Google+

středa 30. ledna 2019

Provoněná domácnost se Saloos


Přemýšlím, kdy jsem se začala zamilovávat do vonění domácnosti. Už od malička jsem ráda pálila všemožná vonítka - svíčky, vonné tyčinky, lampičky na esenciální olejíčky a o Vánocích jsem se vždycky těšila na františky. Ale to, že existují osvěžovače sprejové jsem zjistila během posledních měsíců. Samozřejmě jsem věděla, že existují, ale nelákaly mě. Až když jsem metodou pokus omyl zjistila, že s deoušky od Weledy se dá nejen deodorantovat, ale i sprejovat, otevřely se mi úplně nové obzory. Speciálně růžový deodorant jsem do domácnosti vítala s jasným úkolem - osvěžení a provonění vzduchu.

Dneska si popovídáme o doopravdických aroma sprejích, které jsou k provonění domácnosti přímo určené. Od Saloos jsem dostala na hraní dva - osvěžující Litsea Cubeba a kořeněný Vánoční sen.


Vánoční sen. Ach! Ten název mě okamžitě bere z reality a vrací do očí zářící hvězdičky. Vidím blikající stromeček v tmavém pokoji, hromadu dárečků a zlatou záři, která se vine všude kolem. Je to Ježíšek? Nebo zlaté prasátko? Je to všechno, jsou to Vánoce! I když jsou Vánoce poslední dobou pro všechny spíš obdobím neklidu, tak je miluju a zase se příští rok těším, protože ať už je to jakékoli, tahle tradice má pro mě kolem sebe tu nejmocnější auru. Sen. Vánoční sen


Osvěžovač vzduchu s pohádkovým nádechem Vánoční sen je přírodní osvěžovač vzduchu. Na tom je fajn především to, že nebudete nechtěně čuchat něco, co nechcete. Místo toho čekejte skořici, santalové dřevo, hřebíček s lehkým citrusovým závanem. Esenciální oleje od Saloos máme doma snad odjakživa a pamatuju si, že byly dlouho jediné a správné, které jsme do vonných lampiček používali. Maminka mě naučila tohle kouzlo a já pak ovoňovávala a očmuchávala všechny lahvičky a vybírala, na co mám zrovna náladu. Skořici jsme měli doma vždycky, taky třeba borovici nebo právě to santalové dřevo. Saloosovské éterické oleje jsou v aromaspreji cítit. Jsou to přesně ty krásné vůně, na které si můj nos pamatuje z dětství.


K provonění místnosti stačí jedno dvě pumpnutí. Kolem vás se rozline jemná a příjemná kořeněná vůně a před očima vám naskočí obrázek mističky se skořicí, badyánem, pomerančovou kůrou a dalšími lahodnostmi. Místnost samozřejmě nevydrží provoněná celý den a záleží, jak je velká, jak často větráte nebo za jak dlouho si váš nosík zvykne. Pro mě je to takové navození nálady. Jako když ucítím vůni čerstvé kávy a najednou se mi zbystří smysly. Vánoční sen je pro mě večerní vonění, díky kterému se cítím v teple, zahřátá a zachumlaná. Jen kdybych k tomu měla výhled na zasněžené stromy a ne na uhánějící tramvaje. To by byla atmosféra dokonalá :D


Jedním z úkolů, který aroma airspray Vánoční sen má, je pohlcování vůní. Čestné místo má proto v koupelně a jiných místnůstkách :) Zároveň mi ale pomáhá i v kuchyni, když něco připálím (a že se to občas stává). Pak větrám a voním, abych připálenost vyhnala z bytu co nejrychleji.


Druhý voňavý kamarád má jméno jako nějaká africký šaman - Litsea Cubeba. Není to ale žádná cizokrajná specialita, Litsea Cubeba je totiž latinský název pro vavřín kubébový. Jak byste si tipli, že voní? Už zelenožlutá etiketa možná napoví, že to bude osvěžující vůně. Plná, sladká, citrusová. Jako zelené Calippo! Doteď o sobě tvrdím, že mám radši kořeněné vůně a citrusy v kosmetice moc nevyhledávám. Pravda je ale taková, že zrovna Litsea Cubeba patří odteď k mým nejoblíbenějším vůním. To je totiž úplný nářez!


