Google+

středa 31. října 2018

Kdo hledá, najde! Potřetí...

Hledání je dozajista metla lidstva. Kdo hledat přestal, ten buď už našel, nebo přestal mít chuť objevovat. Ať už je úvodem k tomuto článku jakýkoli rádoby motivační blábol, jde o to, že hledání je v našem blogovém světě tuze důležité. Když vás totiž lidé dokáží najít, je váš blog zdrojem informací. Nějakých určitě. Proto tu přeci jsme, abychom moudrosti, zkušenosti a poselství předávali formou slovíček dál.

Nu, někdy je to ale zajímavé, jak vás lidé najdou, jakým slovním spojení se k vám dostanou. Ta nejlepší si schovávám, dávám dohromady a když je jich dost, okomentuju a pošlu jako článek do světa. Dneska mám pro vás do třetice všeho dobrého perličky z říše klíčových slov.

Zdroj
hrarasenka pro qlergiky
Primadonnka říká: Naprosto tomu rozumím. Člověk si nandá řasenku, zaslzí mu oči a ještě s rozmazaným viděním rychle hledá záchranu! Nebo že by byla hrarasenka nějaký nový druh kosmetiky? Nebo housenky? Hm :D 

holčičí pipina
Primadonnka říká: Tak pozor! Já jsem slušný blog a čuňačinky si mi tu nikdo vyhledávat nebude! I přes to, že "ty seš pipina" patří mezi mé láskyplné nadávky kamarádkám, se kterými máme i vlastní pipiklub...

pak. balea. ne. dave. vo. to. pak. balea
Primadonnka říká: Čím víckrát si to čtu, tím absurdnější mi to přijde. Ale tak nějak se cítím, když jdu na velký nákup do drogérky a bez seznamu se snažím na nic nezapomenout :D

letni paprsky youtube
Primadonnka říká: ACH ♥ OCH ♥ Tohle je tak nádherná věc a jestli někoho dovedla až ke mě, jsem šťastná. A hned si ty paprsky jdu pustit ♥

jak se chova jeffree star
Primadonnka říká: Na tohle jsem obzvlášť pyšná. Zrovna včera jsem se rozčilovala nad fejkovými fanynkami Jeffreeho, které ho vůbec neznají! Protože já jsem přeci skalní fanynka, která ho zná z jeho hudební éry, na střední ho poslouchala a byla označovaná jako "divná" jen proto, že mě inspiroval, fascinoval a motivoval. Dneska je z něj cool trend a celé to haló kolem něj, recenze rtěnek a jeho stádo obdivovatelek pro mě mají hořkosladký nádech...

malovací barva do sklepu
Primadonnka říká: Tohle je krásné a překvapivé! Že bych se vrhla na nějaký interiérový design? Ale pravda je taková, že to je přesně parketa, která mi vůbec nejde. Dokud tu skříň nepřešoupnu na druhý konec obýváku, tak si neumí představit, jak by to mohlo vypadat. A pak ji tam už radši nechám, i když zaclání, protože jsem líná ji dávat zpátky :D 

kapatka na vlasy
Primadonnka říká: Kapatka? Co to je? To je nějaká nemoc? To je slovensky? Karpatka? Želvička? Jo ahá, kapátka! Někdy mám v mozečku zásek blbosti...

tričko hodné holky se dostanou do nebe
Primadonnka říká: Zajímalo by mě, na co se člověk, schovaný za tímhle dotazem, chystal :)

muže být zlatý retrívr v bytě v praze
Primadonnka říká: V Praze nevím, ale v Brně určitě! Nebo tak nějak. Ale myslím, že pražské zákony povolují všechno :D 

kolik centimetru vlasu mi naroste za rok
Primadonnka říká: To by mě taky zajímalo! Kdo to ví? :) Průměrně je to cca dva centimetry za měsíc, plus mínus u každého zvlášť (jsem někde vyčetla). Za rok to může být deset, patnáct, míň i víc.

nezapamatovatelný obličej
Primadonnka říká: Tenhle dotaz mě napůl vyděsil a napůl začal fascinovat. To je jak z nějaké detektivky!

