Google+

neděle 24. února 2019

Maska pro hustotu vlasů Tonucia


Když jsem se seznamovala se sortimentem kosmetických produktů z lékárny Benu, říkala jsem si, že to raději vezmu zlehka a opatrně, abych pak nemusela plakat, že mi to či ono nesedlo. Dermokosmetika je pro mě vlastně úplně nový pojem a považuji ho spíš za léčení než za volnočasové užívání. Prvním produktem z testovací várky je krém na ruce Cicaplast, který jsem si moc pochvalovala. Jako péče o suchou pleť a pokožku ručiček je perfektní. Dneska se spolu vydáme do vod vlasové kosmetiky a podíváme se na vlásek Tonizující masce na vlasy Tonucia od značky René Furterer.


Péče o vlasy je pro mě hrozně důležitá. Měla jsem vždycky problémy se svědící pokožkou, lupy, mastnými vlásky, roztřepenými konečky... Utratila jsem za všechnu možnou péči bambiliony, patlala si na vlasy všechno od banánů po vajíčka. A nikdy nic nepomohlo. Až jsem se po jedné vlasové analýze dozvěděla, jak se správně česat. A to mi změnilo vlasový život. Vlasová pokožka je díky téhle péči prokrvená, konečky se skoro vůbec netřepí a já se poprvé za svůj život raduju a neudrbávám k šílenství. Proto jsem při výběru vlasové kosmetiky opravdu hodně vybíravá. Tím spíš, že už roky používám jen přírodní kosmetiku, která s tou konvenční nejde ruku v ruce.

René Furterer se zaměřuje na vlasovou kosmetiku a získali si mě tímto mottem: "Hlavním přesvědčením, kterým se začal tvořit příběh a filozofie značky René Furterer spočívá v myšlence: Krásné vlasy rostou na zdravé vlasové pokožce, stejně jako rostlina na úrodné půdě. Značka dbá na etickou zodpovědnost - všechny inovace respektují, ochraňují a zachovávají svět přírody." To je totiž velká pravda. Navíc se tam objevila i ta příroda a tak jsem si řekla, že to vyzkouším. 


V zelené papírové krabičce a oranžovo zelené plastové tubičce se ukrývá oranžová sluníčková maska. Při prvním kontaktu mě hned překvapila vůně. Maska voní jako technické mandarinky! Je to taková oranžová nasládlá vůně, která mi připomíná pomerančové šumáky.

Když zkouším nějaký nový produkt, vždycky postupuju nejdřív podle pokynů výrobce a až potom zkouším nějaké experimentování. Každý jsme totiž jiný a každému vyhovuje něco jiného. Proštudovala jsem si proto návod na masku a zatěšila se na "Po první aplikaci vlasy získají viditelnou pevnost a sílu." To je totiž hodně odvážné tvrzení, slibovat něco už po první aplikaci. Sama vím, že (hlavně přírodní) kosmetika potřebuje mnohem více času, někdy to jsou týdny, někdy dokonce měsíce. Ale výživné masky často fungují hned. Jak to dopadlo?

Viditelná pevnost a síla se u mě bohužel nekonala. Po první aplikaci jsem měla vlasy neskutečně elektrizující. Nebo mnohem víc než normálně. Po druhé aplikaci jsem měla vlasy mnohem splihlejší a taky se začaly mnohem dřív mastit. Nevydržely tak dlouho umyté. Další aplikace jsem  zkoušela nanášet několika způsoby - kratší doba působení, jako výživa před umytím a následné vypláchnutí šamponem... Se stejným výsledkem. Po čtvrté aplikaci jsem byla navíc už v půlce masky, což mě trochu zarazilo. Maska opravdu hodně rychle ubývá, ale pokud ji používáte jednou týdně, vydrží vám cca dva měsíce.

Co mě na instrukcích zarazilo úplně nejvíc je pokyn důkladně pročesejte. Rozčesat hřebenem mokré vlasy? Brrr z toho mám husí kůži až na zadku. (Ne)česání mokrých vlasů je snad to první, co jsem se dozvěděla. Nikdy mokré vlasy nečešu, říká se totiž, že se můžou polámat, poničit a roztřepit. Na druhou stranu lidé, kteří mají hodně kudrnaté vlasy, by asi jiné než mokré rozčesat nedokázali... Takže nevím. Mně byla každopádně tato rada proti srsti. Na jednu stranu tomu rozumím - aby se maska dostala rovnoměrně všude. Na druhou stranu ji hřebenem spíš můžete z vlasů vyčesat. Takže nevím.