Pokud se chcete probudit, nastartovat, nažhavit mozkové závity, zbystřit pozornost a přivolat slunečné dny, cákněte si jednu pumpičku Litsea Cubeba nad sebe (rozkaz, provedu!). Najednou jste uprostřed voňavého obláčku sladkých citrusů a máte chuť dokonce běžet i luxovat! Umím si představit, že mám tento sprej po ruce i v autě a když na mě padá únava, osvěžím s ním autový prostor. Saloos o tomto přírodním osvěžovači vzduchu říkají jedno krásné slovíčko - povzbuzení. Mají naprostou pravdu. Povzbuzení, nakopávačka, startovačka. Miluju!


Aby byla aplikace a rozprašování co nejpříjemnější, oba flakonky mají na konci šroubovací rozprašovač. To na Saloos miluju - stejnou lahvičku mají i jejich květinové vodičky a po dopotřebování si ji nechávám, naplním holou čistou vodou a osvěžuju kytičky, nebo před aplikací olejů na vlasy tak namokřím hlavu. Stejně to můžete po dobrém vymytí udělat i s lahvičkami od aromasprejů, nebo vymyslet nějaký jiný ženiální nápad. 


Lahvičky jsou z mléčného skla a na vrchu rozprašovače je ještě plastové víčko. Ze začátku, když jsem se před těmi mnoha lety začala seznamovat s přírodní kosmetikou, mě sklo v koupelně trochu děsilo. Na holý pupík ale přísahám, že se mi zatím nic nerozbilo. Párkrát už mi samozřejmě něco upadlo, ale Saloosácké lahvičky jsou pekelně bytelné (a taky jsem měla štěstí). Házení o zem bych ale samozřejmě nikomu nedoporučila. 


Aromaspreje a osvěžovače vzduchu jsou mým novým miláčkem a vždycky chci mít nějaký po ruce. A zásadně jen přírodní kosmetiku, abych si domácnost nesprejovala něčím nedobrým. Zálusk mám na Saloosácký Energie nebo Levandule, mmm to musí vonět jako léto v plném proudu! 

S Vánočním snem i citrusovou Litsea Cubeba jsem moc spokojená, lepší vonění si ani neumím představit. Pokud si o nich chcete přečíst něco víc, koukněte na stránky Saloos, nebo přímo na detail osvěžovačů Vánoční sen a Litsea Cubeba.

Moc děkuji milému týmu Saloos za provoněnou domácnost ♥


Voníte si svou domácnost? Čím a jak?



sobota 26. ledna 2019

Zimní lakování: šedý lak + matující top coat


Znáte takové to, jak si asi šest hodin lakujete nehty, dáváte si pozor, na nic nesaháte, skoro se ani nejdete vyčůrat, aby se vám lak někde neodřel a neotřel, každou vrstvu necháváte hezky zaschnout. Pak přijde na řadu poslední top coat a vy si nějakým záhadným způsobem sedřete jeden nehet? V tu chvíli mám vždycky chuť si useknout obě ruce a vyhodit je i se všemi laky z okna. Přesně tohle se mi teď nedávno stalo když jsem nanášela matný top coat od L'Oréal Paris. Díky tomu mi ale došlo, že jsem už setsakramentsky dlouho nepřidala žádný článek s dekorativní kosmetikou. Ono je to taky totiž tím, že už na ní tak moc neulítám a spíš se věnuju péči. Ale zásobičky mám slušné, o tom žádná. A co teprve zásoby fotek! Třeba tyhle fotky jsou z roku 2015 a vždycky s novým rokem je přendávám do nové složky "to letos fakt napíšu". No, tak abychom s tím tedy doopravdy začali, ne? :)


Během zimy mám ráda tmavé a studené odstíny, nebojím se ani téměř černých nebo hodně tmavých nehtů. Sice bych mohla barvičkami přivolávat jaro a sluníčko, ale raději jdu s tmou a studeným počasím a jednou za rok si tohle období šedých nehtů užívám. K tomu jsem si zamilovala matný top coat, který podle mě z každého "pouťového" laku udělá eleganci nejvyššího kalibru. Teda samozřejmě pokud k němu nosíte i hezky pěstěné a nejlépe delší nehty. Ty moje krátké kuličky moc elegance nenadělají. I tak si ale nehty lakuju ráda. 