Zdroj
Tak. To by bylo z výletu do výsledku vyhledávání pro tentokrát všechno. Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, jaký skvělý překlep se povedl vám. Nebo co vás v poslední době nejvíc pobavilo :)






P.S.: Svět překlepů je kouzelná země plná neznámého a objeveného. Kdybyste viděli, jaké překlepy dělám já. A nejlíp v emailech a esemeskách, které se už nedají vrátit zpátky. Mezi mé nejtrapnější patří odeslání zprávy klientovi s oznámením, že jsem v ordinaci u doktora a zavolám později. O se mi zaměnilo s P a vzniklo slov "prdinaci"... Studem se červenám doteď :D 

P.P.S: Kdo by se rád pobavil ještě víc, tady najdete první a druhý díl klíčových slovíček :) 

pondělí 22. října 2018

Zubní pasta s mátou a zeleným čajem Urtekram


Beru do ruky nůžky a slavnostně přestřihávám zubní pastu vejpůl. Blížím se totiž ke konci a nechci přijít ani o jedinou kapičku. Ani sama nevím, kde jsem se tenhle geniální trik naučila, ale dělám to už tak se vším - všechny tubičky a lahvičky při jejich končení rozpářu a vyšťourám i tu poslední špetku. Sama se občas divím, kolik tam toho zůstává. Z tubičky už nic nevymáčknu, rozstřihnu jí a mám pastu ještě na 14 dní. Zubní pastu máta a zelený čaj Urtekram jsem si od Míši z Krásná každý den vybrala na testování proto, že přírodní zubní pasty používám už nějakou dobu a mám s nimi veskrze dobré zkušenosti. Moje domácí stálice je mátová od Alverde, kterou v regále nikdy nemůžu najít! Je to taková obyč pasta, proto jsem pořád na lovu za něčím zajímavějším, lepším a speciálnějším


Asi mi nikdo nebude odporovat, že zubní hygiena je důležitá a že se zoubky musí čistit alespoň 2x denně. Důraz dávám na slovíčko alespoň, za mě by se měly zoubky přepucnout po každém jídle, kávě (a jste-li kuřáci, tak i po cigaretě). Na zubech nesnesu takový ten hrubý pocit. Jakmile si přejedu jazykem po zubech a cítím něco nepříjemného, beru kartáček a jdu pucovat. Ráda si dopřávám dobrou a silnou kávu a kdybych si tak často nečistila zuby, už je mám dávno žluté jak skořicové františky. 

Jedním z největší omylů čištění zubů je doba - takové ty dvě tři minutky už dávno nestačí. Zuby je potřeba pucovat tak dlouho, dokud nejsou čisté. To, co zuby čistí, není zubní pasta, je to manuální pohyb kartáčkem. Zároveň nesmíme ani moc tlačit na kartáček, jinak si můžeme poškodit dásně a zubní krčky. Čištění je hrozná věda, co? 

Množství zubní pasty na kartáčku by mělo být spíš ozdobné než přehnané. Moc zubní pasty, která hodně pění, nám v čištění naopak brání. Ta pěna vytvoří vrstvičku, skrz kterou se pak štětinky nedostanou. No a na závěr taky nesmíme zapomínat na mezizubní prostory, protože ty jsou velikánskou součástí a hlavně tam pak (dámy prominou) hnijí zbytky jídla a tvoří se kazy. 

Vyděšení dost? Tak si pojďme něco říct o šetrné zubní pastě :)


I když je přírodní kosmetika moje absolutní jednička a nepoužívám roky už (skoro) žádnou chemču, tak byly dvě oblasti, kde jsem jí moc nevěřila - opalování a čištění zubů. Měla jsem dlouho problémy se záněty dásní, které se mi dělaly při používání některých zubních past. Vždy jsem si na nějakou dobu pomohla šalvějovým čajem - pár lístečků přelít horkou vodou, nechat vylouhovat a ústa vyplachovat. Když se přírodní zubní pasty začaly víc objevovat, začala jsem mezi nimi brouzdat a hledat a zkoušet. Některé nebyly úplně vončo, ale jiné byly zase tak dobré, že už je nechci měnit. K těm top strop patří i tato Urtekramová. Je jemná, dělá jemňoučkou pěnu, má jemnou chuť a krásně osvěží. 


