Google+

sobota 28. září 2019

Lahodná růže a tlející kompost - dvě květinové vody Purity Vision


Před nějakou dobou jsem na Instagramu rozvířila diskuzi, když jsem sdílela Heřmánkovou vodu od Purity Vision s tím, že je to asi nejsmradlavější kosmetika vůbec (kuk sem). Spousta z vás mi psala, že to cítíte (doslova) stejně, jiní mi psali, že to je přirozená vůně. Ozvali se mi dokonce i z Purity Vision, že je má zkušenost mrzí a jejich hydroláty mají specifickou vůni. Během celého toho diskutování mi došlo, jak málo takových upřímných příspěvků poslední dobou vídám. Všechno už je spolupráce a málokdo si troufá na upřímný názor, protože se třeba nějakým firmám zalíbit chce a raději bude chválit. Tím nechci říct, že jsem nějaký punker, který najednou půjde proti proudu s pravdou. Spíš je to jen takové "očekávání", že o všem budeme mluvit hezky. Když mi někdy nesedne produkt, který jsem na recenzi dostala, řeknu to mírně a zároveň se snažím vymyslet, pro koho by to bylo, když ne pro mě (třeba u tuhého šamponu Ponio). Ale když mě něco naláká na vůni medu (kterou miluju), zaplatím za to z vlastní kapsy a při prvním použití se málem pozvracím, pak už si jemnosti a servítky prostě brát nebudu. A tak tedy vítejte u recenze dvou květinových vod.


Tahle fotka je stará tři a půl roku a vypovídá hodně. Před třemi a půl lety jsem vyzkoušela svou první květinovou vodu a vznikla tak láska na celý život. O Růžové vodě Purity Vision jsem si v té době přečetla nějaké hezké recenze a následně si ji koupila v DMku. A zamilovala se do ní. Pak jsem ji měla ještě jednou, koupila ji i mamince a je to taková moje záchrana ve chvíli, kdy bych doma neměla nic jiného. Díky všemožnému množství vůní se mi ale víc zamlouvá Saloos. I proto jsem měla radost, že kromě klasické Růžové, Levandulové (která podle Bebe voní jako slaměnka) přibyla i Heřmánková.


Pokusím se teď vrátit do svých čuchových vzpomínek, protože květinovou vůni nemám před sebou. Co si pamatuju, tak voněla hezky růžově, jako klasické přírodní růžové vůně (tedy ne mýdlo našich babiček, ale taková ta růžově růžová, která potkala alespoň jeden okvětní lístek růže). Intenzita byla taková střední, nasládlá a příjemně uklidňující. Vzhledem k tomu, že to byla má úplně první květová voda na pleť, mohlo to dopadnout všelijak. Vyvolala ke mně ale lásku k celému tomuto odvětví a bez lahvičky květinové vody si to doma neumím představit.


Velmi praktický je rozprašovač, díky kterému je celá aplikace značně zjednodušená. Používám ji nejčastěji k odličování zbytků makeupu, k dočištění pleti a jako podklad pod večerní oleje - párkrát stříknu na pleť a následně nanesu olej. Taky ji používám při tvoření masek na obličej, které se míchají s vodou (třeba jílové). Celý výčet možností použití jsem vypisovala u vody Neroli nebo Rosaliny, tak pro inspiraci koukněte tam. Možnosti použití jsou totiž skoro nekonečné.


Růžová voda Purity Vision je za mě moc fajn, i když ty od Saloos seženete levněji (což jsem doteď nevěděla a mám z toho docela radost). Růžová voda Purity Vision 100 ml stojí 189, stejná velikost od Saloos 171 korunek.