Do dnešní recenze jsem vybrala dva laky. První je Rimmel London 60 Seconds v odstínu nějaká tmavě šedá. Během těch čtyř let, co mi fotky hybernovaly v počítači, jsem lak vylakovala a vesele vyhodila. Zároveň si myslím, že v drogérkách už tuto variantu neseženete. Že to už má nové balení, nové schopnosti, nové všechno. Lak jsem měla dost ráda hlavně kvůli širokému štětečku, které se v tom roce 2015 začal pomalu objevovat a úplně měnit lakovací hru. Na mé nehty jsou tyhle široké štětečky naprosto ideální. 


Lak o sobě tvrdí, že je "one coat" a uschne do 60 vteřin. Vždycky dávám dvě vrstvy, protože tu první často nanesu nerovnoměrně. U tohoto laku byla velmi slušná pigmentace, ale stejně jsem nanášela dvě vrstvy. Všechny čerstvé laky usychají rychle a ani tady to nebyla výjimka. Samotný se mi ale moc nelíbil, přišel mi takový moc tmavý a nezábavný. Proto jsem se vydala na lov matného top coatu, kterým bych ho proměnila na matný samet. 


Pamatuju si, jak jsem běhala po déemkách a hledala něco, o čem jsem netušila, jak to vypadá. Ptala jsem se prodavaček a nějakým kouzlem jsem se dostala k tomuto laku. Myslím, že byl v té době na výběr od dvou značek, ale na tento od L'Oréal Paris jsem našla na internetu lepší recenze. Taky to bylo v době, kdy jsem ještě neměla Instagram a matné šedé nehty jsem našla asi na Pinterestu. To vám ale byly časy! A dokonce se ještě nevyráběly ani matné barevné laky! Dokonce ani nebylo ještě Trend it up, které dělá boží matné laky. Z té doby mám taky goth me up od Miss Sporty, který vůbec nepoužívám, protože vlastně nevím jak a k čemu :D 


Když tak přemýšlím, tak vlastně ani nevím, jestli je tenhle matující top coat v obchodech ještě k dostání. Rozhodně jsem ale viděla spoustu jiných variant, takže pokud Loreálí už nenajdete, určitě koukněte o stojan vedle. 


Líbí se mi na něm dvě věci - stačí jedna vrstva a lak je okamžitě matný. Rychle zasychá a slouží jako plnohodnotný top coat. A navíc je i po téměř čtyřech letech (!!!) pořád jako nový a zasychá přijatelnou rychlostí. Na horní fotce vidíte porovnání laku bez a s matným svrchním lakem.


Hmm... Tak přemýšlím, o čem ta dnešní recenze s archaickými fotografiemi vlastně je. Asi o dvou produktech, které už nemám a možná se už vůbec nevyrábějí? Nebo pochvala, že lak L'Oréal Paris Top Coat Matte skvěle funguje i po tolika letech? Sama nevím. Pokud jste zmatení, nejste sami, jsme všichni :D 


Používáte matné laky nebo matné top coaty? Které jsou vaše nej? 
Jakou barvu laků máte přes zimu nejradši?



středa 23. ledna 2019

Ahoj Vesmíre, přeju si hodinky s vodotryskem aneb Jak si správně přát

Věřím na vesmír, četla jsem tuhle na Instagramu a tuhla mi krev v žilách. Tohle už je trošinku moc. Moc konkrétní, doslovné a hmatatelné. Já taky samozřejmě věřím na vesmír, hlavně proto, že ho vidím. Vidím slunce, vidím měsíc, vidím v zimě Orion a v létě Velký Vůz. Vidím nádherné západy slunce, tmu i světlo úplňku. Ale nevidím tam žádnou mocnou entitu, která plní přání jako kouzelný dědeček. Ale chápu, o co jde. Vesmír nám nahradil Boha.


