Google+

neděle 22. července 2018

Křupavé kuřátko s kořením Steak That od Sonnentor


Moje babička si celý (můj) život přeje jednu věc. Aby ze mě byla hospodyňka a kuchařinka. Babička, jako vyhlášená kuchařka všemožných českých specialit (ledvinky, držková, svíčková) velmi trpce a těžce nesla mou laktózovou intoleranci, ale během let se naučila spoustu věcí, kterými mohla nakrmit můj hladový krk a citlivý žaludek. Místo smaženého kuřete v trojobalu s bramborovým salátem tak začala vařit dušenou zeleninu a pečená křidýlka. Pravidelně v intervalech od ní dostávám knížky s recepty, které pravidelně ukládám do archivu knížek a trochu nad nimi opovrhuji nosík. Recepty a já totiž nejdeme dohromady. Za prvé proto, že pravidla jsou něco, co mě baví spíš ohýbat a přetvářet, za druhé proto, že málokdy mám doma všechny ingredience, které v receptu jsou, a za třetí proto, že tak jako tak musím většinou másla a mléka nahrazovat jinými alternativami. 

V životě jsem měla tři velká období, kdy jsem vařila. Dva pobyty v zahraničí na Erasmu a poslední půlrok, kdy mám vedle sebe šikovného kocourka, který vyvařuje samé dobroty. Překvapivě to, že nemusím vařit, mě naučilo o vaření úplně nejvíc. Přirozeně jsem se naučila, jak a co a přirozeně jsem začala chtít jíst něco jiného než tousty k obědu. Vaření mě začalo bavit a jezení dobrot, které uvaříme, ještě víc. Možná i proto jsem poprosila Sonnentor, jestli by nechtěli začít spolupracovat. Jejich dobrůtky mě oslnily na první ochutnání. Už jste si mohli přečíst o božské bylinkové čajové směsi, která oslavuje ženy. Dneska si dáme něco na papání. A pozor, příspěvek bude obsahovat obrázky mrtvého masa, tak všichni nemasíčkáři řadši přestaňte číst a překlikněte na ten bylinkový čaj. 


Jídlo je pro tělíčko důležité. Je taky důležité pro naše zdraví. Lidé říkají, že jídlo tvoří až 80% správné životosprávy a toho, jak budeme vypadat. Proto je pro mě důležité, abych do tělíčka necpala zbytečně to, co mu nebude dělat dobře. Bývaly doby, kdy jsem maso skoro vůbec nejedla. Zato jsem byla milovnice sýrů (a následně trpěla a vlastně nevěděla proč). Od té doby, co jsem úplně vysadila mléko (a takové to, že jednou za tři měsíce olíznu lžičku nutelky, se nepočítá) jsem začala cítit větší touhu po mase. Takovou, jakou jsem kdysi vůbec nepociťovala. Moje tělo žádalo určitý druh živin, které jsem mu radikálně odsekla. Moje první volba je sice pořád zelenina, ale maso jsem do jídelníčku zařadila pravidelně. I proto si dneska budeme povídat o kořenící směsi Steak That od Sonnentoru.


Aby bylo jasno, tak Steak That je grilovací koření. Ale jak už jsem říkala, ta pravidla jsou pro mě spíš takové veselé informační cedulky s možnostmi, takže jsem jako první nadšeně vyzkoušela koření na pečené kuře. Proč? Protože jsem se už nemohla dočkat, jak bude chutnat :D

Kdo ještě Sonnentor nezná, tak je to prosím pěkně "přírodní" značka dobrůtek, čajíčků, koření a všeho možného, bez čeho se v kuchyni neobejdeme. To přírodní si zapište za uši, protože tahle rakouská značka opravdu jede bio kvalitu ještě z dob, kdy slovo bio vůbec neexistovalo a nějaké ekologické hospodářství byl spíš protitrend. I proto jsou všechny jejich výrobky "čisté", bez chemie a s výbornou chutí. Grilovací koření Steak That obsahuje česnek, rozmarýn, tymián, sušená rajčata, černý pepř a cibuli. Všechno vypěstované s láskou, sluníčkem a šetrností k přírodě.