Co by vás mohlo na první ochutnání zarazit, tak je to intenzita chuti. Zubní pasta zelený čaj a máta nemá tak výraznou chuť, jako chemické pasty. Bomba v puse je to i naopak, když po zvyku na přírodu vyzkoušíte nějakou chemču, to to pálí! Chuťove je pasta Urtekram takové jemné pohlazení po jazýčku s nádechem mentolu a zemitým tónem zeleného čaje. Pasta obsahuje výtažky z máty i zeleného čaje, které mají antibakteriální a protizánětlivé účinky, zároveň obsahuje zklidňující šťávu z aloe vera a esenciální olej z myrhy, který působí jako dezinfekce a chrání dásně proti zánětům a zoubky proti kazům. 

Zubní pasta neobsahuje žádné fujky - parabeny, silikony, fluorid sodný ani syntetická barviva. Není testovaná na zvířatech a je vhodná i pro vegany. 


Pokud máte citlivé zoubky, pak možná čtete s trochou husí kůže. Testovat zubní pasty s tím, že můžou přijít záněty dásní nebo citlivé zuby, je stokrát odvážnější, než třeba testovat deodoranty za parného léta (si myslím). Zároveň je to pak nejlepší možný ukazatel funkčnosti. Se svou citlivou pusinkou vám musím říct, že tohle je mezi přírodními pastami moje momentální top, která překonala i tu Alverdí. Při pravidelném používání a střídání s dalšími pastami mi vydržela 4 měsíce! 

Cenově se přitom pohybuje jako "lepší pasty z drogerky" - v obchůdku Krásná každý den ji koupíte za 110 korun. Pokud do ní půjdete, pamatujte, že na vyčištění stačí velikost čočky nebo malého seschlého hrášku, žádné lískáče. Méně je v tomto případě opravdu více. 


Jak si čistíte zoubky? 



úterý 9. října 2018

Mandle a mindfulness proti stresu ♥


Jsem unavená jako kůň po Velké Pardubické, ale v posteli se jen převaluju z boku na bok. Celý den jsem luxovala, vytírala, umývala, oprašovala, zametala a přenášela věci sem a tam. Stěhuju se a cítím se jak malý mraveneček na pokraji sil. Netušila jsem, jak namáhavé je vypucovat jeden malý byt. Všechno mě bolí a chtěla bych tak týden v kuse spát. Je toho tolik, s čím jsem nepočítala. Lezu po oknech a zatepluju je lepícíma zateplovačkama. Pobíhám po Bauhausu a sháním nějaký odpadový kolínko a eska pásku. Všechno to vede k tomu, že budu mít krásné bydlení, čas na odpočívání, svoje místečko... ale místo toho, abych si celý proces užívala, jak všichni říkají, jsem jen unavená, ztrhaná a už prostě nemůžu.

Do toho se blíží tisíc věcí, na které nesmím zapomenout. Končí mi řidičák, po roce zase obnovit legitku, sociálka a zdravotní, ještě koupit pračku, ale všechno je drahé a nerozumím tomu, zavolat na poštu, že nám nezvoní zvonky, až povezou matraci...

Mám pocit, že mi ze všeho pukne hlava. Zapomněla jsem na klid v duši, místo toho se se vším nervuju. Už to trvá několik týdnů a jestli se brzy něco nestane, tak se asi zblázním. S takovýma myšlenkama čtu pozvánku od Pavlínky z Weledy na zářijový workshop zaměřený na stres a jeho působení na pleť.

Věříte na znamení? Protože jestli tohle nebylo znamení, že se mám zastavit, třikrát se zhluboka nadechnout a zpomalit, pak už mi asi nepomůže vůbec nic...


