Google+

27. září 2020

Šlehané tělové máslo z damašské růže


Šlehané bio růžové tělové máslo. To je tak silný název, že vypovídá snad o všem! V mých představách se vznáší obláčky z cukrové vaty, kopce jsou z našlehané jahodové šlehačky a v řekách teče růžový milkshake. Asi mám chuť na cukr :D Saloos letos představili spoustu novinek, jednou je i řada šlehaných tělových másel, do které jsem se absolutně zamilovala. Pokud jejich oleje znáte, tak víte, že se jedná o hooodně kvalitní produkty. Másla jsou ještě na vyšším levelu blaha. Jako první jsem zkoušela švestkové tělové máslo, po kterém se můžu uslintat (ach, marcipán!), jako druhé pak růžové, o kterém si povíme dneska.

Základem celého blahodárného zážitku je luxusní našlehaná struktura, která při doteku praská a taje - tak je jemná a hebká, jako peříčka, heboučká koťátka a ta nejjemnější šála, do které se zachumláme. Struktura je podobná našlehané šlehačce nebo bílkům, ale je tužší, protože obsahuje oleje. Základem je bio bambucké máslo, které je zázrak pro pleť samo o sobě. Druhou lahůdkou je olej z bio damašské růže - pro pár kapek oleje je potřeba až deset tisíc okvětných lístků, proto je tak drahý a ceněný. K tomu ze složení vyčtu makadamiový olej, sezamový olej, mandlový olej, extrakt z heřmánku a squalane. Božskost!


Vůně! U každého růžového produktu píšu, jak jsem si k růžím v kosmetice musela najít cestu (a jak to docela trvalo). Teď už si je vyloženě užívám - je to ale stopro i tím, že v přírodní kosmetice voní růže prostě jako růže a ne jako umělé mýdlo naší babičky. Růžové tělové máslo voní jako celý růžový sad za sladké noci, kdy bouřka je na spadnutí a růže voní v té největší intenzitě. Je to mocná a opojná sladká vůně, která se na pokožce nádherně rozvoní.


Aplikace nemůže být příjemnější. Teplem kůže šlehané máslo taje a skvěle se roztírá, velmi dobře taky vstřebává. Ano, je mastné, ale ne nepříjemně. Pokožka ho nasává rychlostí blesku. Nikdy se mi nestalo, že by mi mastnota nějak překážela. Nejčastěji si ho dávám večer po sprše, abych byla voňavá do postýlky, nebo ráno, kdy s ním máznu suché nohy. Je to úžasná pečující a zklidňující kosmetika, která zjemňuje, vyživuje, navrací pružnost a hebkost. Pomáhá prý i s jizvami a striemi.

Dobrá zpráva je také to, že je to univerzální mazadlo od hlavy až k patě. Růže jsou moc prospěšné i pro pleť, takže se nemusíte bát pokusů a na tvář třeba jako večerní výživnou péči nanést. Já to vyzkoušela až nedávno a skoro mě mrzí, že jsem si ho nenechala jako noční krém. :D Tak hebkou a jemnou tvářičku jako Šípková Růženka po sto letech vyspání do růžova jsem už dlouho neměla. Pokud na vás jdou s chladnějšími dny taky pocity větší suchosti a napěti, tak na tohle je to opravdový král. Skvělý je i na ruce - to beru jako automatiku, že po namazání vmasíruju do rukou.


Pokud to ještě náhodou není z mého nadšení jasné, tak Bio růžové tělové máslo od Saloos je boží pecka na té nejluxusnější úrovni. Doporučuju všem jako rozmazlovací rituál, nebo jako dárek, za který vám budou obdarované líbat hebké a pružné ruce ještě měsíce po dopotřebování poslední špetičky. Moc doporučuju! A pokud vám zrovna růže nevoní, koukněte po dalších variantách, všechy stojí za to. ♥