Když se do něčeho nezamiluju na první pokus, jsem smutná. Věřím totiž na potenciál skvělosti všech věcí. Jen si musí najít ty správné páníčky. Když mi tedy něco nesedí, vím, že bude problém nejen v té věci, ale i u mě, takže se snažím získat i druhý nebo třetí náhled. Když se po čtvrté aplikaci opakovalo to stejné, byla jsem už v půlce masky a bez pozitivních výsledků, rozhodla jsem se zbývající polovinu dát na testování někomu jinému, kdo je na chemču zvyklý a nepoužívá přírodní šampony. Protože si bohužel myslím, že tady je kámen úrazu. Moje vlásky už jsou od parabenů a sulfátů odvyklé a zatěžují je. Poprosila jsem proto svojí slečnu kreslitelku Petrželku (kdo už četl moji první knížku Zbožňuju tě navždy, ten se s Petrželkou a jejími krásnými ilustracemi už seznámil). Petrželce jsem neřekla vůbec nic, jen to, že potřebuju testovacího králíčka a jestli by mi pomohla s druhým názorem.

Zpevnění po prvním umytí Petrželka taky nepozorovala, ale svádí to na to, že má docela pevné vlásky a tak se jí to těžko posuzuje. Zato pocit po umytí si moc pochvalovala. Říkala tomu pokadeřníkový pocit. Když si vlásky umyje, vyfouká a pak jsou vlásky lehké, vlající, jak z reklamy a úžasně prohrabovací, že má člověk pořád tendence jimi pohazovat a prohrabovat je. Po téhle ódě a pochvale jsem jí říkala svůj pohled a shodly jsme se na tom, že to prostě na každý vlas působí jinak. Můj jemný a přírodou opečovávaný vlásek to zatěžuje, její pevné vlasy zvyklé na konvenční kosmetiku to naopak vylepšuje. Na čem jsme se shodly obě je ale to, že maska opravdu hrozně rychle mizí.


Tak a tady to máme. Jiný vlas, jiný mrav. Každému sedí něco jiného a to, že mi maska nesedí vůbec neznamená, že by byla špatná. Jen prostě potřebuje jiné vlasové publikum. Je potřeba si taky říct, že pokud budete jako já očekávat přírodní kosmetiku, tak to René Furterer není. Obsahuje jak parabeny, tak sulfáty. Petrželka o přírodní kosmetice zatím spíš jen sní a nepoužívá tolik, proto jsou její vlásky ještě zvyklé na jiná chemická složení. Taky péče po umytí může dělat velké rozdíly. Já si vlásky nefoukám a nechávám je proschnout přirozeně. Že by i tady byl "kámen úrazu"?


Já mám tedy docela jasno, pro mě RF Tonucia Tonizující maska hustota vlasů prostě není. Petrželka je z ní ale nadšená a vesele si prohrabuje vlasy jako z televizní reklamy. Pokud používáte na vlásky čistě přírodní kosmetiku, pak masku raději nezkoušejte. Pokud jedete na konvenčních produktech, pak by se vám maska mohla zamlouvat. To už ale musíte vyzkoušet na vlastní vlas :)

Děkuji Lékárně BENU za produkt na testování.

Co vy a vlasové maskování? Jaké jsou vaše nej masky na vlasy?


pondělí 18. února 2019

Cicaplast: Pomoc z lékárny na suché tlapky (1. díl)


Zima až praští, venku se to bělá čerstvým snížkem a já v zoufalosti patlám na své ručičky cokoli mastného. Jsou suché a nechtějí spolupracovat. Šupinky zdobí celý hřbet, kůže nepříjemně táhne a suchými ručičkami se zachytávám o oblečení. Brrr. Husí kůže mi z toho běhá po zádech...