Hned na začátek musím začít tím, co u nás v kuchyni sklidilo ovace ve stoje. Koření NEOBSAHUJE sůl!!! Spousta kořenící směsí od provensálských bylinek přes grilovací směs po chilli dneska obsahuje přidanou sůl. Jenomže když to nevíte, snadno jídlo přesolíte. A občas člověk tu sůl tolik do jídla cpát nechce. Jako druhý bonus jsou ta sušená rajčata. Ta se při kontaktu s olejem, masíčkem, čímkoli tak jakoby hezky rozvinou a chuti dodávají šmakovací aroma. 


Teď si připravte zápisníky, přichází recept! Doma máme ohromně historickou plynovou troubu, která se - považte v dnešní době domácností ovládaných přes telefon - zapaluje škrtátkem! Má jen "dolní" náhon a všechno pečení v ní trvá několikanásobně delší dobu než v elektrické troubě "uber und unter hasse" (nebo tak nějak to mají napsané na troubě naši, prostě horní a dolní pečení :D).

Jako první jsem koupila kuřecí křidýlka a stehýnka, který jsem omyla ve studené vodě a obrala z nich to, co se mi nelíbilo. Pak jsem je dala do pekáče, osolila, naolejovala a přidala koření Steak That. Masíčko jsem hezky promasírovala, aby se koření dostalo všude. Normálně jsem zvyklá koření míchat a kombinovat (moje kořenící klasika je kari + kurkuma + pepř + sůl + provensálské bylinky + nějaká směs typu kuře na gril, americké brambory + sůl + chilli). Mám ráda výrazné a bohaté chutě, kdy si už od prvního sousta řeknu "mm-hmm mňam!". Pro tentokrát jsem ale chtěla vědět, jak bude samotné koření s masem chutnat.

Kuře jsem podlila vodou, pekáč zabalila z horní části do alobalu (protože máme jen jeden, takže to nemáme čím překlopit) a dala péct. Po bůhvíjak dlouhé době, kdy jsem po 15 minutách chodila maso kontrolovat, jsem alobal odklopila a nechala dopéct kůžičku. Maso se pod alobalem vlastně uvařilo a bylo na čase mu dodat barvu a nějakou tu chuť. Stehýnka a křidýlka jsem zase po nějakých 15 minutách otáčela tak, aby se nepřipálila, dolévala jsem vodu a těšila se, jak budeme papat.


K tomu jsme si uvařili rejžičku a poté, co jsme byli s barvou spokojení, šli papat. Trochu jsem se během vaření bála, že nebude mít výsledek dost chuti, viz ty moje klasické kořenící kombinace. Ale překvapila jsem nás oba, chuti bylo dostatek. V popisku koření Steak That se dočteme, že je chuť nekomplikovaná a aromatická. Já bych tomu říkala jemná, plná a bohatá. Mňam. Pomalu začínám slintat, jen si na to vzpomenu. Na kuřátko, které neokořeněné může být často bez chuti, byla kořenící směs úplně dostačující. Vyrobila takovou komplexní chuť, která nebyla zbytečně dráždivá, nevyčnívalo z ní to nebo ono, naopak byla celistvá, jemná a taková "hodná". Díky tomu jsem se přesvědčila o tom, že bude naším novým nejoblíbenějším základem pro všechno další experimentování, grilování a vaření. Zatím jsem tím okořenila toto pečené kuře, stejkové maso na gril, které jsme uvařili asi čtrnáct dní po kuřátku, americké brambory a dokonce i rybu, která byla především díky sušeným rajčatům fakt božská. 


Tak co, už se taky olizujete až za ušiskama? :) Určitě nemusím zmiňovat ani skvělý hravý název (pořád se nemůžu rozhodnout, jestli byla inspirace Take That, Shake That, nebo něco úplně jiného), nádherný design krabiček, které celou kuchyni rozveselí, prozáří a spousta dobrůtek se dá pořídit i v plechových dózičkách, do kterých po dovypotřebování můžete uložit nějaké jiné koření, nebo naopak dokoupit tohle své oblíbené a skladovat ho jednoduše a stylově. Taky se mi osvědčilo, že Sonnentor je skvělý dárek.

