Google+

pondělí 31. prosince 2018

Koncoroční vzpomínání na rok 2018


Uf. Tak jsme to zvládli. Ale byl to boj....
Takhle těžký rok jsem asi ještě nezažila.
Jestli byl rok 2017 rokem rozchodů, pak byl rok 2018 rokem změn. Velkých, drsných, opravdových. Šla jsem do nich po hlavě s ročním plánem napsaným na nástěnce, který samozřejmě přestal vycházet hned první měsíc. Co šlo, to se komplikovalo. Ale nakonec všechno dopadlo tak, jak dopadlo. Zároveň byl letošek taky rokem setkávání s lidmi, které jsem dlouho neviděla.


Když jsem dávala v prosinci 2017 po dvou a půl letech plného úvazku výpověď, napsala jsem si barevnými fixkami krásný plán. Jsem totiž marketingová víla a bez plánů neudělám ani krok. Ne, že by mi tyhlety plány fungovaly, ale jako takové první načrtnutí budoucí cesty fungují překrásně. Ten můj plán vypadal takhle:
Leden + únor - Běží mi výpovědní lhůta, dopisuju knížku
Březen - Svoboda na pracáku, ilustrátorka dělá knížku, já dělám korektury
Duben - Odevzdávám přihlášku na PhD, knížka je hotová, jde do tisku
Květen - Knížka leze na světlo boží, končím na pracáku, zařizuju si IČO a jsem podnikatel
Léto - Dovči, jsem slavná spisovatelka, miluju sluníčko
Září - Nastupuju na PhD
Dál už jsem to měla jen tak rozkreslené. A samozřejmě nevyšlo vůbec nic.


Když jsem byla ještě na vysoké, měla jsem chvílemi takové radostné pocity, jaká jsem chytrá holčička a že bych chtěla být, až vyrostu, mediálním teoretikem. Co to přesně je, to nevím. Představovala jsem si to tak, že budu ohromně moudře soudit všechna média, se zaměřením na onlajny a internety. To byl jeden z důvodů, proč jsem si říkala, že zkoušky na PhD jsou takovým malým snem. Ty další důvody vůbec nesouvisely s tím, co bych si přála a co by pro mě bylo dobré. Byl to takový pocit "musím světu a rodině dokázat, že za něco stojím". Jenomže to je ten nejblbější důvod, jak k něčemu přistupovat. Přihlášku i návrh práce jsem v dubnu slavnostně odevzdala (s chybou v názvu, jak mě zkoušková komise neopomněla několikrát upozornit), k učení se jsem přistupovala metodou "když Bůh dá". No, nedal. Když jsem tři hodiny čekala na chodbě na židličce a poslední půl hodinu kypěla vztekem, protože slova studijní referentky o tom, jak nám pošle časový rozpis, se opravdu nenaplnila, říkala jsem si, že tohle teda ne. Celou dobu jsem korekturovala knížku, která v květnu na světlo světa nepřišla. Když jsem pak s totálním oknem žbleptala před komisí nesmysly a když mě jeden s pančitelů opravil, že na akademické půdě je reklama sprosté slovo a říkáme mu raději persvazivní komunikace, bylo jasné nám všem, že se do školy nevrátím. Odškrtla jsem si tak "zkusit přímačky" a šla za svými sny dál.


Z pracáku jsem odhlásila v květnu (vyprávění o komunikaci s úřady si nechám na příště), protože jsem přijala nabídku prvního klienta. Udělala jsem si IČO (samozřejmě jsem zapomněla přinést diplom ze školy, takže jsem tam šla nadvakrát to opravit) a mohla jsem slavnostně začít podnikat. Mým cílem bylo pracovat míň hodin za víc peněz, logicky. Myslím, že tohle přání máme všichni. Zrealizovat ho ale dá spoustu (předchozí) práce a zkušeností. A velké dávky sebevědomí a špetky drzosti.


Přišlo léto a já vystavila svou první fakturu na pár korun! Taková radost! Za roky na plném úvazku jsem si našetřila dost na přežití pár měsíců a vydání knížky na vlastní náklady. S knížkou to šlo pomaleji, než jsem si původně myslela, tak jsem místo toho chodila na schůzky s klienty, pracovala, s některými jsme se rozloučili a některé přibrala nové. V létě jsem si taky jela na čtrnáct dní odpočinou ke kamarádce do Řecka.


Přišlo září a s ním stěhování. Pronajala jsem si v Praze svůj první byt, koupila si postel, skříň a pračku a peněženka začala hubnout. Začala jsem spolupracovat s novým klientem, kterého mám doteď a je to obrovské štěstí, protože jsem si domluvila sazbu, jakou jsem chtěla, počet hodin je menší než na plném úvazku, takže mi to dává dostatek svobody pro další vylomeniny, ale zároveň jistotu, že budu mít z čeho platit nájem a pojištění.


Mezitím jsme dofinalizovali knížku a v polovině prosince mi domů přijela paleta s mou prvotinou (o kterou můžete soutěžit tady). Rozeslala jsem povinné výtisky, rozdala knížku prvním lidem, uběhl poslední předvánoční týden a v sobotu před Ježíškem jsem omdlela do postýlky se zánětem nosohltanu, ze kterého mám ucho zalehlé ještě teď. Když si toho člověk naloží moc, tak ho to jednou prostě semele.

Letos jsem kompletně změnila práci a s tím i způsob svého života. Z denního kancelářského chleba jsem najednou přešla na domácí rohlík. Je ze mě freelancer, který chodí po schůzkách a pracuje v teplákách z domova. Zní to jako ohromný sen, ale ještě pořád to nemám vychytané, ještě pořád neumím odolávat všem domácím nástrahám. Žádné dlouholeté plány typu "teď si našetřím a za tři roky začnu podnikat" jsem neměla. Prostě jsem toho měla už dost, chtěla jsem být svým vlastním šéfem a chtěla jsem neplýtvat tím, co umím, naopak to využít do poslední kapičky. Knížka byla roční práce a podílely jsme se na ní tři princezny - já, ilustrátorka obrázků a grafička. Společně se nám narodilo miminko Zbožňuju tě navždy. Koho by knížečka zajímala, kukněte tady na web, sledujte můj spisovatelský profil na IG nebo na FB. Knížku najdete taky v některých knihovnách.