Přání do vesmíru tady u nás proslavila (alespoň podle mě) Anie Songe. Taky mám doma její knížku a taky jsem to četla. A taky si přeju. Ale ten vesmír mi prostě přijde legrační. Vždyť ho vidím! Vím, že existuje. Přát si do Vesmíru je pro mě podobné, jako přát si do Frýdku Místku - vím, že existuje, vím, kde je, ale nikdy jsem tam nebyla.

Protože jsem takovýhle šťoura, nutí mě přemýšlet, proč toto zrovna potřebujeme. Proč ten Vesmír? A tak si prostě myslím, že tahle kouzelná nádherná entita, skutečnost, fantazie, krása, obava i neskutečno ztělesněná Vesmírem nám nahrazuje to, co speciálně tady v České republičce postrádáme - víru, Boha a náboženství. Protože něco takového potřebujeme.

Myslím si a mám to v životě vyzkoušené, že když si člověk něco hodně moc přeje, tak se to i splní. A musí si přát naprosto konkrétně, doslovně, hmatatelně. V roce 2009 se mi splnily tři velké sny. Přála jsem si je napůl konkrétně a napůl neurčitě. Jedním z těch přání bylo jet na koncertní turné. Vesmír se dal do pohybu, Pražský studentský orchestr pořádal zájezd do Francie, já se k nim přidala a týden jsme hráli Stabat Mater od Dvořáka.

Od té doby moc dobře vím, jaká je síla přání. A musí to být pořádné, konkrétní. A člověk na tom taky musí makat. "Turné" mi nespadlo jen tak pod nos. Ne. Hrála jsem na housličky jak zběsilá a obětovala tomu spoustu času. A taky šlachy. Od té doby trpím na záněty šlach, které se už nikdy nevyléčí.


Miluju vesmír. Miluju planety. Miluju sluníčko. Miluju všechno. Mám vesmír vytetovaný na noze. Ale děsně se bojím, aby k nám nepřilétli mimozemšťani. Vyrostla jsem na Star Treku a vesmírných lodích. To je pro mě vesmír. Ne žádná magická věc, která plní přání. A ani si nemyslím, že Bůh bydlí ve vesmíru. Moje představa Boha bydlí někde nad tím vším. Proto mi přijde přát si do Vesmíru hrozně divné slovní spojení. I přes to si ale někdy řeknu "Tak, Vesmíre, potřebovala bych tohle a přeju si tamto". A co se pak stane? Začnu na tom makat, aby se mi to přání splnilo. Protože jen sedět doma na zadku a čekat, až se planety pohnou do správných konstelací, nefunguje.

Přejme si. Přejme si hodně. Konkrétně. Bláznivě. Přejme si dobré věci. Přejme si nedosažitelné věci. Přejme si milion na účtu, koncertní turné, změnu práce, nový byt, vydat knížku, cestovat ke hvězdám... Ale neseďme na zadku, hejbněme kostrou a pomožme si k tomu přání. Sny a přání jsou tak nejkrásnější motivace, kterou můžeme mít. Ať už nás inspirují inspirativní lidé, nebo jsme si o tom, že se všechny síly vesmíru spojí přečetli v Alchymistovi od Coelha, přejme si. A nevzdávejme se, i když jsou ty cesty někdy hrbolaté a trvá to hrozně dlouho.

„Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“ píše Coelho. Tak si přejme. Protože sny se plní.



pondělí 21. ledna 2019

Růžová zahrada: 100% přírodní deodorant


Ne a ne a ne. Já si prostě nedám pokoj a budu ty deouše zkoušet furt dál. S potěšením i vyděšením. Jako bych jich neměla osm načatých v koupelně. Jakmile ale uvidím něco, co na mě laškovně mrkne očkem, hned zapomenu na logiku a nechám se strhnout vášní. Mě totiž deodoranty hrozně baví. Sice mi skoro žádné nesedí a nakonec mám doma jednu pohromu za druhou, ale stejně je mám ráda a zkouším pořád nové a nové. S prvotní obavou a následným nadšením jsem se tak během léta vrhla na zkoušení deodorantu Biorythme Růžové zahrada, který jsem si vybrala na testování v obchůdku Krásná každý den 


