Google+

čtvrtek 27. září 2018

Provoněný podzim: Bezinkový krém na ruce od Mara Naturals


Podzim na mě skočil jak opice ze stromu - prudce, náhle a nečekaně. Vůbec jsem ho za těmi horkými dny neviděla přicházet. Padla vám na mě taková únava, že se mi chce spát už v osm. Je první podzimní večer. Koukám se z okna na plýskanice a blejskavice, jak se tam žení všichni čerti a čertice. Zvednu ruku, čuchnu si k prstům a zavřu oči. Když je znovu otevřu, vidím, jak na mě můj Kocourek hází očko. Natáhnu ruku, čmuchne si taky, souhlasně přitaká hlavou a praví "hmm, jahody". Namašlovala jsem se totiž zrovna bezinkovým krémem na ruce od Mara Naturals.

Mám takovou klučičí teorii. Stejně, jako jim dělá problém rozeznat lososovou od meruňkové a bordó od vínové (ale upřímně, komu ne, že? :D), tak mají možná lehce omezenou škálu pachů. Takže místo toho, aby vám pochválili novou voňavku s vůní kardamonu, skořice, tóny levandule a těla begónie, radši řeknou "voníš hezky" (nebo ve většině případů "jsi nějaká navoněná, ne?"). Můj Kocourek pravděpodobně nikdy předtím necítil vůni bezinek. Přiznám se, že já ale taky ne. Bezinku občas potkám v čajích nebo jako domácí limču a vím, že je taková lehce nasládlá, květová a jemňoučká. Přesně tak voní i krém na ruce - sladce, kytičkově, trochu do žvejkačkova, svěže a bonbonkově. 


Od lotyšské značky přírodní kosmetiky Mara Naturals (neboli Máreček) jsem vyzkoušela brusinkový peeling a borůvkový sprcháč (což se až nebezpečně rýmuje s "borůvkový kolač" hmm...). Tak nějak jsem si ale myslela, že jsem toho vyzkoušela mnohem víc. Tak moc mi totiž Máreček přirostl k srdci a tak moc mám pocit, že se už docela dobře známe. Asi to bude tím, jak je každý produkt jiný, zajímavý a intenzivní. Peelingování jsem si užívala každým coulem, sprchování bylo pozoruhodné, protože jsem ze sladkých borůvek cítila i kočičí pyžmo. Krém na ruce Bezinka je hned po peelingu můj favorit. S deštěm a chladným počasím mi totiž tak nějak vyschly ruce a potřebuju mít nějaký krém vždycky u sebe. 


Péče o ruce je pro mě ohromně důležitá. Jakmile ucítím byť sebejemnější pnutí, začínám být hysterická a sápu se po čemkoli, co se dá na ruce namazat. Chraň bůh, abych při ruce krém neměla a musela se suchýma rukama na něco sáhnout! Nesnáším takový ten pocit, když se vám suché ruce zadrhávají třeba o jemnou látku... brrr! Proto jsem vybavená armádou krémů na ruce a mám jich několik jak na doma, tak ve zmenšených verzích i do kabelky. Nejvíc mi dělá radost, když někde dostanu (třeba k nákupu) miniaturku krému. "To si vezmu do kabelky", mnu si pak ruce jako pan Barns. 

Bezinkový krém má klasickou krémovou velikost, takovou "v poho na doma", ale zároveň taky "vejdu se do kabelky" a "smím i do letadla", protože má 50 ml. Stačí mi ho nanést docela málo a promaže hezky celé ručičky. Tubička je hliníková a čím víc krému spotřebujete, tím menší si tubičku můžete srolovat. Strašně se mi líbí design. Jednoduchý, decentní a přitom sexy! Černá se stříbrnou je luxusní a ta černá přelepka je jak ze sametu heboučká. Hliníkový tubička není tupá stříbrná, je vám taková žíhaná, prostě nádhera. Krém si před použitím proděravíte víčkem, takže máte stopro jistotu, že ho před vámi nikdo netestoval.


Když jsem byla mladší a nezkušenější, byla jsem přesvědčená o tom, že co je mastné, to je dobré, tudíž jsem na vyschlé ruce brala klasickou modrou Indulonu, ale pak jsem nemohla týden na nic sáhnout. V poslední době a s přibývajícími zkušenostmi s přírodní kosmetikou mě mile překvapil krém na ruce Joik, který se vstřebával světelnou rychlostí, šalvějový krém Yope, který krásně voněl, nebo třeba mandlový krém od Weledy, který je jemný a účinný. Když už jsem s vysušenýma rukama v koncích, šahám třeba po balzámech s bambuckým máslem bio Karité od Saloos. V kabelce nosím většinou miniaturky nepřírodní Balea nebo déemáckého Alverde. Bezinkový krém na ruce od Mara Naturals bych účinností zařadila k Weledě nebo Yope. Nejvíc v šoku jsem byla z Joiku, ale je pravda, že přes léto jsem tak vysušené ručky neměla a třeba by měl se zimou problémy. Márečka teď se mnou čekají krušné chvíle, zatím se ale bojuje statečně a moje vysušené pracky vášnivě hojí. 


