži, proto ho najdeme také v kosmetice. 

Mandlový a makadamiový olej jsem od Saloos taky zkoušela (klik na název pro recenze), tyhle dva oleje jsou dokonce papatelné, takže vím, že si na tělíčko dávám opravdu to nejlepší složení. 

Vanilkový olej používám tak, že kápnu do dlaní (ale pozor, olej je tekutý a z lahvičky se lije jako ďábel, tak radši pomalu a opatrně, ať si ho nevyšplíchnete celý), rozetřu v dlaních, tím ho zahřeju a následně mažu, kam je mi libo. Oblíbila jsem si ho po koupeli na celé tělo, když mám pokožku ještě hezky rozehřátou. Ta pak olej saje jedna radost. Olej se vpíjí tak středně, chvilku jsem ještě mastná, ale po nějaké době o něm ani nevím. Většinou se takhle olejuju před spaním, takže pravděpodobně skončí půlka mastnoty obtisklá v peřinách, ehm :D Olejík taky výborně zklidňuje pokožku po holení, můžu ho nanést hned a vůbec nepálí, neštípá ani nedráždí. Zkoušela jsem ho i na obličej, jako univerzální péči, kterou si vezmu s sebou při cestování a taky to nebylo špatné. Když už obličej, tak i rty se jím můžou přetřít (ale to jsou praktiky, za které nenesu zodpovědnost). 


Olej má za úkol dvě věci - uklidnit naši mysl a zjemnit pokožku. Když ho budete používat pravidelně po koupeli, tak v pokožce "uzamkne vlhkost", udrží ji hydratovanou a tím i jemnou, hebkou a pružnou. A ta vůně, která se vám rozline koupelničkou? To se fakt nedá popsat, to je slast nejvyššího stupně ♥ Olejíček lze používat všemožnými způsoby, taky jako masážní třeba, takže pokud se rádi necháváte masírovat a máte někoho, kdo vás rád masíruje, pak olejíček určitě přijde vhod. 

Moc děkuji společnosti Saloos za další boží produkt na testování ♥


Jaká je vaše nejoblíbenější vanilková věc?



čtvrtek 2. srpna 2018

Šarmantní pan Aladin do kávy od Sonnentoru


Tak mám pocit, že se jsem si doma místo kanceláře nainstalovala saunu. Ráno je to ještě jakž takž dobré, ale odpoledne, když se otočí sluníčko, mám v pokojíčku asi tak pětset stupňů. To pak na sebe natočím všechny větráky, co najdu, zkouším dělat "fyziku" tím, že jeden namířím i z okna, střídavě to vypínám a zapínám, jestli se náhodou nezvedl vánek, který by mi přivál trochu čerstvého kyslíku... V takovémhle horku se mi vůbec nic nechce. Nechce se mi pracovat, odpovídat na maily, cokoli psát, ani se mi ale nechce číst. Vůbec se mi nechce nic. Chce se mi jen jíst zmrzlinu (třeba domácí banánovou z minulé recenze) a pít litry vody s ovocem (kdo říká, že nemusí pít, ten asi prostě nemá žížu. Moje suché tělo potřebuje v tomhle počasí pít rovnou z tekoucího kohoutku nepřerušovaně celý den). Mám taky pocit, že jsem mnohem unavenější. To asi proto, že horko je nejen ve dne, ale i v noci! A naše okna na hlavní silnici, kde furt něco jezdí, se úplně "větrací" nazvat nemohou. V noci je otevřené nenecháváme, to bychom se zase z ruchu nevyspali. I kdybych se stokrát zapřísáhla, že nebudu to zlé návykové kafe pít, stejně se k němu nakonec vrátím. A zvlášť, když je velké, studené a s kokosovým Alpro mlékem (objevila jsem Alpro for Professionals v Gourmet kávě, takže si tam pro něj chodím a přijde mi, že minimálně to kokosové je nějakým zvláštním způsobem lepší). 

Hmm... To je těžké toto. Sama jsem se teď na tu kávičku a mlíčko tak navnadila, až si ho musím jít uvařit. A že už je odpoledne, tak si dám bezkofeinové! 


S obrovskou ledovou kávičkou (která naopak za chvíli zteplá... ráno jsem si vařila svůj pravidelný zelený čaj a ten ne a ne vystydnout) vám budu dneska vyprávět o jednom šarmantním pánovi Aladinovi, se kterým si tu kávičku můžete trochu přiostřit a přikořenit. Aladinovo koření do kávy je kořenící směs od mého zamilovaného sluníčkového Sonnentoru, která vás unese do pohádky.

Tak za prvé, můžete mi vysvětlit, jak někdo může dělat tak dokonalé obrázky? Vždycky jsou milé, vtipné, laskavé, veselé a mají v sobě takový malý tajný "háček", nad kterým se rozplývám do stavu roztečené zmrzky na chodníku. Vybrat si podle vzhledu je u Sonnentoru dost obtížné, protože byste si (jako já) chtěli vybrat úplně všechno. A víte, co? Ono to vlastně vůbec nevadí, protože ceny jsou u Sonnentorů více než příznivé. Když jsem se s touto značkou poprvé setkala na výletě v Hallstattu (a tajně si odnášela ze snídaně sáček čaje navíc na večer), tak mi můj kocourek říkal, jak je Sonnentor dobrý, že mají v Praze prodejnu a ceny příjemné. Po návratu z dovči jsem se tam hned vypravila... a láska byla na světě ♥