Můj deouš je ještě ze "staré várky" designu Biorythme. Dneska už jsou tyto deoušky v novém průhledném kabátě, který jim ohromně sluší. Vyrábějí se taky ve dvou velikostech, což mi přijde naprosto geniální. Na začátek si můžete pořídit malý 15 g, na kterém si vyzkoušíte, jestli vám sedí. A pokud ano, pak tu na vás čeká velký 30 g. Co myslíte o novém balení? (kukněte na odkazy) To je nádhera, že? Spousta značek přírodní kosmetiky začínala jednoduše a potom se během posledních dvou let ohromně vypracovala a jsou z nich krásné designovky.


Není na škodu si připomenout, co to vlastně ten přírodní deodorant je a proč je to lepší, než se patlat chemčou. Přírodní deodorant je takový, který neucpává póry a tím nezabraňuje pocení. To, co vám ucpe podpaždí je antiperspirant a s tím jsem se v přírodním světě zatím nesetkala. Dlouho jsem s přírodními deoušky váhala, protože se potím dost a došla jsem až k takovým drasťárnám, jako je Driclor a taková ta Rexona na noc, co vám ucpe všechno. Z Dricloru jsem měla rozežrané podpaždí a z obou bolestivé záněty potních žláz. Potom jsem díky tomuhle blogísku a blogovací osvětě začala objevovat svět přírodní kosmetiky a dozvěděla jsem se spoustu věcí sama o sobě a o svém těle. Začala jsem zkoušet, objevovat, poznávat... A zjistila jsem, že se chci touhle cestou vydat úplně. 

Když člověk přechází na přírodní kosmetiku, čeká ho doba odvykací a zvykací. U šamponů to někdy trvá dva měsíce (tohle období jsem ale prošla docela hezky), u deodorantů to může být klidně půl roku. Tělo se totiž začne zbavovat všech škodliviny, které se v těle nahromadily. Normálně vás čeká detox. Může se stát, že se dokonce začnete potit mnohem víc. Ale pak najednou, skoro ze dne na den to všechno přestane. Najednou se budete potit mnohem míň než předtím. Tuhle informaci jsem někde načetla a viděla na jůtůbu a samozřejmě jsem nevěřila nikomu nic. Když se to ale stalo i mně, musela jsem tomu dát za pravdu. Neznamená to, že bych se nepotila vůbec, ale je to jiné. 


Deodorant Biorythme Růžová zahrada vám nebude ucpávat póry a zabraňovat přirozenému procesu pocení. Bude vám pomáhat regulovat zápach, který mají na svědomí bakterie, které se během potícího procesu v podpaždí vytváří. Deouš slibuje ochranu po celý den, příjemnou vůni a svěží pocit. To je řekla bych dost individuální záležitost. Někomu stačí nanést deouš každé pondělí, druhý musí obnovovat v půlce dne. Obsahuje kakaové máslo, esenciální oleje z levandule, růže  a geranie, jedlou sodu, kukuřičný škrob, včelí vosk nebo třeba mandlový olej. Složení si doporučuju prostudovat na stránkách Krásná každý den.

Kakaové máslo je při pokojové teplotě tuhé, proto je potřeba se s ním i s deouškem naučit zacházet. Míša z KKD doporučuje pro snadné nanášení nechávat deouš v teple, nejprve přiložit na pár vteřin k pokožce, aby se vrstvička nahřála, a následně tlačit, aby se vrstva uvolnila. Deouš mi hodně připomíná Růžovou alej od Ponio, který mě naučil jeden trik - před nanesením si navlhčím prsty teplou vodou a horní vrstvu deouše prostě rozmasíruju. Potom přiložím k podpaždí, chvilku počkám a pomalu jedním tahem přejedu. Potom ještě rozmasíruju/rozetřu do pokožky, když náhodou nanesu moc velkou vrstvu. Stejný proces opakuju i na druhé straně. 


Vůni deouša dokonale popisuje Míša: "Přivoňte si a ocitnete se ve skutečné zahradě plné rozkvetlých květin." Naprosto trefné. Vůně je lahodná, sladká, květinová, rozmanitá a sjednocená. Je to taková kombinace vůně babičky květinářky a Šípkové Růženky. Jako když Šípková Růženka zasvětí svůj život bylinkám a kytičkám a ke stáru už voní nejen ona a její chaloupka, ale okolí široko daleko.