Tenhle článek ležel v rozepsaných polotovarech docela dlouho a mám radost, že se mi ho konečně podařilo dotáhnout do konce. On totiž přišel čas hojné sklizně krémů na ruce, protože během léta prostě tak moc mazat nemusím. Teď abych mazala co deset minut a když meju nádobí nebo si dám nedej bože horkou vanu, to vám je pak suché nadělení. O to víc potřebuju něco, co fakt zafunguje. Bezinkový krém na ruce jsem k testování dostala od zlaté Míši z obchůdku Krásná každý den už někdy v květnu, tuším. Prošel tak se mnou celým létem, kdy jsem ho na střídačku s dalšími krémíky pravidelně mazala na noc bez jakýchkoli zádrhelů. Teď na podzim (a vidíte, jak dlouho vydrží) musím dát na ruce víc vrstev, protože se mi (hlavně na bříškách palců) tvoří fakt šupinky. Moje záchranná mazací akce vypadá tak, že si namažu ruce hráškem krému, počkám třeba deset minut, namažu znovu, počkám dalších patnáct minut a máznu zase. Po prvním máznutí přestanou ruce nepříjemně pnout, po druhém se začínají vyhlazovat a po třetím už nabírají hydrataci a pružnost.

Máreček je bojovník, krásně voní, regeneruje a hojí. Přála bych si, aby byl nekonečný (nebo aby se mnou vydržel alespoň do jara ♥). 



pondělí 24. září 2018

Opalování s Weledou - 3. díl: Mléko po opalování


Když jsem byla malá, koukala jsem na televizi. Na všechny detektivky a vůbec všechno, co dávali na jedničce nebo na Nově kolem třetí, když jsem přišla ze školy. A vždycky na začátku říkali "V minulém dílu jste viděli...". Nu, my jsme v minulém dílu viděli Mléko na opalování a Krém na opalování. V dnešním posledním třetím dílu, kdy konečně uvidíme paní Colombovou a Esmeralda si vezme Dona Juana Fernanda, se rozuzlí i opalovací péče od Weledy - představíme si totiž třetího hráče, bez kterého by opalování nebylo kompletní. Jedná se o Mléko po opalování.


Asi všichni víme (alespoň doufám), že bez opalovacího krému se na sluníčko neleze. Můžeme si totiž způsobit spoustu neplechy, od spálenin až po vážné onemocnění. Naše pokožka dostává na sluníčku pořádně zabrat - musí nás před ním ochránit, ale zároveň z něj musí vstřebávat vitamín D. Víte, že každý třetí člověk trpí nedostatkem vitamínu D? Jedním z projevů nedostatku vitamínu D je třeba chornická únava. A víte, proč tomu tak je, vy milovníci podzimu? Protože jsme celý den zavření v kanceláři a v době mezi 11 a 3 odpoledne, kdy se vitamín D nejlépe vstřebává, ven nechodíme. A taky proto, že je od podzimu do jara sluníčka málo. Myslím, že by se nám ze "studených zemí" měla v zimě povinně předepisovat nějaká sluníčková dovolená. 

Nu, ale, zpátky k opalovací péči. Protože naše pokožka dostává dost zabrat, je třeba se o ni postarat i po opalování, dodat ji potřebnou ochranu, kterou nás bránila před slunečními paprsky, nechat ji odpočinout a zregenerovat. Nebo dopadneme přinejlepším jako seschlé vrásčité čtyřicetileté babičky, které milují slunce, ale zapomněli na regeneraci. Proto nám inženýři z Weledy nadělili Mléko po opalování s Aloe Vera, které krásně chladí horkou pokožku a dodává ji všechnu výživu, kterou potřebuje. Už jen ta Aloe Vera je známkou dobře zvolené kosmetiky, protože (jak jsem vyčetla v internetech), je skvělá na popáleniny a spáleniny. Klíčovou rostlinkou, kterou obsahuje celá opalovací řada, je taky protěž alpská. Dál tu najdeme pečující olivový olej, extrakt z kopřivy a celé tomu korunuje krásná vůně kombinace eukalyptu, vavřínu a levandule. No nezní to jako sen?


Mlíčko po opalování má 200 ml, je ze všech třech opalovacích brášků největší. Voní trošku jinak, tak nějak svěžeji a chladivěji. Na první kouknutí se může zdát husté, ale hned, jak začnete roztírat, se změní na tu nejheboučtější emulzi, která opravdu krásně chladí, zklidňuje a regeneruje. Úplně cítím, jak se mi rozpálená pokožka uklidňuje a sosá vláhu, kterou jí sluníčko sebralo. 