Takhle vypadaly každoročně moje zimy. Přechody z tepla do zimy, změny počasí z jara do sibiře, časté mytí rukou a sucho ve vytopených místnostech dělá s mýma ručičkama naprosté peklo. Vyzkoušela jsem bambilion krémů na ruce, přírodní i chemčovské. Něco pomohlo, něco nefungovalo vůbec. Dneska mám pro vás jeden z nejzajímavějších krémů, jaké jsem kdy vyzkoušela. Dostala jsem ho od lékárny Benu a jmenuje se Číčaplast. Teda Cicaplast, ale jinak než číča mu u nás doma nikdo neřekne. 


Krémy z lékárny jsou pro mě takový mezistupeň mezi přírodní a konvenční kosmetikou. Strašně ráda bych na holý pupík přísahala, že se nepřírodních mazátek už nikdy nedotknu, ale ono jde někdy do tuhého a do lékárny běžím s prosbou o záchranu. Na první vlnu zkoušení kosmetiky z lékárny jsem si vybrala hned tři různé krémy na ruce od třech různých značek. Přiznám se, že značku LA ROCHE-POSAY jsem vůbec neznala, takže jsem docela dost gůglila a četla. Dozvěděla jsem se, že se jedná o značku péče o citlivou pleť a pokožku, dermatologicky testovanou, ba co víc, že jsou jedním z předních výrobců dermokosmetiky. Složení (naleznete tu) by mělo být k pokožce šetrné.


Na papíru vypadá spousta věcí krásně, ale pak to jsou ve skutečnosti docela tragédie. Co krém na ruce CICAPLAST MAINS a proč jsem ho vybrala na recenzi jako první? On je totiž úplně jiný než všechny krémy, které jsem dosud zkoušela. O řadě Cicaplast jsem se dočetla to, že funguje podobně jako náplast. Na kůži vytvoří malou vrstvičku, která následně ochraňuje před vnějšími vlivy a pomáhá urychlovat hojení. A to doopravdy funguje. Jakmile se s krémem namažu, cítím na rukou jemnou hebkou vrstvičku, takový film. Je to zajímavý pocit a je dost příjemný, jako bych měla najednou takové sametové, hebké a trochu gumové rukavice. O krému se dočteme taky to, že tahle vrstvička je voděodolná. Proto má své místečko v kuchyni, kde si s ním promazávám ruce nejčastěji. Tam je totiž nejvíc namáhám a nejvíc umývám - během mytí nádobí a vaření. 


Krém je takový bezbarvý a mléčně zakalený, tuhý a trochu gelovitý a nemá vůbec žádnou vůni. To hodnotím jako plus, protože určitě všichni víme, že parfemace bývají často spouštěčem alergických reakcí. 


Na namazání mi stačí takový malý bobík krému a bohatě s tím namažu celé ruce. Na fotce níž aplikaci krému a jak vypadá uvidíte a to množství je tak na dvě až tři namazání. Ta ochranná vrstvička je tuze zajímavá věc. Na jednu stranu mám opravdu pocit, že je voděodolná a když se namažu třeba deset minut před mytím nádobí, tak pak nemám ruce tak vysušené. Na druhou stranu je to ale trochu zvláštní, protože ji na rukou pořád cítím, jako by byly takové mazlavé a lepkavé, ale přitom vůbec mastné ani nijaké nejsou a žádné stopy třeba na klávesnici nenechávají. Krém se vstřebává docela rychle a vrstvičku zanechává slušnou. Když pak do kontaktu s vodou nepřijdu, tak ji cítím hodně dlouho. Během mytí nádobí se ale krém samozřejmě smyje. 


Péče o pleť v zimě je pro mě neskutečně důležitá a často se mi stává, že to, co funguje přes rok, najednou přestává v zimě účinkovat. Vysvětluju to reakcí pokožky na vlivy počasí, které se mění. Ale ne vždycky stihnu zareagovat. A už vůbec nemám doma šuplíček s nálepkou "zimní kosmetika", i když by to bylo dost praktické. Místo toho naopak zpanikařím a začnu hledat, co je s krémem, který doteď fungoval, špatně. Naštěstí moudřím věkem (a hlavně zkušenostmi) takže na tu letošní zimu jsem se připravila včas. Před dvěma lety touhle dobou jsem měla ruce suché, rudé, popraskané... takový krásný atopák, který jsem léčila kortikoidní mastičkou. A to už nikdy zažít nechci, proto jsem s přípravou na chladné dny začala už s předstihem a moje krásně promazané ruce letos utrpěly minimální škody. 