Změnilo se mi toho spoustu a byl to roční boj a kopec práce. Nikdy nic nepadá z nebe, vždycky je to vydřená odměna. Letos byl rok změn a já věděla, že když do toho nepůjdu, už se třeba nikdy neodvážím. Letošek končím unavená, ztrhaná a vyčerpaná po všech směrech. Po dlouhých prázdninách ale odpočinutá. Skočila jsem šipku do vodopádu a dobře to dopadlo. Když už takovéhle velké změny dělám, nikdy se neupírám na to "ale co když se to nepovede". Ono se to totiž většinou nikdy nepovede, ale to řeším až ve chvíli, kdy je to potřeba. Díky tomu je ze mě dneska spisovatelka. Opravdická spisovatelka s tak čtivou knížkou, kterou prvních 50 lidí přečetlo prakticky přes noc na jeden zátah. S knížkou, která má tak nádherné obrázky! Spisovatelka a freelancerka. Sen!

Zároveň jsem letos řešila spoustu zakopaných psů u rodinných vztahů. Takových, které jsem nechtěla vytahovat na povrch. Spoustu zlobení se díky tomu rozpustilo jako ty naše ledovce (smutná metafora), spousta věcí se vyjasnila a do nového roku tak můžu začít s trochu očištěným štítem a svědomím.


Vůbec netuším, co mě v roce 2019 čeká. Jako by pro mě začínala úplně nová etapa, na které jsem celou dvaosumnáctku makala. Věděla jsem, že to letos bude rok změn. Rok 2019 je pro mě ale úplná tabula rasa. Nic. Nevím. Jsem zvědavá, co se stane, kam půjdu, kde budu, s kým se potkám a co dokážu. Mám před sebou celou nástěnku cílů a přání, ráda bych vydala druhou knížku, trochu víc cestovala a ještě víc se starala o udržitelnost naší planety. Teď se budu zaměřovat hlavně na ta malinká přání - jít do bezobalového obchodu pro prací prášek, pomalu vyměňovat šatník za "čisté" materiály (protože mikroplasty! O těch mi říkala kamarádka, se kterou jsem se potkala po letech a která je ekoložka, že to jsou třeba takové ty nitky, smítka a umělá vlákna z oblečení, které se uvolňují při praní a rovnou tečou řekami do moře a které se nám pak vrací v rybičkách), ale taky pracovat a pomáhat mým klientům do nových sfér, protože i tam můžeme udělat veliké změny pro budoucnost naší planety. Budu pokračovat dál v tom, jaká jsem, věnovat se sama sobě, rozvíjet svoje talenty a potenciály a hlavně odpočívat, nebrat si všechno osobně a užívat si, že jsem na světě teď a tady, protože ať je to jak chce, je nám tu zatraceně dobře

Jaký byl váš rok 2018? A co myslíte, že na vás čeká v roce 2019?


pátek 28. prosince 2018

Jmenuju se Verunka a napsala jsem knížku + SOUTĚŽ


Jmenuju se Verunka a k Vánocům jsem si splnila svůj velký sen. Vydala jsem (si) knížku! Jmenuje se Zbožňuju tě navždy a to knížka holčičí, veselá, smutná, dramatická i komická. Je plná holčičího povídání o tom, jaký ten život s chlapama a bez chlapů vlastně je. Už se pomalu dostává k prvním čtenářům a do knihoven a v příštích dnech spustím i její vlastní eshop. Pro vás mám jeden výtisk, který můžete vyhrát a přidat se tak k jedněm z prvních čtenářů, kterým se tenhle bestseller do rukou dostane.


Jak se zúčastnit soutěže?

1. Napište mi, jaká je vaše nejoblíbenější knížka a proč.

2. Sledujte můj blog přes GFC + alespoň jeden další LIKE na Facebooku nebo Instagramu
(Kdo by nechtěl sledovat přes GFC, ten dá like na FB, IG a soutěž bude na jednom z kanálů sdílet + do komentáře hodí link na sdílený příspěvek)

3. Do komentáře nezapomeňte napsat váš email!

Pro účast v soutěži musíte splnit všechny tři soutěžní úkoly. Účastník soutěže musí mít doručovací adresu v ČR nebo SR.

Do komentáře vždy napište, kde a pod jakým jménem mě sledujete, případně odkaz, kde soutěž sdílíte. 

Soutěž poběží do 6. 1. 2019. Pak si přečtu vaše knižní oblíbence a s pomocí odborné poroty (což jsem já a dva moji věrní přátelé) vybereme jednoho výherce, kterého budu kontaktovat emailem.

Šťastné a veselé soutěžení! ♥



pondělí 3. prosince 2018

Štěstí je... umět si vybrat!


Jsem čajíčková královna. Miluju čajíčky v každém ročním období. Když venku přituhne, teploty se sníží a sem tam pocukruje Prahu snížek, čajové chutě se mi změní a najednou toužím po červeném čaji (tak říkám od dětství ovocným čajíkům). Na jaře a v létě mě zase nejvíc láká čaj zelený. Po večerech, kdy už do sebe nechci ládovat kofein a tein, zase sahám po bylinkových směsích. S černým čajem si dávám randíčka jen párkrát do roka, když zatoužím po něčem silném. A když mám náladu na tu pravou divočinu, volím maté nebo matcha, ale to si musím dát pozor, abych v ten den nepila kávu, protože pak se celá klepu, jsem naspeedovaná a připravená běhat kolem dokola, než to ze mě vyprchá. 

Nemohla bych mít doma jen jeden jediný čaj. Vždycky potřebuju mít na výběr. Nedokážu ani každý den pít mátu, někdy zatoužím po šalvěji, meduňce... V čajích mám ráda výběr. A veliký. Ráda zkoumám nové a ráda se vracím k těm, které mi zachutnaly. Proto se moc raduji z toho, že Sonnentor vyrábí poznávací čajové sady, ve kterých najdete pár sáčků a několik druhů čajíčků. Jako první jsem se takhle vypravila za Příběhy z čajové konvice. Druhý výlet mě čekal do kraje štěstí


Sonnentoří rodina vyslala letos do světa novinky v jejich dobroučké čajové řadě Štěstí je... Řada má 14 unikátních čajových směsí, každá je šťastná jinak. Já se moc zamilovala do filozofie kolem, protože štěstí není nikdy dost a zároveň je štěstí to, co bych přála všem. Ve svém životě se snažím nalézat i maličkosti, které mě dělají šťastnou. Teď přes zimu je to třeba káva, která mě postaví na nohy v pondělí ráno. Večer zapálená svíčka. Perníček s čertem z Billy, který byl zrovna ve slevě a který normálně nejím, ale když bude ten miku miku... Když svítí sluníčko. Když se z hrnku s čajem kouří. Když vylezu ze sprchy a není mi zima... Zdá se to jako hloupé maličkosti, ale když se sečtou, najednou dokáží prozářit celý den.