Od růžového snění se ale přesuňme ke zklamání roku 2019 (či snad dokonce celého života do roku 2019?). Letošní novinkou je totiž Heřmánková voda, kterou jsem kupovala kolem dvou stovek chvíli poté, co se dostala do DMka. Nalákal mě jak heřmánek (protože ho miluju a považuju za výborný lék. Taky jste jako malí požívali na bolavé bříško heřmánkový čaj s piškoty?), tak slibovaná "jemná květovo medová vůně, která zklidňuje psychiku, zmírňuje nervozitu a podporuje klidný spánek". Hlavně ten med na mě zapůsobil.


Protože jsem zvyklá aplikovat květinové vody rovnou na obličej, tak jsem si hned po příchodu domů radostně stříkla heřmánkovou pro osvěžení přímo do ksichtíku a málem jsem se pozvracela. Jemná vůně? Ani omylem. Lahvička ukrývá hodně silnou a hodně výraznou vůni. Med? Velmi vzdáleně. Asi jako když med nalijete do kompostu, ten zavřete a po nějaké době k němu čuchnete. Vůně mě rozhodně neuklidnila, ale hodně naštvala, protože to jsou pro mě vyhozené peníze. Ať má voda sebelepší účinky, je mi z ní fyzicky špatně a nedokážu ji používat. Podobný šok jsem zažila i u nimbového oleje, který je taky dost smrdutý. Používala jsem ho na vlasy a díky na rady štědrému internetu jsem do něj dávala esenciální levandulový olej, který tu silnou vůni (zvratek) lehce usměrnil.


Každý máme jiný nos a každému zavoní něco jiného, proto je jasné, že co nesedí mně, může někdo jiný milovat. Ale zase si myslím, že by mohl být výrobce lehce empatičtější a namísto "jemná květovo medová vůně" napsat "výrazná specifická vůně pro šmajnfejkry". Pak bych se totiž nezlobila za "nepravdivou" (z mého pohledu) informaci, ale za vlastní touhu zkoušet všecko nové. Z komentářů, které jste mi na IG psali, jsem se dozvěděla spoustu (ne)voňavých asociací - od tlejícího kompostu k tlející mršině. Psali jste mi, že i ty vaše jsou "zkvašené" a že to berete jako nepodařenou várku. To ale taky není pravda, prostě se tahle várka povedla takhle intenzivní a ta další už může vonět úplně jinak.


S kosmetikou zásadně neplýtvám a snažím se využít do poslední kapičky, proto mi bylo proti gustu tuhle vodu vyhodit nebo vylít. Dopotřebovávám ji proto na vlasy - před nanesením olejů vždycky hojně nastříkám vodou a až pak nanáším olej. Jenže i tady je trochu problém, protože heřmánek obecně vysušuje, používá se proto na mastnou pleť a vlasům moc neprospívá.

Já se prostě cítím tak trochu podvedeně, protože když se řekne med, natěším se na med, očekávám med, ale není po něm ani stopa. Jasně, že se ne každým produktem strefí výrobce do gusta každého, ale toto je prostě fuj.

Zkoušeli jste heřmánkovou vodu? Co na ni říkáte?



sobota 21. září 2019

Tuhý šampon Ponio s vůní orientu


Čo s tým čudom šampuchom vo vnútri? Když jsem si tuhle větičku na krabičce tuhého šamponu Orient Chai od Ponio poprvé (podruhé i potřetí) přečetla, vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Ponio  je slovenská značka přírodní kosmetiky, která je hrooozně sympatická. Pár hraček jsem od ní už vyzkoušela a taková Kakaová masážní kostka mě vnáší do extáze, jen si na ni vzpomenu. Navíc čtení krabiček, obalů a popisků patří k mé oblíbené zábavě, hlavně třeba když nanesu do vlasů kondicionér a nevím, co během těch pár minut čekání dělat. Člověk se tam mnohdy doví spoustu užitečného (třeba že tu věc používá někdy úplně jinak) a někdy se trochu liší i české přelepky od anglických, tak si alespoň ujasním, jak a co. Někdy mám totiž pocit, že se proti mně kosmetiky spikávají a pokud je nepoužívám přesně podle návodu (nebo pokud nevymyslím zase úplně opačný postup), nefungují. Nebo fungují přesně naopak. To se mi totiž stalo i se šampukem Ponio.