Číčaplast (no uznejte, že to tam taky vidíte!) mi přijde nejzajímavější právě tou "voskovou" ochrannou vrstvičkou a voděodolností. S voděodolnou kosmetikou jsem se zatím setkala jen v oblasti řasenek a opalovacích krémů. A přitom právě ručičky jsou to, co si umývám nejvíc, takže to dává smysl. Někomu ta vrstva bude příjemná, někomu ne. Já se řadím k té první skupině. Co se účinků krému týče, tak jsou vynikající. Nic jiného ale od krému z lékárny ani nečekám. Mažu se s ním nejen před a po mytí nádobí, ale taky když jdu ven a chci mít na rukách tu ochrannou vrstvu. Taky před spaním nebo prostě jen tak během dne. Ručičky krásně hojí a rozhodně je udržuje ve zdravém a hebkém stavu. 


Krém na citlivou pleť Cicaplast Mains od La Roche-Posay mi udělal velkou radost a pokud patříte k lidem s citlivou pokožkou a ručičkami náchylnými ke změnám počasí, tak udělá radost i vám.

Krém na ruce CICAPLAST MAINS od LA ROCHE-POSAY seženete tady.

Moc děkuji lékárně Benu za produkt k testování. 

Jak pečujete o své ruce v zimě?


čtvrtek 14. února 2019

Líbačka se sluncem + recept na dýňovou polévku


Znáte tu písničku od Jarka Nohavici Ahoj, slunko? Tak tu si vždycky zpívám, když beru do ruky koření Sluneční polibek od Sonnentoru. Je to jedno z mých nejoblíbenějších zahřívacích koření. Je totiž hezky žluťoučké a obsahuje předobrou kořenící směs, která mě během zimy prohřívá a přivádí na myšlenky orientálních vůní a chutí.

Kdybych mě někdo nutil si vybrat jen 5 koření, které budu navždycky používat, tak kromě soli a pepře by tam bylo kari a kurkuma. A provensálské bylinky. Tuhle směs můžu přidávat snad do každého jídla a vždycky mi hrozně chutná. Dochucuju tím třeba tofu (na kostičky osmahnout s cibulkou na pánvičce, přidat rajčata, koření a semínka) nebo cizrnu (stejný postup) - jednoduché jídlo, po kterém se můžu užrat. Sonnentor mi pomáhá kořenícími směsi, díky kterým poznávám spoustu nových dobrot a kombinací, které by mě třeba vůbec nenapadly použít. Navíc, jsem čím dál tím línější si všechna koření kupovat zvlášť a dobře připravená směs za mě udělá spoustu práce. A tou prací myslím otevírání deseti různých skleniček a krabiček s různými lístečky a kořeníčkami. Poslední dobou mám radši rychlost a efektivitu, takže si sesypávám i semínkovou směs, abych mohla do ranní kašičky nasypat rovnou všechno najednou.


Co Sluneční polibek obsahuje? Dobroty! Kurkumu, papriku, rozmarýn, fenykl, ale i bylinky jako je šalvěj, zástupce kytičkové říše v podobě měsíčku, slunečnice a chrpy a pro dokonalou chuť taky třeba pomerančovou kůru. No fakt! Koření voní kurkumově s bylinkovým nádechem. Tvoří takovou hezky pospolitou a jemnou chuť. Sůl sice obsahuje, ale ne v nějakém divokém množství, takže se nemusíte bát, že přesolíte nebo překořeníte. 

Složení: Římský kmín, neboli sladké curry, kurkuma, koriandr, žlutá hořčice, pískavice řecké seno, šalvěj, fenykl, paprika sladká, mořská sůl, tymián, rozmarýn, bobkový list, zázvor mletý, kardamon, muškátový oříšek, slunečnice květ, měsíček květ, pomerančová kůra, chrpa květ, chilli.