20. září 2020

Můj srpen ve slovech a obrázcích

"Co jim budu vyprávět, vždyť nic nedělám!" Tohle si říkám každý měsíc, když se chystám sepsat "Můj měsíc v obrázcích". Začala jsem to dělat proto, že postupem času zmizely z blogu povídací články a zůstaly vlastně jen spolupráce, což mě trochu mrzí. Jenže když se dívám na to, kolik toho zažívají jiní lidé (samozřejmě hledáčkem reality, protože v onlajnech ukazujeme své vysněné životy), tak se s tím nemůžu rovnat. Po kavárnách a restauracích zas až tak nechodím (hlavně proto, že s bezlaktózou dietou si často nemůžu dát to, na co mám chuť, ale to, kde není mléko, což je jen třetinová radost z celkového zážitku. A kavárny? My máme dobrou kávu i doma, kde si jí můžu vypít v klidu u čehokoli chci), na výlety moc nejezdíme (teď během koronáča už vůbec), a to, že si lebedíme doma, to zas tak fotogenické není. U nás v rodině máme takové říkání a navzájem si vždycky nadšeně hlásíme, že "Konečně můžu smrdět doma!" Být doma a nemuset dělat nic, jen odpočívat, je pro nás hrozná vzácnost. Když máme volný víkend, tak prostě odpočíváme. 

Když jsem si to teď při vaření čaje sesumírovala, došlo mi, co bych vám měla začít vyprávět častěji. Ne zážitky, ale emoce. Dneska to bude tak napůl.

Už hrozně dlouho cítím psychickou únavu. Odcházela jsem s ní z plného úvazku (už to budou tři roky) a do nových výzev se pustila na plný plyn, aniž bych si odpočinula. U sebe vím, že když jsem unavená, buď musím vypnout a odpočinout si (ideálně na několik týdnů), nebo to vydržím, ale ať se budu snažit sebevíc, pojedu jen na půl plynu. Časem zase energii načerpám, ale bude to trvat dlouho (třeba měsíce). V červenci to ještě šlo, ale v srpnu jsem začala být strašně unavená. Proto jsem taky začala víc přemýšlet o hospodaření s energií. Kolik jí mám a na co mi stačí? Občas nestačila na odpověď na email. Někdy nestačila na to, abych došla nakoupit. Často nestačila na blog a další internetové legrácky. Šetřila jsem s ní tak, aby pokryla to nejnutnější. Věděla jsem, že když napíšu článek na blog, nenapíšu článek do práce. Cítila jsem nad sebou takovou závěrku, která vždycky vypla přívod energie, a když jsem tu, kterou jsem měla, vyčerpala, vypnul se mi mozek.

Všechno, co se mi v životě děje, mě někam posouvá a pomáhá něco si uvědomit - třeba to, že všechno zvládnu, ale za cenu vlastního zdraví. Nebo to, že když večer padám doslova na hubu únavou, moje tělo zavolá "a nechceš si jít zaběhat na vzduch?" - a já jdu a nechápu, jak může pohyb tolik dobíjet baterky. Sama jsem si nad sebou nastavila bič a peskuju se za nevýkony - místo toho bych se měla chválit a povzbuzovat. Ale hlavně si dopřávat dostatek času na regeneraci.

V srpnu jsem nám s Kocourkem vymyslela dovolenou - 4 dny v Harrachově. První den jsem řídila tam, druhý den jsem řídila do Jablonce, třetí den jsem se konečně hodila do pohody a čtvrtý jsem řídila domů. Přijela jsem ještě unavenější než předtím a vlastně si to vůbec neužila, protože jsem to neměla urovnané v hlavě a rovnou očekávala, že budu se vším nespokojená - a byla jsem. Na tom teď pracuju, na rozdělování energií, na dostatečném mentálním odpočívání, na nabírání sil, na nastavení v hlavě. O tom vám víc ale povím v zářijovém shrnutí. Pár věcí jsem přeci jen dělala, tak se na ně teď spolu podíváme. :)


V srpnu jsme s Kocourkem oslavili tři společné roky v oblíbeném rumovém baru Puerto (kde jsem byla po třetí v životě). Chodili jsme tam randit a každý rok si říkali, že "letos tam na výročí zajdeme" - tak do třetice se nám to povedlo.