Tuhé šampony jsou taková moje vysněná kosmetika. Jednoduché, bez náročných plastových obalů, vydrží věčnost, jsou skladné a snadno se převážejí... ale často mi mastí nebo vysušují hlavu. Ještě jsem jich nevyzkoušela moc, ale to, co zatím prošlo mýma rukama, bylo přinejlepším "meh", přinejhorším naprostá tragédie. K těm trochu světlejším momentům bych zařadila třeba nové tuháče od Alverde (až na to, že vysušují pokožku hlavy, která se pak rychleji mastí - paradox - a Kocourkovi po pravidelném používání začaly vypadávat vlasy... ehm) a taky tenhle bobík od Ponio.

Když začínám s novou kosmetikou, vím, že té či oné musím dát čas v řádu měsíců, aby si na ni má pokožka zvykla a začala přinášet kýžené výsledky. Tuhý šampon Orient Chai jsem začala používat během května (takže nějaké tři měsíce zpátky). Hezky jemně pění, vlásky umývá bezvadně, poradí si skvěle i s naolejovanou hlavou. Voní jemně orientálně, po vlahých nocích v tajemné poušti, po hřebíčku a skořici, po čaji masala, který krásně prohřívá... Jenomže se mi po něm první týden udělaly lupy.


Mám opravdu dost citlivou pokožku (a tu hlavovou tuplem), takže přechod na jakoukoli novou kosmetiku snáším metodou nejdřív šok, pak smíření. Po lupovém zděšení jsem šampon na týden vysadila, hlavu víc opečovávala a dopřávala jí hřebenovou masáž, po týdnu šampuk zase nasadila a lupy (proti kterým má bojovat) se neopakovaly. Ve stejnou chvíli začal šampuk používat i Kocourek, který tuhle mou zkušenost nesdílel. Ten je se šampukem hodně spokojený a vlasy mu po něm ani v nejmenším nevypadávají, dokonce jsme ho nasadili vlastně jako protilék proti Alverde, protože Ponio tolik nevysušuje. Ty mé se po něm mastí o něco rychleji než po tekutých šamponech (cca o jeden až dva dny dříve musím umývat vlásky). 


Můj verdikt je ke vztahu k tuhému šamponu Ponio trochu rozpačitý. Je to jeden z nejchválenějších šampuků (jen koukněte na recenze v obchůdku Krásná každý den), ale mně nesedí. Není vyloženě zlý a po prvním šoku si na něj pokožka hlavy zvykla, ale vlasy jsem musela umývat mnohem častěji, protože se dřív mastily. Kocourek umývá hlavu skoro denně, někdy jednou za dva max tři dny a tahle frekvence mu vyhovuje. Jenže to mé dlouhé háro si vyžaduje jinou péči a snažím se umývat co nejméně, jednou za tři a více dní, což se šampukem Ponio nešlo.

I tak si ale myslím, že bude spoustu lidem vyhovovat, zvlášť, pokud mají suchou pokožku hlavy, které navrátí přirozenou rovnováhu. Obsahuje totiž pyrition zinku, což je antibakteriální a antifungicidní látka, která čistí a uzdravuje. Zinek se používá k léčbě různých kožních onemocnění, proto je i proti lupům mocnou zbraní.