Jako úplně první jsem z řady ochutnala Štěstí je ženou. O tomhle čajíčku si můžete přečíst celý článek, ve kterém podrobně zkoumám všechny bylinky a jejich účinky, proto ho ve výčtu níž nenajdete. Jen vám možná prozradím, že Štěstí je ženou je opravdu výborný čaj, na kterém jsem si pošušňávala při PMS a cítila jsem se klidná jako beránek. Obsahuje totiž třezalku.

Dnešní povídání bude spíš takové rychlé letem světem, představíme si všechny čajíčky z řady Štěstí je a třeba vás tím inspiruji k nějakým těm vánočním dárečkům :) Pořadí čajíčků je seřazené tak, jak jsem je bumbala a ochutnávala. 


Složení: maté, tulsi, kurkuma, dobromysl, citronová tráva, zázvor, pepř růžový
Víte, jak poznám dobrý čaj, který mi chutná? Vyzunknu ho natotata a ani nevím jak. Otevřít oči dokořán jsem vypila raz dva. K tomu jsem si dala kafe a šla konat pracovní dobro (jakože jsem konečně udělala to, co odkládám už dlouho). Trošku se po tom klepu jak naspeedovaná. Aha. Čtu si čajíčkové složení a tam je maté. No jo, a já blbka na to měla kafe a ráno ještě jedno. Maté na mě prosímvás působí jak trojnásobné kafe a každé ráno se musím rozhodnout, jestli si dám to nebo ono, dohromady mě to naspíduje jak motorovou myš. Čajíček má lehce nazelenalou barvu i chuť. Maté prostě chutná zeleně :D Chuť je nasládlá, jemná a tuze dobrá. Tohle je čaj záchranář a pomocník - při učení, při absolutním KOPRu (kdo ví, co to je? mrk mrk), nebo prostě jen když se nemůžete vykopat z postele a chcete něčím nakopnout. Ale bacha na kombinaci s kávou!

Poznat život 
Složení: černý bez květ, anýz, růže květ, šípek, heřmánek, červená řepa, echinacea, zázvor, levandule, chrpa, prvosenka jarní, slunečnice květ
Sobotní ráno. Vybírám z čajíčků nějaký, který bych chtěla, aby mi nastartoval celý den. Poznat život zní jako filozofické moudro. Navíc obsahuje samé skvělé kytičky. Schválně si zkuste párkrát dokola přečíst složení. Zní jako básnička, kterou napsala sama louka ♥ Chuť je jemná, barva žlutá s šípkovým after taste. Šípky jsou v čajíčku hrozně zdravé hlavně pro nás holky. Ne vždycky mi v čaji chutnají, ale tady je to lahoda.

Mít přátele 
Složení: tulsi, ostružiník, citronová tráva, arónie, fenykl, echinacea
Německy se tenhle čajíček jmenuje Freunde feiern. Že to zní jako město elfů z Tolkiena, žejo? Když si vybírám mezi těmi barevnými a veselými sáčky, vždycky se hrozně těším, co ochutnám. Jaké štěstí si pro dnešek vyberu. Protože v těch čajíčkách je opravdu schovaný kus štěstí. A co víc, jsou snad čím dál lahodnější! Maličko si musím gůglit složení, abych pochopila, že tulsi je bazalka posvátná. Mít přátele je dokonale vyvážená bylinková jemná chuť. Je to jemný, lehce nasládlý, malounko kořeněný čajíček. Každý doušek vypráví jinou pohádku.


Naplnit své sny
Složení: badyán, fenykl, kardamon, máta kadeřavá, kmín, lékořice, skořice Cassia, skořice Cejlon, koriandr, šalvěj, kurkuma, anýz, šafrán
Och, ty čajíčky jsou čím dál tím lahodnější. Další bylinkové směs, která mi učarovala. Čajík má oranžovou barvičku díky kurkumě, lehký nádech fenyklu a vyváženou chuť všeho dobrého. Když si čtu složení, tak mám pocit, jako bych čarovala jako šamanka nějaké léčivé zaklínadlo. Tam je tolik dobrého! Tenhle čajíček bych mohla přezdívat jako zahřívací a zklidňovací - dobrůtky ve složení mají pro tělo zahřívací efekt a zároveň jsou taky pomocníky po těžkém obědě.

Heavy Metal 

Složení: kmín černý, rooibos, tymián, saturejka, mrkev fialová, pepř černý, římský kmín, topolovka růžová
Wow, to je síla! Téměř jsem se při čuchnutí k čajovému pytlíčku lekla. Taky očucháváte čajové pytlíčky ještě před tím, než si uvaříte čaj? Kmín a pepř? To bude asi čajíček pro otrlé. Trochu jsem z něj měla strach, ale víte, co? Je to další lahodné pití, kterého vypijete celou konvičku, ani nevíte jak! Chuť je celistvá a jemná, kmín i pepř cítím, ale je jako zastřený za závojem. To mě na Sonnentořích čajích moc baví - čtu si složení a říkám si, hm hm, tohle je fajn, tohle moc nemusím, jaké to asi bude? Co když mi to nebude chutnat? Ale všechno dohromady je tak lahodné a vyvážené, vůbec mě to neruší a moc mi to chutná. K tomuto čajíčku je upozornění, že může u citlivých osob způsobit fotosenzibilizaci.

Žít v harmonii 
Složení: bílý čaj, černý bez květ, verbena citronová, měsíček květ
"A sakra!" vykřiknu, když vejdu do kuchyně. Dala jsem si na dvě tři minutky louhovat čaj, ale zapomněla jsem na něj a teď už je to víc jak deset. Naštěstí se ale jeden pytlík na velkou čajovou konvičku nepřelouhoval, takže je čaj nejen pitelný, ale jemný a lahodný. Bílý čaj ještě pořádně prozkoumaný nemám. Objevila jsem ho před lety a jeho kouzlo objevuji postupně. Vždycky mě překvapí svou jemnou a vyváženou chutí. Jako tahle čajíčková směs.


Zklidnit mysl 
Složení: zelený oves, kopřiva, fenykl, kardamon, jalovec, bříza list, skořice Cejlon, yzop
Nádech a výdech. Už to ve mně zase bouří. Někdy mám pocit, že jsou všichni úplně blbí. Ale úplně. Nic se nedaří, všechno mi padá z rukou, zakopávám a nejradši bych se schovala pod tři peřiny a z pelíšku vylezla na Ježíška. V takovou chvíli jdu do své čajové skříňky v kuchyni hledat nějakou pomoc. Čajíčky jsou moje první záchrana ve všech situacích - změny nálad, holčičí dny, smutek, nemoce, nedostatek energie... Uvařím si velký hrnek čajíčku Zklidnit mysl a vychutnávám si další jemnou bylinkovou směs s jemňoulinkým fenyklovým nádechem. Na zelený oves jsem byla moc zvědavá, protože jsem o něm dost slyšela, ale nikdy ho neochutnala. Ve zklidňovací směsi bych asi čekala takové ty klasiky - třezalka, máta, šalvěj, proto mě moc potěšilo, že Sonnentoří inženýři vymysleli úplně jinou kombinaci. Už jen to, že do ruky vezmu hrnek s horkou vodou, mi dělá dobře. A když se pak začnu uvolňovat, pomalu dýchat a moje horká hlava zase ochlazovat, všechno je mnohem lepší.