Sice si tu teď hraju na opalovacího poctiváka, ale mockrát jsem si připálila nosík (hlavně z "nedáme si kafe na zahrádce?") a následně jsem bolavá červená místa intenzivně regenerovala vším, co mi přišlo pod ruku. Letošní připeklé popruhy od tílek a kabelek jsem mazala tímhle poopalovákem a žádné bolestivé sykání a několikadenní skuhrání se nekonalo. Myslím, že Mléko po opalování je opravdový záchranář na poslední chvíli, opravdu vás zahojí a pokožce pomůže. Proto si myslím, že bude skvělý na popáleniny z vaření (můj poslední počin bylo chňapnutí nerezové konvičky na mléko s rozpáleným ouškem), jako péče po solárku (kde jsem ale nikdy nebyla) nebo po saunění. Zajímavé bude ho zkoušet i jako péči po holení na podrážděnou pokožku, nebo na suchá místa - to všechno ale provedu až přes zimu. Zatím ho můžu vyhlásit králem zdravé letní péče. 


Jak se vám opalovací seriál líbil? 

Moc děkuji krásnému Weledímu týmu za to, že mi během léta chránil opalovacími přípravky kůžičku :)



neděle 23. září 2018

Opalování s Weledou - 2. díl: Krém na opalování


V minulém dílu o opalování s Weledou jsme se seznámili s Mlékem na opalování. V dnešním dílu se podíváme na kloub Krému po opalování, povíme si, jak fungoval u moře a řekneme si pár tipů pro zdravé opálení. Zítra tu na vás bude čekat třetí závěrečný opalovací díl, ve kterém si řekneme něco málo o péči o pokožku po opalování a slunění.


Krém na opalování Weleda jsem si vzala na dovču k moři do Řecka. Protože jsem úsporný cestovatel a často si (kvůli ceně letenek) vystačím jen s příručním zavazadlem, tubička o velikosti 50 ml byla perfektní a pustí vás s ní i na palubu. K tomu jsem si přibalila ještě jednu padesátku z loňska. Opalovací krém taky krásně voní, taky je to jemná sladká vůně s bylinkami. Rozdíl oproti opalovacímu mléku je (kromě složení) ve struktuře, krém je o maličko hustější. I tak se ale skvěle roztírá a platí to stejné - méně je více! Taky zanechává jemný bílý film, ale pokud ho nedáte celou tubu, tak se dobře rozetře a během deseti minut poměrně hezky vstřebá. Má stejný ochranný SPF faktor jako mléko - taky 30, obsahuje taky jen minerální filtry bez nanočástic a k tomu ještě protěž alpskou, jojobový a kokosový olej, které bojují proti stárnutí pleti a hezky o ni během slunění pečují.


Přiznám se, že první den na pláži na vroucím řeckém slunci jsem měla nahnáno. Český rybníček je něco jiného než pravé slunce. Fakt jsem se bála, že "přírodní kosmetika" nebude stačit. Po ruce jsem měla baleáckou padesátku a byla jsem připravená se s ní celá natřít, jakmile bych cítila jen maličké pálení. Opalovacím krémem jsem se natřela od hlavy až k patě a šla na to. A víte, co? Po týdnu ležení na přímém slunci jsem se domů vracela krásně opálená a ani jednou jsem se nespálila! Čestný pionýrský! Krém mi vystačil na celou dovolenou, vyhodila jsem ho před odletem, protože už byl skoro celý vypotřebovaný, ale ještě tak na dvě celotělové máznutí by tam bylo. Takže, pokud máte málo místa v kufru, berte opalovací krém. Pokud si zavazadlo budete odbavovat, vezměte si mléko, které vystačí pro celou rodinu. Nebo si vezměte oba :)


Tak, teď si musíme vysvětlit to opalování na přímém slunci, které osobně považuju za nejnebezpečnější lidský hazard. Já jsem totiž typ opalovače ve stínu a zářný důkaz toho, že ve stínu se člověk opálí nejlépe. Ony totiž ty sluneční paprsky dělají to, že se od všeho odrážejí - od písku, od země, od vody, od betonu, od UV filtrů bez nanočástic v opalovacím krému Weleda... A tím, jak se odrážejí, krásně doskočí i na člověka schovaného pod slunečníkem. To je totiž to pravé zdravé opálení. Přímé slunce je nebezpečné i proto, že z něj můžete mít úžeh (nebo úpal? nikdy si to nepalatuju). Proč jsem se ale opalovala na přímém slunci? No, protože jsem se vydala na pidi ostrov Donoussa, kde na divoké pláži žádný stín nebyl a slunečník se na ostrově se 150 obyvateli prostě neprodával. Na tvář jsem si alespoň pokládala kšiltovku - bez čepice nebo klobouku na slunce nelez! Tak moc tak foukalo, že všem dámám jejich krásné kloboučky lítaly sem a tam. Moje nevkusná kšiltovka, pevně přikurtovaná na hlavu, se nehla ani o píď. Až zase pojedu příště, budu vědět, že styl je sice super, ale praktičnost kšiltovek vyhrává. Zároveň jsme nikdy nechodili na poledne, většinou až po druhé hodině a zůstávali jsme do večera, dokud nezapadlo sluníčko. 