Tímhle poněkud zoufalým začátkem jsem chtěla názorně ukázat, jaké děsy a stresy si sami v hlavičce můžeme vyrobit i přes to, že je nám vlastně hezky. Že jsme spokojení, šťastní a na začátku nové éry, ale urputně se držíme nějaké stresující myšlenky, protože je to možná jednodušší, než si říct "ne", je mi krásně a jsem veselá. Takže nahoďte jedno Despacito a jedem bojovat proti tomu stresu :)

Na Weledí workshop jsem šla s unavenou dušičkou a plná očekávání. Těšila jsem se, že se dozvím víc o své nejoblíbenější mandlové řadě, kterou používám na denní bázi už dlouhá léta. Mandlové pleťové krémy byly jedny z prvních přírodních kosmetik, které se u mě doma objevily a díky kterým jsem poznala božskou marcipánovou vůni celé této řady a jemné a přesto intenzivní vyživování celé pleti, které jsem předtím z "obyč" drogérkových krémů neznala. Mandlová péče je navíc určená na citlivou pleť. K tomu je mandle taky taková rostlinka ochrany - uklidňuje a dává nám pocit bezpečí. Kdo by si chtěl přečíst povídání o všech klíčových rostlinkách, kukněte sem :)


Víte, jak moc je vidět stres na naší pleti? Moc. Jen si zkuste vzpomenout, jak se třeba tváříte, když dostanete e-mail, který vás vytočí. Mračíte se? Krabatíte čelo? Nebo máte pocit, že vás celá kůže napíná a vy byste z ní nejradši vyskočili? Stres je ohromná civilizační příšera, která nás žere zevnitř i zvenku. Víte třeba to, že když je tělo dlouhodobě ve stresu, zadělává si na nemoce? Že nedokáže vstřebávat všechny vitamíny, které se mu snažíme dávat? Když jsme ve stresu, tak se tělíčko totiž hodí do módu "přežití" a přestane regenerovat, trávit, uzdravovat. Tenhle mód si neseme ještě z pravěku, kdy se všechna síla soustředila do chycení mamuta nebo utečení před šavlozubým tygrem (protože to bylo ve Flinstounech). A teď si představte, že jste v takovém stresu dlouhodobě...

Mnete si někdy čelo, když jste ve stresu? Protože to je možná přirozený reflex, jak se uvolnit, jak se zbavit něčeho, co nás celé napíná, jak povolit a tím se i trochu zklidnit. Tělíčko je chytré a samo se nám snaží napovědět, co by potřebovalo. Jako první pomoct ve stresové chvilce ale pomáhá to nejjednodušší - zhluboka se nadechnout. Zkuste si to hned příště, až vás něco vytočí. Zabere to jen pár vteřin, ale účinek je obrovský. Zastavit se, zavřít oči (pokud je vám to příjemné) a nadechnout se tím nejhlubším nádechem, jaký dokážete. Tělo se začne víc okysličovat, mozek víc myslet a svaly se povolovat. A víte, co taky funguje? Usmát se. I když vám do smíchu dvakrát není. Mozek je totiž naučený, že když obličej provádí úsměv, tak je všechno v pohodě, takže začne vysílat pohodové hormony do celého těla (nebo tak něco se tam děje).

To mi připomíná, víte, jaký mají trik v call centrech? Usmívají se, když telefonují. Zní to sice jako blbost, ale zkuste se někdy během telefonování usmát (zvlášť, pokud jako já telefonování lidem nesnášíte). Tón hlasu se vám změní a člověk na druhé straně to vycítí a hned s vámi jedná líp (pokud ho teda s tím úsměvem neposíláte do horoucích pekel, žejo).


Jednou z workshopových částí bylo seznámení s mindfulness, což je technika, která nás učí žít v přítomnosti, teď a tady s tím, co máme i nemáme. Jejím cílem je pomoct k regulování stresu, negativních emocí nebo zastavení takových těch myšlenek, co se nám pořád vrací, i když už se s nimi zabývat nechceme. Mindfulnesovou meditací nás prováděl Michal Dvořák, kouč a učitel této metody. Zavřeli jsme oči, on klidným hlasem mluvil a my se soustředili na dech. Se vším tím, co se mi honilo hlavou, jsem měla pocit, že se točím, že nestojím nohama na zemi. V tu chvíli mi ještě intenzivněji došlo, jak moc potřebuju zastavit, nadechnout se a odpočívat.