Všechny použité ingredience jsou pěstované s láskou, sluníčkem a péčí na principu biodynamického zemědělství. To funguje tak, že vedle sebe rostou ty kytičky, které se mají rády a pomáhají si spolu ke kráse, lásce a chutnosti. Od té doby, co se Sonnentory spolupracuji a poznávám je víc a víc, už tvoří jejich koření a čajíčky většinu v mé spíži. Hrozně ráda chodím do jejich obchůdku v Praze v Jindřišské, kde vždycky očumuju regály a vždycky si odnesu nějaký ten čaj nebo koření. Vím totiž, že je to všechno dobré, čerstvé a bez chemie. Víte, jak vycházejí takové ty testování třeba sáčkových čajů a polovina z nich vyjde hrozně, protože obsahují plísně a kdesi cosi? Tak tohle u Sonnentoru nehrozí. Navíc myslí i na obaly, které jsou dobře recyklovatelné. 


Abych vás navnadila na nějaké to dobré a zdravé papání, mám pro vás dneska recept na dýňovou polévku s rajčaty a cizrnou. Je to vlastně klasická dýňovka, jen jsem ji přikrášlila rajčátky a cizrnou, protože jsem je zrovna měla doma a už jsem nevěděla, co s tím :D A tak vznikla velká mňamka, na které jsem si pochutnala moc.


Podzimní polévka

Potřebujeme:

  • Půlku dýně (nebo celou, já půlku upekla a z půlky udělala polévku)
  • Cizrnu
  • Rajčata
  • Cibuli, česnek
  • Sůl, pepř, koření
  • Alpro smetana

Příprava:

  • Přes noc naložíme cizrnu, druhý den ji uvaříme do měkoučka. Tohle je zabere nejvíc času, protože cizrnu je dobré namočit alespoň na 10 hodin a potom se cca 30 minut vaří. 
  • Nakrájíme si cibulku, osmahneme na oleji a přidáme k ní na kostičky nakrájenou dýni. Jakmile se všechno v kuchyni rozvoní, zalijeme vodou a vaříme, dokud dýně nezměkne. 
  • K měkké dýni přidáme nakrájená rajčata a cizrnu, chviličku povaříme, aby rajčátka taky hezky změkla. Osolíme, opepříme a okořeníme podle chuti. Já použila koření Sluneční polibek a na ozdobení trochu sušené bazalky. 
  • Jakmile je všechno hezky měkoulinké, stáhneme z plotny a necháme chvíli odpočinout. Pak na to vezmeme tyčový mixér a rozmixujeme do hladka (nebo polohladka, máte-li rádi větší kousky). 
  • Do rozmixované polévky můžeme přilít smetanu (já používám rýžovou Alpro). Ozdobíme bylinkami a pošušňáváme si se spokojeným bříškem.


Doufám, že jsem vás inspirovala k nějakému zdravému a chutnému receptu! Napište mi do komentářů, jaké je vaše oblíbené koření a jaké dobroty si rádi vaříte. Ať si taky můžu zaslintat.

Moc děkuji rodině Sonnentor za dobrotu na testování. Kořenící směs Sluneční polibek seženete tady.

Jaké je vaše oblíbené zahřívací koření?



pondělí 11. února 2019

Jako hladit se koťátkem: Odličování pratelnými tampóny


Když jsem objevila přírodní kosmetiku, jako by se mi zastavil vesmír. Pár let jsem si libovala v šamponech, krémech, deoších... až do loňska, kdy jsem se zase rozhlédla kolem sebe a všimla si, kolik zbytečného odpadu kolem sebe hromadím. A to si myslím, že jsem dost úsporná a sama vyhodím jeden takový ten malý sáček na potraviny týdně. Zbytek vytřídím. Ale u třídění jsem zůstat nechtěla. Chtěla jsem předejít tomu samotnému vyhazování. Chtěla jsem se zase trochu vzdělat a posunout se v nekonečném vesmíru možností dál. Existuje spousta dalších maličkostí, které dohromady dělají zázraky. Kromě přírodní kosmetiky a třídění jsem do svého života zařadila naprosto přirozeně plátěné tašky na nákupy, loni taky sáčky Frusack na ovoce a zeleninu. Během podzimu jsem se víc seznámila s udržitelnou módou a zjistila, že tenhle udržitelný život žiju naprosto přirozeně, protože zašívám, nenakupuju, nevyhazuju. Dokud se mi tričko nerozpadne, využiju ho. Když se rozpadne, je z něj hadr, nebo ho věnuju na pejsky. Poučila jsem se o nebezpečí mikroplastů a vlákýnek, které se uvolňují při praní a plujou rovnou do oceánu. Z toho mi běhá mráz po zádech, protože s tím skoro nic nedokážu udělat. Kromě toho, že postupně vyměním šatník za přírodní materiály. Ale to všechno mi ještě nepřišlo dost, chtěla jsem žít udržitelný život ještě víc.