Zůstat dítětem 
Složení: citronová tráva, meduňka, verbena citronová, zelený čínský čaj, máta kadeřavá, rakytník, citronová kůra, citron kousky, sedmikráska
Znáte takové to, jak pijete pijete a najednou je celá konvička pryč? Tak se vždycky zaberu do nějaké práce, že ani nevím jak, ale vyzunknu to všechno najednou. Tenhle čajíček je roztomilý, má jemnou nacitronovatělou chuť citronové trávy, takové jemné aroma. Navíc obsahuje poselství, které je pro mě z celé čajové řady nejdůležitější - zůstat dítětem. Proč? Každý v sobě to vnitřní dítě máme. Když mu nedáme prostor a potlačujeme ho, protože jsme dospělí a proto se musíme chovat slušně, nesmíme se radovat ze světýlek nebo si koupit sušenky k obědu, pak ho dusíme, utlačujeme a ono je smutné. Ale protože je naší součástí, jsme smutní mi my. Moje vnitřní dítě se probouzí od konce listopadu a vyděšeně kouká na svět a nechápe, proč jsem mu nedovolila si občas povyskočit, utrhnout si sedmikrásku a zadupat si vzteky. Nepotlačujte své vnitřní dítě, je totiž mnohem chytřejší než jsme někdy my sami.

Být mužem 
Složení: černý čaj Darjeeling, máta kadeřavá, skořice Cejlon, badyán, máta peprná
To voní! To vám tak krásně zavonělo mátou už z pytlíčku. Chuť jemňoučká, vyvážená. Černé čaje jsou na mě někdy až moc silné, ale čaj Být mužem se opravdu moc povedl. Je jemný, ale přesto mužný. Trochu poznám mátu s nádechem badyánu. Dobré pití na nakopnutí, na nastartování dne, víkendu, týdne, života. A nejen pro chlapy :)


Objevit svobodu 
Složení: jalovec, bedrník, mateřídouška, jitrocel, líska list, bříza list, maceška, kopřiva, smrkové jehličí, sedmikráska
Mateřídouška, maceška, sedmikráska... to je přímo luční kvítí ♥ Taky máte u čtení složení pocit, že jste na procházce? Nejdřív polní cestičkou a potom šup do voňavého lesa. Čaj Objevit svobodu má nádherně nasládlou vůni. Stejně nasládlá je i chuť. Jako voňavá rozkvetlá louka nebo náruč plná kytiček. Uklidňující, vzpružující, líbezná. Mňam!

Bláznivě milovat
Složení: ostružiník, ibišek, mrkev fialová, mango, pohanka nať, meduňka, ananas, banán, arónie, pomerančová kůra, citronová kůra, lékořice, chilli. 
Může být něco krásnějšího, než se bláznivě zamilovat? Krásně jemný ovocný čaj s tóny šípku, který v něm ale vůbec není :D Je to taková bohatá, ale jemná ovocná chuť. Jako takové pohlazení po jazyku. Ovoce je tam spoustu, společně s bylinkami. Kombinace mango, banán, ananas, lékořice, pomerančová a citronová kůra a mrkev by mohla vyvolat pocit, že se k vám blíží přeblázněné tutti frutti. Ale ne, Sonnentoří inženýři zase přesně věděli kolik čeho vzít. Dominantami jsou totiž ostružiník a ibišek. Čaj má medově červenohnědou barvu a zase mi naprosto učaroval. Ale pozor, citlivé osůbky by mohli mít problém s fotosenzibilizací.


Cítit se svěže
Složení: máta čokoládová, máta kadeřavá, máta peprná, kakaové slupky
Máta čokoládová! Kdo z vás má rád tuhle kombinaci? V čajíčku se jí ale vůbec nemusíte bát (jako jsem se původně bála já). Je schovaná pod mátou, ale zároveň je jí trochu umírněná i samotná máta. Je to vlastně takový vylepšený mátový čaj, jemný, důmyslný s více zemitými podtóny. Mňam. Veliký mňam. Skoro jako takový čajový zákusek. Občas se na první zdání "divokých" čajových přísad bojím, protože jsem už všemožné čajíčky ochutnala a zrovna právě kombinace čokoládových tónů, lékořice a spol mi vůbec neudělala dobře. Sonnentoří čajíčky jsou ale fakt moc dobré, promyšlené a vyvážené.

Sladce snít
Složení: zelený oves, šalvěj, saturejka, konopí list, třezalka, chmel, ginkgo, heřmánek
Mňaminky mňam! To je velikánská dobrůtečka toto. Sladce snít jsem si nechávala nakonec, protože jsem chtěla sladce snít prostě až úplně nakonec a čekala jsem na vhodnou chvíli, kdy bych si tenhle večerní čajíček mohla vychutnat. A dobře jsem udělala. Mňam. Tenhle čaj mi chutná asi úplně nejvíc. Vyvážená bylinková nasládlá chuť s třezalkou, ginkgo a konopným listem navrch. Jen mi bylo líto, že mám jen jeden sáček na vyzkoušení. Uvařila jsem si celou konec, ale celá konev se před spaním vypít nedala, takže jsem si tu nedopitou půlku ráno naředila ještě horkou vodou a pořád byl čajík tuze mňam.