Teď už mi nezbývá než vám popřát dobrou chuť a budu ráda, když mi do komentářů napíšete svůj oblíbený recept :)




pátek 20. července 2018

Erotika: Masážní balzám od Saloos


"Hele, co mám!" ukazuju kocourkovi nejnovější kosmetickou nadílku od Saloos a představuju si, jak se budeme vzájemně masírovat a utužovat vztahy. Přičuchne si k otevřené krabičce. "Hmm, to ňák divně voní," odpovídá. Zklamaně krabičku zavírám. Tak si to budu mazat na nohy...

Takhle se začal psát můj příběh s bio Karité balzámem Erotika od Saloos, který mě k vyzkoušení nalákal díky bergamotové a ylang-ylang vůni. Tyto bio Karité balzámky z bambuckého másla naprosto miluju a hned po květinových vodičkách jsou moje top nej výrobky od Saloos. Můžete se s ním totiž mazat od hlavy až k patě, vozit ho na cesty beze strachu a ještě vám zůstane boží krabička. 


Už dlouho jsem chtěla nějaký produkt z edice erotika od Saloos vyzkoušet. Mají masážní olej, sprchový olej a tento bambucký balzám. Jenomže jsem se trochu styděla. Přeci jen se to jmenuje tak, jak se to jmenuje a používá se na smyslnou a erotickou masáž. Na přelepce na zadní straně krabičky se dočteme toto: Masáž smyslným koktejlem bergamotového a ylang-ylangového oleje se santalovým dřevem uvolňuje napětí a postupně navozuje příjemné pocity a touhy vzájemné partnerské blízkosti. Je ideální pro relaxační masáž partnerů. Účinně předává pokožce výživné látky obsažené v bio bambuckém mísle a bio olejích.

Nejradši mám bio karité balzámy na ruce a na nohy po holení, ale říkala jsem si, že když už toho chlapa mám, škoda nevyužít příležitosti. Jak jste četli v prvním odstavci, žádná příležitost se nekonala, tudíž mi balzám slouží tak, jak jsem původně plánovala :D Jedinou touhu, kterou v mém partnerovi navodil, bylo nečuchat k tomu ani o vteřinu dýl. Nu, to jen dokazuje, že někdy jsou chlapi úplně blbí. 


Bio balzám erotika totiž voní NÁDHERNĚ! Pokud toužíte po orientální vůni s příměsí koření, která se rozline kolem vás a unese vás do pohádky Tisíc a jedna noc, pak je tahle směs přesně pro vás. Bambucké máslo, esenciální olejíčky (ylang-ylang, santalové dřevo, bergamot) a za studena lisované bio oleje (sezamový, slunečnicový, jojobový) dělají božský koktejl, za který by se nemuselo stydět žádné spa. Bergamot propůjčuje takovou jakoby citrusovou vůni, která je zemitá a vůbec ne kyselá, naopak je sladká, jemná, kořeněná... Božsky uvolňující a uklidňující.


Takže, už víme, že žádnou erotiku tento balzámek nezažil. Na co ho tedy používám? Bambucké máslo je božský hydratátor, pomáhá na suchou až vysušenou a popraskanou kůži, kterou vyživuje, zjemňuje, zpevňuje a dělá jí takovou hebkou a pružnou. Z řady bio karité Saloos jsem vyzkoušela zatím tři - konopný, měsíčkový a vanilkový. Erotický je už čtvrtý v pořadí a všechny mě přesvědčily o tom, že tohle je dobré mít vždycky doma. Můžete si vybrat z celé řady barev, bylinek a voňavých variací, v základě je to ale vlastně docela univerzální pomocník na suchou kůži. Měsíčkový a konopný jsem používala i na ekzémy mezi prsty a nemůžu si je vynachválit. 