Jo a ta voděodolnost (protože jak mléko, tak krém jsou voděodolné), tu jsem vyzkoušela na vlastní namazanou kůži. Náš klasický plážový den vypadal tak, že jsme se dlouho váleli v posteli, pak se vydali hledat snídani, pak se namazali už na pokoji, vydali se na pláž se svačinkou a vodou v taškách, ulehli, počkali, až nám slehne bříško (protože plavat napapaná je dost nebezpečné, na to pozor), šli se osvěžit do moře, uschli, šli se osvěžit do moře... a stále dokola až do večera. Krém se při kontaktu s vodou začal jakoby vymývat, respektive se zvýraznil tam, kde jsem ho nanesla až moc. Když jsem ale vylezla z vody a kapičky mořské na mě uschly, krém si pořád držel svůj ochranný film a vydržel takhle několik umytí. Ze začátku jsem ho během dne několikrát obnovovala, pak jsem ale zjistila, že akorát nanáším vrstvu na vrstvu a bělám, takže mi vlastně stačilo ho nanést před odchodem na pláž. I v tom je velmi ekonomický, protože vám stačí použít maličko, nesmývá se a chrání vás celý den. Samozřejmě ale záleží na tom, jak dlouho se v moři rácháte :)


Tipy pro zdravé opalování
  • Mazat! Od hlavy až k patě. Nezapomínejte taky na uši a na pěšinku ve vlasech - to jsou totiž dvě místa, které si spálíte raz dva a pekelně to bolí.
  • Stín je kamarád zdravého opálení - kdo říká, že se opálíte jen na slunci, je barbar a nevědoucí trumbelín. Naopak, stín je kamarád a opálíte se sice třeba o deset procent pomaleji, ale zato rovnou do krásně hnědé.
  • Polední slunce kamarád není - počkejte raději až po-o, než se vydáte na pláž. Pak můžete zůstat až do večera a užívat si slábnoucí paprsky slunce. A kšiltovku nebo klobou s sebou :)

Jaké jsou vaše tipy pro zdravé opalování?


sobota 22. září 2018

Opalování s Weledou - 1. díl: Mléko na opalování


Vypadá to, že léto na nás už definitivně hodilo bobek. Spousta lidí juchá, že jsou tropy pryč a konečně je tu podzim. Já patřím k té menšině, která miluje léto a v podzimu vidí mlhy, pošmourno, nedostatek světla a slunce, chřipky, usínající přírodu... Nejsem podzimní fanynkou a nejradši bych až do jara spala a vylezla s prvními silnými slunečními paprsky. O podzimu a jeho (ne)lásce jsem vedla už spoustu (méně či více) zuřivých debat, protože si myslím, že když už někdo prohlásí, že miluje podzim, musí milovat všecko. Ne jen slunečné dny s modrou oblohou, krásně zbarvené stromy, poletující lístečky, vlající šály, rozeplý kabát, v ruce Grande Pumpkin Spice Latté se sojovým mlékem bez šlehačky s extra shotem navíc... takový podzim miluju taky! Ale když přijdou deště, chladno, mlhy, tma, žádné slunce po dlouhé týdny, šedivo... to je podzim, který nesnáším. A v tu chvíli se podle mě projeví praví milovníci podzimu, který trvá skoro až do Ježíška. Abychom ten poslední letní den pořádně oslavili, popovídáme si o opalování. Přes léto jsem vyzkoušela své první přírodní opalovací krémy od Weledy. Vlastně jsem až do letoška netušila, že dokáže přírodní péče ochránit i proti takové bestii, jako je to naše sluníčko. 

P.S.: Když jsem začala sepisovat tenhle článek, myslela jsem si, že všechny opalováky shrnu šupšup do jednoho článku. Když už jsem ale psala hodinu v kuse a pořád měla co říct, bylo mi jasné, že byste se buď učetli k smrti, nebo článek ani nedočetli, tak jsem ho rozdělila na tři díly. Ať vás netýrám :)


Od Weledy jsem dostala na vyzkoušení jejich opalovací novinky - Mléko na opalování, Krém na opalování a Mléko po opalování. Mléko na opalování jsem zkoušela na českém sluníčku, krém na opalování u moře a mlíčko po opalování kdykoli jsem se cítila přismahlá. O každém si povíme pár slov a dozvíte se taky pár tipů a triků, jak se nespálit. Dneska začneme mlíčkem, zítra si povíme o krému a v pondělí na nás čeká péče po opalování.