Díky spolupráci s Míšou a jejím obchůdkem Krásná každý den jsem objevila ekologické produkty do domácnosti. Peru přírodním pracím práškem a na utírání mám pratelné bambusové utěrky. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že i čistící přípravky do domácnosti můžou být šetrné. Všechny tyhle krůčky se sice zdají být malinké, ale mně otevírají úplně nové obzory.

Kdo sem ke mně chodíte pravidelně, tak víte, že miluju květinové vody a jsou pro mě objevem života. Dalším takovým objevem jsou pro mě pratelné odličovací tamponky. O nich si dneska společně popovídáme. 


Když se chystám prozkoumat něco nového, ať už je to kosmetika nebo jiný druh kakaa, přistupuji k tomu s velikým skepticismem. Radši se nechávám příjemně překvapit než hluboce zklamat. Stejně tak jsem pohlížela i na odličovací tampony Vilibaldo. Co to je zač? Bude to fungovat? Vypere se z toho mejkapová špína? Už jsem tuhle šmakocinku viděla na sociálních sítích a cítila jsem se připravená udělat udělat ve vztahu k ekologii další krok.


Pratelné odličovací tampony Vilibaldo mi přišly v síťkovaném pytlíčku. Už když jsem je vzala do ruky jsem věděla, že to bude přelomová událost mého života. Jsou tak heboučké! Jako když hladíte malé koťátko. Tamponky ale nechlupatí (na rozdíl od kočiček a koťáteček), jsou ekologické, vyrobené z přírodních materiálů - povrch tvoří 100% biobavlna, pod kterou je druhá vrstva z 25% biobavlny a 75% bambusu. Díky bavlně v bio kvalitě se při praní nezatěžuje příroda a navíc působí i antibakteriálně a antialergicky. 


Když jsem se s nimi dostatečně poňuchňala, přišel čas je vyzkoušet. V sáčku jsem našla 10 tamponků a říkala jsem si, jestli mi to bude stačit. Klasickými odličovacími tampony jsem se do té doby odličovala téměř každý den a většinou mi na celý obličej stačil jeden, maximálně dva. I tak to ale byla docela spotřeba. 

Na první odličování se znovupoužitelnými tampony nezapomenu. Nanesla jsem svou klasickou odličovací vodičku, přiložila na oko, odlíčila a byla v šoku. Nejen, že to funguje, ale je to ohromně příjemné! Jako hladit se po tváři koťátkem. Na celý obličej jsem potřebovala jen malou část tamponu, druhá strana zůstala naprosto čistá. To se mi na tamponech taky moc líbí - špína se mi nepropíjí na druhou stranu. 


Použití je hrozně jednoduché, protože pouze kopíruje mou zaběhlou rutinu, v tomhle se nic nezměnilo. Jen mám díky tamponkům mnohem víc prostoru a krásně se mi odličuje celý obličej. Co oceňuji hrozněmoc je to nechlupacení - vyhazovací tampony mi na obličeji často chlupatily, drolily se, různě se trhaly... Vilibaldík ale ne, ten odličuje hezky, jemně a bez mikrovláken. 

V pytlíčku s tampony jsem našla i návod na jejich údržbu. Přiznám se, že tampony neumývám po každém odlíčení. Jsem líná. I když je mi jasné, že to je dobrá věc je vždycky po odličování propláchnout, smýt čerstvou barvu a vymýt bakterie, které se tam mohou začít tvořit. Když tak o tom teď tady píšu, asi je začnu prát trochu víc, protože bych byla nerada, aby se mi na citlivý ksichtík vrátila peorálka jen proto, že jsem byla líná si v ruce tamponky přemáchnout. Zatím mi ale moje metoda "odličuju, dokud nezůstane místo čisté" vyhovuje. Že by ta bio bavlna opravdu působila proti bakteriím a alergiím?