Co bych této deoušovské verzi vytkla po technické stránce, tak je způsob zavírání. Obyčejné klasické deoušovské víčko dneska už nedovřu, protože se tam ty záhyby uvnitř opatlaly deodorantem a brání v dosednutí víčka až do konce. Šťourám je pak špachtličkou, ale po nějaké době se zase upatlá a nejde zavřít. Zas až tak moc mi to nevadí, protože s sebou deouš ven nenosím. 


No dobře, ale co účinky? Schválně jsem si je nechala až na konec, abyste byli napnutí jako kšandy. Řeknu vám k tomu pohádku. Deouš se ke mně domů dostal během letních pařáků a já se ho bála vyzkoušet, protože v takovém horku se experimenty tohoto typu nevyplácejí. Jednoho odvážného rána jsem ale deodorant nanesla a šla vesele ven. Vesele jsem se vrátila domů a zjistila jsem, že deouš funguje. Že jsem žádné potící a smrdící maléry nezaznamenala. Asi náhoda, řekla jsem si. Pak jsem opakovala za nějaký čas znovu a znovu a znovu... a vždycky to fungovalo. Jo, potím se a klidně mám někdy do patnácti minut vlhké podpaždí. To ale setřu kapesníčkem, ubrouskem... a pak mám klid. Dneska je pro mě Růžová zahrada taková deodorantovací jistota. Vím, že když nanesu, nebudu nikde zapáchat jako týden nošené ponožky, ale budu vonět jako princezna. Nemusím ho během dne obnovovat (pouze na toaletě stírat přebytečné potící podpaždní pocity) a voním až do večera. Na oblečení nenechává skvrny a ani se nedrolí a nežmolkovatí.

Účinky a vůně jsou za mě na jedničku s hvězdičkou, technika nanášení a blbé dovírání zas mají mínus čtyři. Z těch dvou druhých důvodů to není nejpraktičtější deodorant, ale zase je tak účinný a příjemný, že se to skoro vyvažuje.

Kde ho seženete? V obchůdku Krásná každý den!
Malá velikost za 179 Kč
Velký velikost za 249 Kč


sobota 19. ledna 2019

Čas provětrat Primadončin šatník - Chcete mě?


Už se tak moc těším na jaro, že se ho snažím přivolat pravidelným jarním úklidem šatníku. Protože miluju udržitelnou módu (což chápu jako svoje věci, které s láskou zašívám a nosím tisíc let), tak nerada vyhazuju oblečky. Když už, tak je dávám do sběrných kontejnerů, ale stejně mám v dušičce trochu strach, co se s nimi stane a kam půjdou. Proto jsem si řekla, že obnovím svůj profil na Vinted a zkusím nějaké kousky prodat. 

Z oblečků tam najdete třeba moji první minisukni, kterou mám už strášně dlouho a která polovinu toho času už jen leží ve skříni se třemi dalšími mini sestřičkami. Taky třeba malé černé šatičky nebo náušnice s 3D motýlky, které jsem si přivezla z Erasmu v Barceloně. Každý kousek pro mě má vzpomínkovou hodnotu, ale vím, že není dobré, aby mi jen ležel ve skříni.


Koukněte do mého Vinted obchůdku a pokud se vám něco zalíbí, pište tam, tady, na mail, na instáči... a domluvíme se :) Budu ráda, když se tyhle mé oblečky vydají do světa, kde je ještě někdo další užije. Nu a já jdu třídit dál :)



sobota 12. ledna 2019

Dobrůtka od skřítka - Vše v zeleném


Nejdobřejší ze všech dobrých věcí je mít pořádně napucnuté bříško. Nadlábnout se něčím dobrým, co nás (hlavně teď v zimě) pěkně zahřeje, pohladí a navodí nám takovou tu příjemně malátnou poobědní atmosféru, kdy bychom si nejradši dali šlofíčka a na hoďku to zalomili. Osvědčilo se mi, že nejdobřejší papánky bývají ty nejjednodušší. Ty, na které použiju dobré základní suroviny, přidám kvalitní koření a do hodiny i s přípravou servíruju ještě se kouřící na talíři. Několik hodin marinované a připravované věci mají taky svoje kouzlo a když jsou uvařené dobře, pak za to hodinové otročení stojí. Moc praktické to ale není a na každodenní vaření už vůbec ne. 