Mléko na opalování od Weledy je velká tubička s ochranou voňavou protisluníčkovou bílou náplní, která vám vydrží celé léto. Ochranný SPF faktor je tu 30, což považuji za takovou osobní klasiku - já totiž pod třicítku nejdu a když s opalováním začínám, šáhnu klidně i po padesátce. Ale desítku? Tu bych na sebe nedala! Možná tak v zimě. Na hory bych ale určitě brala i něco silnějšího. 


Opalovací mléko nádherně voní! Celá tahle opalovací řada moc krásně voní. Je to taková sladká bylinková vůně, hezky konejšivá a dlouhotrvající. Už jen kvůli vůni vám doporučuji zajít do Weledího obchůdku nebo do nějaké prodejny, kde Weledu mají, a čuchnout si. To je taková krása, že bych se jím chtěla mazat i ve volné chvíli a na doma. 


Mlíčko je příjemně tekuté a dobře se roztírá. A teď dávejte pozor! Stačí ho tak akorát, spíš méně než více, protože jinak budete vypadat spíš jak sněhulák. Opalovacího mléka opravdu není potřeba tak moc, jako jsem byla zvyklá u jiných opalovacích přípravků. Chvíli mi to dávkování trvalo, ale pak jsem zjistila, že se jednak dobře roztírá a druhak stačí fakt málo. Na pokožce zanechává bílý ochranný film - pokud ho nanesete přiměřeně, pak je skoro neznatelný, pokud na sebe kydnete půlku lahvičky... no, já vás varovala :D Opalovací mléko totiž obsahuje pouze minerální UV filtry bez nanočástic, které odrážejí sluníčko zpátky do vesmíru a tím pokožku chrání. Nebo tak nějak. Nějaké kouzlo se tam děje. A nevěřte všemu, co se píše na internetu! 

Funguje to totiž tak, že si na pokožce vytvoříte takový ochranný skafandr, který k vám škodlivé části sluníčkového záření (UVA a UVB záření) nepustí, tudíž vás chrání nejen před spálením, ale hlavně před vážným onemocněním kůže. Mléko obsahuje taky výtažek z BIO alpské protěže, která pomáhá chránit právě před těmi UVA UVB zářeními. Díky slunečnicovému a kokosovému oleji taky zároveň pokožku vyživuje. A jako bonus je silně voděodolné. 


Mléko na opalování jsem testovala na českém sluníčku u našich na zahrádce, kde fungovalo přesně tak, jak má. Občas jsem si ho mázla taky na ramena a na nos, když jsem šla do vyhřátého světa na procházku a neměla jsem ani jednu spáleninu. Přes léto jsem si v tom udělala jasno - odteď už jenom přírodní sluneční péče, ve které u mě Weleda jednoznačně vede. Sluníčko miluju, ale zároveň z něj mám respekt (právě proto, že na něj lezu kdykoli to jde). Protože si nechci ublížit, mažu se od uší po palečky na nohách a nemohla jsem začít s ničím lepším než s péčí od Weledy. 


Asi to budu opakovat ještě několikrát, ale opravdu jsem až do letošního léta nevěřila, že může přírodní kosmetika účinně chránit proti slunci. Myslela jsem si, že tohle je jediná část, kdy musím používat chemču. Zjistila jsem ale, že je to právě naopak, že nechci, aby má pokožka vsosávala ty chemické hnusy, naopak chci, aby byla proti slunečním paprskům chráněná. Do budoucna taky vím, že budu vyhledávat už jen a pouze sluneční ochranu s UV filtry, které sice pokožku trochu obělítkují, ale upřímně, nechodím na soutěže miss plavky na pláži, chodím se tam slunit a načerpávat energii. A to krásné opálení, které díky tomu pak mám, všechno přebíjí.

Moc děkuji Weledě za opalovací péči a vy se nezapomeňte u mě zítra stavit na druhý díl ♥




pátek 14. září 2018

Malinovka v koupelně - Bio Malinový olej


Když jsem před pár týdny zamávala prázdné lahvičce od Bio Malinového pleťového oleje, moc dobře jsem věděla, proč jsem ho spotřebovala tak rychle. Malinový olej, ač překvapivě nevoní po malinách, protože se vyrábí z jadérek a ne z dužinky, je pro mě takovým univerzálním pomocníkem, který jsem zdaleka nepoužívala jen na pleť. Matlala jsem si s ním třeba i čerstvě oholené nohy, přidávala ho do míchání masky na vlasy nebo jsem se s ním odličovala, když jsem neměla po ruce nic jiného. Je totiž jemný, dobře se vstřebává a tím, že nevoní, nepřebíjí vůně jiné kosmetiky, takže se dá vlastně použít i jako takové podkladové sérum. To se mi na přírodní kosmetice líbí - spoustu produktů můžu používat "univerzálně" a experimentovat až do halelujá.


