Google+

20. dubna 2020

Nové přírůstky ze spolupráceod Saloos


Tuhle jsem přemýšlela, čím to je, že mi testování nových věcí trvá tak dlouho. Přišla jsem na to, že si je šetřím! Že je mi líto rozbalit nový krém, protože si ho chci schovat na slavnostnější dny. Že se nechci pouštět do nového olejíčku, když mám ještě pět nespotřebovaných... A tím se pak dostávám do zapeklité smyčky, kdy dlouho zkouším, všechno si šetřím a odkládám používání na budoucnost, a tím prodlužuju sepsání recenze. Druhou rovinou jsou i samotné účinky dlouhodobého používání přírodní kosmetiky. Ve finále jsou totiž všechny ty možné krémíčky a olejíčky tak účinné, že nepoužívám tolik kosmetiky, jako dřív, čímž mám menší spotřebu... Což je vlastně docela bezva. :D 

Než se k jednotlivým krásám postupně dostanu, ukážu vám alespoň, co mi teď zpříjemňuje jarní dny. Během února mi dorazil testovací balíček plný lahodných a voňavých kosmetik od Saloos. Vybrala jsem si dvě novinky, doplnila zásobu pleťových vod, dopřála si trochu čokoládky a něčeho sladkého bonbonkového.

Postupně se začínám zamilovávat do růžové péče. Dřív jsem jí moc nevyhledávala, ale teď má pro mě své vlastní kouzlo. Letošní novinkou je řada Bio královská péče, já si na testování vybrala Argan & Opuncie - Růže. Olejík používám jako večerní péči a zatím je moc příjemný. K tomu se mi zalíbila květinová voda Růže bio. Oleje je vhodné používat na mokrý podklad, lépe se tak vstřebávají a nenechávají pleť mastnou, a tahle kombinace se mi zatím skvěle osvědčila.  

Další lahodnou novinkou je Šlehané bio švestkové tělové máslo. Z něj mám asi největší radost, protože je naprosto DOKONALÉ - našlehaná struktura ke zbláznění božská a nádherná marcipánová vůně, kterou zajišťuje švěstkový olej, je EPICKÁ kombinace. K tomu jsem si jako tělovou péči vybrala jeden ze svých nej Saloosáckých produktů bio kokosovou péči Čokoláda. Pokud taky milujete kombinaci kokosu a čokolády, pak si hned při prvním otevření poslintáte tričko.

Poslední třešinkou na dortu je olej Granátové jablko, které voní jako ty nesladší bonpary. Granátová péče je určená pro starší a unavenou pokožku, protože pomáhá bojovat proti vráskám a navrací pleti vitalitu, ale já ji používám už od mladých let, protože nádherně voní a krásně vyživuje, takže se jí nemusíte bát. Naopak si myslím, že když se správnou péčí začnete včas, všelijakému vysušení v pokročilém věku můžete předejít (alespoň v to u sebe doufám :D). Úplně poslední je povzbuzující olej Lymfa fit, který jsem ještě jako jediný nezkoušela, protože nevím, kde je lymfa. :D Moc mě ale svými účinky zaujal, takže si jdu zjišťovat, kudy vedou lymfatické cesty.

Tohle jsou zatím všechny krásy, které podrobuji detailnímu testování a zkoumání. Co vás zaujalo nejvíc? Na co byste si chtěli přečíst recenzi jako první?


   

12. dubna 2020

Nepíšu. Proč?

Trápím se nad touhle otázkou už několik týdnů. Se svou dlouhodobou psací krizí bojuju už několik měsíců (možná rok?) a od nového roku jsem postupně začala nacházet tu zmizelou radost ze slov a vět, tu lehkost, která píše sama, aniž bych u toho musela složitě přemýšlet. ALE pak přišla karanténa a můj mozek se cítí jako ve vězení. Čas od času se zmůže na nějaký výtrysk umění, chvilkovou projasněnost slov, ale pravidelně se mu nechce. 

Slyším kolem sebe ta krásná pozitiva o tom, že je to konečně čas se zastavit, být sama se sebou, udělat to, co dlouho odkládáme, číst si... ale nic z toho mi teď radost nedělá. Radost mi dělalo to předtím. To, že jsem znovu začínala pořádně psát a CÍTIT tu plynoucí energii. Že jsem překonala lenost a chodila pravidelně běhat. To, že jsem chodila mnohem víc a užívala si dlouhé procházky z práce domů. Užívala jsem si, že se vracím sama k sobě, že nacházím svůj vnitřní hlas, budí se ve mně ta dravá lvice, královna. Překonala jsem svůj houslový strach a začínala si v orchestru hledat nové přátele. A najednou ze dne na den všechno to, co bylo, jako by neexistovalo. Přijdu si zavřená v kleci a nevím, jak si pomoct.

Zatímco jsem četla ty přívaly pozitiv, dostala jsem v prvním týdnu polovýpověď, pozastavily se rozjednané práce a mé jistoty se začaly hroutit jako domeček z karet. Najednou jsem viděla čísla a věděla, že z úspor zvládnu dva měsíce, ale třetí už ne. Potřebovala bych si světu hrozněmoc pofňukat o tom, jak je to všechno nespravedlivé, ale to bude možná lepší nechat na nějakou knížku. 

Prostě tím chci říct, že nemám žádnou inspiraci. Nemám chuť tvořit. Nemám chuť si číst. Nic mě nebaví. A snažím se. Uklidila jsem si šatník a postupně přeměním celé své poklady na srovnané království inspirované Marií Kondo. Napsala jsem kapitolu z knížky, kterou chystám už šest let. Snažím se, ale přesně nevím o co. Co udělat, aby to snažení dávalo smysl.

A proto nepíšu, protože se nedokážu nutit do recenzí, do pravidelných příspěvků, protože nemám žádné pravidelné základy, dny mi splývají a nevím, co bude. Ale věřím, že tu energii zase najdu. Už jen to, že jsem se vám mohla vypovídat, mi vlilo novou krev do žil a chce se mi zase psát. Budu, když se mi bude chtít.

Mám vás ráda ♥

P.S.: Blogger změnil redakční systém pro psaní článků a nemůžu tu teď nic najít, ani formátování písma, jak zarovnat odstavec do bloku, ani to, jak šoupnout obrázek nalevo. Pokud to někdo víte, dejte mi prosím vědět v komentářích. Zlepšíte mi tak celý duben.


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...