Ale zpátky k Aladinovi. Aladinova kořenící směs obsahuje kardamon, skořici, zázvor, nové koření, hřebíček, vanilkový prášek a muškátový květ. Teď si na chvilku zavřete oči (respektive nejdřív dočtěte následující věty) a představte si tu směs, tu vůni, to kouzlo skořice, vanilky, kardamonu, hřebíčku... Představte si to všechno dohromady ve vašem nejoblíbenějším provedení. Jen na lžičce, jako mýdlo nebo šampon, jako éterický olejíček, zmrzlinu na špejli, tělové mléko, peeling, dort, puding, spořič obrazovky... Že je to všechno naprosto dokonalé? Ta vůně je tak jedinečná, kouzelná a orientální ♥ 


Na krabičce se dočteme v povídání o kořenící směsi to, že v arabském světě je tato směs velice oblíbená a ceněná díky příznivému účinku na trávení. A ještě aby ne! Takového kouzelného koření... Tak schválně.

Skořice - Podporuje funkci mozku (papáním i čicháním), má antibakteriální účinky, bojuje proti virům a bacilům a kůra skořice je považována za přírodní antibiotikum. Prohřívá a prokrvuje, takže je ideální během chladných dnů, nebo když potřebujete dostat krev do studených končetin. Je taky silným antioxidantem a pomáhá hlídat správnou hladinu cukru v krvi. Je zdrojem vápníku a vlákniny a naše tlusté střevo ji má moc rádo. Díky tomu, že podporuje funkci střev, tak pomáhá odplavovat zlé cholesteroly a tím předcházet onemocněním srdce. Ředí krev, prý je dobrá i proti artritidě, pomáhá na záněty močového měchýře a proti nachlazení. Je snad něco, co skořice neumí?

Kardamon - Kardamon je podobný svým účinkům skořici, pomáhá na trávení, bojuje proti virům, je dobrý na záněty zubů a dásní, pomáhá léčit kůži, je skvělý při bolestech v krku a nachlazení. Říká se, že je taky první pomoc při kousnutí hadem nebo škorpionem (a já se jen raduju, že tu takové potvory moc nemáme). Prý je dobrý na potenci a jako afrodisiakum pro muže. Čaj s kardamonem pomáhá proti stresu, únavě, přepracování, depresi... kardamon naši mysl uvolní. 

Hřebíček - Hřebíček je prevence proti zubnímu kazu, má totiž taky antiseptické účinky a desinfikuje. Ničí bakterie, posiluje imunitu. Léčí bolesti kloubů a revma. Povzbuzuje činnost srdce, prokrvuje, zahřívá a bojuje proti vráskám. Léčí i rýmu a nachlazení. 

Celá směs je poskládaná z podobných kytiček tak, aby měla co nejpříznivější účinky nejen na chuť, ale celkově pro naše zdraví. Takže si Aladinem nejen okořeníte kávu, ale ještě si vyléčíte rýmu, deprese a zmizí vám vrásky :D


Pamatujete si ještě na sladké koření Chai Polibek orientu? Obě kořenící směsi mají stejný základ, Aladin se ale liší třeba tím, že neobsahuje cukr. Což je velká výhoda, protože v sobě nese víc univerzálnosti a můžete tak kořenící směs použít nejen do sladkých, ale i slaných pokrmů, tam, kam dáváte pro chuť špetku skořice. Napadá mě teď jenom rajská a to jen proto, že jsem si to asi před deseti minutama přečetla na internetu :D

Jinak se dá kořenící směs přidat do všeho sladkého v celém vesmíru! Pokud máte rádi skořici, pak používejte Aladina místo ní. Získáte tak "stejný" efekt ale s větší škálou chutí a vůní. Skořice je ve směsi rozhodně cítit nejvíc, společně s citrusovými tóny kardamonu a jemnou vůní hřebíčku a vanilky. 


Používám ho podobně, jako Chai Polibek orientu - do ovesné kaše, do jogurtu, jen tak na ovoce, do zmrzky, na palačinky a lívanečky, dortíčky a koláčky, ale hlavně do kávičky! Snese to i karo a podobné nekávy, které získají úplně jiný rozměr. Aladina používám třeba ve chvílích, kdy už je ten daný produkt sladký a nechci přidávat víc cukru. 


Jak chutná v kávičce? Samozřejmě záleží, kolik tam toho dáte, ale taková špetka až lžička chutná velmi jemně, orientálně a kořeněně. Taky záleží na tom, jakou kávu pijete nejčastěji. Pokud s mlékem, bude chuť Aladina jemná, rozvleklá jako volné odpoledne na sídlišti, tahavá jako karamel, který se rozpouští na slunci, omamná, ale tak jemně, jako pohádkový večer. Kávě dodává šmrnc, jiskru a nádech něčeho speciálního. Do kávy mi chutná moc, je rozhodně o něco výraznější než orientální polibek. 

Do černé kávy je taky zajímavý. To se pak tak rozvoní, intenzivně rozvine všechny skořicové buňky ve vašem těle, nabudí a nakopne. 


Co myslíte, má Aladin pravdu a přidávat koření do kávy je zdravé? Jak se vám koření líbí a co byste s ním provedli vy? :)

Moc děkuji sluníčkovému Sonnentoru za dobrůtku ke kávě!



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...