Bio Malinový olej mi od Saloos přišel jako překvápko v obálce. Patří totiž k jejich letošním žhavým novinkám. Jeden malinový olej jsem už před rokem zkoušela a v článku píšu, že jsem zvědavá, jestli mi vydrží do letošního léta. A víte, co? Vydržel, protože ho nahradil tenhle malý Salusovský bráška. 

Proč je malinový olej v poslední době takové haló? Díky svým vlastnostem se řadí mezi vzácné oleje, které umí všechno - hydratovat, omlazovat, zklidňovat, regenerovat... ještě kdyby uměl vyplňovat daňové přiznání a byla by to dokonalost sama. Bio Malinový olej má silné hydratační účinky, pro které si ho ceníme. Dokáže totiž po nanesení na pokožku vytvořit lipidovou bariéru, která jakoby uzamkne vlhkost a nenechá pokožku zbytečně vysušovat. Díky tomu ji dlouhodobě a efektivně hydratuje. A kde je hydratace, tam je mládí!


Kdo dnes vidí Saloos olejíčkovou lahvičku poprvé, tomu o ní trochu povyprávím. Saloosovské lahvičky mají jedno společného - jsou z mléčného bytelného skla, díky kterému je produkt uvnitř uchráněn přímému světlu a přímé nešikovnosti jeho majitele. Nedoporučuji sice házet lahvičkou na dlaždičky, ale z vlastní zkušenosti vím, že vydrží kde co. K tomu má lahvička vždycky krásný přebal s obrázkem nebo motivem. U tohoto olejíčku je víčko z plastu a je šroubovací. Má totiž kapátko s gumovou nácuckou (takové to, jak se to zmáčkne a vcucne to olej dovnitř), přes to je ještě průhledný plastový čepeček. Samotné kapátko je pak ze skla. Ve světě olejů je pro mě kapátko neskutečně převratným objevem, protože zlepšuje manipulaci a nanášení a mám pocit, že olejem neplýtvám, naopak nanáším přesně takovou dávku, jakou potřebuji.


Už v úvodu jsem naznačovala, že malinový olej nevoní po malinách. Jak je to možné? Nu, pravděpodobně proto, že se jedná o čistý ze semínek za studena lisovaný olej bez žádných zbytečných parfumovadel a dalších ovoňovadel. Voní vlastně jako takové semínko, spíš jako něco jemně nahořklého, oříškového, jemného... vůni jsem brzy přestala vnímat, protože nijak nedráždí, ale ani není tak přitažlivá, abych si k ní chodila čuchat jen tak. 


Už víme, že Bio Malinový olejíček umí skvěle hydratovat. Díky tomu udržuje pokožku mladou, pevnou, vyživenou, čímž předchází vzniku vrásek a seschlého těla. To je na něm jedna z těch vzácných vlastností a díky tomu je stále oblíbenější. Je jemný a tak akorát hustý a tekutý, že se dobře vpíjí. Zvykla jsem si dávat buď na podkladové sérum, nebo vlhkou pleť, nebo ještě na už sice suchou pleť, ale těsně po sprše. "V nouzi" jsem ho používala i ráno, jinak je pro mě olejíček spíš večerní péče. A taky jsem si už našla svou přiměřenou dávku, takže na pleť dávám opravdu jen pár kapiček, které mi ji vyživí, ale nezmastí. 

Další vlastností a superschopností je regenerace - olejíček pomáhá hojit jizvy, škrábance a další nesrovnalosti na pokožce. Má taky protizánětlivé a antioxidační účinky, tudíž se hodí i jako takový univerzální lék. Mi se osvědčil třeba jako péče na spálenou pokožku (ať už od sluníčka nebo od spáleniny z vaření). 


Olejíček můžete dokonce i papat! To jsem zkoušela hned na začátku, ale protože ho je jen 20 ml, tak mi ho přišla škoda vyzunknout. Vyhrála jsem si s ním totiž na celé tělo. Kromě klasické péče o pleť jsem ho mixovala s kokosákem a mazala s ním celé tělo, nohy po holení i po letním slunění. Používala jsem ho i na vlasy, buď samotný na konečky, nebo v kombinaci s jiným olejem na celou hlavu. Někdy jsem ho použila i jako odličování, ale tu musím být trochu opatrná, olejíčky k očím moc ráda nemám, takže dávám opravdu jen pár kapiček na navlhčený tamponek. Věřím, že těch způsobů použití může být skoro nekonečno, od zábalů a výživných masek na ruce a nohy, až po vaření :)


Jak dlouho mi olejíček vydržel? Zhruba tři měsíce, a to jsem ho používala opravdu ve velkém. Není ho potřeba moc, takže naštěstí i při denním použití vydrží docela dlouho. 