Když jsem vybírala hotelový pokoj podle "Výhled na hory, klidná část hotelu", v životě by mě nenapadlo, že to bude u cinkajícího výtahu a s výhledem na nafukovací tenisovou halu. 


TOTO! Toto jsem si přála vyzkoušet už několik let - projet se tramvají z Jablonce do Liberce. Mně, pražandě, to přijde naprosto úchvatné, když tramvaj jede v lese! Líbilo se mi to moc.


V Liberci jsme se nejdřív zastavili v kavárně Nordbeans (Liberecký DOK), kde jsme si dali výbornou kávu (kterou tam i praží) a lahodné borůvkové buchty, mňam!


Ve třiceti stupních jsme pak prošmejdili město, stavili se v druhé kavárně Nordbeans Sweet City a utahaní zamířili domů.


Druhý den jsem chtěla do přírody. Pršelo a Kocourek si toužil splnit svůj dětský sen - projet se výletním vláčkem. Vyvezl nás na Mumlavské vodopády, ke skokanskému můstku a bylo to báječné.


Jako správní turisté jsme pak zamířili zase na kávu do krásné hipstr lesní kavárny (netuším, jak se jmenovala, ale byla dřevěná, voňavá a s výhledem na les). Další den jsme vyrazili domů.


Na závěr kosmetické okénko - v srpnu jsem dostala obří balík testovacích lahůdek od Míši z obchůdku Krásná každý den.


Ze srpnového dovádění je to všechno, brzy se budu těšit s dalším povídacím článkem (protože září je zatím prostě... září). 




7. září 2020

Vánoce v létě - co jsem ulovila ve výprodeji?


Občas hřeším. K mým prohřeškům patří nepřírodní kosmetika, na kterou občas dostanu chuť. Nejčastěji to jsou rtěnky, občas taky péče o tělo (nebo o domácnost). Naposledy jsem se nechala zlákat výprodejem zimní limitované edice sprchového gelu Aroma Ritual od Dermacolu. Nutno říct, že jejich čoko-pomeranč a káva patří k těm nepřírodním, na které stále s láskou vzpomínám a čas od času je naděluji lidem, protože jsou prostě voňavé a ách. Rozkošný obal se sněhuláčkem se mi zalíbil, cena ve slevě taky, tak jsem si udělala radost. 


S prcháč je průsvitný, má gelovou konzistenci a překvapilo mě, jak jemně pění, skoro až vůbec. Vůně je sladká, něco mi připomíná, ale nedokážu ji k ničemu zařadit. Je to spíš taková "vánoční směs" - jako kdyby se smíchalo cukroví, františky, punčák, svařák, k tomu ještě krapet parfumérie a výsledek by byl prostě neurčitě sladký. Je to příjemná vůně, ale asi jsem čekala něco konkrétnějšího.


Buď je sprchový gel docela šetrný, nebo mám odolnou pokožku, protože mě vůbec nevysušuje a po sprše necítím takovou tu urgenci honem namazat nebo vyschnu, jako se mi to dřív s kosmetikou z drogérek stávalo. Možná je to i tím nepěněním. Pokud jste ho taky zkoušeli, jak jste se po sprše cítili? Vysušoval vás?


Dermacol mám docela ráda a myslím, že to není poslední produkt, který mě v drogérce zláká. Kromě sprchové řady Aroma Ritual mě taky dost baví jejich matné a dvoufázové rtěnky. Návrat ke konvenční kosmetice v plánu sice nemám, ale taky nad sebou nedržím bič a když si jednou za čas vyhodím z kopýtka, je to pro mě radost a zároveň taky ujištění situace na trhu. Přírodní kosmetika u mě v pečující oblasti vede, v dekorativní zatím trošku pokulhává.

Čím jste si naposledy udělali radost vy?

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...