Uf! Hotovo! Ani to nebolelo, že? Takových krásných a dobrých čajíčků, srdíčko mi plesá blahem. Který se zalíbil vám? Inspirovali jste se na vánoční dárečky? Když jsem poprvé zahlédla novinky z řady Štěstí je... tak mě nejvíc pobavil Heavy Metal. Přesně vím, komu tenhle čajíček poputuje pod stromeček :)

Moc děkuju milé Terezce a celému úžasnému týmu Sonnentor za to, jaké krásné dobrůtky vyrábí, jak myslí nejen na to, aby nám bylo dobře v bříšku, ale taky na dušičce a u srdíčka ♥
Čajíčkovou směs Štěstí je... umět si vybrat najdete tady.



pátek 30. listopadu 2018

Dulcia: Balzám po holení s aloe vera


Nikoho asi nepřekvapí, když napíšu, že si holím nohy. Překvapení byste možná byli, kdybyste ty moje nohy viděli. Není to tak dávno, co jsem se u Bebe dočetla o dermatilomanii (v článku skoro na konci). Pro mě to byl objev jako facka. Do té doby jsem o ničem takovém neslyšela. Já si totiž, moji milí, s oblíbou ňoupávávala zarostlé chloupky na nohách. A když žádné nebyly, tak prostě jen tak. Většinou to bylo ve chvíli, kdy jsem se cítila smutně, naštvaně nebo jinak pod psa. Že pro to existuje pojem, to by mě ani nenapadlo. V létě jsem pak s odhalenýma nohama ven nechodila a styděla jsem se za ně, protože jsem vypadala, jako kdybych prošla trništěm. Vyzkoušela jsem bambilion všemožných všeléků na zarůstající chloupky (protože jsem si myslela, že tam leží problém), mazání na zklidnění pokožky a podobně. Ani sebelepší mazátko nepomůže, pokud si zas a znovu něco roznípáváte.

Moje velké "haló, toto nene" přišlo tak dva roky zpátky, když už mi kamarádky naznačovaly, že je to moc a ať to nedělám. Během těch let se mi život obrátil vzhůru nohama a tam, kde jsem byla kdysi, už dávno nejsem. K lepšímu. A víte, co? Najednou na to "nemám čas". Najednou už mě to ani nenapadne. Najednou už nechci. Pečuju o sebe tak, aby mi bylo dobře, nejen mé pleti, ale hlavně mojí dušičce, která je klíčem k celé spokojenosti. 


Tímhle srdceryvným úvodem jsem se chtěla dostat k péči od slovenské značky přírodní kosmetiky Dulcia Natural, která od té doby, co jsem ji zkoušela naposledy, úplně změnila obaly. Doma mám jejich kovové krabičky od čokoládového másla a deouše ještě schované. Balzám po holení s aloe vera pro mě bylo takové setkání po letech. Dulciu ještě moc prozkoumanou nemám, tak jsem se těšila, co nového mě čeká. 


Péči po holení považuji za velmi důležitou. Jakmile si totiž namažu nohy, tak kloužou a ňoupat se nedají, ehm... Ale taky se samozřejmě oholená místečka hezky zklidní, podrážděná pokožka dostane výživu, po které touží a nemusím mít strach, že bych místo hebkých nožiček měla dvě vysušené a loupací se tragédie. Pokožku po oholení a vylezení ze sprchy se snažím namazat do pěti minut, kdy jsou ještě póry hezky nahřáté a otevřené. 

Balzám po holení od Dulcia krásně voní, má takovou sladkou a šťavnatou vůni mentolu, levandule a aloe vera. Je to energizující a silná vůně, která hezky voní i na kůži, provoní koupelničku a tak zajímavě omamuje smysly, že nevím, jestli chci hopsat plná energie, nebo si sednout do tureckého sedu, zavřít oči a myslet na plantáže máty a levandule. Levanduli, mentol a cedrové dřevo najdete v balzámku jako éterické oleje. Pro uklidnění je tam aloe vera, pro regeneraci pak šípkový a ricinový olej. Dohromady působí ingredience ke zklidnění, regeneraci a výživě pokožky. Mají také protizánětlivé a hojivé účinky a zmírňují podráždění. 


Kdybych měla Dulcii něco vytknout, tak jsou to dvě věci - balzám doporučuji před aplikací protřepat. Občas se mi stalo, že jsem tubičku zmáčkla a místo bílého krému na mě vycákla průhledná voda. Složky pracují a není nic nenormálního, že se od sebe oddělí (připomíná mi to takovou tu vodičku na zakysané smetaně). Takže prostě hezky zašejkujte a máte vystaráno.

Druhou věcí je samotná tubička. Přišlo mi, že krém spotřebovávám hrozně rychle (začala jsem ho používat koncem června a dneska končí listopad, to je "jen" pět měsíců :D), z tubičky už jsem nic nedostávala, tak jsem ji, jak je mým dobrým zvykem, rozstřihla a po stěnách je krému ještě spoustu (to mi vyjde tak na měsíc a půl mazání). Výdrž půl roku s používáním několikrát do týdně po holení je naprosto skvělá, jen mě trochu "oklamalo" nevylejzání balzámu z tubičky, i když je ho tam ještě plno. 


Vyzkoušela jsem velikou řadu všemožných balzámů po holení a tenhle od Dulcia Natural patří k těm nejlepším. Na první pohled působí jako takový skromný krém, pochybovala jsem, jestli bude vůbec něco dělat, ale po prvním použití jsem se do něj zamilovala. Rychle se vstřebává, pokožku opravdu luxusně zklidňuje a hojí! Žádné fotky "před a po" mých nohou (naštěstí) neexistují, ale rozdíl je markantní. Opravdu mi s těmi poďobanými šrámy moc pomohl. Jsem s ním hodně spokojená. Osobně by se mi líbil ještě v jiné voňavé variantě, ale to by asi trochu ztrácel svůj účel, protože mentol, aloe a levandule jsou prostě hojící a zklidňující bohové a nic se jim nevyrovná. Takže za mě  je Balzám po holení s aloe vera jednoznačně velké jupíjajéj ♥


Moc moc děkuju milé Míše z obchůdku Krásná každý den za další laskominu k testování. 



středa 21. listopadu 2018

Maminčiny dýňové placičky s kořením Sonnentor


Ráda vařím. Ale ne vždycky se mi chce. Někdy se mi dokonce nechce vůbec. Nechce se mi třeba proto, že pracuju, ale najednou dostanu hlad, nemám nic uvařeno a než bych to všechno připravila, bude hoďka pryč, tak si radši ukrojím kus chleba. A za hoďku mám zase hlad, ale nemám nic uvařeno... Jako velká holčička už nebydlím u maminky a u tatínka, ale protože jsem zlobila a na všechny maminčiny dobře mířené rady a výzvy jako "pojď se dívat, ať víš, jak se dělají knedlíčky do polívky" nebo "vývar nesmí nikdy chladnout zavřený, jinak zkysne" (nebo tak nějak) jsem se vždycky ušklíbala a nechtěla dávat pozor, tak spoustu věcí nevím. Takže teď skoro ob den píšu mamince o recepty a rady. Recept, o který jsem si psala naposledy, byly zeleninové smažené placičky, které mám moc ráda. V létě jsme je společně vařily (respektive maminka vařila a já jedla a fotila) a samozřejmě se mi úplně vykouřily z hlavy. Naštěstí je to ale tuze jednoduché a obratem jsem ho měla zpátky. Recept najdete na konci dnešní recenze.