Moc děkuji Saloos za další boží olejíček, se kterým mi bylo ctí se seznámit ♥


Znáte malinový olej?



sobota 8. září 2018

Květinová voda pro princezny - Neroli od Saloos


'Bože, to je vůně!' říkám si pokaždé, když na sebe cáknu spršku osvěžující květinové vody Neroli od Saloos. Jestli je nějaká kosmetika, která mě fakt nepřestává bavit, tak to jsou právě květové vody. Doma musím vždycky alespoň jednu mít, protože je používám skoro na všechno, od osvěžení, přes péči o pleť, až po péči o vlasy. Dlouho jsme si o žádné vodičce nepovídali, poslední článek jste si mohli přečíst v dubnu! To jen dokazuji, jak rychle letošní rok letí. Nebo se čas zrychluje, čím jsme starší? Co myslíte? Každopádně, ať se nezamotám do filozofování, dneska si popovídáme o květinové vodě Neroli s tak božskou vůní... však uvidíte sami ♥


Co to vlastně ta květinová voda je? Jsou to jednoduše řečeno vylouhované kytičky, odborně tomu říkáme destilát z jedné nebo více květin. Neroli obsahuje čistý destilát z květů hořkého pomerančovníku. Svůj název získala vodička podle princezny Anne Marie z Neroli, která používala čerstvé pomerančové květy ke koupelím a do parfémů. Už se vůbec nedivím, že mám květinové vody tak moc ráda, když jsou vlastně inspirované princeznami! 


Kdo ještě Saloos nezná, tak je to prosím pěkně česká značka, která vyrábí přírodní kosmetiku. Bydlí u mě v koupelně odnepaměti a znali jsme se ještě dřív, než mě vůbec napadlo, že budu někdy blogovat o kosmetice. Má mou absolutní důvěru a vím, že si na sebe mašluju jen samé dobré věci. To jde poznat i na složení, kterému rozumím a není nijak složité. V tomto případě by se mohlo zdát, že díky tak jednoduchému složení bude i vůně jednoduchá - ale vůbec to tak není! U některých květinových vodiček je vůně slabší, u Neroli je ale výrazná. Nedokážu ji jednoduše pojmenovat, protože mi to připomíná celou louku. Jako bych si na tvář cákla směs tísíců květinových vůní, které se postupně proměňují a zaoblují do jemné nasládké a nahořklé vůně se svěžími kořeněnými a citrusovými tóny. Je to neskutečně svěží vůně, která mě omamuje a jsem z ní ohromně nadšená.


K čemu se dají květinové vody používat? Nu, způsobů použití je asi bambilion. Velký "návod k použití" jsem psala už před rokem v článku o květinové vodě Rosalina, dneska si ho trochu připomeneme.

Jak používat květinovou vodu?
  • Osvěžení - hlavně přes léto bylo příjemné si osvěžit obličej i celé tělo sprškou omamné voňavé vodičky
  • Odličování, tonizace a čištění pleti - jednou dvakrát cáknu na odličovací tamponek a "lehký" makeup odlíčím, případně dočišťuji poté, co vylezu ze sprchy
  • Fixování makeupu - tohle moc často nedělám, ale vyčetla jsem, že lze květinovou vodou lehce přecáknout výsledný namalový obličejík a tím všechno zafixovat
  • Sérum, podklad pod krém a pleťový olej - tento způsob použití mám moc ráda. Když používám mastnější pleťovou péči, vlhčí pokožka ji pak lépe nasává. Především olej by se měl dávat na vlhkou pokožku.
  • Příprava pleťových, tělových i vlasových masek - tohle je taková moje klasika, u které se bez květinové vody skoro neobejdu. Když si připravuji masku na pleť z prášku, míchám ji s květinovou vodou a tím dodávám dvojnásob výživy. Zároveň taky květinovou vodou pleť navlhčím před nanesením a zvlhčuji i během zasychání masky, když mám pocit, že mi na pleti moc pne.
  • Zalití naolejovaných vlasů - tohle je zase moje úplná novinka, kterou jsem začala dělat nedávno. Tak, jako je lepší dávat olej na navlhčenou pokožku, tak to platí stejně i pro vlásky. Většinou, když vlásky olejuju, nanesu olej buď na suché vlasy, které pak květinovou vodou přestříkám a tím je zaleju, dodám vláhu, aby mohly hezky olej sosat a růst, nebo naopak nejdřív navlhčím a pak na ně nanáším olej. Prostě podle nálady.
  • Osvěžení vzduchu - kdekoli a kdykoli, květinové vody jsou super na zvlhčení a provonění vzduchu. Zdaleka to nemusí být jen koupelna, moc příjemné je to i v ložnici těsně před spaním.
  • Rozčesávání vlasů - občas po vykoupání a umytí vlásků je prosušené ručníkem ještě přecáknu květovou vodou, protože se říká, že se pak lépe rozčesávají. Já je ale mokré téměř nikdy nečeču, tak je to vlastně jen takový bonus, aby hezky voněly :D Květinová voda ale dokáže zklidnit vlasovou pokožku.
  • Po holení - osobně mám nejradši nějaký mastný krém, kterým ošetřím oholenou pokožku. Pokud po ruce nic jiného nemám, pak na zklidnění používám květinovou vodu.
  • Harmonizace a koncentrace - představte si, že přijdete domů unavení z práce a nejradši byste si ponořili celou hlavu do studené vody, ale nemáte rádi studenou vodu :D Pak stačí zavřít oči a plnou parou si tu jemnou rozprašovací mlhu cáknout na tvář. To je vám takový relax! A když si vyberete svou oblíbenou vůni, harmonizace přijde coby dub. A co se koncentrace týče, představa vodní spršky mě osobně probudí hned, takže se vám květinová voda hodí třeba i na řízení, do práce, do školy, před zkoušky, když potřebujete zklidnit... Prostě kdykoli, kdy potřebujete osvěžení do kapsy.