Ptala jsem se ho po skončení meditace, co by nám poradil udělat ve chvíli, kdy jsme tady a teď ve stresu. Právě ty tři hluboké nádechy a výdechy jsou něco, na co si dokáže udělat čas každý a bez odmlouvání. Nesu si z toho myšlenku do budoucna - meditovat. Právě ta meditace je tak stará metoda uvolnění mysli, až mi přijde hloupé, že jsme ji tady v civilizovaném světě trochu opomněli a zase si k ní hledáme cestičku. Je asi bambilion různých způsobů, technik a metod, jedna je modernější a lepší jak ta druhá. Ale přitom si myslím, že hlavní pointou celé meditace je zklidnění duše, hlavy, dechu a vědomé opuštění myšlenek. O tom jsme mluvili i během chvilku s mindfulness - myšlenky se nám do hlavy budou vždycky vracet, ale čím častěji budeme meditovat, tím lépe se nám podaří je jen nechat proplout kolem a neupínat se na ně.


Vším tím stresem trpí celé naše tělíčko i pokožka. Schválně, stalo se vám taky někdy, že jste jeli na dovolenou a onemocněli? Protože jste předtím museli nahnat tolik práce a doufali, že teď si konečně odpočinete? Kdo z vás bývá nemocný o Vánocích? Nebo studentíci, co angíny po zkouškovém? Pokud máte nějaký rituál, jakým se zbavujete stresu, udělejte si na něj čas pravidelně. Můžete běhat, cvičit jógu nebo cokoli dalšího, malovat, psát, hrát, vařit a péct, muchlovat kočky, dát si šlofíčka, horkou vanu, číst si, hodiny zírat na youtube videa... nebo cokoli dalšího.


Když jsme ve stresu, je oslabená naše imunita i naše pokožka, která nás musí chránit před všemi těmi fujtajxly, které lítají vzduchem. A od toho je tu mandle, aby nám pomohla. Mandlová kosmetika pomáhá ke znovuobnovování ochranné bariéry pokožky. Jsem už tak vycvičená, že se mi automaticky rozbliká chtivé světýlko, když uvidím cokoli s mandlí (včetně pracích prášků). Weleda má celou mandlovou řadu na tělo a na pleť. Věděli jste, že ta božská marcipánová vůně v mandlovém oleji vůbec není madle, ale je to švestkový olej? Mandličkové věci miluju, vyzkoušela jsem už celou řadu a nemůžu si je vynachválit.

Mandlová řada Weleda



Když jsem přemýšlela o tom, jak pojmout tenhle report, chtěla jsem se vyhnout takovému tomu "mělo to tři části a k jídlu byly makaronky" (ještě pořád odmítám říkat makronky). Říkala jsem si, že by bylo užitečnější pro mě i pro vás si tak nějak srovnat v hlavě, co ten stres (se mnou) dělá. Zároveň jsem si říkala, že nafotím pár feelingovejch fotek (to teď blogerky hodně říkaj tohle) a k tomu je dám. Nakonec je to článek, který je vlastně takovým povzdechnutím nad tím, jak nám stres ubližuje s pár tipy, co s ním můžeme dělat.

Těch tipů nám na Weledím workshopu říkali mnohem víc - můžeme si třeba zacvičit obličejovou jógu, kterou nás učila Michaela Dombrovská. Kdo by se chtěl obličejovou jógu naučit, kukněte na video (a jejím hostem je tam Tonya Graves, která je ohromně roztomilá :). Můžeme si taky masírovat obličej a sami si dát antistresovou masáž obličeje (kterou jsem naťukla tím mnutím čela, když jsme ve stresu). Na to by se ale hodit samostatný článek, nemyslíte?