Kde si Tuhý šampon proti lupům Orient Chai od Ponio prohlédnout? Koukněte k Míše do obchůdku Krásná každý den :)

Zkoušeli jste tuhý šampuk Ponio? Jaký s ním máte zkušenosti?



sobota 14. září 2019

Test bambusových kartáčků na zuby


Brčka nepoužívám, odpad třídím, co víc ještě můžu udělat pro tu naši Matičku Přírodu? Ahá! Vyzkouším bambusové kartáčky na zuby! To bude ale skvělá alternativa těch zlých tvrdých plastů, které nakonec skončí zapíchnuté v nose karety obrovské v rozlehlém oceánu. Tak nějak jsem se sebou konverzovala, když na mě vyskakovaly všemožné reklamy na dřevěné kartáčky a další eko šmakocinky. Chvíli mi trvalo pochopit, že ekologie a udržitelnost se změnily v hodně dobrý byznys a dneska se na téhle vlně veze kdekdo. A mě to pěkně štve. O tom ale radši někdy jindy. Dneska si porovnáme 3 + 1 bambusové kartáčky na zuby, povíme si moje subjektivní pocity a nakonec i celý názor na tenhle druh kartáčkového byznysu.


Když už do něčeho jdu, tak celým srdcem a bez troškaření. A když se pro něco nemůžu rozhodnout, vezmu si všechno... Takhle se mi v jednu chvíli doma sešly tři značky dřevěných kartáčků na zuby - Ecoheart, Humble Brush a Mobake. Než si o nich ale popovídáme, prozradíme si ten +1, který jsem vyhodila dřív, než mě napadlo vůbec nějakou recenzi psát. Byl to babusový kartáček Mama Natura z DMka. Ten jsem si pořídila už před víc jak rokem a v té době měli jen jednu tvrdost. Kartáček měl tak tvrdé štětiny, až jsem se bála, že mi rozedřou dáseň. Ani po měsících používání nezměkly a kartáček putoval do koše.


Kartáček na zuby Ecoheart
O značce Ecoheart jsem slyšela už předem, pochází totiž ze Slovenska a nejvíc se vizuálně podobá Curaproxu, který jsem používala a používám dodnes. U kartáčku je totiž důležití, aby měl rovně zastřižené štětinky, takové ty všemožné hi-tech tvary a délky jsou naopak mínus, protože při správných tlacích na zuby a pohybech se nedostanou všude tam, kam mají.


Kartáček Ecoheart má strašně měkké štětinky. Mám ho v měkkosti extra soft, protože v obchodě jinou neměli, a je to hrůza. Štětinky jsou tak jemné, že se s nimi nedá pořádně čistit. Hned po prvním použití se navíc začaly vytahávat a vypadávat. Jedna vytažená štětinka mě šimrala na patře a z toho mi lehce natahovalo, tak jsem ji musela odstřihnout. Prvních pár týdnů taky dřevo kartáčku smrdělo nějakou napuštěnou chemikálií, jak kdyby ho někdo vykoupal v chlórovém bazénu. Štětinky mi připomínají spíš štětec než kartáček na zuby. Schválně si představte, jak si by se vám zuby čistili štětcem? Znovu už ho opravdu nechci.


Zubní kartáček Mobake
Kartáček, který se mi zalíbil na první pohled, byl motivační kartáček Mobake, který taky pochází ze Slovenska. Nikdy bych nevěřila, kolik roste na Slovensku bambusů! Vlastně i v tom použitém materiálu se ztrácí eko smysl, protože to nemůže být lokální výroba. Z jejich webu jsem vyčetla, že dovážejí bambus z Číny. A to k nám není zrovna kousek. A podle fotek se v Číně i vyrábí. Na příběh koukněte tu.


Co mi při nakupování v kamenném obchodě nejvíc vadilo, bylo to, že jsem si nemohla kartáček osahat a vyzkoušet tvrdost štětin. Vzala jsem si proto medium a s nápisem Dream. Believe. Achieve., abych byla i při čištění zubů namotivovaná do budoucnosti.


Štětinky jsou mi nejpříjemnější ze všech tří, i když nejsou tak husté u sebe, jako je má Curaprox, a taky jsou lehce špičaté, takže mi čas od času nějaká zajela pod dáseň. Jo. Velký au.