Kromě mazání na ručičky se mi osvědčil taky jako péče na oholenou pokožku, na paty a tvrdší a suchou kůži nohou a chodidel, na lokty, které mám pořád suché, ale taky na pleť a rty. Když nemám po ruce nějaký balzám na rty, šáhnu po tomhle. Zkoušela jsem se s ním i odličovat, ale to se mi úplně nepovedlo. Nabrala jsem na vatový tamponek, ale protože nebylo máslo rozehřáté a tekuté, nic moc jsem s ním neodlíčila. Pokud se znovu ocitnu v nouzi a toto bude jediný odličovák v okolí, udělám nejprve to, že malé množství rozehřeju v dlani a až bude tekuté, tak ho setřu tamponkem na odlíčení. 


Obří bonus je šroubovací krabička, která je ohromně praktická při převozu a po dopotřebování balzámku ji můžete používat na všemožné drobnosti a radosti, nebo třeba sypací pleťové masky a vzorečky pudrů. Bambucké máslo je ducela tuhé, takže se nemusíte bát, že se vám cestou vyleje. Zatím se mi na tekutý nezměnil ani teď v horkých letních dnech. 

Z původního utužování partnerských vztahů sice sešlo, ale "zůstal" mi božský mazací produkt, který si nemůžu vynachválit :)

Moc děkuji Saloos za balzámek na testování ♥






středa 18. července 2018

Čistící krém Sladký pomeranč od Akamuti


Svět je plný divů, věcí a o nich si budem povídat přeci. A kdy? Teď ne, teď prosím vypněte nás, ať nebolí vás hlova. Tak nějak to ten Kostkáč říkal, pamatujete? Taky jste slyšeli hlova a ne hlava? To byly časy, kdy jsem koukala na Kostičky, Kouzelnou školu, Františka a Žížalu Jůlii! Proč jsem si na to ale vzpomněla u dnešní recenze? Inu proto, že je tolik roztodivných kosmetických věcí, ze kterých jsem paf a nestačím žasnout. Třeba Čistící krém sladký pomeranč od Akamuti, který jsem dostala na zkoušení z eshopu Ladybio. Zase až tak moc čistících věcí na obličej asi neznám, protože jsem byla ohromně překvapená tím, co to je. Ale hezky po pořádku. 


Akamuti je britská značka přírodní kosmetiky, inspirovaná Afrikou. Kosmetika je vyráběná ručně, při výrobě nejsou použité žádné stroje (i když nevím, jestli se třeba mixér počítá?) a všechno vzniká míchání, experimentováním, přeléváním... Slovíčko Akamuti má v jazyce Bemba dva významy - malý strom a trocha medicíny. Stromečky a všechny rostliny jsou v mnoha částech Afriky symbolem medicíny, mají léčivé účinky. To víme přeci i my, že nás příroda obdarovala celou loukou bylinek, které nám pomáhají při všech možných onemocněních. Tento přístup se mi hrozně líbí a značka Akamuti je mi o to víc sympatická. 


Čistící krém na obličej divoký pomeranč jsem hned podrobila důkladnému průzkumu. K tomu vždy patří dopátrání se originální přelepky. Na druhém obrázku zadní stěny krabičky si můžete pročíst i složení. 


Ještě nikdy předtím jsem žádný čistící krém na obličej nezkoušela. I proto bylo úvodní seznamování opatrnější a zdvořilejší, nevěděla jsem, jak se to používá a co mám čekat, že se stane. Čistící krém se může používat až dvakrát denně. Nakonec ho používám skoro každý den při večerním nebo ranním sprchování, jednou denně, občas vynechám. Hned na začátek musím pochválit výdrž. Používám ho už skoro tři měsíce a ještě minimálně měsíc mi vydrží. Vůně je taková jemná, exotická, možná tam je trošku sladkého pomeranče, vanilky, cítím z toho takové ty bonbonky maomam (takové ty žvýkací neidentifikovatelné jemné vůně, jak vám zalepí celou pusu). 


Krém má olejovou a mazlavou strukturu. I to mě na začátku zarazilo. Byla jsem zvyklá, že čistící věci nejsou mastné, naopak jsou třeba vysušující (jako třeba různé jíly) nebo to jsou čistící mlíčkové masky. Olejová struktura je proto, že čistící krém obsahuje mandlový a olivový olej, včelí vosk, éterický olej ze sladkého pomeranče, pelargoniový éterický olej, myrhový éterický olej (který pleť regeneruje a osvěžuje). Celá tato olejíčková kombinace je blaho na unavenou pleť a na ucpané póry. Pleť čistí, osvěžuje, hydratuje... prostě všecko. 