Slavnostně jsem přitáhla na víkend k našim hrst koření od Sonnentoru a těšila, jak maminku oslním. 
"Hele, mami, přinesla jsem dobrotu! Něco si s tím uvaříme, viď?"
"Jé, to znám! Hele!" odpověděla maminka a otevřela svou skříňku plnou koření. Sonnentor je u nás v kuchyni zastoupený ve velkém množství, ale nejčastěji jako "monohydrát" (to jsem se naučila ve světě homeopatik tenhle výraz) - maminka má ve spíži nejčastěji jednodruhové koření, ze kterého si pak namixuje to, co potřebuje. K tomu má třeba provensálské bylinky a další takovéhle směsi. Já mám naopak jednodruhových věcí spíš méně a hlavně takové ty základy. Kořenící směsi miluju a ještě radši je míchám dohromady :D 


Mamince se na placičky nejvíc zamlouvalo koření Holy Veggie, které se moc zamlouvá i mně. V této kořenící směsi najdeme ohromné dobroty - cibuli, pastinák, medvědí česnek, estragon, koriandr, petržel, ružovou chrpu, šalvěj, měsíček, pískavici modrou a řasu nori. Mě na tom zaujalo to, co znám - koriandr miluju a řasa nori je ohromně zdravá. A ještě to má navíc kytičky! Šup s tím do vaření.  Ty kytičky navíc dodávají papánkům zajímavé barvičky. Velikánské plus je taky to, že tahle směs neobsahuje sůl, takže omylem nepřesolíte.


Holy Veggie od Sonnentoru krásně voní. Ve vůni rozeznávám asi hlavně cibuli a ráda bych si myslela, že i koriandr. Je to bohatá vůně, ucelená a plná. Jídlu dodává na takové šťavnatosti a jasnosti. Jako by koření povzbudilo ostatní chutě. To mám na koření (ale i u kosmetiky) nejradši, když není tak moc výrazné, poznáte ho, ale zároveň spolupracuje s ostatními účastníky a rozjasňuje i další vůně a chutě.


Tak, a co ty placičky? 

Maminčiny dýňové placičky
Co budeme potřebovat na porci pro celou rodinu?
  • Syrovou dýni
  • Květák
  • 3 vejce
  • Domácí strouhanka (na libovolné zahuštění)
  • Sůl, pepř a další koření
  • Vylepšováky podle libosti - další zeleninka, semínka...

Jak na to?
Nejdřív hodíme květák na deset minut do páry, aby nám trochu povolil. Mezitím si na struhadle nebo v mixéru rozmixujeme dýni. Povařený květák k tomu přihodíme a taky rozmixujeme. Představivosti se meze nekladou, můžeme k tomu přidat spoustu dalších dobrot - červenou řepu, mrkev, brambory, brokolici a tajně ji tak vpravit do dětí... Osolíme, opepříme, rozklepneme do toho tři vajíčka a přidáme koření podle libosti. My zvolily Holy Veggie a pro chuť přidaly ještě čerstvou petrželku ze zahrádky a libeček. Kdo nemá, může přidat třeba provensálské koření, kurkumu, kari... všecko. Celou tuhle směs hezky promícháme, až se nám ingredience spojí do "bramborákového" těsta. Z toho pak vždycky odebereme kousek a na rozpálené a naolejované pánvičce "rozplácneme" a z obou stran osmažíme. Já pak dávám na ubrousek a odsávám co nejvíce oleje, protože mi mastné smažené papánky dělají v bříšku někdy těžko.

Jako vylepšení můžeme do těstíčka nasypat taky trochu domácí strouhanky (maminka si peče vlastní celozrnné veky). Placičky jsou ale dobré i bez ní. Nebo je můžete vylepšit třeba sezamovými (a dalšími) semínky.


Jak se vám líbí Sonnentoří koření? A co říkáte na placičkový recept? Vaříte je taky? Jaký je váš nej způsob přípravy?

Moc moc děkuju Sonnentoří rodině za velikou dobrůtku, která mi dělá radost při vaření.



čtvrtek 15. listopadu 2018

10 důvodů, proč je podzim super ♥

Nemám ráda podzim. Fakt. Miluju léto, třicítky, horko, zpocené lidi, horko v tramvaji, vyschlou přírodu, hroznou žízeň celý den... no samozřejmě, že ne! Každé roční období má to své kouzlo a až letos si dokážu užívat všechno. Takže místo toho, abych jako létomilka nesnášela podzim, jsem se radši zamyslela nad tím, co na něm mám ráda :)

Zdroj
1. Kapsy
Podzim a zima jsou jediná roční období, kdy má i holčičí oblečení konečně rozumné kapsy! Konečně si můžu dát telefon do kapsy u kabátu a nemusím mít strach, že mi vypadne (ale taky to není vždycky pravidlo). A že si ty kapsy užívám! V každé mám jeden posmrkaný kapesník, kaštan, papírek s nápisem a občas v nich zapomínám i ten telefon. Pak musím prosit Kocourka nebo kamarády, aby mě prozvonili a společně pátráme ve skříni :D

2. Svetry 
Huňaté svetry! Miluju svetry! I v létě si kupuju svetry a nikdy jich nemám dost :D Mám tenké na léto, společenské i superhuňaté a dlouhé, do kterých se balím v největších mrazech. Dobrý svetr je pro mě základem celého šatníku. Do budoucna jsem si dala jasné předsevzetí - mysli, ty blbko! Nekupuj si zbytečně jemné svetříky, ve kterých ti bude zima. Kup si jeden pořádnej a nos ho do onošení. Svetry jsou nej. A kdo říká, že se nedají vrstvit, tomu asi ještě nebyla pořádná zima. Takový svetr na svetr totiž v zimě krásně hřeje.

3. Kabáty
Dlouhé kabáty, ve kterých nám netáhne na ledviny! Konečně dává to holčičí oblečení smysl :D Člověk si vezme letní tričko, ohne se a vykukuje mu zadní špíček. Nebo se natáhne do poličky a šup, pupík už objevuje svět. Ale v zimě, to si člověk vezme košilku, zastrčí si ji do kalhot, tričko, svetr a přes to kabát, který hřeje. A i to letní tríčo si člověk může vzít, když má pořádný kabát. Vždycky, když přijde teplo a kabáty se jdou uložit do letního spánku, tak mám pár dní pocit, že jsem nahá, odhalená, nechráněná... Ale pak přijdou na řadu šatičky a je ze mě princezna.