První dny po čištění kartáčkem Mobake se mi objevil zánět, opar nebo něco zevnitř dolního rtu. Asi po týdnu mi došlo, že to není zánět nebo opar, že ten překrásný vzor na rukojeti, který mi rozdírá pusu zevnitř. Jo. Jako struhadlo. V tu chvíli jsem kartáček odložila do hrnečku k ostatním a zdráhám se k němu vrátit.


Kartáček na zuby Humble Brush
Poslední "objev roku" je kartáček Humble Brush, který jsem kupovala v Biooo. Tvrdost byla jen jedna, tak jsem si vzala růžový, protože prostě princezna.


Humble Brush má asi ty nejblbější štětinky, se kterými jsem se v životě setkala. Jsou plastové, zastřižené do vlnky a v puse hrozně nepříjemné. Vůbec se s ním nedá čistit, je sice hrubší než Ecoheart, ale pocit v puse je strašně nepříjemný. Ani se mi to nechce nijak obcházet, pro mě prostě není.


Tak moc jsem se snažila kartáčky milovat a tak těžce nesla zklamání z každého z nich. A to prosím nejsou žádné levné záležitosti, Humble Brush stojí kolem stovky, Ecoheart kolem 140 Kč a Mobake asi 115 korun. V tuhle chvíli to je 350 vyhozených korun z okna, ze kterých navíc vznikne odpad (i když se nejdřív pokusím udělat z kartáčků nějaké podpory na kytičky asi, nebo s nimi budu čistit škvíry v koupelně).


Hodně jsem bambusovým zubním kartáčkům fandila, ale teď už je nechci ani vidět. Vyzkoušela jsem čtyři, takže si už troufnu podat nějaké srovnání, a všechny byly horší jak Curaprox. Navíc kartáčky Curaprox už rozjíždějí zpětné vrácení (na Slovensku), takže je doma odkládám a až se tam jednou vydám, tak jim je vrátím a oni z plastu odlejí zase něco dalšího. Ve srovnání plastový versus bambusový zubní kartáček pro mě vítězí plasty.


Velmi důležitá věc je i samotná hygiena kartáčku. Dřevo je živý materiál, který nasakuje vodu. Četla jsem, jak ho zubaři nedoporučují, protože se v něm rychleji množí bakterie. Navíc, a to mi přijde strašidelné, se můžou začít ulamovat minitřísky, které se můžou zapichovat uvnitř pusy. Brr.


Tak. Šáteček a pápá, mávám bambusovým kefičkám a vracím se ke staré dobré klasice. Možná jsem Curaproxy zhýčkaná, protože jsou pro mě opravdu velkým luxusem, na kterém nešetřím, ale stejně důležité jsou pro mě moje zuby. Snad vám tohle srovnání bambusových kartáčků na zuby trochu pomohlo v rozhodování, jestli ano, nebo ne. Budu ráda, když mi napíšete, jestli máte s nějakou značkou zkušenosti a jaké kartáčky používáte teď.



sobota 7. září 2019

Jak to bude dál?

Nikdy jsem nechtěla udělat s blogem jednu věc. Konec. A taky, že ho neudělám, i když to s ním v posledních letech táhnu jako se žvejkou, co se přilepí na spodek bot. Neudělala jsem totiž jednu hrozně důležitou věc, kterou jsem pochopila až díky svému freelancování - neudělala jsem si žádný plán. Jsem jen tak napůl plánovací člověk, v duši bych nejradši fungovala jen spontánně na momentální náladě, ale prakticky vím, že řád a plán je to, co mi vyhovuje, co mě uklidní a přinese pohodu do života. Nesnáším ten pocit nestíhání, nejasností, toho, že nevím, jak to všechno bude a jak to zvládnu. Články jsem nechávala na poslední chvíli, nebo ještě lépe "až budu mít čas a chuť" a sama jsem z toho pak byla smutná, protože chuť byla pořád, ale čas nikdy. A tak to udělám strašně jednoduše. Řeknu sama sobě a vám tady plán.