Používat se radí tak, že se nanese na pleť a po pár minutách se setře vlhkou žínkou. Jenomže žínky jsem přestala používat asi když mi byly čtyři roky a dokázala jsem si už sama otřít vodu z očí rukama. Od té doby to doma nevedu (i když je to taky docela moderní věc mezi bjůty guru, nemyslíte?). Takže používám čistící krém tak, že ho nanesu na pleť a po pár minutkách smývám nějakým mejdlíčkem (teď používám třeba čistící pěnu od Weledy). Chvilku tak pleť mejdluju, dokud nemám pocit, že už je dostatečně odmaštěná. 


Sweet Orange Facial Cleanser neboli Čistící krém sladký pomeranč od Akamuti je přesně jedna z těch přírodních kosmetik, o kterých si na začátku říkám "tyjo, dělá to vůbec něco?", ale když vynechám byť pár dní, najednou vidím, co všechno to dělá. Tak především to opravdu čistí póry! Z toho jsem v ohromném šoku, protože mám pořád tak nějak zaryté, že vyčištění jde přeci jen mechanicky, jak nás to učí v reklamách a nejlépe slupováním. A přitom je pro pleť nejlepší, když se jí dodají všechny potřebné "nástroje" - olejíčky a výživa v podobě tohoto krému, a ona si pak poradí sama. Při pravidelném používání se mi dělá mnohem míň pupínků (nemám akné, ale čas od času mám pupínky ze stresu, čokolády, horka, PMS a celé téhle bandy), kolem nosíku mám víc póry zanešené a jsou mnohem čistější a neucpávají se. Na pleti to je vidět a jde ten rozdíl po dlouhodobém používání poznat. Čistící krém Akamuti je takový můj malý koupelnový kámoš, po kterém se mi začne hned stýskat, když se pravidelně nescházíme. Po tom, co jsem si na olejovou a mastnou strukturu zvykla, se na něj každý večer těším. Za mě je to jeden z letošních objevů a všema prstíkama u nohou a rukou hlasuju, že je super. 

Za čistící krém moc děkuji holkám z Ladybio, které mi ho poslali k vyzkoušení ♥


Co je nejpodivuhodnější kosmetika, kterou jste vyzkoušeli?



čtvrtek 12. července 2018

Saal Digital potřetí: Foto obraz


Myslím, že první reklama, kterou jsem od Saal Digital na Instagramu viděla, byla "Máš zrcadlovku?". Moje srdíčko se rozbušilo rychleji a já klikla na reklamu. Protože mě reklamy baví, chci si o nich povídat a ty nej-lepší/horší si schovávám, abych si o nich mohla později popovídat :D Fakt. Reklama mě nalákala, že si můžu za recenzi vyrobit nějaký foto produkt. Jako první jsem si u nich mohla vyrobit fotosešt, po něm fotoknihu a nakonec se mi povedlo ulovit fotoobraz. S ním bylo nejvíc trápení, ale výsledek stál za to.


Můj největší problém u všech tří foto produktů spočíval v tom, že jsem si nemohla vybrat, co vlastně chci :D Vím, že něco chci, ale nevím přesně, co by to mělo být. Taky to tak máte? U fotoobrazu to bylo nejtěžší. Nevěděla jsem, jestli to udělat decentní, vtipné, s lidmi, dát tam kočku nebo třeba fotku kávy, protože určitě jednou budeme mít kavárnu. Stáhla jsem si bambilion fotek z fotobanky, prošla snad všechny svoje "umělecké" fotky a nakonec, asi po dvou hodinách zírání na obrázky, jsem si řekla, že na to prdím a vybrala jsem si tuhle. Tu jsem fotila na podzim a mám ji ráda. 