Takže vlastně je to takový zvláštní článek o tom, co všechno je a není příčinou stresu a co se dá dělat. Já si z Weledího workshopu odnesla veliké poznání - pokud se nenaučím uvolnit tělo, mysl a pleť, bude na mě za pár let stres vidět. A to přeci nechci.

Moc moc děkuju Weledímu týmu za krásnou akci, která není jen o kosmetice, ale propojuje celé tělo a mysl. Děkuju za to, že mám možnost zkoušet tuhle úžasnou kosmetiku s holistickým přístupem, která má duši, pečuje a léčí ♥



neděle 7. října 2018

Jak vaří blogerky: Podzimní dýně s mletým masem


Ještě před pár lety (ba dokonce měsíci) bych nikdy nevěřila, že budu prahnout po tom, až budu mít volnou chvilku a upeču si koláč. Co koláč, až se budu klepat, že si koupím dýni a udělám z ní něco k jídlu, namísto výstavky na helouvín. Stárnu. Nebo jsem přišla na to, že domácí papání je prostě to nejlepší. Kam se hrabou všechny úterní kyblíky, foba, bagety a další hotovky, který si v nouzi kupujeme natajňačku všichni (nebo ne?). 

Jsem takový ten typ kuchařinky, která se zásadně neřídí receptem. Citronová kůra? Místo toho dám kakao. 135 gramů cukru? Hm, dám lžičku agávového sirupu a kdyžtak si to osladím potom. Péct na 180°C hodinu? Hm, tak to mezitím stihnu oblepit okno izolací a vyluxovat. Ajaj, že už je to hoďka dvacet? Ta tmavá krustička nahoře je určitě to kakao! (To jsou prosím pravdivé informace ze včerejšího jablečného koláče :D). Když jsem na instáči (kde jinde) uviděla plněnou dýni, bylo mi jasné, že to musím uvařit. Přečetla jsem si asi pět receptů a z každého si vyzobala to, co se mi líbilo nejvíc. Proto se omlouvám za nepřesnosti ve všem. Pro mě je vaření (a vlastně celý život) pocitová záležitost. Proto se taky všude píše to "cca" - někomu trouba peče víc, někomu pánev smaží míň. Řídím se pocity :) Ale když budete chtít, ráda se vám přiznám k "pocitovým" vařícím katastrofám, které jsem fakt musela vyhodit. Jednou z nich je třeba "kuře na medu", ze kterého byl nakonec kuřecí svařák...


Co k plněné dýni s masem potřebujeme?

  • Dýni (logicky)
  • Mleté maso (podle velikosti dýně - 500 g na tu mojí stačilo, měla jsem kilo a spoustu mi zbylo)
  • Cibule (já dala 2, ale podle vaší libosti)
  • Česnek (dala jsem cca 5 stroužků, protože jsem měla pochybný balíček a bylo potřeba je zlikvidovat. Také podle vaší libosti, ale dala bych alespoň 2)
  • Paprika (mě stačila jedna)
  • Kuskus (přiměřeně)

Čím to ještě vyňunit?
Nádivku si můžete vytunit podle libosti a přidat třeba spoustu různé zeleniny. Napadá mě třeba červená řepa, cuketa, pórek, mrkvička... Moje varianta je bezlaktózová, ale v receptech jsem zahlédla taky sýr, smetanu, bešamel... Každý si prostě vybereme to, co nám chutná nejvíc. Můžeme si udělat taky vegetariánskou a veganskou variantu: Místo mletého masa si udělejte hooodně oblíbené zeleninky, kterou smícháte s kuskusem (bulgurem, quinoou, pohankou...) a to nacpete do dýně. Místo masa se může použít i tofu, tempeh nebo třeba hlíva ústřičná. Dobrůtka zaručena jakbysmet.