Články budou vycházet vždy v sobotu ráno.


A to je ono, to je ten plán! Překvapivě pro mě samotnou mi trvalo čtyři a půl roku od založení blogu, než jsem pochopila, že plán je klíčem k úspěchu. Bez plánu bych nemohla pracovat a pokud do něj nezahrnu své odpočinkové psaní, kterým je třeba blogování, nebo práce na druhé knížce, neudělám nic.

Když to budu stíhat, což se s plánem klidně může stát, články budou vycházet dva, jeden ještě v pracovním týdnu. A tady bych od vás potřebovala pomoct - kdy ve všední dny chodíte číst blogy? V úterý ráno? Ve čtvrtek večer? Ve středu o polední pauze? Budu ráda za každý návrh, vždyť to tu tvořím hlavně pro vás ♥

S tím je spojeno i mírné nasměrování budoucích věcí a vlastně takové vrácení se ke kořenům. V prvních letech jsem psala víc odpočinkových článků, víc jsem zkoušela domácí DIY masky a od toho jsem kvůli nedostatku času upustila. Vrátím se k tomu, protože mě to moc bavilo a dneska, jako mnohem starší, zkouším nové věci - eko péči o domácnost třeba například.

Tak, to jsem vám chtěla dneska říct, prosím, dejte mi v komentářích vědět, jaký druhý den by se vám líbil a budu se těšit zase nejpozději příští sobotu ráno u kávičkového čtení blogů, protože tak to mám sama nejraději :)



středa 4. září 2019

Hlavu vzhůru a přímo do oblak! Levandulový čaj Sonnentor


Půlka konvičky zase vypitá a já se nemůžu ubránit přemýšlení o nesmrtelnosti chrousta. Je lepší sypaný čaj, nebo porcovaný? Než se dopátrám k uspokojivé odpovědi, s čajem je konec. Další konvička čaje Hlavu vzhůru od Sonnentoru mi zahučela do bříška ani nevím jak. Žirafí čaj mi dělá dobře, zbystřuje smysly, má výbornou chuť a pije se skoro sám. Ráda s ním startuji den, ráda ho piju po obědě, ráda si ho dám navečer k tvořivým chvilkám. Vlastně bych ho mohla pít pořád a celý den.


Když otevřu sáček a přivoním, ucítím levanduli, něco kořeněného a něco voňavého. U sonnentořích čajů jsem byla až doteď zvyklá na jemnější bylinkové vůně. Tohle je rozhodně ten nejvoňavější z čajů, které jsem ochutnala. Může za to samozřejmě nádherná levandule, která provoní jednoduše celý byt a v podobě čaje i celou mě! Mám ji moc ráda, patří k mým oblíbeným "užitečným" kytičkám, protože kromě líbezné vůně umí spoustu věcí - chrání domov proti škůdcům (moli se jí bojí) a pro nás má uklidňující a relaxační účinky. Levandulový olejíček by měly mít v zásobě všechny maminky - když děťátko nemůže spát, doporučuje se mu pár kapkami namasírovat třeba hrudníček a vůně ho ukolébá do říše snů. Stejně tak si i my dospěláci můžeme levandulí zpříjemnit usínání.


Celé složení čaje Hlavu vzhůru je hrozně jednoduché a v tom i krásné. V čaji najdeme řecký horský čaj, konopí list, levanduli a tymián. O levanduli jsme si už řekli, že je to kouzelná bylinka na uvolnění, uklidnění, relax i usínání. Tymián známe z kuchyně všichni, ale věděli jste, že patří k jedněm z nejsilnějších přírodních antibiotik? Přezdívá se mu taky penicilin pro chudé. Skvěle pomáhá při nafouklém bříšku, po těžkém obědě i při nachlazení a kašli. Navíc je prý dobrý i jako lék na kocovinu. Konopí má v čaji také uklidňující a relaxační účely a řecký horský čaj (neboli hojník horský) pomáhá s trávením, zklidňuje a uvolňuje, detoxikuje organismus a prý pomáhá i s potencí.