Dneska si ale nechci stěžovat na problémy s vařením. Dneska si chci povídat o kořenící směsi Vše v zeleném od Sonnentor, která je přesně tím, co jednoduchému jídlu dodá šmrnc, chuť a požitek. Třeba takovým bramborům, které nakrájím na čtvrtky, osolím, okořením, zakápnu olivovým olejem a peču do zlatova a do křupava. Věřte nebo ne, pečené brambory jsou jedny z mých nejoblíbenějších papánek a často si je dělám jen tak samotné. Když jsem nemocná, tak si je pak namáčím v česnekovém dipu (protlačený česnek, olivový olej a sůl). Bacily to zahání naprosto perfektně. 


O kořenících směsích od Sonnentoru jsme si už párkrát povídali. Už jsme spolu ochutnali koření na zeleninu Holy Veggie, kuřátko jsme uvařili s dobroučkým Steak That a dokonce jsme zapekli dýni s celou dávkou těhle koření, kde ani skřítek Vše v zeleném nemohl chybět. Naučila jsem se po něm sahat často a ráda. Je to dobroučké koření plné věcí ze zahrádky. Jen si poslechněte sami, co koření obsahuje: kopřiva, petržel nať, dobromysl, medvědí česnek, tymián, slunečnice květ, růže okvětí, chrpa květ. Celá kytičková zahrádka od babičky ♥


Kdybych vám měla vůni koření popsat, tak je prostě kořenící bylinková. Vůně je krásně silná a vitální, špetka koření pak v jídle zmizí než bys řek ham ham. Ráda dávám Vše v zeleném na jednodušší jídla hlavně proto, že na nich se chuť koření krásně rozline, spojí a zharmonizuje. A mít nebe v hubě je hlavní důvod toho, proč se vůbec pouštím do vaření (a taky zahnání hladu samozřejmě). Co mě na koření taky hrozně baví, tak to jsou kousky slunečnice, chrpy a růže, které mezi zelenými bylinkami vykukují a smějí se na mě. Takže říkání z krabičky je tuze pravdivé - už jen pohled na ty barvičky mi zvedá náladu. 


Koření můžete použít na bambilion způsobů. Můžete si zkusit upéct brambůrky z prvního odstavce (taky jsou moc dobré nakrájené na kolečka, to pak skoro chroupáte brambůrky, ale zdravé), zkusit si připravit nějakou dobrou pomazánku (na ty mě ale moc neužije) nebo si koření přidat klidně i do salátu. Hlavní je, že si tam budete přidávat dobré koření z kvalitních surovin, protože Sonnentor ani jiné než kvalitní nepoužívá. Vše v zeleném je prostě lahůdkové koření, které ze všech jídel tu lahůdku jednoduše vykouzlí. Kdo z vás dostal během čtení hlad? :)

Moc děkuji Sonnentoří rodině za zásobu dobrot k ochutnávání a recenzování ♥


Papáte rádi pomazánky? Jakou máte nejraději?



středa 9. ledna 2019

Slaná zubní pasta od Weledy


Slaná pasta na zuby? Fuj, to zní nechutně, říkala jsem si, když jsem si Zubní pastu Sole od Weledy prohlížela. Trošku jsem ale byla zvědavá. Trošku hodně. Co když to nebude takový šok, jakého se bojím? Třeba takovou Vincentku jsem se naučila pít a milovat během let a dneska jsem nervózní, když ji doma nemám. Zkusím to a při nejhorším tu pastu prostě vyplivnu. A představte si, zkusila jsem, pasta vůbec není hnusná a dneska už vyškrabuju poslední zbytečky. Ale pozor, má to jeden zádrhel.