Víte, jak občas sedíte v nějaké kavárně nebo restauraci a najednou se nějaká slečna zvedne a začne fotit talíř z různých úhlů? Tohle blogerkovské prokletí se netýká pouze venkovních záležitostí, taková blogerka má co dělat i doma. Než se vůbec můžeme pustit do vaření, musíme si to všecko nafotit, žejo. Proto nejprve v tmavé a špatně osvětlené kuchyni přemisťujeme nábytek nejdřív k oknu a následně pod lustr a hledáme nejlepší světlo. Potom si ze špajzky přineseme štafličky, vylezeme si na ně a snažíme se jako ohromný profík fotit a nespadnout.


Když jsme relativně spokojení (nebo když nás to přestane bavit, protože začneme mít hlad) dáme se do přípravy. Nejdřív jsem si odsypala trochu kuskusu do sice levného, ale poměrně debilního rendlíčku z IKEA, který mi připomíná spíš ešus než seriózní nádobí, ale to nevadí. Ten jsem zalila horkou vodou, přidala trochu soli a přikryla pokličkou. Kuskus se nám zatím takto připraví sám.


Pak se dáme do krájení. Když vařím, hrozně ráda si nejdřív všechno nakrájím a připravím, až pak smíchávám a vařím. Je to proto, že jsem docela pomalá a nešikovná a když náhodou začnu smažit cibulenku moc brzy, nestíhám krájet papriku a cibule se mi mezitím přismahne. Samozřejmě si nezapomeneme taky všechno průběžně fotit. 

Když přestaneme slzet z cibule, kterou jsme začali krájet jako první, a konečně zase vidíme, takže si neuřízneme prsty, nakrájíme si i ostatní zeleninku. Cibulku pak hodíme do hrnce nebo hlubší pánve a dáme se do smažení. Když nám zesklovatí, mrsknem tam i zeleninu (v mém případě česnek a papriku). Jakmile jsme s osmahnutím zeleninky spokojené, přidáme taky mleté maso. 


Jeden ze zvyků, který při vaření mám, je vícero vařeček na maso. Nevím, jestli to tak dělají všichni, nebo je to jen specialita naší rodiny, ale když vařím maso, tak mám na první syrovou fázi jednu vařečku a jakmile začne maso chytat barvičku, vezmu si na něj čistou (nebo umývám tu špinavou), abych ty syrové mikróby nebo co nepřenášela na uvařené jídlo. Dělá to někdo z vás taky tak?


Když nám začne maso chytat barvičku, nezapomeneme taky okořenit. Dala jsem tam sůl, pepř a kořenící směsi Sonnentor:

  • Skřítkovské Vše v zeleném, což je bylinková směs výborná na zeleninku a do salátů a obsahuje kopřivu, petrželku, dobromysl, tymián, medvědí česnek, chrpu, slunečnici a růži.  
  • Grilovací Holy Veggie, které má taky medvědí česnek, chrpu a petrželku, ale k tomu má ještě pastiňák, měsíček, cibuli, estragon, koriandr, šalvěj, pískavici a řasu nori. 
  • Masíčkové Steak That, které miluju nejen na maso, protože má v sobě rajčátka, rozmarýn, tymián, pepř, cibuli a česnek. O Steak That jsme si už na blogu spolu povídali v recenzi tu.

Celá tahle nálož bylinkového koření vytvoří dohromady naprosto božskou a celistvou chuť, která je jemná, ale přitom výrazná, hezky se harmonicky doplňuje a já si je všechny nemůžu vynachválit. Největší genialitou je i to, že neobsahují sůl, takže když solíte a kořeníte, máte dávkování pod kontrolou a nepřesolíte (což je taky moje specialita).


Orestovanou a okořeněnou směs trochu podlijeme vodou (nebo sůskem, co nám zbyl odminula), přikryjeme pokličkou a na mírnějším plamínku chvilku dusíme, aby nám zeleninka změkla a maso se pořádně uvařilo. Nu a protože už asi dvacet minut vaříme a kručí nám v břiše, mázneme si k tomu vaření chlebík s marmoškou, žejo, ať neumřeme na hlad.


Dusíme, dusíme a mezitím si můžeme připravit dýni. Jenomže, ono se nám to dusí a vaří hrozně rychle, takže ve skutečnosti jen zběsile přebíháme od dýně ke sporáku mícháme a mácháme nožem a nestíháme nic.