4. Šály a šátky
Och! Jak já si užívám to podzimní oblečení! Když se zachumlám do té největší šály na světě a za chvíli mi z ní vlákýnko vlítne do oka, ale já ho nevidím, protože je bílé, lovím ho se zrcátkem a ono škrábe a škrábe... A pak si řeknu, tak to ne teda, tuhle šálu už si nevezmu. Ale vezmu. A zase mám v oku další smítko... Ale vážně, miluju šály a dlouhé velké šátky, vážu si je už jako borec a zároveň je mi v nich teplo. A o to mi jde nejvíc. Aby mi bylo na podzim prostě teplo.

Zdroj
5. Čepice a rukavice
Všímáte si taky těch chvil, kdy lidé začnou nosit čepice? A vnímáte ten mezimoment, kdy už je zima, ale vám se ještě čepici nosit nechce? A když někoho v čepici potkáte, díváte se na něj skrz prsty? No, tak to jsem asi pravděpodobně já. Mám čepici na všechny roční doby, protože je mi furt zima. Miluju čepičky a vždycky se těším, až je zase po létě vytáhnu. A rukavičky! S těmi mám ale trochu problém - žádné nehřejou tak, jak bych si přála. A je fakt, že všechny čepice jsou mi velké, protože mám malou hlavu. Ale miluju je. Moc.

6. Svařák
Když člověk vyběhne do ulic s krabičákem nebo lahví vína, je to ožralec. Ale motat se ulicemi se svařákem? No to je přeci tuze vánoční! To je přeci tradice! A co, že padáte, když přehlídnete schod, že se vám zamlžují očíčka a blábolíte nesmysly jako ze studeného vína. Svařák je prostě sváteční obřad. A medovina taky. Nebo grog. Jakýkoli horký alkohol je prostě vysoký styl. Takže na něj můžete jít i o polední pauze. A nejlíp na trhy. A že si pak omylem v opilosti koupíte cestou do kanceláře u posledního stánku čepici? Nu co! Vždyť se blíží Ježíšek.

7. Počasí
Zima, mlha, déšť. V takovém hnusném počasí se přeci nelítá po venku, juch! Konečně pádný důvod pro lenost. A k tomu ten svařák. A když vysvitne sluníčko, hned mažu ven! Alespoň na chvilku do ulic, nastavuji dlaně vitamínu D a oči slunečnímu světlu, aby se mi pak večer hezky chtělo spát (to vím z knížky Proč spíme, kdyby jako něco). A když se o půl čtvrté zase začne stmívat, dám si někdy druhé kafe, pustím koledy, zobu něco sladkého (protože jsem přece byla na procházce a musím doplnit ty tři spálené kalorie) a těším se, až začne sněžit.

8. Dýně
Dýňové placičky, pečená dýně, dýňový koláč, plněný dýně, dýňová polévka, dýňový latté, dýňový všechno! Letos jsem si dýní užila až až. Až jsem jí měla plné zuby. Vlastně mě jen zajímalo, jaké to je ji vařit, takže jsem ji upekla s plněným masem, umixovala jsem z ní polévku a uvařila koláč. Pak už jsem to ale jíst moc nechtěla. Pečenou dýni jsem futrovala asi tři týdny. Polévku týden. Jen koláč jsem odnesla našim. Zatím čeká v mrazáku na svou chvíli. Kdybych se měla zařadit do nějaké skupiny, tak jsem asi ta, co tak moc dýni ráda nemá. Nebo co se jí letos přejedla a už má dost. Ale zase se na ni začne těšit příští konec léta.

Zdroj
9. Pečená jablíčka a skořice
Jabkop (jak jsme říkali jablkům jako děti) zas tak moc nemusím. Dám si, když není zbytí, ale mám radši třeba hruštičky. Ale jakmile se přiblíží přízemní mrazíky, skupuju jabka po kilech a peču jak divá. Ani se nenamáhám je tak slavnostně vyříznout jen uprostřed a napěchovat plněním, prostě je rychle rozkrájím na čtvrtky, posypu tunou skořice, medem, oříškama a když se cítím slavnostně, připravím si náplň - rozmačkané piškoty, oříšky, kokos, med, ovesné vločky, různá semínka, skořice... a cokoli dalšího. Pak je dám do trouby a peču. A často na ně zapomenu a připálím je. A když se mi povedou a jsou ještě teplé a klouzají mi do bříška... to se pak raduju, že je podzim.

10. Barvičky
Barvičky listí. Lidé v barevných kabátech. Podzimní laky na nehty, líčítka na očíčka a rtěnky. Podzim má svou vlastní dokonalou barevnou auru a já ji letos miluju ♥


Jaké je vaše podzimní desatero?


středa 14. listopadu 2018

Přírodní kuličkový deodorant s Aloe Vera


Kdybych měla dnešní recenzi vzít letem světem hopem skokem, řekla bych jen nevím. Testování deouška od Urtekramu mi vyšlo na dvě roční období, léto a zimu. Zažil se mnou chladno i ty letní třicítkové pařáky. A já vlastně pořád nevím...

Značku přírodní kosmetiky Urtekram dost miluju. Patří k mým šamponovým oblíbencům. Vyzkoušela jsem i zubní pastu, která patří k mým top strop nej hej ♥ Jasně, že jsem měla u deouša velká očekávání. 


Už vím, že kuličkové deodoranty patří k mým nejoblíbenějším v přírodním světě. Dřív za chemického času jsem je moc nemusela, ale teď jsou to ty moje jistotky, po kterých sahám a mám nejradši. Proto jsem si vybrala u Míši v obchůdku Krásná každý den na testování Deodorant roll-on Aloe vera. Kulička + Urtekram se přece musí rovnat nebesa, ne? 

Konzistence deodorantu je taková příjemně vodičková, průhledná a jen lehce naslizlá, skoro vůbec. Vůně je osvěžující a čistá, ne příliš výrazná. Cítím tam nějaký citrus a možná i tu Aloe, která má zklidňující a pečující účinky. Žádné deoše se nedoporučují matlat na čerstvě oholené podpaždí, ale pokud tak uděláte, tak tento mě vůbec nepálí ani neštípá. 


V deodorantu najdeme přírodní kamenec a esenciální oleje květu pomerančovníku, které přirozeně zabraňují zápachu, aniž by ucpávaly póry. Ucpané póry totiž rozhodně nechceme. Kamenec mám na deodorantování v takovém tom krystalku a je to jeden z nej nekuličkových deoušů, který mám. 

Přírodní deodoranty vám nezaručí nepocení, jako to dělají ty chemické. Je to proto, že neucpávají póry, ale nechávají pokožku přímo dýchat. Kdo měl někdy zánět potních žláz, ten tuší, jaké peklo můžou deodoranty napáchat. Místo toho necháváme pokožku, aby se o sebe postarala přirozeně a vlastně o ni "jen" pečujeme a voníme.