Slanou zubní pastu Sole najdete na eshopu Weledy a dočteme se o ní, že je to medicínská ochrana proti zubnímu kameni a pomáhá předcházet tvorbě zubního kazu. Obsahuje měkké krystalky mořské soli, které pastě dodávají specifickou chuť, vyrovnávají v ústní dutině pH a tím bojují proti všem zlým bakteriím, které by se v zubech chtěly zavrtat a rozbolavět. Pasta obsahuje také výtažky z kořene jihoamerické ratanhy, což zní jako zaklínadlo nějakého šamana, ale ve skutečnosti je to tuze dobrá věc. Weleda má na svém účtu i přímo Ratanhovou zubní pastu, kterou jsem zkoušela jako jednu z prvních přírodních a se kterou jsem byla moc spokojená. Jako další léčivé kytičky najdeme ve slané pastě také výtažky myrhy (a když ji přinesli Tři Králové Ježíškovi, musí být dobrá i pro nás) a výtažky z kaštanů a plodů trnky, které zpevňují a hojí dásně.


Jak je dobrý Weledím zvykem, pasta bydlí v recyklovatelném hliníkovém obalu, který můžete přinést do Weledích obchůdků a dostanete slevu na nákup, nebo ho můžete po dopotřebování hodit do kontejnerů na železo. Tubička má pak ještě papírový obal. Weledí rodina prostě myslí nejen na prodeje, ale hlavně na matičku přírodičku. Čím víc toho zrecyklujeme (nebo ještě lépe čím méně odpadu vyprodukujeme), tím lépe pro nás všechny.


Zubní pasta (ó) Sole (mióóó) je nepěnivá, takže vás při prvním čištění zubů čeká hned několik překvapení. My "přírodňáci" jsme na absenci pěny už zvyklí. Víme, že pěna nerovná se čistota, ale přidané pěnivé látky. U čištění zoubků je pěna spíš záporem, protože se dostává mezi štětinky kartáčku a zoubky a zabraňuje tak vlastně jejich čištění. Na nepěnění se dá ale velmi rychle zvyknout.


Druhý překvapením je samotná chuť pasty Sole. Bála jsem se, že to bude jak jíst lžičku soli, ale vůbec ne! Chuť je taková sladkoslaná s mentolovým nádechem. Ale ne jako preclíky v čokoládě, popkorn se zmrzlinou nebo hranolky se šejkem od Mekáče (kdo někdy tyhle prasárničky ochutnal, ten by si opravdu měl jít vyčistit pořádně zoubky). Je to jemná chuť do sladka s jemným slaným nádechem a mentolovým výdechem. A je to moc příjemná chuť. Sama bych nevěřila, jak moc mi bude pasta chuťově příjemná. Rozhodně to ale je o zvyku.


Zatím to všechno vypadá docela slibně, co myslíte? Tak kde se schovává ten zádrhel, o kterém jsem psala na začátku? Po pravidelném čištění, u kterého odváděla pasta velmi slušnou práci, jsem zhruba v polovině tubičky začala pociťovat citlivost zubů na horké a studené. Samozřejmě jsem se bála, že je to zánět dásní, které se mi sem tam objevují, nebo kaz. Navštívila jsem zubaře, kaz jsem neměla a dostala jsem fluoridové mazání. Pak mě napadlo vyměnit zubní pasty a zjistila jsem, že tady je kámen úrazu. Pro mě je Slaná zubní pasta Sole vhodná jako doplněk k čištění. Když ji používám dvakrát - třikrát do týdne, všechno je v pohodě. Jakmile ji ale používám každý den, mám citlivé zoubky. Je dost možné, že to může být právě tou solí, nebo jinou složkou, protože se mi stejná věc děje i u dalších zubních pastiček. Jakmile jsem si ale našla ideální způsob použití, s pastou vesele čistím a brzy ji dokončím.


Stalo se vám někdy něco podobného? Nebo máte přímo zkušenosti s touto zubní pastičkou? Zajímalo by mě, co na to říkají i ostatní, jestli ji milují, nebo se jí obávají. Pokud se ji rozhodnete zkoušet, tak bych doporučila raději s mírou a opatrně, ať se pak nevyplašíte jako já. Za vyzkoušení ale rozhodně stojí.



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...