Já si jako první nejdřív seřízla u dýně spodní část, aby mi na pekáči hezky stála (a taky jsem ji předtím umyla, samozřejmě). To jsem v receptech nevyčetla a považuji to za vlastní osvícení pravděpodobně díky studiu na vysoké škole s humanitním zaměřením. Nebo proto, že by se mi dýně jinak mohla odkutálet.


Pak seřízneme vršek, vyfotíme, popadneme lžíci a začneme dlabat vnitřek. Ven by měla jít všechna semínka a takové ty vlasovité části, až se dostaneme na dužinu.


V tuto chvíli se recepty rozcházejí. Někdo si samotnou dýni předpeče v troubě. Někdo (můj případ) na to prdí a rovnou ji nacpe náplní. Další pak potřou vnitřek dýně olivovým olejem a posolí, případně okoření (to udělám příště, aby se dýně taky hezky nasákla chutí).


Za ideálních podmínek máme vydlabanou dýni a uvařenou směs masa a zeleniny, do které přisypeme kuskus. Ten jsem tam přidala pro zjemnění chuti. Kuskus se hezky nasákne sosíčkem a propojí maso se zeleninou. Pokud jste ale vášniví masožravci, klidně kuskusovou část přeskočte. Pokud jste naopak víc kuskusovější, frkněte ho tam klidně víc.


Dostáváme se do finále! Zapneme si troubu a vyhřejeme ji na 180 - 200°C (tady se údaje v receptech taky rozcházely - někdo psal celou dobu na 180°C, další na 200°C, třetí pak půl hoďky nižší teplotu a půl hoďky vyšší. Já dala na 180°C a na posledních patnáct minut dala na 200°C). Tak, trouba se nám zahřívá a my si vezmeme lžíci, vařečku, naběračku nebo cokoli jiného, s čím se nám bude dobře nabírat a tu dobrou plňku z hrnce naládujeme do dýně, pěkně to tam zmáčkneme, aby se nám toho vešlo co nejvíc. Nakonec přiklopíme dýňovou čepičkou a šupsnem to do trouby.


Ve zkoumaných receptech jsem viděla dvě varianty - buď dýni podlít vodou (nebo sůskem z plňky), nebo ji péct na sucho. Já zvolila mokrou variantu, tedy podlití sosíčkem. 


Pečeme a pečeme, dojíme si chleba s marmeládou a po zhruba hodince zkontrolujeme stav. Chceme, aby byla dýně pěkně měkká, což jsem kontrolovala zapichováním vydličky (já vím, geniální). Pekla jsem ji asi 75 minut, ale klidně by snesla ještě víc. Zase záleží na tom, jakou dýni máte.


Když jsme s měkkostí dýně spokojení, vypneme troubu, vyndáme náš výtvor a můžeme se pustit do papání. Můžeme jíst samotné, uvařit si k tomu rýži (nebo víc kuskusu), zakousnout k tomu chleba... prostě tak, jak to máme rádi.


Pro rekapitulaci ještě jednou a rychle:

  1. Nakrájíme si zeleninku a osmahneme
  2. Přidáme maso a dusíme
  3. Připravíme si kuskus
  4. Vydlabeme si dýni
  5. Když je všechno uvařené, nacpeme to do dýně
  6. Pečeme na 180 - 200°C cca hodinku až hoďku a půl 
  7. Doba přípravy: věčnost


Doufám, že se vám tahle inspirace na nedělní oběd líbila a budu ráda, když mi napíšete, jak byste dýni vytunili vy :)

P.S.: Pokud vám taky zbyde ta náplň, nemusíte ukusovat chleba s marmeládou, ale můžete si s chlebíkem dát to. Je to totiž samo o sobě dost velká dobrota.
P.P.S.: Moc děkuji Terezce ze Sonnentoru, která mě zásobí tím nejlepším možným kořením a tím inspiruje ke kulinářským počinům ♥





Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...