Má druhá mýlka spočívala v tom, že jsem si myslela, že si za kupon v hodnotě 1400,- vytvořím víc obrázků. Nejdřív jsem měla v plánu 2 - 3 menší, ale když jsem začala prohlížet varianty, zjistila jsem, že mi to vystačí na jeden kvalitní. Zrovna byl ve slevě GalleryPrint, což má podle mých výzkumů být nejkvalitnější zpracování fotoobrazu, který se používá v galeriích. Vybrala jsem si velikost 30 x 45, v programu na zpracování fotek jsem si to všecko hodila do košíčku a vesele šla objednávat. Musím říct, že fotoobraz je oproti fotoknize a sešitu jednoduchý na výrobu, protože prostě hodíte jednu fotku a hotovo. Hodila jsem do košíčku, zadala kód a i když moje původní cena nepřesahovala hodnotu kuponu, stejně se mi tam načetly nějaké peníze k zaplacení. Tak znovu, zadat jinak, pokaždé se mi načítalo něco jiného. Došlo mi, že se tu asi slevy nesčítají, takže jsem obrázek zmenšila na 20 x 30 a na to už mi kuponek stačil. 


Saal Digital posílá přes PPL. Na jednu stranu jsou tyhle dopravní společnosti super, protože jsou spolehlivé, rychlé a nehodí vám papírek do schránky, i když jste doma. Jenomže musíte být doma. Kurýr nejdřív píše SMS, že vám ten den bude doručovat balíček, jenže já zrovna nebyla doma, tak jsem mu volala, jestli mi to může dovézt zítra. Domluvili jsme se a já na druhý den čekala doma. I třetí den. To bylo minulý týden před svátky. Nu. Kurýr nikde a telefon nezvedal. "Sledování zásilky" má PPL nevím proč v němčině. Tak jsem čtvrtý den psala na podporu Saal Digital na dobu doručení balíčku a že se s kurýrem nemůžu zkontaktovat. Na to mi nikdy odpověď nepřišla... Po svátcích jsem se akčně znovu snažila dovolat kurýrovi a úspěšně. Dozvěděla jsem se, že sice minulý týden přijel, ale protože nejsem napsaná na zvonku, na balíčku není můj telefon a on si neuložil moje číslo, tak mi nemohl balíček dát. Logicky. Trochu jsem si poťukala na hlavu, protože jsem si do té doby myslela, že mají třeba nějaký systém a když nějakou informaci nevím, šikovný správce/asistent/sekretářka/podpora mi tu informaci doplní. Nu. Nakonec jsme to dokázali a já si balíček převzala. 


Z balíčku na mě vykoukl krásný obrázek o velikosti A4 a dva hliníkové nalepovací háčky na zavěšení. U háčků byly taky takové dvě nalepovací bublinky, které ale vůbec netuším, na co mají být. Že by na spodní stranu obrazu, aby byl ve stejné "dálce" od stěny jako háčky? Musím říct, že tohle je opravdu asi vrchol vší technologie, která může v tisknutí fotek být. To je vám fakticky jako opravdický obraz! Svrchní deska je skleněná a lesklá, spodní je asi plast? Tyhle technikálie si asi radši načtěte, protože v tomhle moc dobrá nejsem. Přes horní skleněnou desku byla ještě nalepená ochranná fólie.


Fotoobraz se mi hrozně líbí a vlastně mě ani do té doby nenapadlo, že bych si mohla vytisknout fotky tímhle způsobem. Pořád mám totiž v hlavě to, že fotka se dá dát jen do rámečku (a tímhle způsobem jsem ještě o Vánocích tiskla fotku pro babičku a pak sháněla všude rámeček přesně na rozměry fotky. Příště to udělám tímhle způsobem). Obrázek je opravdu ve výborné kvalitě a nemůžu se na něj vynadívat. Skleněný povrch bude supr i na údržbu, hadříkem setřu prach a otisky prstů a nemusím se bát, že obrázek poničím. 


Teď mu ještě musím najít nějaké místečko, zatím jsem ho cvakla jen opřený o stěnu. To je totiž taky velká věda. A následné lepení háčků a věšení, aby to bylo všechno rovně... :D


Co vy a fotky? Tisknete? Už jste si někdy zkoušeli vytisknout takovýhle fotoobraz? Jak se vám nápad líbí?

Děkuju Saal Digital za kupon na obrázek.



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...