Předtím, než jsem je poprvé hodila do pračky, jsem měla trochu stažené půlky. Co když se úplně zničí? Co když se rozbijí a zacuckují ostatní prádlo? Napoprvé jsem jich pár mrskla volně mezi prádlo a prala na 60 °C. Vytáhla jsem je krásné čisté a skoro jak nové. První praní si taky budu pamatovat navždycky, protože mám pocit, že se mi vypraly úplně nejlíp. Od té doby jsem zkoušela několik jiných variant. Vždycky ale peru jen s pracím gelem a nikdy nedávám aviváž (místo ní dávám do praní často jen ocet, vůbec s ní tak nějak šetřím). Zkoušela jsem prát na 40°C i na 60°C a žádný extra velký rozdíl jsem v čistotě vyprání neviděla. Ten jsem spíš pozorovala u toho, jestli dám tampony volně nebo v síťce, ve které se můžou prát. Nepoužívám ani moc pracího gelu. Řekla bych, že hodně záleží i na kosmetice, kterou používáme. Nepoužívám voděodolné řasenky a makeupem taky šetřím. Zato ale miluju matné tekuté rtěnky, které odličuju olejem. A i přes to se mi tamponky vyperou krásně do bíla.

Po prvním úspěchu s praním "na volno" jsem to tak udělala i po druhé, ale jeden tamponek se mi zachytil na skleněném víku pračky zevnitř a celou dobu praní tam smutně seděl a koukal na točící se prádlo. Když dám tampony v síťce, tak se tohodle nemusím bát, ale některé se nevyperou úplně do čista. Na úplně poslední fotce jsou vedle sebe dva tamponky, ale není to čistý a špinavý, jsou to dva čerstvě vyprané, přičemž ten ušmudlaný je ten zachycený chudáček z víka. Druhý se vypral úplně do čisťoučka. 

Myslím, že když tamponky po každém odlíčení ošplouchnete v umyvadle s mýdlem a jednou za čas hodíte do pračky v síťce, vyperou se vám do běloučka. 


Víte, jak jsem se bála, že mi deset tamponků nebude stačit? No, tak to jsem se bála úplně zbytečně. Používám jen polovinu a pět čerstvých netknutých ještě odpočívá ve spíži se zásobami kosmetiky. Tím, že jsou tamponky velké a mají dvě strany vynahradí tak 6 vatových tamponků. A klidně i víc, když to s líčením nepřeháním. Takže 5 tamponků z biobavlny nahradí celý balík odličovacích tamponů z drogérky. Masakr, co?

Kromě odličování jsem našla čistým pratelným tampónkům ještě jednu funkci. Používám je jako podtácky pro menstruační kalíšek, když ho vypucuju a potřebuju nechat oschnout na vzduchu a nechci položit na umyvadlo. 

Jednu věc ale tyhle tamponky zatím nenahradily. Nepoužívám je na odlakování nehtů. Na to pořád používám ty vyhazovací. Mám silné tušení, že lak by se z nich už nikdy nevypral. Přemýšlím ale o tom, že nehty bych si mohla odličovat starou látkou - starými tričky, který stejně přijdou do hadrů a následně do koše. Nebo starými ponožkami, které mají tolik děr, že by po zašití připomínali spíš jehelníček než ochranu nohy před zimou. 


Pratelné odličovací tamponky Vilibaldo jsou jedna z nejlepších věcí, kterou jsem v poslední době objevila. Bez přehánění. Miluju je a myšlenka, že bych se měla odličovat vatovým tamponem mi přijde hrozně nechutná. Fakt! Zamilovala jsem se do nich tolik, že jsem je k Vánocům koupila i mamince a postupně s nimi obdaruji i další kamarádky, protože to je taková lahůdka a navíc ekologická a smysluplná. Doporučuji je celým svým srdíčkem. Kdo jednou okusí, ten už nebude chtít jinak.

Moc moc děkuju zlaté Míše, která nám s obchůdkem Krásná každý den otevírá obzory a učí nás, že existují i jiné a šetrnější produkty pro naše tělíčko i domácnost. Pratelné odličovací tampony seženete tady.

Co vy a eko myšlenky? Jaké jsou vaše udržitelné vychytávky?


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...