Chuť čaje je pozoruhodná. Je výrazná, cítím tam levanduli, na druhém místě i tymián. Je to napůl povzbuzující čaj, který si ráda dám dopoledne, když potřebuju trochu probudit hlavu, ale i uklidňující po obědě na slehnutí bříška. Doporučuji k čaji v pravidelných intervalech také čuchat, protože tahle bylinková směs uklidňuje už jen vdechováním. Klidně bych si ji nacpala i do polštáře na provonění postýlky a sladkých snů. Je to asi nejvýraznější levandulový čaj, co jsem kdy pila, a jsem sama překvapená, jak moc mi chutná. Bylinkové čaje mám totiž radši jemnější, v tomhle případě se spolu chutě ale dokonale snoubí a vytvářejí harmonii, kterou chválím moc.


A to není všechno! Bylinky, které v čaji najdete, pocházejí z biodynamického hospodářství, které je šetrné k planetě, ale i k bylinkám jako takovým. Žádná chemie, pesticidy a jedy sem nemají přístup. Sonnentor přistupuje k půdě, práci a bylinkám s respektem, proto jsou i chutě tak výborné a sladěné. Jistota, že nepopíjíte víc chemie než zdraví, je v tomto případě stoprocentní. I obaly, ve kterých se čaje prodávají, jsou ekologické. To, co vypadá jako celofán, je ve skutečnosti rozložitelná celulóza.


S prvními paprsky babího léta na mě padla chuť po čajích, kterým jsem se v létě spíš vyhýbala. Teď se jich můžu upít, chladnější rána mi pomohou zahřát zevnitř, večerní dřívější stmívání zase přežit v harmonii s ročním obdobím. Rozhodně jsem podzimní čajová víla, o tom není pochyb. Jak jste na tom s čajováním vy?

Pokud máte levanduli rádi, tak čaj Hlavu vzhůru je přesně pro vás. Já ho po douškách upíjím, až je celá konvička pryč. Přijde mi, že dokáže spláchnout i takové ty malé chmury, zbystří pozornost a uvolní mysl, aby mohla radostně a lehce pracovat a vymýšlet nové nápady. Moc ho chválím a moc doporučuju!

Seženete ho v obchůdcích Sonnentor, v jejich eshopu, nebo ve vašich zdravých výživách.



neděle 1. září 2019

Zelené povzbuzující sérum na pleť


Séra na pleť vůbec nepoužívám. Za celý život jsem vyzkoušela jenom dvě. Tak nějak mi přišlo, že je má pleť nepotřebuje. Jenomže když jsem u Míši v eshopu Krásná každý den zahlédla novinku od značky Ere Perez, probudila se ve mně zvláštní touha tohle povzbuzující zelené sérum vyzkoušet. Hlavně proto, že je zelené! Táhlo mě to k němu jako magnet, pár dní jsem o něm přemýšlela, až jsem si řekla, že ho zkusím a zjistím, co je tohle na první pohled zelené smoothies zač.


Nejdřív je potřeba zjistit, na co se pleťové sérum vlastně používá. Sérum je koncentrovaná kosmetická pomůcka, bohatá na výživu a vitamíny. Díky tomu je jeho účinek intenzivnější a účinnější než třeba u klasického krému. Zelené povzbuzující sérum Ere Perez je nabité vitamíny A a E, obsahuje antioxidanty, výtažek z plodu quandong (pouštní růže), chlorofyl, špenátové listy, malinová semínka nebo alfalfa (tolice vojtěška). Dohromady tvoří tahle kombinace ingrediencí úplný super koktejl pro zářivou pleť. Sérum slibuje redukci vrásek, zjemnění kontur pleti a navrácení elasticity. Zároveň pleť zklidňuje, oživuje a hydratuje.