Květinová voda Neroli od Saloos je skvělá pro všechny princezny i proto, že má ke skleněné bytelné lahvičce z mléčného skla velice praktický rozprašovač. Rozprašovač je podle mě jeden z nejlepších lidských vynálezů, společně s pumpičkou a kapátkem. Vypotřebované lahvičky od květinové vody si schovávám a používám třeba k rosení pokojových kytiček. Rozprašovač je totiž ohromně jemný a dává tak akorát přesné množství vody, které osvěží, ale není ho moc, aby z vás voda crčela jak z vodopádu.

Moc děkuji Saloos za božskou kosmetiku k testování ♥


Jaký je váš oblíbený způsob používání květinové vody?

středa 5. září 2018

O návratech do reality

Poslední dobou se mi strašně nechce. Co? Vracet se do reality. Zlenivěla jsem. Ne v tom, že bych jen seděla na zadku, cpala se brambůrkama a koukala na Kardashians (to mám v plánu hned, co budu mít volný víkend :D). Zlenivěla jsem v překonávání výzev, v dokončování úkolů, v začínání nových věcí, ve vypořádávání se s těžkostmi... nechce se mi. A to je naprosto normální. Ale nemůže to trvat věčně. 

A tak zdrhám. Kamkoli.


Kdykoli jsem v minulosti takhle před něčím utíkala, nikdy se to tím nevyřešilo. Zdrhala jsem kvalitně, daleko a na dlouho. Zdrhala jsem nejčastěji před lidmi a nevyřešenými vztahy. Nebo že jsem měla strach, že něco nezvládnu. Musím dodávat, že po návratu jsem se se vším musela vypořádat a většinou mnohem rychleji a intenzivněji? Asi je nám to všem jasné. 

Nejpodivuhodnější na tom je, že tohle období trvá už dýl, jak měsíc. A to proto, že jsem v půlce zase utekla. Na dovču k moři, kde to bylo krásné a samozřejmě se mi vůbec nechtělo zpátky. Ale taky se mi chtělo hrozněmoc, protože jsem získala novou energii, odhodlání, spoustu věcí jsem si ujasnila a vymyslela, jak to všechno udělám. 

Letošní rok je rokem změn. Myslela jsem si, že si všechny ty velké změny v životě odbudu už v prvním čtvrtletí, ale ono ne, ty změny se objevují ve vlnách. A jsou to pro mě velké změny. Konec v práci, na volnou nohu, stěhování... A občas je toho na mě moc. Občas nevím, co dělat. A tak bych zase ráda utekla, někam se zavřela a počkala, až se to samo vyřeší. Ale ono to na mě jenom počká. Jen to budu odsouvat zase o kousek dál a doufat, že to zmizí v nedohlednu.


Nejvíc se bojíme neznámého. Bojíme se změn. Bojíme se, že to nedokážeme. Že to bude moc těžké. Bojíme se udělat ten první krok a skok. Ale když ho uděláme, zjistíme, že to bylo to nejtěžší. Že teď už víme, jak dál. Jak se nechat vést, komu co říct, kam jít, co udělat. Že už je to teď zase brnkačka. Dokud se nepřiblížíme ke zdárnému konci, protože konce bývají taky obtížné. Ale jen, pokud si to připustíme. Pokud se necháme celým procesem vycucnout, neodpočineme si a necháme se semlít. 

Jsme šikulky. Zvládneme všechno, co si umaneme. Dokážeme to. Nikdo nám v tom nebrání, jen my samotní. 

Takže šupky hupky zpátky do reality. Dokončit to, co přes prázdniny odkládáme "na potom". Dopsat články a texty, dojednat všechno ze seznamu na papírku, vyluxovat, uklidit, dojít tam a tam, vyřídit nový řidičák... všechno. Ale hezky postupně. Přeci se tou realitou nenecháme sežrat. Lepší pomalu a postupně, než zase někam utíkat.





Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...