Často používám deodorant na rychlovku při doslovném utíkání z domova a sprintu na tramvaj. Napatlám, nečekám, oblékám a letím. Deouš Urtekram se vstřebává trochu delší dobu a menší vrstva je lepší než větší. Když dám moc, tak se třeba po půl hoďce přistihnu s mokrým a lepkavým podpaždím. Správný návod by byl asi lehce přetřít a nechat dostatečně zaschnout. Kdo na to ale máme čas, že? 

Co se zápachu týče, tak s tím si deouš poradí úplně skvěle. To je vlastnost, kterou tu určitě musí vyzdvihnout. Ale co se pocení týče, tak to mi přijde, že u mě dokonce ještě zvýrazňuje. Asi tím, že moc velká vrstva nedokáže zaschnout.

Během léta se mi s ním stala taková podivná věc. Začal mě štípat. Jen tak, ze dne na den. Odložila jsem ho na poličku svému Kocourkovi a prosila ho, jestli by ho mohl vyzkoušet on. Abych viděla, jestli neblázním. Kocourek s ním byl v pohodě, neštípal ho a tak normálně reguloval pocení. Na podzim jsem si ho zase přivlastnila a teď už mě neštípá vůbec. Záhada.


Používám ho dál, ale vím, že mě ve většině případů čeká tahle rutina - nadeodorantuju, sprintuju na tramvaj, za půl hoďky mám podivně vlhko v podpaždí, otřu kapesníčkem a mám pak klid skoro až do večera. Možná, že je tenhle Urtekramí deodorant nějaký stírací. Nanesete, setřete a pak funguje? Nevím. A to je i můj dnešní verdikt. Nevím. Není to vyloženě záporné nene, ale ani pozitivní juchů. Je to takový produkt, který je nenásilný, nijak mi nevadí, má své mínusy, ale vlastně o něm nevím. Ale není to vlastně to, co by deouš měl dělat? Že o něm člověk ani neví? Když nepočítám to, že ho musím po půl hoďce setřít... záhada.


Milé Míše moc děkuju za deoušek do testování ♥



neděle 11. listopadu 2018

Čistící tonikum 2 v 1 od Weledy


Plódy móóří s láskou tvóří frutti di mááre. 
Fajn Jupí Krásný Nejlepší Nádherný. 
Jestli se ptáš co, nebo kdo, tak jsem to Ty.

Znáte takové ty písničky, které vám vlezou do hlavy a nemůžete je dostat ven? A které jsou ještě ve skutečnosti tak hrozné, že se skoro stydíte, že je znáte? Ale že pak, když se o nich zmíníte kamarádům, tak je taky znají? Skupinově si je pak broukáte, dokud si někdo nevzpomene na jinou pecku, která pak nahradí tu první. Když vidím ty mušličky, co jsem naaranžovala kolem Čistícího tonika od Weledy, tak mi v hlavě začala hrát písnička Plody moří. Jak se píše v komentářích pod videem - dost už bylo internetů, proč si to pořád pouštím a "Tady se tvoří umělecké dějiny 21. století a já jsem u toho.... slzy dojetí se mi valí po tvářích." 

A hned na to si vzpomenete na novou nahatou písničku od Bena a je to zase v koncích...

Abych to ale úplně nezakecala, než ztratíte zájem, tak dnešní článek bude o Čistícím toniku 2 v 1 od Weledy, které jsem dostala na vyzkoušení. Společně s Čistící pěnou, čistícím mlékem a čistící vodou patří k letošním Weledím novinkám v péči o pleť. 


Moje péče o pleť je velmi poctivá. Možná i proto po mě čas od času někdo chce občanku, i když už mi jako lehký průvan táhne na třicet. Na prstech bych spočítala, kolikrát jsem za celý život šla spát neodlíčená (přesné číslo si nepamatuju, tak do toho radši zařadím i prsty u nohou, kdyby náhodou). Většinou to byly nějaké popártoškové chvíle, kdy jsem byla ráda, že už spím a na nic jiného, než se svalit jako balvan do postele, jsem se nezmohla. Odličování na noc mi přijde jako základ. Nesnáším totiž ten pocit, když se ráno probudím a oči mám zalepené od napadané a rozmatlané řasenky, stínů, linek... fuj! Proto se i přes největší záchvaty večerní únavy vždycky odlíčím a vždycky si vyčistím zuby. 


Moje odličovací rutina je kombinovaná a důkladná. Nejdřív se odlíčím - na oči beru nejčastěji mlíčko, na rtěnku olej, mlíčko nebo tonikum i na pleť. Když mám voděodolnou řasenku, tak olejuju i oči, ale to mi není moc příjemné. Pak si vlezu do sprchy a pleť umyju třeba právě tou zmíněnou čistící pěnou. Po výlezu ze sprchy zkontroluji situaci a případně dočistím květinovou vodou. 


Když se řekne slovíčko tonizovat, co si vybavíte? Mi přijde, že to znamená něco jako hodit do pohody. Zklidnit, ošetřit, vrátit do původního stavu. Proto je weledí tonikum dva v jednom - čistí a zároveň pečuje. O čištění se postará jemné mýdlo z olivového oleje, o péči a tonizace pak výtažek z kořene kosatce a destilát z vilínu. Čištění je s tonikem ohromně příjemné. Používám ho dokonce i k odličování očí, které mám hodně citlivé a ne všechny odličovací přípravky snesu (vadí mi i některé, které jsou na odlíčení očí přímo určené). Tak z devadesáti procent je mi odličování řasenky s weledím tonikem příjemné. V deseti procentech (když nanesu tonika na tamponek moc) mi trochu v očích štípá. Vzhledem k tomu, že pro čištění očí určený není vám tuhle metodu ani správně doporučovat nemůžu (Weleda radí použít mandlový olej), takže rebelsky zkoušejte jen na vlastní (ne)bezpečí. 


Jedna z věcí, kterou za toniku miluju, je jeho vůně. Je to podobní vůně jako u čistící pěny, o něco výraznější. Pro mě je symbolem čistoty. Nejvíc převládají citrusové tóny, které jsou zahalené v mléčné mlze, utlumené obláčky a něčím sladkým. Vždycky před tím, než nanesu tonikum na čistící tamponek, tak si přivoním, protože to je tak krásná vůně... Co myslíte? Souhlasíte? 


Tonikum je prostě bomba. Pecka. Krása. Mám ho hrozně ráda. Krásně jemně čistí a nevysušuje, krásně voní a (většinou) mi nedráždí ani očíčka. Weledě se moc povedlo!

Děkuji Weledě za další úžasnost, kterou jsem mohla vyzkoušet ♥

Jaké jsou vaše čistící rituály?



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...