Sérum má bezvadné kapátko, se kterým se skvěle pracuje a společně s pumpičkou a rozprašovačem patří k mým nejoblíbenějším lidským vynálezům. Na jedno nanesení mi stačí pár kapiček, sérum se skvěle roztírá, má velmi jemnou a lehce vazkou konzistenci a během vteřin se vpije do pleti. Nanáším ho ráno a večer, následně používám ještě krém nebo olej. Před prvním použitím jsem byla zvědavá, jestli bude sérum pleť barvit, když je zelené, ale vůbec ne. Ani drobné tečky, které jsou i na fotkách trošku vidět, na pleti nezůstávají a hezky se vpíjí.


Sérum vůbec nevoní. Pamatuju si, jak jsem se před lety setkala s první neparfémovanou kosmetikou a měla pocit, že jí něco chybí. Dneska už parfemaci nevyhledávám, naopak mám k bezvoňavým produktům větší důvěru. Protože ho používám jako podklad pod krém, tak oceňuji, že se díky tomu vůně netlučou. Musím pochválit i bytelnou skleněnou lahvičku. Těhle lahviček mám plnou poličku, povětšinou patří olejíčkům. Tahle je jiná v tom, že má mléčné sklo a žádnou přelepku, nápis je rovnou na lahvičce. Vypadá to nádherně a navíc je fakt bytelná. Už se mi ji povedlo shodit na dlaždičky a naštěstí se nerozbilo jedno ani druhé.


Od první kapky jsem si sérum naprosto zamilovala. Sedlo mi na pleť jako facka a bylo mi hrooozně příjemné. To dokazuje i fakt, že mám poslední kapičky na dně, takhle "rychle" jsem snad nic ještě nevypotřebovala. Mám totiž ve zvyku vždycky něco načít, vypotřebovat do půlky, a pak odložit a začít používat něco dalšího. Takhle to mám často se zkoušící kosmetikou, kterou rozdělám, ale po napsání recenze přejdu na nějakou další lahvičku. Tím, že jsem žádné jiné sérum neměla, jsem mu opravdu vyhradila čestné místo v denní péči. Každodenní používání dvakrát denně mě bavilo a sérum vydrželo tři měsíce, což je hodně dobré. Dala jsem si od něj dvě pauzy. Po měsíci a půl na týden, a to se mi pleť trošku zhoršila, udělaly se mi takové ty malé pupínky, jako když je horko nebo sním moc čokolády. Pak jsem se sérem pokračovala až doteď, kdy už týden a půl sérum nepoužívám, abych viděla, co se stane, ale pleť září dál. Pokud tedy sérum vypotřebujete až do konce, za odměnu vám bude samostatně fungující hydratovaná krásná pleť a doufám, že účinky ještě nějakou dobu vydrží. Na začátku jsem měla trochu obavy, jak bude pleť reagovat, jestli si bude zvykat, jestli se zhorší a pak zlepší, ale nic takového se nekonalo. Okamžitě se začala jen zlepšovat. 


Od prvního týdne používání jsem měla pleť zdravější a vypadala svěžejší, méně unavená. Během dalších týdnů jsem cítila, že je mnohem lépe hydratovaná, snížila jsem i dávku denního krému, stačilo mi pak nanést fakt jen trošku. Tříměsíční výdrž při opravdu pravidelném používání mi přijde hodně dobrá, účinky splnilo na jedničku. Pleť hezky září a je opravdu taková povzbuzená. Nemám sérum moc s čím porovnávat, ale moc ho chválím a pokud vás taky zelená lahvička láká, vyzkoušejte, nebudete litovat. 

Zelené povzbuzující sérum na pleť quandong od Ere Perez seženete u Míši v obchůdku Krásná každý den



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...